Kroniky o Drussovi

13.10.2021

Takhle dobré čtení mě jednou zabije.Druss a všichni co byly okolo něj mě úplně vtáhly do děje a drnkaly mi na nervy,ale v dobrém..Bylo to perfektní a já si to moc užila a další díl už čeká na přečtení..

25.03.2021

Přiznám se, že jsem váhala, zda se do knihy po skvělé sérii o tulákovi vůbec pouštět.. A nelituji! Příběh Drusse mě bavil snad ještě víc, ačkoliv je to velmi podobné..

17.02.2021

Pro mě je to takové seznámení s fantasy Davida Gemella.
Druss tady není zrovna typický hrdina - na začátku příběhu je to ještě ucho, k tomu poměrně přihlouplé, jednoduché. Prostě kolem sebe mlátí sekerou a jde mu to. Ale chápu autorův záměr, chce ukázat vývoj postavy.
Jednotlivé příběhy rychle plynou, vedlejší postavy dokážou zaujmout (Sieben mi z nich přijde nejopravdovější) a čtivost knize rozhodně nelze upřít.

11.12.2020

Zpočátku se mi nelíbilo, že z Drussa je temperamentní a cholerická postava, která nejde pro ránu daleko. Je to o to těžší, pokud sérii nečtete chronologicky podle historických událostí, ale podle toho, jak byly knihy vydávány, protože v Legendě je z Drussa tvrdý starý bojovník, který však už je i dostatečně rozumný.

Po první epizodě Drussova života se to však začalo lepšit, jak Druss pomalu začal získávat zkušenosti a zjišťovat, že ne vše musí oplácet násilím, a že i muž jako on potřebuje v životě nejen svou milovanou ženu, ale i přátele. Přátel sice nikdy neměl dost, ale za to bylo na ně spolehnutí.

Kniha má vhodný název, protože se jedná o příběhy, které na sebe více či méně navazují. Začneme tedy tím, jak Druss pronásleduje otrokáře, aby získal zpět svou manželku, až na druhý konec světa. Dostane se tak díky tomu i do své první války a vytrpí si i dost ponížení, když je na nějakou dobu uvězněn. Poslední část knihy je pak věnována bitvě ve Skelnském průsmyku, díky které se Druss nejvíce proslavil. Jistě není náhodou, že tato bitva dost připomíná bitvu u Thermopyl. Dozvíme se tu také, jak Druss přišel ke své legendární sekeře, a jaký měla vliv na něj a na jeho rodinu.

03.02.2020

Přečteno díky ostré kritice jednoho uživatele na adresu Miroslava Žambocha. Bakly je prý okopírovaný Druss. Považuji to za směšnou výtku. Podobných postav i příběhů vycházejících ze starých bájí bychom ve fantasy našli desítky. Bakly i Druss patří do kategorie nemilosrdných, svalnatých, těžko porazitelných zabijáků, kteří působí navenek chladnokrevně a odtažitě, ale dokážou respektovat určitá morální pravidla. Styl psaní a popis jejich světů – tam se oba autoři liší. U Žambocha vidím větší sevřenost, přímočarost a břitký smysl pro humor, Gemmellovy příběhy jsou více rozvinuté do šířky s větším množstvím postav a čaruje se v nich častěji. V obou případech se jedná o zábavné a napínavé historky a i kdyby byl Bakly přiznaným synem Drussa, můj požitek z četby plné dobrodružství a fantazie by to nesnížilo.
75 % (zatím 119 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Dopředu vystoupil další muž. Byl vysoký, širokoplecí, ve zprohýbaném kyrysu, se dvěma krátkými meči a bandalírem se čtyřmi vrhacími noži.
„Nejdřív kvůli tobě musíme čekat, kozí ksichte, a pak si na palubu přivedeš svýho přítelíčka. No, Kelva Šermíř se s takovýma, jako jste vy dva, plavit nebude.“
„To ani nemusíš!“ Druss vymrštil levičku, prsty se mu sevřely na mužově hrdle, a pravičkou šermíře udeřil do podbřišku. Jediným rozmachem zvedl Druss vzpírajícího se válečníka do vzduchu a hodil ho přes palubu.

24.03.2019

Kniha se čte lehce, děj je přímočarý, Druss spíše nesympatický. Navíc mi přišlo, že tento příběh svět Drenaje neobohacuje, spíše naopak. Tulák mi přišel jako daleko více propracovaný hrdina. Druss je spíš jen stroj na zabíjení, který byl na chvíli "zkrocen" ženou, než se utrhl ze řetězu.

07.02.2019

Drussa mám, z těch několika hlavních hrdinů Gemmellových románů, asi nejméně v oblibě, moc mi nesedí ta jeho jednoduchost (bez urážky) a zjevná láska k násilí. Ovšem tato kniha je prostě klasikou (společně s Tulákem), která Gemmella tak nějak definuje. Tři příběhy v jedné knize, spousta zajímavých vedlejších postav, to vše na pozadí zrození legendy o Velikém se sekerou.

