Dům na předměstí
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44527/bmid_dum-na-predmesti-WpK-44527.png
4
135
135
Osobitým, neopakovatelným stylem vytváří Poláček obrázek pražské periferie, kam se stěhuje, naplněn vidinami idylického sousedského života, úředníček Syrový s manželkou. Ale majitel nového domu nadstrážník Faktor si brzy uvědomí, že je domácím pánem. Ze servilního sluhy se stává nesnášenlivý, hamižný hulvát, který krutě tyranizuje nájemníky, až život v domě promění v peklo. Příběh sice končí happy endem, ale poněkud nereálně...... celý text
Přidat komentář
Výborné vyprávění o tom, jak obyčejného člověka dovedou změnit peníze a majetek, jak chce tento jedinec pořád víc, nedodržuje úmluvy a zajímá ho pouze vlastní prospěch. Vtipná kritika maloměšťáctví si bere na paškál povýšeneckého a despotického pana domácího, ale také nájemníky, kteří by mohli být více průbojnější, držet pospolu a nedat se sebou tak strašně zametat. Kniha se velmi dobře čte a děj se odvíjí svižně. Knihu jsem četla a nyní si ji poslechla na radiu Vltava ve skvělém podání Milana Neděly.
Velmi vtipné, velmi přesné. K mnoha starším humoristickým knihám musí člověk přistupovat shovívavě, přece jen už jsme za těch sto let úplně jinde, u Poláčka to ale neplatí. Strážník Faktor, který se náhle stane panem domácím a začne se chovat jako despota, mi připomněl hned několik pronajímatelů, s nimiž jsem měl během let co do činění. Pro čtenáře, co si v nájmech zažili své, tak kniha možná bude mít i určitý terapeutický rozměr.
„Mám rodinu. Žena pilně šije a rozmnožuje můj majetek. Mám i děti, které dosud nevydělávají. Hocha nutno dát do takového místa, kde by hned zpočátku dostával plat, aby přinášel domů peníze. Mám otce, který mi pomohl vystavěti dům. Nyní třeba býti k němu opatrným, neboť by mohl od nás něco chtíti. Matka jest věčně hladová. Je kupodivu, kterak lety roste v ní žravost. Bude nám práti prádlo; ale jídlo nutno před ní zavírati. Ostatně musím domluviti švagrovi, aby přispíval na výživu své tchyně. Jest povinen míti úctu k matce své ženy.
Mám nájemníky, kteří jsou mně poddáni. Rozmnožil jsem svoji vládu, neboť povinnost nájemníků je, aby byli tiší, dbali mých pořádků a ustanovení a vzdávali mně počestnost. Nyní nejsem pouze strážník, ale i domácí pán; a sluší se, aby nájemníci, potkavše mne, nečekali na můj pozdrav, ale první vzdali počestnost. Nájemníci budou mi přinášeti činži, která bude stlačovati dluh v bance, a tak za několik let bude domek čistý a můj. Lidé budou říkati: ,Hle, obyčejný strážník, a jak to daleko přivedl…‘“
Je těžké být nájemníkem, ale je i těžké být "panem domácím". Tedy takovým, který by s nájemníky vyšel. Strážník Faktor byl tohoto pravým opakem. Pan Poláček bravurně vystihl povahy jednotlivých popisovaných osob i to, jak se během života a ve víru nenadálých událostí může lidská povaha měnit.
Až příliš okatě vyvedená karikatura odporné figurky podlého a nadutého zbohatlíka, která ale stojí za přečtení díky Poláčkovu květnatému stylu a krásné starosvětské češtině.
Skvěle popsané povahy lidí. A to Poláček ovládá ukázkově. Jak dokáže jeden nadutej, chamtivec v podobě domácího otrávit život nájemníků. Poslouchala jsem audio a celou dobu jsem si přála, kdy už na toho zmetka dojde. Na konci jsem v duchu i zajásala. Konečně.
Krutě odporná esence maloměšťáctví. Karel Poláček bravurně vykreslil povahu malého nadutce, zlého lstivouna, který svou nicotnou moc dokázal proměnit v až patologickou nenávist vůči lidem. Poslouchal jsem jako audio knihu a Milan Neděla dodal postavě hajzlíka Faktora takovou míru slizkosti, že jsem při poslechu bezděky vykřikoval nadávky vůči jeho podlosti.
Po letech byl jistě inspirací pro postavu řezníka Krkovičky loutkového seriálu Jája a Pája...
Psáno nádhernou starosvětskou češtinou, to jen na okraj.
