Dům na tekutých píscích
Carlton Mellick III
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464587/bmid_dum-na-tekutych-piscisch-6v0-464587.jpg
4
109
109
Klíštěk a Polly jsou děti, které se nikdy nesetkaly se svými rodiči, ačkoliv s nimi žijí v jednom domě. Vedou pohodlný život v izolaci, v péči staré chůvy a několika robotických zařízení, ale čím jsou starší, tím víc otázek si kladou. Kromě záhady nepochopitelného nezájmu ze strany rodičů chtějí odhalit tajemství svého příbytku, hermeticky uzavřeného komplexu několika pokojů ztracených kdesi v rozlehlé rezidenci, do níž jim brání vstoupit příšery šramotící za hlavními dveřmi a chůvina důrazná varování před smrtelným nebezpečím. Otazníků přibývá, navíc začne selhávat dosud hladce fungující technika a dětem nezbude než udělat krok, který dosavadní idylu změní v hororové dobrodružství plné napětí a zvratů. Při čtení Carltona Mellicka III si můžete být jisti, že neuhádnete, co vás čeká na další stránce…... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2021 , CarcosaOriginální název:
Quicksand House, 2013
více info...
Přidat komentář
Dům na tekutých píscích je nádherné a děsivé dobrodružství, v němž autor se vší svou šílenou imaginací smíchal dětské strachy a traumata, sourozeneckou rivalitu i první lásky s bojem o přežití a strachem z neznáma. Může se zdát, že příběh o dospívání a ztrátě dětské naivity nemůže splňovat parametry žánru bizzaro. Ale opak je pravdou. Už jen titulní dům, v němž oba sourozenci žijí, je svéráznou karikaturou našeho světa. A jejich dobrodružství se svou potrhlostí vyrovná Alenčiným eskapádám ve světě za zrcadlem. Jen je díky příšerám, které Mellick svým hrdinům postavil do cesty, mnohem děsivější. A ne vždy jsou to příšery, kdo jim nejvíc zkomplikuje život, mnohdy jsou to oni sami. Což je neméně děsivé. Navíc kniha připomíná počítačovou adventuru, v níž postupně odkrýváte jedno tajemství za druhým, a netušíte, co vás čeká za nejbližším rohem. Tedy v případě domu na tekutých píscích v nejbližší místnosti. Stejně jako třeba Fincherovy filmy Hra a Klub rváčů fungují překvapení a zvraty v téhle knize jen při prvním čtení. A to její jediná slabina.
Mellicik v úvodu své knihy říká „Tento příběh nosím v hlavě od dětství. Patří k nejosobnějším příběhům, jaké jsem kdy napsal.“ A já vám garantuji, že mu to po přečtení Domu na tekutých píscích budete věřit stejně jako já. Přestože je to jeho nejvíce emocionální a normálním čtenářům nejvíce přístupná kniha, neztrácí nic z děsivosti a podivnosti, kterými jsou jeho příběhy pověstné. Pro každého, kdo je Mellickem III. nepolíbený a chtěl by vstoupit do vod jeho imaginace, je Dům na tekutých píscích ideální vstupní branou. A jeho fanoušci budou překvapeni, když jim ukáže autorovu lidštější a citlivější tvář.
Hodnocení: 93%
Dům na tekutých píscích mi potvrzuje teorii, že jakmile spisovatelé tvoří v osobnější rovině, mají přesahy jejich textů tvrdší direkt. Celý tento román je především o rodině, přesněji o dětech a tom podivném, velkém a strašidelném světě venku, který je chce sežrat. Jde z toho cítit osamělost, citový chlad a izolace; ale taky naděje, odvaha a touha po uznání. Pokud jste si uchovali kus dětství, příběh se dotkne vašeho srdce a zůstane tam.
Může se zdát, že vyprávění má trochu pomalejší rozjezd, ale to vůbec není na škodu - právě tato důkladnost podtrhne absurdnost budoucího děje. Ten má tendenci pomalu překlápět jistotu za jistotou, přičemž dětská zvědavost pátrá, budí napětí a hledá smysl. Možná i proto je tento Mellick macatější, než bývá zvykem. Výtky prakticky nemám, snad mě jen zaráželo, že jedna z postav dokázala tak dlouho vzdorovat bolesti; ale i to má vlastně nakonec své vysvětlení. Závěrem chválím obálku - obsahuje planety, chapadlovitý stůl a jeden z nejkrásnějších odstínů zelené.
