Ztracený přístav
Tana French
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156623/bmid_ztraceny-pristav-156623.jpg
4
398
398
Dublinské oddělení vražd série
< 4. díl >
Další román, ve kterém irská autorka dokládá své mistrovství psychologické detektivky. V nedostavěném a jen z části obydleném satelitním městečku za Dublinem dojde k vraždě dvou dětí a jejich otce. Matka je převezena na intenzivní péči a bojuje o život. Případu se ujímá Dělovka Kennedy, vyšetřovatelské eso dublinského oddělení vražd. Zprvu se spolu se svým mladším parťákem Richiem domnívají, že případ je jasný: Pat Spain se stal obětí hospodářské krize, takže zabil svoje děti, pokusil se zabít i svou ženu Jenny a nakonec spáchal sebevraždu. Je tu však až příliš mnoho nevysvětlitelných okolností a stopy vedou dvěma směry zároveň. Navíc se ke slovu hlásí i Dělovkův soukromý život. Jeho sestra Dina, která se o případu dozví ze zpráv, začíná mít opět psychické problémy a vzkřísí něco, o čem se Dělovka domníval, že to má pevně pod kontrolou - něco, co se v těch končinách jednoho léta přihodilo jejich rodině, když byli ještě děti...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2013
,
Argo
Originální název:
Broken Harbour, 2012
více info...
Přidat komentář
Čtyři hvězdy ale jen s odřenýma ušima. Promluvy a dialogy jsou opravdu hrozně rozvleklé. Hlavní výslech je na téměř čtyřicet stran. Nicméně případ se hodně zajímavě zamotává (byl jsem hodně zvědavý, jak to celé dopadne) a Frenchová z toho vybruslila poměrně obratně. Konec je možná trochu useknutý a vedlejší linie začne dávat smysl až ke konci. Do té doby je Kennedyho sestra jen otravná.
I když mi přišel Ztracený Přístav zbytečně rozsáhlý, stále šlo o naprosto bezvadné čtení. Autorce v důsledku dokážu vytknout pouze jedno - trochu průhledně obaluje své příběhy do hávu řecké tragédie, aby hrdiny vystavila co nejtěžším zkouškám osudu. Příběh je tak sice dojímavý až na půdu, ovšem když zpětně začnete rekapitulovat události a rozebírat motivy jednotlivých postav, často se dostanete do střetu reality s hranou dramatičností. Tomu nahrává i rozvláčné vyprávění (které je naštěstí z převážné většiny tvořeno dialogy), jímž si Tana Frenchová vytváří pevné zázemí, v němž celá ta situační tragika vyniká o to více.
Má to své nepopiratelné kouzlo, ovšem tvůrčí modus operandi začíná být drobet okoukaný. Pořád si však nemohu vynachválit práci s postavami napříč celou sérií, kdy nesympatická vedlejší figura z jednoho románu, je vzápětí ústředním aktérem toho dalšího a čtenář má díky tomu možnost poznat ji z úplně nového pohledu.
První polovina knihy byla perfektní, dějová, originální, čtivá... Pak pokleslo i tempo vyprávění i zajímavost. Ale stále nadprůměrné čtení.
Mno... Tana French byla přednedávnem příjemným zjevením v severské vlně. Zhltnul jsem její knihy V lesích, Podoba a Na Věrnosti s chutí a těšil se na další pokračování. Pak jsem na ní v záplavě dalších knih pozapomněl a narazil na ni náhodou ve své čtečce… Ano – je mimochodem docela zábava brouzdat vlastní čtečkou a zjišťovat, jaké knihy jsem si to vlastně pořídil s tím, že hned, hned jak bude čas, si je přečtu, a ony se zatím v hierarchii noří stále hlouběji a hlouběji kamsi do sklepů harddisku, kam se člověk podívá tak jednou ročně když se nudí cestou vlakem a hledá něco extra, co by ho nakoplo…
Takže jsem z datového undergroundu vytáhl do světla displeje právě knihu Ztracený přístav a tetelil se, protože shodou okolností jsem zaznamenal, že vychází další titul od Tani French – Místo pro tajnosti - a já tak budu plynule pokračovat ve čtení…
Jenže – jako bych četl knihu od někoho jiného. Nebo spíše – jakoby po úspěchu tří knih nakladatel tlačil na autorku a ona sáhla do šuplíku a vytáhla cosi, co psala, když jí bylo čtrnáct, trochu to upravila a šup s tím na trh dokud jméno Tana French prodává. Nevím. Dokonce jsem začal číst jinou knihu s tím, že se ke Ztracenému přístavu už nevrátím. Nakonec mi tedy zvědavost nedala a dočetl jsem to, ale pachuť nespokojenosti tam prostě zůstala – kdyby to byl debut, tak bych možná dokázal být shovívavý, ale takto nevím, nevím...
Ale dám Taně French ještě šanci a pustím se do nedávno vyšlých Míst pro tajnosti... :-)
Výborná záležitost! Díky komentářům k této knize jsem se trochu obávala mnohokrát zmiňované zdlouhavosti, ale naštěstí jsem to takto vůbec necítila. V knize mi nepřišlo nic navíc, byla jsem naprosto spokojená! Je to skvělá a velmi čtivá detektivka a při jejím čtení si neustále říkáte, jak to celé bylo a jak do toho zapadá ten a ten. Pecka, rozhodně doporučuju!
