Ztracený přístav
Tana French
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156623/bmid_ztraceny-pristav-156623.jpg
4
398
398
Dublinské oddělení vražd série
< 4. díl >
Další román, ve kterém irská autorka dokládá své mistrovství psychologické detektivky. V nedostavěném a jen z části obydleném satelitním městečku za Dublinem dojde k vraždě dvou dětí a jejich otce. Matka je převezena na intenzivní péči a bojuje o život. Případu se ujímá Dělovka Kennedy, vyšetřovatelské eso dublinského oddělení vražd. Zprvu se spolu se svým mladším parťákem Richiem domnívají, že případ je jasný: Pat Spain se stal obětí hospodářské krize, takže zabil svoje děti, pokusil se zabít i svou ženu Jenny a nakonec spáchal sebevraždu. Je tu však až příliš mnoho nevysvětlitelných okolností a stopy vedou dvěma směry zároveň. Navíc se ke slovu hlásí i Dělovkův soukromý život. Jeho sestra Dina, která se o případu dozví ze zpráv, začíná mít opět psychické problémy a vzkřísí něco, o čem se Dělovka domníval, že to má pevně pod kontrolou - něco, co se v těch končinách jednoho léta přihodilo jejich rodině, když byli ještě děti...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2013
,
Argo
Originální název:
Broken Harbour, 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Tím, že je to už čtvrtá kniha série, jsem věděla, že jdu do ukrutně dlouhého příběhu (úplně vidím, jak si rvu vlasy a vytrhávám nehty - i když to v reálu nedělám :o) ). Knihám se nedá upřít čtivost a jakési zastavení v čase, přešlapování na místě, což se někdy v reálu opravdu stává, že jeden neví, jak nebo kudy dál. Ze začátku se mi líbil Kennedy jako správný mentor, který si Richieho vzal pod křídlo. Ale jak příběh postupoval, tak jsem s Dělovkou měla trochu problém, jak byl tvrdohlavý, až to nedávalo smysl. A abych se přiznala, většina postav v knize se chovala jednou tak a podruhé naprosto jinak a to mi z podstaty věci nedávalo smysl, postavy si protiřečily. Úplně jsem nemusela ten nátlak na hlavního podezřelého. Určité věci byly vysvětleny tak zvláštně a nepochopitelně. Třeba ten kutloch, psovod, to, že tam čekali ... Opravdu mi některé věci nedávaly smysl. Proč hlavní podezřelý neměl právo na právníka? A v době, kdy se ptají, jak zemřely děti, tak zkrat a najednou jsme venku z výslechovky (jako proč!). V knize byly dva takové zvraty, které mi lezly na nervy. A možná je to zvrat jeden, který s tím druhým souvisí. A tím zvratem je Dina. Totální psychopatka. A následně Richie. Pokud si dobře pamatuju na předchozí knihy, tam byl závěr alespoň dotažen opravdu do konce - čtenář znal osud všech nějakou dobu po příběhu, tady mi to dost chybělo, když jsem přetrpěla to hlemýždí tempo. Jako, autorka je opravdu šílená - 512 stran rozdělit do pouhých 19 kapitol je fakt masakr sám o sobě. A její frekventované používání ježkových vočí (v předchozí knize to neustále říkala jedna z Frankových sester), starého bracha, starého přítele, panenky skákavé ... Když čtu knihy Tany Frenchové, tak chci vědět, jak to dopadne, ale zároveň to ve mně vyvolává depresi jak z příběhu samotného, tak z postav jako takových a obecně z tak pomalého tempa, že po další knize sahám až následující rok. Bavily mne ty časové návraty do minulosti, to se mi hodně líbilo. A to zvíře mě celkem i děsilo. Ale vraha jsem si tipla hned na začátku a vyšlo to.
Čítanie knihy ma bavilo. Obsahuje presne to, čo mám rada - hĺbku, psychológiu, realistickú ponurosť, problémy, ktoré sú mi blízke a okorenenie strašidelným motívom. Skončilo to tak ako som u Frenchovej zvyknutá - klasicky zle a depresívne. Ale sklamalo ma, že podobne ako v jej knihe Vtedy v lese, aj tu sme síce vraha odhalili, ale tá najväčšia záhada zostala nevysvetlená. A vyšetrovanie v tomto smere neuzavreté (nenapísala, ako to dopadlo s hľadaním deratizátora). Autorka opäť nechala otvorenú možnosť nadprirodzena, ktorú naznačovala aj vo Vtedy v lese. Nadprirodzeno mám síce rada, ale až z takýchto otvorených koncov nie som nadšená. 3,5 hviezdy.
