Ztracený přístav
Tana French
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156623/bmid_ztraceny-pristav-156623.jpg
4
398
398
Dublinské oddělení vražd série
< 4. díl >
Další román, ve kterém irská autorka dokládá své mistrovství psychologické detektivky. V nedostavěném a jen z části obydleném satelitním městečku za Dublinem dojde k vraždě dvou dětí a jejich otce. Matka je převezena na intenzivní péči a bojuje o život. Případu se ujímá Dělovka Kennedy, vyšetřovatelské eso dublinského oddělení vražd. Zprvu se spolu se svým mladším parťákem Richiem domnívají, že případ je jasný: Pat Spain se stal obětí hospodářské krize, takže zabil svoje děti, pokusil se zabít i svou ženu Jenny a nakonec spáchal sebevraždu. Je tu však až příliš mnoho nevysvětlitelných okolností a stopy vedou dvěma směry zároveň. Navíc se ke slovu hlásí i Dělovkův soukromý život. Jeho sestra Dina, která se o případu dozví ze zpráv, začíná mít opět psychické problémy a vzkřísí něco, o čem se Dělovka domníval, že to má pevně pod kontrolou - něco, co se v těch končinách jednoho léta přihodilo jejich rodině, když byli ještě děti...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2013
,
Argo
Originální název:
Broken Harbour, 2012
více info...
Přidat komentář
Další super psycho detektivka od Tany, chytla, nepustila a bavila :-) ...nechápu, proč někdo řeší to, že kniha byla "zbytečně" dlouhá, prostě autorka považovala za vhodné popsat, co se stalo, tedy samotný trestný čin a dále myšlenkové pochody, pohnutky, naděje, strachy, sny, nutkání a touhy svých postav, aby měl čtenář všechny indicie a informace, jak k možnému vyřešení samotného trestného činu, tak i následně k pochopení příčiny a motivu pachatele.... a tomu se říká literatura, v tomto případě detektivní :-) a pokud to někoho nebaví, tak nevím, proč tedy vůbec čte, však i zvenku je vidět, že kniha je tlustá :-) ... všechny knihy od Tany French jsou kvalitně napsané a ve svém žánru patří k vyššímu levelu, právě ten nimravý způsob rozboru psychiky jednotlivých postav a uvěřitelnost samotných vražd vidím v jejím případě jako tu přidanou hodnotu oproti jiným rádoby šokujícím detektivkám, kdy dochází někdy až fantasmagorickým zvrácenostem...
Spisovatelka píše dobře, a dobře se to i čte. Ale tentokrát si nás vychutnala se zbytečným natahováním - přes 500 stránek pro tuto zápletku považuji za přetaženou. Proč byly vraždy spáchány se mohlo popisovat v knize o sto až dvěstě stránek tenčí.
Díky za takové knihy. Detektivka "s přesahem". Už dlouho ve mně kniha nevzbouřila tolik emocí. V životě nic není černobílé ani jednoznačné. Tana to ví a umí o tom napsat.
Od Tany French jsem až na ledva vyjitého Vetřelce četl všechno, její tvorbu respektuji a musím říct, že na rozdíl od jejích ostatních románů, které mne sice intenzivně bavily, ale zároveň jsem k nim měl řadu dílčích výhrad (především vzhledem ke způsobu rozuzlení), Ztracený přístav považuji za fantastický. Jednoznačně nejlepší díl dosavadní série.
Přečetla jsem od Tany "V lesích" a "Na věrnosti", které se mi moc líbily. Proto jsem se s chutí pustila do "Přístavu". Ač jsem ji přečetla až do konce, kniha mě hodně zklamala. Na můj vkus byla rozsáhlá, zbytečně dlouhá, moc se v ní spisovatelka rozepisovala. Já bych ji stáhla na polovinu a navíc - jen jeden podezřelý u výslechu? Mně to moc jako detektivka nepřipadalo.
Jako téma super, proto jsem čekala od této knihy mnohem víc.
Další vypravěč, další úhel pohledu. Hlavní postava Dělovka mě bavil - navenek drsňák, uvnitř velmi smutný muž. Povedená série. V zájmu větší svižnosti bych možná knihu maličko "prostříhala", ale jinak cajk. :-)
Čekám na každou novinku od Tany French. Tato na mě zapůsobila zatím nejvíc: obraz ztraceného přístavu, místa, které se mělo stát báječným místem k bydlení, a zatím je z něj rozpadající se sídliště přízraků. Pád rodiny, kterou zničila touha mít se tak báječně jako všechny ty přešťastné rodinky z reklam. Detektivní pátrání přečteno s chutí (dá-li se tak mluvit o tragickém příběhu), ale podstatné je pro mě sdělení o sociální situaci. A proměna postav vyšetřovatelů podle toho, kdo je vypravěčem.
Špatný to nebylo, ale konec se opakoval pořád a pořád dokola. Když chybí prachy, deratizace nutná!!!
