Drood
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26402/bmid_drood-26402.jpg
4
171
171
V červnu roku 1865 se většina vagonů vlaku, v němž cestoval spisovatel Charles Dickens se svou milenkou a její matkou do Londýna, zřítila z železničního mostu. Jejich vůz zkáze unikl. Slavný spisovatel začal ihned pomáhat raněným. Tady se poprvé setkal s tajuplnou a děsivou bytostí, která si říkala Drood. Měla hrozivý umrlčí zjev, byla oděna v dlouhém černém plášti, mluvila nepřirozeným hlasem, připomínajícím syčení hada. Navíc se zdá, jako by se spíše vznášela, než kráčela po zemi. Dickens se rozhodl, že musí za každou cenu odhalit jeho tajemství. Vypravěčem příběhu není Dickens sám, ale jeho přítel a spolupracovník Wilkie Collins, kterého Dickens požádá, aby mu asistoval při pátrání po podivném Droodovi. Collins je však rovněž gambler, který se potýká se závislostí na opiu. Vydejme se s nimi nejen do těch nejtemnějších a nejnebezpečnějších londýnských čtvrtí, kam je honba za tajemnem opředeným Droodem zavede, ale rovněž do chmurných zákoutí lidské mysli. Zjistěme, co z jeho pamětí je skutečnost a co výplod fantazie.... celý text
Přidat komentář
Já fakt netuším, co si o té knížce myslet. Vím, že tohle vyjádření ostatním zrovna moc nepomůže, ale nejvýstižnější podle mě je, že je prostě divná :-))) Chvilkama jsem se bavila, chvilkama byla napnutá, chvilkama mě to nesmírně zajímalo, ale chvilkama jsem se taky dost nudila. A těch nudných chvilek nebylo málo. Je to strašně zdlouhavé. Dickens mi lezl na nervy tím, jak byl nafoukaný. Netušila jsem, co se děje doopravdy a co jsou výplody Wilkieho zfetovaného mozku. Občas jsem se v ději ztrácela... Teď jsem ztracená i v tom, kolik bych měla dát hvězdiček :-)
Moc se mi to líbilo. Živé postavy, tíživá atmosféra, pomalu plynoucí děj, laudánum, nespolehlivý vypravěč, to vše člověka ponouká, aby si konečně přečetl něco od Nenapodobitelného, ale i od Collinse.
Tenhle Simmons určitě nepatří k nejlepším. A rozhodně ne k mým oblíbeným. Prokousávala jsem se těžce. Otázkou je, nakolik za to může Simmons a nakolik překlad a redakční práce. Obojí by totiž mohlo být lepší. A kdyby Simmonse jeho redaktor donutil text trochu proškrtat, taky by to nebylo od věci :D
Nicméně... knihu bych nedoporučila lidem, co chtějí akci, horor, detektivku. Místy je to fakt nuda. Ale! Tahle kniha je velmi zajímavým pohledem na osobnosti Charlese Dickense a Wilkieho Collinse a jejich vztahu. Jak už to tak Simmons krásně umí, nebudete vědět, co je realita a co je fikce, budete googlit, dohledávat a žasnout.
Obrazy Londýna, jeho opiových doupat a chudinských čtvrtí, jsou velmi sugestivní.
A pointa vám nejspíš bude tak nějak jasná už před koncem, ale stejně se budete muset usmívat nad tím, co Simmons dokáže v té své hlavě zkonstuovat...
Občas zdlouhavá, ale občas velmi napínavá kniha. Wilkieho jsem upřimně nenáviděl. Mohl by mi prosím někdo do zpráv napsat, co se vlastně stalou s mladou Agnes?
Tohle není kniha pro každého.
Chcete horor? Tak tohle ne.
Chcete akci? Vybrali jste si špatně.
Přesto oba žánry jsou v knize zastoupeny. Jak už tady někdo napsal, většina je vata. Jenomže, přátelé, ta vata je cukrová! Ta kniha má takovou atmosféru, že se mi v mozku objevují asociace s Jackem rozparovačem a hlavně komiksem Z pekla, občas se mi tam mihne Sherlock Holmes, také Dickensovy romány zde ožívají... prostě, kdo má rád starou Anglii a smrduté břehy ještě smrdutější Temže, nemůže šlápnout vedle a bude nadšen.
