Dům bez pána / Půlnoční pacient
Egon Hostovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366805/bmid_dum-bez-pana-pulnocni-pacient-J8I-366805.jpg
4
16
16
Svazek přináší dílo Egona Hostovského (1908—1973), předního autora psychologických a existenciálních románů a novel. Představuje autora charakteristickými prózami obou nejvýznamnějších období jeho tvorby — doby mezi světovými válkami, kdy se stal jedním z předních exponentů vlny psychologické prózy (Dům bez pána, 1937), a doby po druhé světové válce, v níž dospívá k reflexi absurdity lidské existence v moderním světě rozpadající se mezilidské komunikace a jednoznačné hodnotové orientace lidského života (Půlnoční pacient, 1959). Edici k vydání připravila Štěpánka Pašková, komentář napsal Václav Vaněk.... celý text
Přidat komentář
Dům bez pána, to je gejzír slov a barvitých obratů, poskládaných tak, jak se dnes už nepíše. Přesto text nepůsobí nudně, čte se snadno a občas jím probleskne až nečekaná ironie nebo vtip.
Rodinná tajemství, jejichž postupné odhalování ovlivňuje životy čtyř sourozenců, vytvářejí precizně vystavěný příběh se šťastným koncem. Rodina je ovšem židovská a román se odehrává v polovině 30. let minulého století… Nálady většinové společnosti v tomto ohledu kniha neopomíjí, ale přesto zůstává především komorním vyprávěním o důležitosti vzájemného porozumění mezi nejbližšími.
Půlnoční pacient je svižnější, má rychlejší tempo, vršící se zápletku, svérázného hrdinu i břitké dialogy. Formou špionážního románu rozvíjí mnoho témat, která stojí za prvotní politickou linkou. Přes občasné myšlenkové skoky, anglicismy i uspěchaný konec je to podle mě nadčasové dílo, které má i po víc než 60 letech od svého vzniku co nabídnout.
Vzhledem k tomu, jak odbyté teď knížky bývají po stránce editační, musím pochválit výpravu společného vydání těchto dvou románů. Jazyku je zde věnována velká pozornost. S ohledem na autora je to logické, ale přesto v dnešní době už ojedinělé.
Čekala jsem něco víc; umění, povznesení do vyšší literatury. Jenže se nekonalo. Oba protagonisté byli nemužní a nemožní. Jako pod vlivem omamných látek, každý příběh se nesl ve znamení jakéhosi omámení, halucinací, jednání v horečce. Dům bez pána, to byla pro mě fakt nuda, v podstatě jen pocity, trápení, beznaděj, nesmyslné jednání, navíc - nemůžu si pomoci - prostě sebestřednost každým pórem. Židovská otázka v třicátých letech. Říkala jsem si, oni tu řeší, jak prodat dům a co by tomu řekl zemřelý tatínek, přitom netuší, že za pár let zemřou v koncentráku... Přes tuhle myšlenku jsem se nemohla dostat.
Druhý příběh Půlnoční pacient, ten měl aspoň děj, jenže tak ukrutně neuvěřitelný, padesátá léta v Americe, studená válka, špioni východu i západu v jedné ordinaci a všichni jednoho nepotřebného a podivínského lékaře bez skrupulí zasvěcovali do svých akcí. Vlastně to bylo celé absolutně nesmyslné. Utěšuji si tím, že autor měl jistě vyšší myšlenku, třeba nezničme svět, věřme v sebe, neztraťme sebe sami, ale opět se ztratila v neustávajícím horečnatém a prapodivném jednání hlavního hrdiny i všech dalších vedlejších postav.
Co bylo úžasné, to byl jazyk, stavba vět, vyprávění příběhu. To ano. Ale děj mě zklamal, zjevně nejsem tak intelektuálně na výši, abych dala dalšího Hostovského...
Dům bez pána: Trošku Dostojevský, trošku židovské anekdoty, hodně myšlenek, skvěle napsané postavy. Lepší průměr meziválečné prózy.
Půlnoční pacient: Skvělý konspirační kousek s prvky absurdního dramatu, stále aktuální zamyšlení nad lidským údělem během studené války. Jedna z nejlepších Hostovského knih spolu s Nezvěstným. Doporučuji i rozhlasovou dramatizaci. Doktor Malík je v podání Jana Hartla neodolatelný. :-)
Štítky knihy
studená válka židovská literatura židovské tradice židovství
Autorovy další knížky
| 1935 |  Žhář |
| 1947 | Cizinec hledá byt |
| 2011 | Nezvěstný |
| 1933 |  Případ profesora Körnera |
| 1985 | Dobročinný večírek |
Měla jsem časovou kapacitu pouze na Půlnočního pacienta. Skvělý počin - špionážní román, schizofrenní opíjející se hlavní postava, svižný děj. Určitě se pak vrátím k Domu bez pána.