02.12.2018

Výborná kniha, kterou by měl čtenář Drenaje číst jako první, kdy pozná jak se z obyčejného dřevorubce stala Legenda, Druss Veliký a kdy se poprvé spolu potkali se svou věrnou družkou Snagou. Skvělé sword and sorcery, Gemmel byl fantastický spisovatel

19.02.2018

Hoci kniha chronologicky predchádza Legende, doporučujem si najskôr prečítať práve ju. S touto potom dostanete parádny retrospektívny zážitok, aký sa vo fantasy hľadá dosť ťažko. A možno nie len tam...

04.06.2017

Za mě zatím asi nejslabší kniha od Gemmella.

26.05.2017

"Kroniky o Drussovi" jsou více sborníkem jednotlivých příběhů, které Druss zažil při pátrání po své milované ženě Roweně, než plnohodnotnou knihou s jedním celistvým příběhem.

Pokud jste nejdříve četli "Legendu", tak zde máte možnost vidět Drusse ještě jako sedmnáctiletého mladíka, kterého místo v bájích a písních bardů teprve čeká. Povahou je to takový hloupý buranský vidlák, který se nechá snadno vytočit, nechápe vtipy a pro ránu nejde daleko. Čili velký rozdíl oproti zkušenému a protřelému válečníkovi, kterým se stal později. Líbí se mi, Jak Gemell umí pracovat s charakterem, který se postupem děje vyvíjí a přetváří.

To, co Druss v knize prožívá, je samozřejmě velké, heroické fantasy, ovšem v Gemmellově typickém stylu - takže zde nejsou přehnané epické bitvy, kdy hrdina s pozvednutým mečem a se zapadajícím sluncem za zády, vykoná 10 hrdinských skutků najednou, zachrání všechny své přátelé, epicky porazí absolutní zlo a za výbuchu ohňostrojů zvítězí.... Tady se koná hodně realistická a velmi syrová fantasy. Druss je pořád jen člověk, v prvních příbězích mnohokrát narazí kvůli své hlouposti a nezkušenosti, přátelům někdy pomoci nedokáže, protože není Superman a hlavně nepřátelé zde nejsou generické figurky čirého zla - ale opět jen lidé, a to často rovní, citliví a hodní chlapi, kterým prostě nemůžete nefandit - jako v případě Michaneka, do kterého se Drusova žena Rowena, později po svém únosu zamiluje.

Realističnost vyprávění příběhu zde ukazuje svoji krutou stránku i v tom, že zdaleka ne všichni hlavní hrdinové se dožijí závěru knihy a dokonce se Druss bude muset ironickým hnutím osudu proti některým z nich postavit se sekerou v ruce. Prostě nic zde není jen dobré a zlé, nic není černobílé a (téměř) nic tady nedopadne tak, jak by si čtenář zhýčkaný idealistickými příběhy a šťastnými konci přál.

Škoda jen, že kniha má i své chyby - přílišné množství postav a nejednotná dějová linka - která knihu dělí spíše na jednotlivé příběhy - zážitek z celku jako takového trochu tříští a možná i díky přílišnému důrazu na syrovou realističnost (která ovšem Drussovi nezabrání předvést pár skutečně heroických a epických kousků!) zabraňuje jakémukoliv dechberoucímu gradování děje a vyvrcholení příběhu.

Každopádně závěr byl dojemný. Druss je opravdu bad-ass, předvede tu pár skutečně pamětihodných kousků, kniha je syrová, básník Sieben skvělým odlehčením příběhu, Bodasen je charakterem se zajímavým osudem a vlastně se toho tady stane spousta... byla to prostě bezva knížka. Ale na "Legendu" to nemá !

19.12.2013

Příběh o tom, jak vznikla legenda o nejslavnějším drenajském hrdinovi..
Mladému a zamilovanému lesníku Druussovi unesou jeho milovanou ženu Rowenu . V tu chvíli se z něj stává úplně jiný člověk. Vydává se ji hledat společně se Snagou a básníkem Siebenem, jehož vtip a šarm je vítaným kořením temné stránky Drussa.
Ale vždy se řídí kodexem cti, kdy pomáhá bezmocným, chrání slabé a bojuje za spravedlnost....Dlouhá a nebezpečná cesta, plná čar a kouzel, nástrah a bojů i věznění v žaláři s jediným cílem: najít svoji jedinou lásku Rowenu.
Čtyři díly krvavých bitev Drenajské ságy stačily, jdu číst něco laskavějšího !

04.12.2013

Je až s podivem kolik toho Gemmell v tak relativně krátké knize dokáže stihnout. Akce stíhá akci.

20.07.2013

Pro mě je tato kniha zatím nejlepší počtení od Gemmela. Předložil nám hrdinu s temnou minulostí, temnější budoucností a nejtemnější zbraní fantasy světa. Doslova jsem hltal každou stránku. Kdyby takhle decimoval nepřátele kdokoliv jiný, asi bych mu to nesežral, ale Drussovi jsem to prostě věřil. A za to veliký dík pane autore...Hurá na smrtonoše!