Jo, to písmo je hrozné. Přiznám se, že jsem musel číst na mobilu, i když knihu v knihovně mám. Jen za to hvězda dolů.
A teď hurá na Měsíční kámen od toho feťáka Wilkieho Collinse!
Se Simmonsem to začíná být jako na houpačce : jednou nadšení - Terror nebo Černé léto, podruhé zklamání - Děti noci a teď Drood. Z celého toho objemného balíku si odnáším povedenou děsivou vizuální podobu Londýnského Podsvěta se vší tou špínou a pochybnými existencemi, nechuť při louskání stránek, kdy se autor věnoval detailům dramatických děl obou protagonistů a marnému čekání na častější a výživnější konfrontaci s Droodem nebo jinou entitou. Pár dobrých momentů se našlo, ale nedostatky u mě převažují, dokážu si představit redukci na polovinu a mohlo být veseleji, takhle jen za - 45 %
Simmonsova odpověď na Formanova Amadea. Nahlédnutí do duše všech těch méně úspěšných spisovatelů žijících v obřím stínu velikánů.
Ač velmi dlouhá a rozvleklá (přečetl jsem jí až napotřetí), rozhodně stojí za to se do špinavých a smradlavých londýnských ulic ponořit. Díky podrobnému popisu epizod společenského a autorského života obou protagonistů se sice napětí místy vytrácí, po dočtení ale převládla velká spokojenost.
Snad nikdy mě neodpuzoval nikdo tak jako Wilkie Collins v podání Dana Simmonse. Super.
Tenhle román přináší velmi rozsáhlý dobrodružný příběh, kde jsou hlavními postavami tajuplný Drood a dva angličtí spisovatelé Charles Dickens a Wilkie Collins. V knize se mimo jiné seznámíme se starým egyptským náboženstvím, opiovými doupaty, hypnózou, londýnským podsvětím i podzemím, zde nazývaným Podměstím, ale hodně stránek je věnováno též literárním i divadelním pracím obou autorů, ale i jejich vzájemnému komplikovanému vztahu. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi dlouhé příběhy.
Velmi hezky i když velmi kýčovitě zpracovanou knížku, přiznám se, čtu už nějaký rok a po několikáté. Pominu-li problém opravdu, ale opravdu malého fontu a nutnost nakonec číst na čtečce, nemůžu se zbavit dojmu, že Drooda psal Simmons snad jen pro sebe pro cvičení spisovatelského umu. Druhá možnost je už jen ta, že chtěl prostě zkusit co čtenář snese. Tam kde S.King v původní verzi Svědectví dokázal celý příběh utáhnout a pobavit, tam se Drood plácá v nesmyslných a nic nevypovídajících scénách života protagonistů jež nemají k hlavní dějové lince prakticky žádný vztah. Přirovnal bych knížku k Ulici z doby pana Dickense s menším mysteriózním pozadím. Vzhledem k tomu, že od pana autora mám přečteno až na asi dvě výjimky všechno co česky vyšlo, můžu s klidným svědomím říct, že z mého pohledu jde o nejméně zvládnutý příběh z jeho pera.
Vydržte a přečtěte to celé... Ten začátek je potřebný, aby se vlekl, pak to stojí za to...:) Je to skvělý!!! :) Absolutní souhlas s Finn69
Moc jsem si chtěla knihu přečíst. Půjčila jsem si ji. Ale asi stárnu, protože tak malé písmo jsem v žádné knize ještě neviděla. Po pár stránkách mě začala bolet hlava i oči.
Šance dočíst byla mizivá.
Tak si počkám na jiné vydání.
