Družina zatracených
Jan Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505884/bmid_druzina-zatracenych-h2q-505884.jpg
4
31
31
Věčné Mlhy série
< 2. díl
Cesta za dvanácti náramky započala. Jenže v zemi, kde se právě probudila nevyzpytatelná magie, je třeba vážit každý krok dvakrát. Saccarovu družinu složenou povětšinou z městské gardy a nezkušených chlapců, kteří nikdy nepřekročili práh města, drží pohromadě jen chatrná víra a slib mrtvého čaroděje. Stačí, aby se jeden jediný z nich dopustil drobného přešlapu, a celá výprava bude v troskách. Navíc je takřka jisté, že Maldebrovi zabijáčtí Hlídači náramků mají oproti družině obrovský náskok… Strážkyně Mlh Syhaia je poslední z ukradených Kostek osudu na stopě. Ví, že si musí pospíšit, pokud má jejímu zloději překazit plán přetvořit budoucnost k obrazu svému. Sama ale začíná postupně tušit, že to, co najde v cíli své cesty, je mnohem děsivější, než bohové vůbec mohli předpokládat. ¨ Do už tak zapeklitých událostí se přimíchá řada nesourodých hráčů – padlý bůh, unesená princezna, cynický nájemný vrah a také mladý farmář, kterého si kvůli jeho horkokrevnosti všimne někdo, kdo mu převrátí život vzhůru nohama. A nejspíš nejen jemu.... celý text
Přidat komentář
Konečně jsem se dostal k tomu přečíst si Družinu zatracených... Začnu obálkou, která překvapiv+ě není tak příšerná jako u prvního dílu, ač má svoje mouchy. Asi nejvíc mi na celém formátu vadí, že se jedná o paperback (a vzhledem k rozsahu přes 600 stran je to DAS paperback) a tudíž nejde obálka sundat a v knhovně mít vedle sebe dvě knížky, každou jinak barevnou, s kostkou na deskách...
Ale k příběhu: Ten se nám rozvíjí, Dědicové jsou pořád Dědicové, tedy nepříliš sympatické a nepříliš schopné děti, kterým spadl do klína obrovský potenciál a nebýt Nočních čepelí, Dědicové by se nedožili ani strany 70... Většina ostatních postav postupně odkrývá své motivy, nebo alespoň poodhaluje své morální a polictické pozadí, knížka celekm rychle odsýpá, pořád se něco děje. Rychlé pasáže střídají ty pomalejší, ale celkově je knížka navzdory rozsahu (nebo možná právě proto) čtivá.
Jednu výtku bych ale měl... Chci víc Maldebra
Druhý příběh ze série Věčné mlhy už se nám trochu posunul. Po uvodním představování a vysvětlování se tedy děj hnul kopředu. Je to však teprv začátek a tak jsem si teprve na ty všechny skupiny a postavy v příběhu zvykal. Vypadá to na slušně rozjetý dobrodružství a jsem zvědav na další pokračování.
Jedná se o epické fantasy, sice prozatím bez velké epické bitvy, ale mám pocit, že taková brzy nastane, protože se mi zdá, že se na Gambale k něčemu schyluje. Nějaké náramky byly nalezeny a nějaké teprve nalezeny budou. První díl mi připadal více pro mladistvé, ale tento díl je již dospělejší a temnější, i přes to, že družiníci jsou stále chlapci. Některé pasáže jsou až nepříjemně mrazivé a hrůzu nahánějící. První díl nám chystal půdu na tohle dlouhé putování nočních čepelí a dědiců, kteří jsou předurčení nést a chránit náramky moci. Příběh se skládá jako puzzle a hezky do sebe zapadá a odhaluje první souvislosti. Mě se příběh moc líbil a užila jsem si ho, těším se na další knihu.