Aj štvrtá kniha autorky mi ponúkla to, na čo som si zvykol a čo sa mi na jej tvorbe páči: podrobný psychologický rozbor postáv, ponurú, bezútešnú atmosféru a vcelku zaujímavý príbeh. No napriek tomu som nemal až taký pôžitok ako z predošlých dvoch kníh tejto série. No stále je to mierne nadpriemerná záležitosť.
„Když si necháte od ostatních mluvit do toho, na co byste měli mít svůj vlastní názor, když jdete s davem jenom proto, že je to v módě, tak co jste?“
Další detektivní případ Tany French – ne tak zašifrovaný jako třeba Temná zahrada, pro mne ne tak čtivý jako Podoba nebo Místo pro tajnosti. Ale určitě zajímavý a přečtení hodný, navíc právě s Podobou tady jistá podoba je. Mladické ideály a vidění světa v určitém věku ztratí své kouzlo a jednoznačnost, všichni dospějeme a většina z nás „prozře“. Naštěstí ne všichni, o to obdivuhodnější je jejich výdrž a přesvědčení. Určitě doporučuju, už jen kvůli Richiemu, Dině a Conorovi. (A nenechte se odradit opakovanými Kennedyho osloveními: synu, synku, starej brachu nebo brácho sype z rukávu častěji, než by mně jako čtenářce bylo milé.)
„Vražda je unikátní zločin z mnoha důvodů a jedním z nich je fakt, že pouze vražda nás nutí ptát se proč. Loupež, znásilnění, podvod, obchod s drogami, každý zločin z tohoto nechutného seznamu s sebou nese i vysvětlení; stačí pouze vložit pachatele do předem připravené přihrádky. Vražda si ale žádá odpověď.“
Detektivky od Tany French mi kdysi nabídl někdo v knihkupectví jako alternativu za jinou knihu, kterou neměli. Autorka píše skvěle, přesně ví, jak funguje motivace, jak věci zdánlivě řešitelné, mohou v někom vyvolat úzkost tak velkou, že udělá fatální rozhodnutí. A přesně o tom je i Ztracený přístav. Je to nejdříve napínavé, potom výborně psychologicky rozehrané a nakonec sžíravé. Osobně mám z celé série nejraději Na Věrnosti, ale Ztracený přístav vyznívá v důsledku možná ještě silněji. Právě proto, že z odstupu a nadhledu nedává motivace pachatele smysl. Při bližším pozorování všech duševních pochodů a souvislostí do sebe všechno zapadá jako puzzle. Vždy se pozná, pokud je autor vzdělaný. Tana French studovala psychologii, a to je nesporná výhoda oproti jiným autorům. Ona přesně ví, jak některé myšlenkové a duševní pochody mohou, ale nemusejí, fungovat. Výborné a smutné.
Kniha za mě mohla mít o 100-150 stránek méně a byla by i tak dobrá. Líbil se mi vhled do myšlení detektiva, příběh na pozadí ekonomické krize. Vrah byl pro mě překvapením a motiv mě trochu nadzvedl ze židle (proboha proč z takového důvodu vraždit?)... Něco dalšího od autorky si ráda přečtu, byla to od ní moje první kniha.
Tana French je sázka na jistotu. Napínavý děj, solidní literární styl. Zde ještě navíc reflektuje bolestivou epizodu irské hypoteční a finanční krize, kterou symbolicky zobrazuje nedostavěné satelitní městečko. Vyvrcholení celého příběhu mě nakonec uvrhlo do tíživé melancholie, což není pocit, který bych čekala, když dočtu detektivku a odhalím pachatele.
To mě tak strašné bavilo, že bych zvládla klidně ještě o 300 stran víc super děj, zápletka a hlavně postavy naprosto top. Díky moc
Tana French píše trošku obšírněji, ale vůbec to nenudí. Dokáže mistrovsky popsat psychologii postav a zajímavě vyprávět detektivní příběh. Řekla bych, že u této autorky nevytváří těžiště příběhu ani tak děj samotný, jako spíše postavy. Ztracený případ je krásně rozehraný psychologický detektivní thriller z prostředí irského satelitního městečka.