Zajímavé viktoriánské retro, opravdu mě to zaujalo. Že začátku to vypadá, že čtete něco jako gotický román o Charlesi Dickensovi, postupně ale zjistíte, že jde o příběh jeho současníka a kolegy Wilkie Collinse, mimochodem velmi zajímavé postavy, o které jsem ke své hanbě dosud nevěděl. Příběh je to docela temný, stylově zapadá do toho 19.století které popisuje. Čili tajemné egyptské kulty, hypnóza, opiová doupata... a k tomu život anglického gentlemana závislého na drogách a žárlícího na úspěch svého přítele. Moc pěkná věc, podezřívám dokonce autora, že napsal příběh o Wilkie Collinsovi stylem Wilkieho Collinse - o tom se budu muset ještě přesvědčit. Pilně na tom pracuju, už mám dvě jeho knihy nachystané
Po Terrou má druhá kniha od tohoto spisovatele. Opět zasazena do viktoriánské Anglie, kterou má Dan Simmons "zmáknutou". Pravdou je, že jsem od knihy čekal něco jiného, ale ač je příběh knihy značně rozvleklý a zdlouhavý, po dočtení a zamyšlení se nad celým dějem musí člověk žasnout, jak dokáže jeden nevinný "žertík" ovlivnit život jednoho člověka. Psychologický vývoj hlavní postavy je zde největším lákadlem. Nakonec tedy musím knihu doporučit a všem kteří ji mají rozečtenou a bojují s jejím dočtením radím: vydržte, stojí to za to!
Napadá mě pouze asociace "Podzim života". Bohužel, tajemný Drood je tak tajemný, že v knize skoro není a já si asi knihu zase přečtu, až si budu chtít nazout papuče, sednout do ušáku a zabafat z dýmky, pak ji možná pochopím.
Kniha je velmi zajímavá a to již od počátku. Pro mě nevšední a o to poutavější zápletka i děj. Díky této knize jsem se dostala i ke knihám Wilkieho Collinse.
Přitažlivá zápletka i možné naznačené rozuzlení. A kniha samotná působí... droodovsky. Podařilo se jí navodit mi opravdu podmanivě tíživé sny (a záměrně zde nevyužívám slova "hypnotické"), asi jako horečnaté noční můry z dětství, kdy ani několikeré probuzení nebylo zárukou, že jsme se ocitli v realitě. Označení "horor" bych se tedy nebála, spíš je to ale trochu jiný horor, než si většina z nás pod tímto slovem představí. Příběh připoutá čtenáře a nechá ho důvěřovat, že se nepohybujeme na pouhé hraně fikce a přimyšlené reality, ale že je za tím ještě něco víc... nějaké tajemství. Pravda, kterou odhalíme vždy jen periferním viděním, než nám zmizí, slovo ztracené na jazyku. Ač to nedělám moc ráda, zde si neodpustím asociace s Gaimanovým Podlondýnem. A i když jsou Drood a Nikdykde v mnoha ohledech knihy dost neslučitelné, nějak mám pocit, že by se vzájemně obdivovaly. A opiová doupata! Kdo by je nechtěl navštívit? Který tvůrce by si nepřál vyzkoušet jednou jejich vliv, jejich inspiraci? A přes to všechno je tu opět malé prázdné místečko, které má imaginace a čtenářská touha po rozuzlení touží zaplnit. Jak je již psáno níže, i podle mého má Simmons u svých mistrných děl problém dodat konci tu nejposlednější třešničku na dortu. Ale nemilujeme ho i přesto?
Dobrá kniha...co jí schází... k maximu? Nic...spíše ji přebývá....a to tak polovina stránek...potom by byla výborná
Je mi líto, nedočetla jsem to. Nebylo to špatně psané, ale nějak mi nesedla postava Dickense a celkově posazení románu do té doby. Nemohla jsem se donutit k té knížce večer zasednout a když jsem mezitím začala číst něco jiného, řekla jsem si dost a Drooda vzdala. Snad příště?
Štítky knihy
Anglie 19. století spisovatelé horory strašidelné příběhy romány fiktivní životopisy, biografie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Splendidní. Nelituju čtení aní jedné z těch 512 stran potištěných záludně miniaturním písmem. Jsem nadšená. Dočtení knihy jsem oddalovala víc než týden, jen aby to ještě neskončilo. Wilkieho miluju. Nebo nenávidím. Agnes začala ječet. Ale hlavně, že vydržela dýl, než ta žena s kly a zelenou kůží. Občas zahlédnu Barrise. A Drood? Nic nemůže být horšího než Drood. Nenapodobitelný. Nesrozumitelné.