Plnokrevná detektivka, které nechybí napětí, zvraty ani promyšlená zápletka. V první půlce je však kniha neuvěřitelně zdlouhavá a řekl bych, že i moc podrobná - chybí tomu tah a svižnost. Je logické, že v rámci žánru se nejprve musí nastolit určitá atmosféra a okolnosti, nevidím však jediný důvod, proč vzevrubně popisovat každý detektivův krok. Chování postav mi občas přišlo ne zcela logické, ale budiž, přeci jen se pohybujeme ve vodách odpočinkové literatury - zaráží mě však právě nálepka psychologická detektivka. V daném žánru nejsem nikterak zběhlý, ale přijde mi, že tahle kniha byla úplně standardní detektivka, podobně jako třeba Volání kukačky - nic tak výrazně psychologického jsem zde nenašel. Velkým plusem knihy jsou dialogy, které jsou natolik poutavé, že dokáží velmi rychle vtáhnout do děje.
Mám slabost pro Tany styl psaní... skvělý nápad v každé knize rozpracovat příběh člověka, který se mihne v té předchozí... nemám totiž ráda ságy detektivek o jednom vyšetřovateli...ale přeci jen tahle trochu pokulhává za ostatníma... možná zklamání nad absurdním plynutím případu, ale možná mi prostě jen nesedla... každopádně i tak se už těším na další!
docela dobrý, ale proč neustále Dělovka svého podřízeného oslovuje " starý brachu a kámo"? To mě velmi ruší a rozčiluje při čtení.
Souhlasím s Lamanai - kdyby byla tahle detektivka kratší, dala bych bez váhání 5 hvězdiček. Frenchová bravurně udržuje napětí, kniha se čte jedním dechem asi do poloviny - pak pro mě nastal zlom -jako by Frenchová tlačila moc na pilu, a za každou cenu chtěla napsat román spíš psychologický než detektivní. V každém případě ale stojí za přečtení.
Moje první kniha od Frenchové a myslím, že to byl srávný krok začínat od konce, protože její předešlá tvorba mi pak připadala ještě lepší. Ne že by Ztracený přístav byl špatný, naopak:) Příběh mě hned od začátku chytil a jen s těžkým srdcem jsem knihu odkládala abych se aspoň trochu vyspala a najedla, a ve zbytku času jsem šrotovala nad tím, jak to asi celé bylo. Po přečtení ve mě ještě pár dnů hlodal takový divný pocit, no a pak jsem si musela sehnat i ostatní knihy.
Mno. Ne že by tahle knížka sama o sobě byla špatná, to spíš v celkovém kontextu autorčiny tvorby už malinko klopýtá, když čtete tituly postupně. Styl a humor Frenchové se zlepšuje, zdá se mi. Jenže jako by jí docházela témata, vlastně je to jen naruby otočený pořád stejný motiv party mladých lidí s nestandardními vztahy a pouty. Zase dovedený o kousíček dál. Co mi ovšem vadí, je strašlivá ukecanost. Chvíli dobrý, ale nemohu si pomoci od pocitu, že by tahle detektivka mohla být o polovinu kratší (minulá stejně tak). I tak, bavilo mě to, jen jsem se v tom plácal dost dlouho. Teď autorka chystá novou knížku, tak snad už opustí omílané téma studentských soudržných partiček.
Tuto knihu jsem dvakrát začala číst a odložila...pak mne něco osvítilo :-) a potřetí jsem po ní sáhla.
Nechápu, jak to, že se mi předtím nelíbila. Výborná detektivka, opět detektiv s pošramocenou minulostí, ale takoví jsou přeci nejlepší, prostě Dělovka. :-)
Vraha jsem si správně tipla v druhé polovině knihy, tentokrát jsem nechtěla, abych měla pravdu, přišlo mi to trochu nepochopitelné.
Určitě se poohlédnu po dalších knihám této autorky.
Čtyři hvězdy!
Kniha se mi moc líbila, stejně jako její předchozí. Díky T. French jsem začala číst detektivky.
Nebylo to přesně to na co sem se takovou dobu těšil.... její styl je takový zvláštní.... myslel sem, že mě to víc dostane, ale přeci jenom Na věrnosti zůstane můj absolutní favorit....
Velice dobrý detektivní román, přesto pro mě nebyl tak strhující, jako předchozí tři tituly autorky. Jednání některých postav pro mě bylo obtížně pochopitelné a celkově jsem od příběhu čekala "trochu víc".
Už mě nechytla jako V lesích nebo Dokonala podoba, ale pořád je to skvělý detektivní román.
Poslední kniha z této série byla fajn, také sem jí přečetla jedním dechem, ale tolik mě neoslovila, nechytla jako ty 3 předtím. Byla asi nejméně zajímavá, chytlavá, neměla tak dobrý nádech tajemna a zápletka byla trochu nesouvislá. Přesto si minimálně 4 hvězdy zaslouží.
Autorovy další knížky
| 2010 |  V lesích |
| 2012 | Na Věrnosti |
| 2013 | Ztracený přístav |
| 2015 | Místo pro tajnosti |
| 2017 |  Vetřelec |
Detektivka, u které mi celou dobu šrotovalo v hlavě, jak a kdo... Vraha jsem si tipla před koncem, jinak jsem byla celou dobu vedle. Opravdu dobře napsané, tato autorka psát umí. Co mi vadí, je váha knihy, vždy mě po delší době začne bolet ruka... :o).