"Jednou ráno se probudí a řekne si: Dneska jsem ale krááásně vyšinutej... možná bych mohl někoho zabít!" Dělovka za pět :)
Kniha se četla dobře, konec jsem nečekala. Za mě byla jen místy trochu moc rozvleklá, děj byl jakoby násilím zpomalován.
Knihu jsem téměř do konce četla "lážo, plážo". Styl, kterým je příběh psaný, mě moc nebaví. Mám dojem, jako by se hlavní hrdina snažil být rádoby vtipný, až arogantní. Styl vyprávění je přesně "nafoukaně americký" a to mě moc nesedí.. Ale konce? Ten mě rozsekal, a za to dávám pět hvězdiček. Důvod spáchání vraždy byl neuvěřitelně dramatický a reálný. Pokud se člověk nad celou situací a důvodem zamyslí, dojde mu, že se to může stát komukoli z nás. Jak jednoduché je v dnešním světě zešílet, a jak složité je se ze šílenství vymanit. Každý kdo někdy zažil přemíru stresu a zdravotní problémy, které z toho plynou pochopí, že to co se stalo v příběhu, jsou už následky šílenství, bezmoci a nekonečného zoufalství, které přeroste do neřešitelné situace. Nebo řešitelné, ale právě takovým zkratovým jednáním. Obávám se, zda já nejsem taky tak trochu blázen :) ...
Přečetl jsem s přestávkou, styl sice čtivý ale příííšerně zdlouhavý, samotná zápletka vlastně jednoduchá, připomínalo mi Rowlingové první detektivku, taky moc a moc rozvláčné.
Trvalo mi, než jsem se začetla. Připadalo mi to takové rozvleklé zprvu. Pak mě to najednou chytlo a nemohla jsem se odtrhnout. Tana French prostě ví, jak čtenáře polapit! Jen jedna výtka: trochu mě ruší, jak na sebe v knihách této autorky postavy často "dělají ramena" a hrají si na drsňáky… možná by jim, zejména policistům, neuškodilo trochu víc pohodářství a "normálnosti".
Bylo to jiné. Líbila se mi propracovanost příběhu, bližší seznámení s policejní prací. Naopak mi trochu vadila rozsáhlost příběhu a jeho zakončení. Určitě si ale ještě zkusím od autorky přečíst další knížku.
Dala jsem si jarni maraton Tany French a jo, ta teda pise.
Kdybych si mela vybrat favorita, tak vsechny jeji veci maji neco do sebe, ale za srdecko me nejvic chytil Ztraceny pristav.
U detektivek mam casto pocit, ze tady uz vsechno bylo; kdopak vlastne Frantu voddelal mi po par opakovanich neprijde jako zas tak zajimavy problem k reseni. Ale tahle irska spisovatelka umi obligatni mord podat tak, ze je zase znovu pusobivy. Neresi totiz ani tak moc kdo, jako spis proc.
Samotny pribeh neni nijak spletity: na brehu studeneho more je pisecna plaz. U plaze stoji zbrusu nove satelitni mestecko. V jeho zbrusu novych domeccich nikdo nezije, protoze developer zkrachoval a cely projekt sel ke dnu. Nekolik rodin, ktere si uz dum ve meste duchu koupily, je v pasti. A jednu z techle nadejnych mladych rodin s hypotekou potkal masakr. Policajti jdou na to.
Aby to cele bylo zajimavejsi, vrazdu vysetruje zabavny (hlavne tim, ze nevite, jak bude na co reagovat) novacek a stary mazak, kteremu se ale zaroven v soukromi sype jeho silena sestra (takze chvilemi patra po vrahovi a v prestavkach nahani po meste halucinujici zenskou se sebevrazednymi sklony).
S otazkou komu tu vlastne uz hrablo, komu jeste ne a proc si pak T. F. pohrava celou knihu. Pripad je zdanlive jasny a podezrelych neni zase tolik, presto je motiv rodinne zabijacky v zaveru prekvapujici a dokonale souzni s autorcinym sdelenim: pricetnost pod tlakem praska a strepy mohou osklive porezat vas i lidi ve vasem okoli.
Jako velkou ctitelku romantickych pribehu mne samozrejme potesilo, ze se v kazdem z Taninych detektivnich romanu vyskytuje Prava Laska. (a SPOILER po par knihach je to jasne: jakmile prijdete na to, kdo koho miluje, zpravidla uz pro vraha nemusite chodit daleko)
Preklad je slusny, ale sity horkou jehlou: nikdo si u textu moc nelamal hlavu s nejakym tim preklepem a obcas jsem narazila na fraze a terminy prelozene doslova, coz v cestine pusobi dost divne.
Autorovy další knížky
| 2010 |  V lesích |
| 2012 | Na Věrnosti |
| 2013 | Ztracený přístav |
| 2015 | Místo pro tajnosti |
| 2017 |  Vetřelec |
pro mě jedna z nejlepších knížek. Mám ráda, když je kniha obsáhlejší a má "hlavu a patu"