Skvělý příběh, který potěší nejen ortodoxní bizarristy. Doporučuji!
Musím říct, že Mellick mi za poslední rok přirostl hodně k srdci. Když chci vypnout, ale zároveň nečíst fakt hovadinu (jako třeba Vlhká místa), tak sáhnu po jeho knihách.
Opět má příběh přesah, teda alespoň pro mě. Poukazování na dnešní uspěchanou dobu, kdy se často jen míjíme a vše nám utíká mezi prsty - život, dětství našich dětí apod. To nemyslím vůbec proti nikomu špatně, velmi často je to nutnost (zaměstnání apod), ale absurdní to je a autor na to zde dost poukazuje.
A pak se samozřejmě dostáváme k té bláznivé části, kdy jsem si opět říkala, jak ho tohle sakra napadlo . Stále bych se ráda podívala do jeho hlavy, ale nevím, jak bych po tom vypadala. To je prostě mazec, co on předvádí.
Je libo odepínatelná noha, kterou můžete použít při obraně? A to bych mohla pokračovat do aleluja. Prostě bláznovina.
Také je zde plno akce, kdy hlavní postavy bojují o život. Je zde i geniálně vykreslený sourozenecký vztah styl "někdy bych tě zabila, ale miluji tě". Polly a Klíštěk si prostě uměli zachránit zadek.
Tohle je pro mě zatím nejlepší kniha od autora, jakou jsem měla možnost číst. Fakt ji doporučuji všemi deseti.
Příběh dvou dětí, Rickyho, kterému nikdo neřekne jinak než Klíštěk a jeho starší sestry Polly. Tyto děti žijí ve velkém domě a navíc nikdy nepoznaly své rodiče. Obývají několik oddělených místností a stará se o ně chůva. Ta jim říká, že rodiče si pro ně přijdou, až budou starší. Děti samy nemůžou nikam chodit, protože za dveřmi číhá nebezpečí v podobě slídičů. Ty kdysi dávno zabili jejich staršího bratra. Vše se ale tak trochu zvrtne, když se stroje v ubykaci porouchají. Navíc děti zjistí, že chůva byla jen robot. Když přestane téct voda a vypne elektrický proud, nezbývá jim nic jiného než se vydat po chodbách rozlehlého domu najít rodiče. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá. Žijí v domě i další lidé? A je jejich výchovna skutečně jediným místem, kde jsou děti?
Skvělý příběh z pera tohoto originálního autora. Musím říct, že u Mellicka nikdy nevíte, co vás na další stránce překvapí.
Boj o přežití v chodbách starobylého domu, napětí a akce, při boji se slídiči, strach ale i odvaha. Moc se mi líbilo, jak se Polly a Klíštěk navzájem podporovali. I když někdy by jeden druhého nejraději zabil (a to doslova), vždy nakonec vytvořili skvělý tým. Jeden bez druhého by nedal ani ránu. Prostě sourozenci.
Originální postapokalyptické sci-fi s prvky hororu a bizáru. Rozhodně jsem se ani jednu stránku nenudila. Jelikož postapo můžu, přišla mi tahle kniha od Mellicka zatím nejlepší. (Četla jsem od něj ještě Zbouchnul jsem satanovu dceru a Orgie v chomoutu).
Každá Mellickova kniha má obrovský přesah. V příběhu si vždy můžeme najít nějaké moudro a také věci k zamyšlení. Opravdu se dnešní rodiče tak liší od rodičů Polly a Klíšťka? Máme vždy čas na své děti? Nehoníme se příliš za kariérou, penězi a majetkem? Odpověď nechám na každém z vás.
Přiznávám, že jsem čekala trochu jiný konec, ale vlastně ten, který si připravil autor, se mi nakonec líbil víc.
Občas jsem měla pocit, že se některé věci zbytečně opakují.