-------------------------------------------------- více v záložce Recenze / Boj o náramky moci pokračuje v druhém díle plném nečekaných spojenců a temných tajemství -----------------
• ,, Život jde dál. Musí jít. Jinak bychom přešlapovali na místě a nikdy se nikam neposunuli.“
• Rok se s rokem sešel a já se znovu pustila do putování za kouzelnými náramky spolu s dvanácti Dědici, které k jejich nošení vybral mocný čaroděj Roland. Cestu jim však znepříjemňují magické nestvůry i poskoci temného Maldebra.
• Syhaia dál trpělivě hledá ztracenou Kostku osudu, Kaldur pletichaří a intrikuje. Paulina putuje s příslušníky Nočních čepelí do přístavu, kde má být prodána do otroctví. Ale tím to zdaleka nekončí...
• Družina zatracených je druhým dílem z cyklu Věčné Mlhy a líbila se mí úplně stejně jako první díl – Zloděj osudů. Je to přesně ten typ příběhu, který vás s první stránkou lapí a propustí až s tou poslední. Spousta akce, bojů, magických příšer i zvratů.
• Myslela jsem, že se budu zpočátku ztrácet, ale spletla jsem se. Všechno naskočilo hned.
• V prvním díle jsem se seznámila s velkou spoustou postav a bylo těžké vybrat si svého favorita, protože nikdo vyloženě nevyčníval. Teď už jsem si sice oblíbence našla, ale víte, jak to chodí. To, že byste za ně třeba i dýchali, jim doživotní pobyt v příběhu nezajistí :)
• Propracované, krásně propojené, čtivé a napínavé. Byl to krásnej čtenářskej zážitek a já už se nemůžu dočkat pokračovaní. Bavilo a doporučuju dál :)
Dvojky u mě téměř vždy nesplní očekávání zažehnutých u jedniček. I zde je tomu tak, ale jen proto, že svět už známe a počáteční budování, které si vždy užívám, je za námi. Děj se nadále rozvíjí a kniha je velice čitelná.
Za ten rok jsem trochu pozapomněl a chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do obrazu. Chybí mi zde nějaké shrnutí prvního dílu.
Tak a teď už jen další rok počkat na trojku. A autore, nezapomeň vložit i shrnutí dvou předchozích dílů.
S druhými díly bývá ta potíž, že málokdy překonají vytyčenou laťku a často slouží pouze jako výplň. Družina ale není ten případ, drží si úroveň (přestože se mi Zloděj možná líbil o kousek víc, protože šlo o něco nového) a dějově je fakt nadupaná. Zbožňuju ten styl vyprávění, v postavách jsem si našla své oblíbence a moc mě zajímá, co bude dál...
MAGIE SE VRÁTILA!
DVANÁCT DĚDICŮ A DVANÁCT KOUZELNÝCH NÁRAMKŮ
Skupina odvážných chlapců je středobodem tohoto dílu.
Jejich cesta započala.
Je potřeba získat všechny náramky a zastavit zlo, které se probudilo.
Všichni musí přežít, ale v cestě jim stojí nelidské příšery a magické nástrahy.
V knize je hodně postav, ale všechno je krásně propojené a srozumitelné.
Bohové mají také své zájmy, temný vrah sleduje naší skupinu a strážkyně mlh stále hledá ukradenou kostku.
Zvraty, napětí, překvapení, ztráty a zrada, ale také přátelství, soudržnost, obětování se, loajalita, statečnost - to všechno tu je.
Šestset stran mi bylo málo :-)
Pan Urban je úžasný ČESKÝ spisovatel, jeho knihy jsou propracované a návykové :-)
Jsem ráda, že tohle skvostné dílo bude zdobit mojí knihovnu :-)
POTŘEBUJI DALŠÍ DÍL !!!