Za mě slabší Poláček. Furt jsem v tom cejtil Nerudu a dost mi v tom chyběla Poláčkova ironie. Tu a tam probleskne, ale ne tak skvostně jako jinde. Pak to chvilku vypadalo, že to nabere grády Chytilové Dědictví, ale nestalo se. Chápu, že to kdysi muselo zabrat, asi jako divadelní Společenství vlastníků dnes. Ale takle vlastně nevím, proč to po těch letech číst. Snad jen, že se nic nezměnilo...
Skvělá kniha . Humorně vykreslen život v činžovnim domě na pražském předměstí, vztah mezi nájemníky a majitelem domu. Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Milana Neděli.
V ospalém zákoutí Prahy, zdá se, plyne čas pomaleji.
Stojí tu dům, co by mohl vyprávět kdyby uměl mluvit, ale neumí,
a tak vypráví skrze své obyvatele.
Voní tu staré cihly, levný tabák, a nad pořádkem tu bdí pan domácí, policajt Faktor.
A pak tu jsou nájemníci, každý se svým vlastním příběhem ... starý mládenec spiritista, hokynář, nebo vážený úředník se svou milostivou paní.
Pan Poláček to všechno pozoruje a s humorem a laskavostí běh událostí zaznamenává ... radosti a starosti životem a panem domácím zklamaných obyvatel.
Tahle knížka popisuje život takový, jaký tehdy opravdu byl, nic neunikne bystrému oku autora, a tak zjistíš spoustu zajímavých informací, možná by se spíš dalo říct drbů, protože na nich tohle společenství stojí.
Všechny tak uvidíš v jiném světle - Faktora jako vychytralého lišáka o jehož vypočítavosti se ohledně všichni nájemníci brzy po nastěhování přesvědčí na vlastní kůži.
Nedorozumění na sebe tak nenechají dlouho čekat. Servírována vám jsou s laskavým humorem a pochopením, když totiž zvědavě mrkneš oknem dovnitř v zrcadle na zdi zahlédneš odlesk vlastní nedokonalosti.
PS: ... a ta kouzelná starosvětská poetika textu mě fakticky baví :-).
Nemůžu si pomoct, nic na 5 hvězd tu není, zlatej Michelup.
Tohle je suchý a roztahaný.
Věty se opakují z Michelupa, poznávám je v totožném znění.
Je to o ničem prostě a hlavně: na jednu stranu je pán když je ouřada a na druhou nabádá manželku ať s nikým nemluví, že musí být přikrčení v koutě, plazit se přede všema protože moc nevydělá a jsou malí lidé? Tak jak jako???
Kaleidoskop přetvářky a devótnosti v podání strážníka, domácího pána Faktora, který svým jednáním ztrpčuje život svých nájemníků.
Pět hvězd.
Nádhernou češtinou napsaný a nesmírně jedovatý a vtipný obrázek pražské periferie a jejich obyvatel.
Navzdory nevelkému rozsahu absolutní perla, založená na skvělé znalosti češtiny a vzorců lidského chování.
Jan Faktor je okouzlujícím hrdinou, kterého by nikdo nechtěl poznat.
Spousta prvků byla okouzlující, učaroval mi jazyk, zachycení poměrů na předměstí, ta prostota lidu. Ale někde v půlce jsem si říkala, jestli toho patosu není až moc, že už by se to raději mohlo pohnout z místa.
Nicméně celkový dojem byl dobrý, nejspíš se rovnou vrhnu na další Poláčkovu knihu
Charaktery postav, které maloměšťáctvím doslova čiší, jsou krásně vypointované. Poláčkův mluvený dialekt je jedinečný a knihu tím posouvá ještě výše. Humorné dílko, které dává vtipnou sondu do prvorepublikového života na pražské periferii.
V první řadě překrásná prvorepubliková čeština, hned za ní nezaostávající humor a vtip a do třetice všeho dobrého nadčasová satira lidského jednání. Laskonka.
Krásný jazyk, už jen proto stojí za to knihu číst.
Jinak z obsahu knihy samotné, jak popisuje životy lidí, nedělá se mi dobře.
Poláček nastavil zrcadlo pěkně.
Výborná knížka, ke které se v průběhu let často vracím. Skvěle vykreslené charaktery, mistrovsky popsaná atmosféra.
Část díla
 |
Panna a cikán 1930 |
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1991 | Židovské anekdoty |
| 1994 | Podzemní město |
| 1994 | Vyprodáno |
Český rozhlas - četba na pokračování