Hodnocení 4,5/5
Příběh dvou dětí, Rickyho, kterému nikdo neřekne jinak než Klíštěk a jeho starší sestry Polly. Tyto děti žijí ve velkém domě a navíc nikdy nepoznaly své rodiče. Obývají několik oddělených místností a stará se o ně chůva. Ta jim říká, že rodiče si pro ně přijdou, až budou starší. Děti samy nemůžou nikam chodit, protože za dveřmi číhá nebezpečí v podobě slídičů. Ty kdysi dávno zabili jejich staršího bratra. Vše se ale tak trochu zvrtne, když se stroje v ubykaci porouchají. Navíc děti zjistí, že chůva byla jen robot. Když přestane téct voda a vypne elektrický proud, nezbývá jim nic jiného než se vydat po chodbách rozlehlého domu najít rodiče. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá. Žijí v domě i další lidé? A je jejich výchovna skutečně jediným místem, kde jsou děti?
Skvělý příběh z pera tohoto originálního autora. Musím říct, že u Mellicka nikdy nevíte, co vás na další stránce překvapí.
Boj o přežití v chodbách starobylého domu, napětí a akce, při boji se slídiči, strach ale i odvaha. Moc se mi líbilo, jak se Polly a Klíštěk navzájem podporovali. I když někdy by jeden druhého nejraději zabil (a to doslova), vždy nakonec vytvořili skvělý tým. Jeden bez druhého by nedal ani ránu. Prostě sourozenci.
Originální postapokalyptické sci-fi s prvky hororu a bizáru. Rozhodně jsem se ani jednu stránku nenudila. Jelikož postapo můžu, přišla mi tahle kniha od Mellicka zatím nejlepší. (Četla jsem od něj ještě Zbouchnul jsem satanovu dceru a Orgie v chomoutu).
Každá Mellickova kniha má obrovský přesah. V příběhu si vždy můžeme najít nějaké moudro a také věci k zamyšlení. Opravdu se dnešní rodiče tak liší od rodičů Polly a Klíšťka? Máme vždy čas na své děti? Nehoníme se příliš za kariérou, penězi a majetkem? Odpověď nechám na každém z vás.
Přiznávám, že jsem čekala trochu jiný konec, ale vlastně ten, který si připravil autor, se mi nakonec líbil víc.
Občas jsem měla pocit, že se některé věci zbytečně opakují.
Hodnocení: 4,5/5
Dům na tekutých píscích je úplně jiný než předchozí, do češtiny přeložená díla CM3. Nejsou zde téměř žádné nechutnosti či sexuální zhýralosti. Vykreslený svět, samozřejmě patřičně bizarní, je zajímavý a řídí se pravidly, která dávají (atypicky) smysl. Poprvé si umím představit, že knihu beze studu někomu půjčím. Souhlasím, že jde o jednu z nejlepších knih CM3, mým favoritem však dosud zůstává akčnější Plyšákokalypsa.
Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Magořina; 4. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 5. Orgie v chomoutu; 6. Strašidelná vagina; 7. Lidožrouti z Lízátkova
V úvodu se Mellick svěřuje, že tenhle příběh je pro něj velmi osobní a je to znát, vyznívá jinak, než jeho ostatní knihy. Zejména je tu minimum ujeťáren a prasárniček a nese to v sobě spoustu emocí a zranitelnosti. Už od začátku je to prudce čtivé a Mellick hezky buduje napětí a burcuje čtenářovu zvědavost. Dozvědět se, o co tu sakra jde a co se děje. Obsahuje to pár pěkných zvratů a odhalení. Konec možná pro mě byl trošku uspěchaný, ale vzhledem k rozsahu se to nějak ukončit muselo :) (Vůbec by mi nevadilo, kdyby to byl trochu rozsáhlejší román). Dům na tekutých píscích jsem slupla za chvilku a byla to moc dobrá jednohubka. I bez Mellickových typických znaků to bylo fajn čtení a řadím mezi své oblíbené od tohoto autora.
Skvělá atmosféra, skvělé twisty. Tajemství a odhalování jakoby nikdy nekončilo.A taky jsem ocenila vtipné ztvárnění sourozeneckých vztahů :-)
Když jsem viděla obálku a anotaci měla jsem obavy, ale mám ráda výzvy, takže jsem se do knihy pustila. Je pro mě obrovským zjištěním, že přesně takové ,,divno knížky,, jsou skvělé a chci je číst. Kniha mě moc bavila, při čtení jsem se bála a měla milion teorií. Klíštěk byl skvělý hlavní hrdina, kterému jsem moc fandila, takže jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Největší plus v této knížce vidím v tom, že řeší téma vztah rodiče s dětmi. Neustále jsem musela přemýšlet nad tím, jaká budoucnost nás čeká.
