Duch z Grand Banks
Arthur Charles Clarke
Píše se rok 2012: sto let po potopení Titaniku. Dvě z nejmocnějších společností světa, z nichž každá je vedena excentrickým multimilionářem, se utkají v závodě o to, komu se dříve podaří nalézt způsob, jak vyzvednout a uchovat luxusní transoceánský parník. V tomto závodě, který má ohromit svět a obě společnosti proslavit, jsou otestovány dvě nesmírně nákladné technologie a sejdou se v něm nejbrilantnější mozky jedenadvacátého století. Dvě špičkové technologie zde soupeří pod tlakem čtyř set atmosfér na dně oceánu. Pro každého ze zúčastněných se odkrytí roušky tajemství z nejznámějšího lodního vraku všech dob stává posedlostí. A pro některé z nich posedlostí osudovou…... celý text
Romány Sci-fi
Vydáno: 2008 , PolarisOriginální název:
The Ghost from the Grand Banks, 1992
více info...
Přidat komentář
Ač autora adoruji a stavím snad nad všechny mistry žánru, tohle okouzlující není. Považuji to za nejslabší autorův výkon. Ono to i vypadá, že to není jeho.
A co na tom, kromě toho, že se děj odehrává o pár let v budoucnosti /psáno v roce 1990/ vlastně bylo sci-fi?
Na velmistra žánru, velkého sira ACC, velká slabota. Celé je to dějové i časově jakoby rozbité, chaotické, postavy opravdu jak duchové, měla jsem problém jen rozlišit je od sebe, o nějakém vztahu k nim ani nemluvě. A ta poslední kapitola mě dorazila úplně.
O některých dílech našich oblíbených autorů je dobré nevědět. Duch z Grand Banks mezi ně definitivně patří.
EDIT: jedna z postav se živí vymazáváním cigaret ze záběrů ve starých filmech. A hlehle, máme rok 2022 a tyto a podobné trendy začínají v Hollywoodu i jinde nabírat obrátky. Se zvoláním FUJ a slzami v očích konstatuji, že tady prorocký duch sira ACC bohužel nezklamal :-((
Příběh je celkem jednoduchý, ale ve výsledku komplikovaný, protože není psaný úplně lineárně, ale prolínají se tu různé části a občas je problém i časový rámec. Někdy bylo trochu problém přeskočit s další kapitolou zase někam jinam a navázat na něco, co bylo před třiceti stranami. Z Clarkova rukopisu tu samozřejmě zůstal vědecký přístup k věci a brilantní styl vyprávění.
Občas jsem byla trochu zmatená, protože se zde prolíná mnoho dějových linií a nebylo by asi na škodu některé vynechat a věnovat se více těm zbylým. Ale až na tohle se mi kniha četla poměrně dobře.
Pozn. k estetické stránce knihy: přebal je poměrně odpudivý, trvalo mi asi 4-5 let přesvědčit samu sebe, že kniha může být mnohem příjemnější než obal ... a to rozhodně je.
Mně zkrátka někde muselo něco uniknout. Zhruba do půlky nebo do dvou třetin dobrý, ale pak jsem se asi někde ztratila a konec jsem nějak... nepochopila. Ale třeba se do toho pustím někdy znovu, takže ten svůj scházející prvek naleznu.
Příběh se odehrává v roce 2012 což tehdy byl pro mne velmi vzdálený rok pro sci-fi jako stvořený a ejhle, už je tu. Technologie sice pokročila, ale stále to nějak není ono. Nebavilo mě to.
Autorovy další knížky
2008 | 2001: Vesmírná odysea |
1984 | Setkání s Rámou |
2005 | Konec dětství |
1994 | Návrat Rámy |
2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Výborné až na ten nemastný závěr. Clarke evidentně netušil, jak to zakončit.