Dubrovskij

09.03.2021

„Nastalo hluboké ticho a sekretář začal jasným hlasem předčítat rozsudek soudu.
Umístíme jej sem doslova, předpokládajíce, že každý rád pozná jeden ze způsobů, jakými můžeme být zbaveni na Rusi statku, na nějž máme nesporně právo.“

Puškin si v tomto díle vzal na mušku fakt, že dostatečně bohatý a mocný člověk, který je zároveň samolibý a zákeřný, může zničit kohokoli, na koho si ukáže, protože si dokáže ohýbat právo podle svého. Že tím potopí i řadu dalších, ho samozřejmě nezajímá, a osobní tragédie jednotlivců už vůbec ne.
Kdybychom neměli tolik důkazů, že tohle se skutečně dělo a děje, bylo by to „jen“ dobré literární dílo. Takhle je ještě mrazivější.