RYCHLE :-)
Mám pocit, že kdyby pan spisovatel mohl, přidá ještě pár postav navíc. Děj se tu neustále přelévá, situace střídá situaci, někteří umírají, jini strádají a hlavní skupina už má půlku za sebou. Jenže to nejhorší je asi teprve čeká. Fantasy já moc nemusím, ale tohle se mi líbí. Sice jsem si nenašla nikoho obvzlášť sympatického, komu bych fandila, ale je to hlavně tím, že skoro každá postava je důležitá a až další příběhy ukážou, kdo je víc důležitější a naopak, koho je potřeba obětovat. Tak že pěkné počteníčko a teď jen čekat na další pokračování.
„Taky máte od rána
takovou chuť na pivo?“
„Škoda,
že není žádný kámen,
co by mi přičaroval pivo.“
Družina zatracených je sice druhá kniha v sérii Věčné Mlhy, ale podle pana spisovatele je to vlastně jen druhá část knihy první. Jenže pro svůj obsah bylo nutné první díl rozdělit na dvě knihy. Přeci jenom, kniha o tisíci stranách už je pořádná bible a možná by i některé čtenáře odrazovala už jen svou tloušťkou. Abych řekl pravdu, možná tímto krokem trpí kniha první. Protože až teprve tady se to celé rozjede. Zatím co „Zloději osudů“ maj nejvíc za úkol nás seznámit se všemi postavami a úkoly, je „Družina zatracených“ už slušně rozjetá.
Malá ochutnávka:
Bohové . . . a proti tomu všemu stojí jen jedenáct vycvičených bojovníků s jedním bylinkářem a skupinou téměř odrostlých děcek, co nebyla od města dál než pár kroků za hradbami a maj zkušenost jen teoretickou. S dřevěnými atrapami mečů. Kurva!
Je to napsané klasickým stylem pana Urbana. Kdo četl sérii Pragocalypsa, ví, že spisovatel dokáže pracovat s velkým množstvím postav. U některých netušíte, zda je hlavní postavou příběhu, nebo brzy příběh opustí . . . Je pak vždycky docela těžké najít si oblíbenou postavu. Nejlepší je tedy sympatizovat se všemi a teprve až někdy později udělat „třídění“. Například skupina, které já osobně říkám „Ti, co nesou deník“, dokazuje přesně to, o čem píši. Už maj nalezeno několik náramků (nebudu spoilerovat o množství nalezených z celkových dvanácti náramků) a už se mění charakter některých postav. Je potřeba k nim přistupovat s opatrností. A já jen doufám, že ta má oblíbená Jodele nezačne moc blbnout.
Citát: Nedělají to proto, že chtějí být mocní, cítí povinnost ke své zemi, chtějí ji ochránit.
Co se týče dalších postav v příběhu, osobně jsem zvědav, co „vzroste“ z Kaldura, který se začíná jevit jako záporná postava a podle mého příběhem ještě pěkně zamíchá. Další tajemnou skupinou je „Bratrstvo dvanácticípé hvězdy“. Tady si člověk, tedy čtenář, taky nemůže být moc jistý, co provedou. A protože je jich dvanáct, jak nám oznamuje jejich název, je jasné, že i tady budou později rozpory mezi kladem a záporem. Osud Paulíny je také nejistý. Tak bych mohl pokračovat, ale to by bylo na delší dobu. Prostě si to přečtěte a pak můžete vyprávět. Jediná věc, co mě tak při čtení rušila jsou sprostá slova. U některých postav mi to i vadilo. Ale jde jen o zvyk. Jinak je to perfektně rozjetá sága a těším se na pokračování.
Citát: K čemu bude člověku z Bratrstva všech dvanáct náramků?
Štítky knihy
magie středověk intriky putování čarodějové česká fantasy pomsta dark fantasy fantasy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
| 2014 |  Strážci brány |
| 2021 | Zloděj osudů |
| 2014 |  Krev padlých andělů |
| 2015 | Dědictví zkázy |
| 2016 | Nemrtvá inkvizice |
MILUJU.
Pokud byl první díl dobrý, tenhle byl dokonalý. Postavy odhalují své motivy a ty zvraty, omg cože?!
Nutně potřebuju další díl.