Lasičkovo štěstí
Michael Williams
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387/bmid_dragonlance-hrdinove-lasickovo-stes-8E0-387.jpg
3
40
40
DragonLance - Hrdinové série
< 3. díl >
Na světě snad neexistuje člověk, který by se na rytíře hodil méně než Galen Cestybran. Je zbabělý, prolhaný a nečestný, hnije v zapadlé tvrzi daleko od dobrodružství, hádá se s bratry a kuje pikle. Ale jednou v noci vstoupí do Galenova bezútěšného života strašlivá bytost a přinese s sebou drahokamy, tajemnou magii a prastarou kletbu. Toto setkání přiměje Galena vyrazit na prazvláštní výpravu do močálů a lesů za mýtickou pevností. A v ní nalezne noční můry, o nichž se mu ani nesnilo, a poklady, které si ani nedokázal představit.... celý text
Přidat komentář
Po naprosto zpackané Legendě o Humovi, která se skládala jen z maglajzu plného zmateného běhání po lese a po novele o Minotauru Kazovi, jenž bylo jen nudnou tuctovkou na objednávku, přišlo v mém čtenářském pořadníku Legend Dragonlance na řadu Lasičkovo Štěstí, které je úplně jiná káva.
Michaela Williamse očividně bavilo knihu psát. Je plná literárních a zábavných slovních obratů a detailů, které vyprávění pořádně osvěžují. Navíc hlavní hrdina je podlý, křivácký srab a ne "prostě dobrý" hrdina bez bázně a hany. Takže zde sledujeme jeho duševní vývoj a uvěřitelný přerod v částečného hrdinu. Veškeré jeho jednání a proměny osobnosti tak sledujeme s napětím.
Příběh je vystavěný tak, že mě neustále zajímalo, co přijde dál, není zde mnoho slabých míst (některé popisy a úseky šlo zkrátit a vynechat, ale není to nic dramatického)
Takže příběh je zajímavý, ne příliš komplikovaný a srozumitelně napsaný. Nikde se v něm neztrácím (což bylo u Kaze a u Humy běžné), navíc odsýpá a nenudí. Postavy byly zajímavé tak akorát, aby u příběhu udržely pozornost.
Tohle je jedna z těch vážně lepších knih Dragonlance. Rozhodně mě bavila mnohem více než původní slavná trilogie Kronik. A vlastně v podstatě více, než zatím cokoliv jiného z tohoto světa.
Tohle byl vážně příjemný fantasy zážitek. O to více, že vzhledem k úrovni většiny knih Dragonlance, jsem od Lasičkova Štěstí mnoho nečekal.
Měla jsem maličko obavy, jak se autor vypořádá s tímhle (ne)hrdinou. Moc nemusím ten pinocchiovský typ postavy - zlý kluk, který se polepší a je ve výsledku za hrdinu. Kam pak přijde ten, kdo je hodný od začátku?
Ale ono se to docela povedlo. Není to přehnané a to se mi líbí. Z Galena se nedělá žádný extra velký padouch, ani naopak svatý polepšenec.
Na Huma to samozřejmě nemá - ať si je Legenda o Humovi jedno velké klišé, právě tak má vypadat opravdový Hrdina - ale Lasička špatnej není.
Klasická oddychovka, konec byl na mě trochu moc hrr. Četla se mi lépe než ostatní knihy ze série, ale nebylo těžké děj předvídat. A Galen také není moc povedeně vytvořený lump. Takový Althalus od Eddingse je vystižený mnohem lépe a člověk spíše chápe jeho nutkání i záměry.
Tento díl je spíše oddechovou četbou, od které nečekáte žádné zázraky, silný příběh ani extra sympatické postavy.. Přesto se (až na některé zbytečně protáhlé pasáže) kniha čte poměrně dobře;)
První třetina knihy je nezáživná a člověk vůbec netuší jak kniha může končit, nebo kam příběh míří. Nenapomáhá tomu ani hlavní hrdina, který je nesympatický a zbabělý. Od poloviny se kniha zlepší, dozvíte se o prokletí jedné rytířské rodiny a o proroctví, které toto prokletí má zlomit. Děj se začne někam posouvat a události nabírají nečekaný směr. Doufám, že následující kniha o Galenovi bude lepší.
Tady jde trochu o anti hrdinskou fantasy. Příběh už jednodušší snad být nemůže a neděje se zde nic zásadního, nebo výrazného. Nicméně, Williams má velmi příjemný literární styl a knížka se četla mnohem lépe, než Bouřný meč!
Lasičkovo štěstí
Moc jsem si nepočet slabší čtení