Všechny knihy Tany French jsou rozměrnější, mírně řečeno, ale čtenář to ani nevnímá, protože mají spád, popis prostředí a osob napomáhá představivosti a kapitoly rychle ubíhají. Zatím ani jeden díl mě nenudil, takže doporučuji!
Autorku mám ráda, její styl vyprávění z pohledu hlavní postavy chytne a nepustí. Zločin a rozplétání nitek bylo zajímavé a originální. Na mě trošku moc košaté, přiznám, že kapitoly s Dinou jsem přeskakovala. A přes všechny řádky a písmenka se nám na některé věci nedostalo odpovědi (souhlasím s Wooloong). Závěrečná část knihy byla temná a nechala ve mě dost chmurné pocity.
Jsem neobjektivní, protože autorka je moje oblíbená. Ale i přes mé růžové brýle ocěnuju vynikající psychologickou detektivku maximálním počtem hvězdiček.
Detektivka za mne velmi povedena a i když se jednalo o delší čtení, nenudila jsem se. Vraha jsem neuhodla a konec byl pro mne překvapeni.
Jediné co mi trochu vadilo, byla dějová linka sestry detektiva, podle mne tam nemusela být...
Mně se velice líbí styl psaní této autorky, takže mi vůbec nevadí délka jejích románodetektivek. Baví mě postavy, dokážu si je živě představit, celková atmosféra i děj. Právě to, že její detektivky mají atmosféru, pokaždé zatím úplně jinou, ale dokáže to vtáhnout do děje. Výhrady uvádět nebudu, protože bych prozradila příliš, ale asi takhle: když dva dělají totéž, není to totéž, že, detektive Kennedy? Peníze opravdu nejsou všechno a i zdánlivě neřešitelné problémy mají řešení, jen si je musíme umět připustit a pojmenovat a případně si nechat pomoci. A nemuselo by se to nechat zajít až tak daleko, že jde o život.
to wooloong: já si myslím, že to bylo vysvětleno stavem mysli té osoby (nechci být konkrétní).
Moje srdcovka. Tana French píše skvěle, její Podobu miluju a Ztracený přístav je stejně dobrý, i když úplně jiný. Ztracený přístav je psycho a pro slabší povahy to asi není úplně snadné čtení. Líbí se mi vykreslení dopadů hypoteční krize na obyčejnou rodinu v Irsku, o to drsnější dojem to pak dělá na chudáka čtenáře :-)
Ma treti kniha od teto autorky a uz je mi jasne, ze chci precist vsechny. Obdivuji to, jak dokaze vtahnout do deje a nikdy nepochybuji o jedine vete, ktera je napsana. Bavi me i to, jak dokaze popsat zed :D vlastne se mi tezko popisuje, co se mi v hlave odehrava po docteni. Zrejme je to opravdovy smutek. At uz u teto, nebo u jinych del autorky, se me osudy hrdinu natolik dotykaji, ze mam opravdovy pocit, ze jsem tam byla s nimi a to pouto je pro mne mnohem silnejsi nez u jinych knih. Netusim, cim to je, ale je to tak. Tato kniha je pro mne jeste osobnejsi, take mam dve deti, take bydlime v nove zastavbe, ale to je nastesti vse, co se tyce podobnosti. Nesouhlasim s tim, ze druha polovina knihy byla zbytecne natahovani. Naopak.
Ten příběh, který začínal velmi napínavě a velmi tajemně, se nakonec zvrhl v předvídatelnou detektivku rozvláčně rozepsanou na víc než 500 stran. Ke konci už jsem četla jenom ze setrvačnosti. Dobrá spisovatelka se nám mění v grafomanku.
SPOILER! A navzdory naprosto vyčerpávajícímu popisu činu (především pro čtenáře) jsme se nedozvěděli, jak to bylo s těmi kostřičkami, sýkorkou s ukousnutou hlavou a rozmetanou moukou na půdě.
Napínavé a poutavé, kniha vás hodně vtáhne do děje, ale byla jsem maličko zklamaná z konce.
Autorovy další knížky
| 2010 |  V lesích |
| 2012 | Na Věrnosti |
| 2013 | Ztracený přístav |
| 2015 | Místo pro tajnosti |
| 2017 |  Vetřelec |
Všechno je, jak má ve "frenchovce" být, jen se nemůžu ubránit pocitu, že něco málo chybí, nějaká ingredience, která např. z V lesích nebo Slídila dělá dokonalé čtení.