Druhé město
Michal Ajvaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157313/bmid_druhe-mesto-aai-157313.jpg
4
504
504
Osamělý hrdina knihy narazí v antikvariátu na knížku psanou neznámým písmem a přinese si ji domů. Tím začíná dlouhé hledání neznámého města, z něhož kniha pochází a jež žije v podivné symbióze s Prahou, na jejích okrajích a na rubu známých prostorů. Vypravěč prochází Prahou za noci, kdy druhé město ožívá, setkává se s jeho obyvateli, svádí boje s jeho zvířaty, uniká před zbraněmi obránců druhého města, sleduje jeho slavnosti a debatuje s jeho kněžími. Přitom se stále snaží porozumět smyslu města, které se před ním rýsuje, a proniknout do jeho středu, který před ním uniká. Druhé město se dostává ke čtenářům znovu po dvanácti letech, tentokrát zrevidované autorem, navíc s tajuplnými ilustracemi Pavla Čecha.... celý text
Přidat komentář
Geniální kniha, která mě naprosto pohltila a kterou jsem přečetl takřka jedním dechem. Mám hrozně rád styl psaní Michala Ajvaze... krásně surrealistický a intelektuálně vypilovaný, jehož složité umělecké popisy často "obyčejných" věcí mi připadají neuvěřitelně okouzlující. Co víc, jeho knihy jsou nabity nádhernými a pro mě hodně působivými myšlenkami poukazujícími na možnosti odlišného vnímání prostoru kolem nás. V tomto smyslu se mi velmi líbila Lucemburská zahrada, se kterou jsem se dokázal plně ztotožnit. Druhé město přidává další i mnou oblíbenou dimenzi, tentokrát o odlišném vnímání okrajů našeho světa, které můžeme v plné nádheře a poetičnosti zahlédnout pouze při bezcílném putování a bez snahy si vše okolo sebe uzpůsobovat svému vnímání světa a svému cíli.
Navím, na čem Michal Ajvaz jel, když tuhle knihu psal, ale musela to být fakt dobrá chemie :-) Jinak si to vysvětlit neumím... Asi to není špatná kniha. Spíš to nebude kousek pro mě, ale prokousat se tímhle byla fakt nebetyčná dřina. Jediné, co mě utěšuje, je to, že byla ve výprodeji za 60 kaček a tak to nebyla ani velká ztráta peněz. Jen času...
Ajvaz, alespoň mně, ukazuje cestu, jak vnímat svět kolem sebe jinak. Přiznejme si, víme kam vedou dveře ve skříni za našimi kabáty a co se děje ve stínu, kam už nedopadá světlo lampy?
Knihu jsem si půjčila náhodou a když jsem se začetla, už jsem nemohla přestat. Je sice divná až praštěná, ale myslím, že právě o tom to je. Ačkoli jsem se párkrát sama sebe ptala, kde autor sehnal tak kvalitní trávu, rozhodně to nebyl ztracený čas :)
Na to, že jsem se napoprvé nemohla vůbec začít, tak napodruhé mne ta kniha oslovila natolik, že jsem se do ní ponořila a vynořila se až ve chvíli, kdy jsem se dostala na samý konec. Toto dílo nejspíš nebude pro každého, nicméně si myslím, že kdo si ji minimálně jednou přečte, neprohloupí. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, zda-li se autor snažil mezi řádky napsat jakési "poslání", zda-li se tomu dá tak říkat. A já si ho tam sama pro sebe našla. Mne osobně ta kniha obohatila. Bravo, pane Ajvazi.
Po Prázdných ulicích zklamání. Ajvaz je lepší v poloze romanet, jeho filozoficko-surrealistické myšlenky jsou sice bezbřehé podobně jako jeho fascinace moři, ze kterých se zrodila města a vzájemně prokvétají, ale přece jen čeho je moc, toho je příliš. Kde se v Prázdných ulicích krotil a příběh byl prioritní, zde je příběh utopen ve spoustě květnatých slov a nečekaných přirovnání, která sice svědčí o surrealistické fantazii autora, s níž na věci pohlíží jako na symboly, jež je možné rozluštit a najít jim nový, prvotnější obsah. Ale být utopen v takové fantazii nemusí být pro každého příjemné, a patřím mezi ty, kteří by raději záchranný kruh a trochu pevnější půdy pod nohama.
Tahle kniha asi nebyla napsaná pro mne. Buď jsem na ni ještě nedozrál, nebo jsem na ni už příliš zfotrovatěl. Topil jsem se v záplavě slov, které leckdy v prvním řádu nedávaly smysl. Unavovaly mne neustálé zabíhavé pasáže, nad kterými se možná jiní čtenáři rozplývají a nechávají naplno proudit svoji fantazii. Ale myslím, že na Druhé město nikdy nezapomenu, sice mne trochu minulo, ale i tak zasáhlo. Třeba budu jednou mít potřebu se k němu znovu vrátit. Teď jsem ale rád, žë už ho mám za sebou:)
Michal Ajvaz
DRUHÉ MĚSTO
U okraje stolu ležela rozevřená silná kniha; na toto místo obrazu dopadal pruh světla z vedlejší místnosti, a tak jsem mohl přečíst text na jejích stránkách: byla to Odysseia a byl v ní tužkou podtržený verš "ó moi egó, teón aute brotón es gaian hikanó?" - v zemi jakých lidí jsem se to, proboha, zase octl? -, vedle na prázdném okraji stránky bylo tužkou drobným písmem připsáno: "Po dlouhá léta napjatá tětiva úzkosti se zadrnčením praskla, když se ve své zlaté masce, zářící jedovatými odlesky nočních světel, nečekaně zjevil Ten, který k ránu zpívá ve skříni."
*
Miluji jiné a snové světy, věci pod povrchem, nový pohled na staré věci.... Není tedy asi divu, že mě Druhé město M. Ajvaze okouzlilo. Drobná ukázka, kterou jsem z knihy vybrala, možná napoví, čím.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
taky se po přečtení přidám do tábora těch, kteří kouzlu knihy nepropadli. Zahlcení čtenářovi pozornosti absurdními obrazy, které mezi sebou bez vysvětlení zaniknou ve svém přehršli mi přijde jako přežitek z dřívějška. Zůstal mi pocit výletu do zajímavého snového světa, ale celý obraz je opředen úzkostí a nespokojeností z tolika nedořečeností