Draculův švagr
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374048/bmid_draculuv-svagr-eXx-374048.jpg
4
343
343
Dracula série
Kniha hororových povídek jejichž autorem je sám mistr hororu a humoru v jedné osobě Miloslav Švandrlík. Nechte se bavit absurdně vypointovanými situacemi, kterým nechybí nadsázka i napětí. Hororové povídky plné černého humoru a magické hrůzy. Povídky zavádějí čtenáře na opuštěné hrady a strašidelné samoty mezi upíry, strašidla a nejrůznější nadpřirozené bytosti. Čtenáři se dostává neopakovatelné kombinace strachu a vtipu, vynalézavost při použití nepřeberné řady strašidelných rekvizit je pro autora příležitostí k rozehrání osvědčené škály humoru.... celý text
Přidat komentář
Draculova švagra jsem četl poprvé asi ve třetí třídě o zimních prázdninách na Šumavě. Knihu jsem si půjčil v hotelové knihovně. Dodnes si pamatuji, jak jsem bál u povídky Šumavský upír!
V dnešní době všudypřítomných zombií už nepříliš strašidelné, ale jedním slovem - milé. Pro mě nejlepší povídka Poprava na Krambergu.
Nejlepší kniha pro nejhorší dny aneb když se cítíš mizerně, trocha černého humoru nezaškodí. Četla jsem ji od základní školy alespoň 5x.
Kniha k nesehnání, ale nakonec se podařilo v antikvariátě... Je to prostě super kniha, slyšela jsem v kdysi v rádiu na pokračování, taky super, ale kniha je kniha. Švandrlík je machr!
Poprvé s nadšením přečteno už na střední škole a dosud můj nejoblíbenější soubor hororových povídek, v čemž přiznávám hraje jistou roli i nostalgie. Ještě důležitější roli ale hraje to, že drtivá většina povídek je kraťoučká a všechny stejně čtivé, takže i když padnete na nejeden slabší nebo zcela nehororový kousek, dlouho vás nezdrží. Právem kultovní soubor, který ke dnešku stále nemá konkurenci, na němž nejvíc oceňuju vážné horory s údernými pointami, jmenovitě Guláš, Imitátor, Geniální plán, Sokolí hnízdo neb Padouch z Horní Libně, a z těch z méně údernými pointami třeba Farářova rada, Doktor Domián, Břitva nebo Imbecil.
Spousta malých příběhů (délkou, nikoliv však obsahem:).Takové příjemné "Svěrákovské jednohubky"(jen ingredience jsou poněkud ostřejší:)
Spojení humoru a hororu je asi ta nejtěžší disciplína. Pan Švandrlík jí zvládal s bravurou.
Úžasné podání strašidelných příběhů. Rád se k této knížce vracím a vzpomínám na dobu, kdy jsem ji poprvé četl. Mohu ji vřele doporučit všem.
Já se tedy královsky bavila. Nejvíc mi utkvěly v paměti dvě povídky - ta s gulášem a ta s tou popravovací hrou. Jednou jsem je viděla i všechny zfilmované a taky to bylo celkem pěkné.
Velice vtipné dílko a Švandrlík v té nejlepší formě. Některé povídky se dočkaly zpracování v podobě mluveného slova a poslech rovněž stojí za to.
Tak díky této knize jsem trpěla v pubertě strachem z upírů a bála jsem se spát při otevřeným okně, aby jím náhodou nějakej upír nevlezl dovnitř a nezakousl mě. :D Dlouho mi trvalo, než mě to opustilo, což asi samo o sobě svědčí o kvalitě knihy, a proto musím dát 5 hvězd. :)
Tohle jsem od mistra humoru nečekala. Kdo umí psát, ten umí napsat cokoli a povídky v knížce nejsou žádné parodie či druhořadé braky.
Štítky knihy
upíři nadpřirozené bytosti černý humor hororové povídky
Část díla
Autorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Tyhle povídky měly být asi hororové, nebo alespoň napínavé. No - nepovedlo se. Žádná hrůza, děs, temnota, ani napětí se nekoná ani v nejmenším. Každopádně všechny zde zastoupené povídky, které spojují rádoby-děsivé, chladnokrevné a často mysteriózní vraždy, mají velice zajímavé a dost originální nápady. To se Švandrlíkovi rozhodně musí nechat !
Jako příklad bych zmínil třeba povídku "Imitátor", nebo "Břitva" ...a ostatně, téměř i všechny ostatní jsou bravurními nápady obdařeny jakbysmet!
Co už je horší je fakt, že jsou rovněž úplně všechny naprosto snadno předvídatelné. U všech (nekecám !) jsem přesně uhodl jak skončí, nejpozději v jejich polovině. Švandrlíkovi jdou skutečně dobře Černí Baroni nebo Kopyto a Mňouk, ale pokus o horory dopadl typicky česky (takže na hovno), což ovšem nesnižuje zábavnost oněch jednoduchých, naivních a hloupoučkých, přesto silným nápadem obdařených kusů !