Postupné gradovanie deja odhaľuje klamstvá, ktoré sprevádzali Polly a Klíštka celý ich život. Ale tomu nastal koniec a oni objavujú to, čo nepoznali. Zisťujú o čom nemali ani tušenie, že existuje alebo by mohlo existovať.
Je to objavné dobrodružstvo plné strachu a nástrach, tak netradičných ako bizzare fantasy môže byť.
Zvyknutá na autorovu perverznosť, je toto dielo zamerané iba na opisy vecí, nie príliš lákavých, ale iba znechucujúcich čitateľa. Za mňa je to skôr klasické čítanie bez jeho špecifického štýlu, ktorý je viditeľný v iných jeho dielach,keďže je to určené pre mládež a nie pre dospelého čitateľa, je to vhodné spracovanie tejto témy. V príbehu sa objavujú stále nové ako aj temné zvraty, ktoré spestrujú daný dej.
Bolo to spestrenie, ale skôr pre mladšieho čitateľa ako pre dospelého.
Do téhle knihy jsem šel s jistými obavami, neboť se žánrem bizzarro fiction jsem do té doby neměl zkušenosti. Ale víte co? Zamiloval jsem se. S takhle originální, byť ujetou zápletkou jsem se ještě nesetkal. Tleskám a dávám plný počet hvězd. :)
Opravdu velmi překvapivě dobrá kniha. Nečekal jsem, že mě tak nadchne.
Příběh je originální a nepředvídatelný.
Rozhodně doporučuji.
Pořád se trápíš tím,
jestli se rodičům
budeme líbit.
Ale co když se oni
nebudou líbit nám?
Vždycky mě překvapí, jak pan spisovatel dokáže měnit témata ve svých knihách. Zatím, co jsem se u některých smál až ze mě stříkala krev, je Dům na tekutých píscích úplně něco jiného. Je to vlastně sci-fi drama. Hlavní hrdinové Klíštěk a jeho starší parohatá sestra Polly jsou donuceni vyjít z bezpečného prostoru a vydají se napříč jejich domem, hledat rodiče. Jak jste už asi pochopili, není to bizerre v pravém slova smyslu. Naopak jsem si hlavní dvojici velmi oblíbil a strašně jsem jim fandil. To, co cestou potkají, nebo je napadne, nebo uvidí, to jsem prožíval s nimi a bál jsem se, aby se jim něco nestalo. I takové emoce dokáže tento spisovatel u svých čtenářů vyvolat.
Malá ochutnávka:
Jelikož je chůva stará a Polly mladá, Klíštěk si představuje, že jeho máma vypadá spíš jako ženy v knihovně. Spousta knih, které přečetl, nebo se pokoušel přečíst, je plná obrázků dospělých žen. Žádná z nich nemá parohy ani zelené vlasy. Chůva tvrdí, že knihy v knihovně pocházejí z mnohem dávnějších dob, z dob, kdy ženy ještě neměly parohy.
Ono vlastně už ve vás vzbudí zvědavost obrázek na obalu knihy. Ano, to je Polly. Parohatá, zelené vlasy, s panenkovskou páskou na oku, pod kterou je vidět jizva, a v pozadí podivná klec s planetami. Když jsem se na obrázek zadíval, snad jsem se do Polly i zamiloval. Hlavně mě však zajímalo, co všechny ty symboly znamenají. Vyvolalo to ve mně spousty otázek. Doslova dychtivě jsem se pustil do čtení. Zajímavostí je fakt, že v příběhu zemře strašná spousta osob, ale skoro tady neteče žádná krev. Všechna ta smrt je jakoby na pozadí melodramatického příběhu a krev to všechno jen oživuje. Ostatně Pijavka, kdyby mohla mluvit, by vám to vysvětlila. Pijavka je mladší sestra hlavní dvojice. Ale je ještě malá, a tak jen mlaská a saje.
Citát: Jenom to, že mají paroží a drápy jako lidi, neznamená, že jsou to lidi.
Musím však trošku napadnout konec příběhu. Co to jako zase bylo!?!?! Po tak dlouhé cestě celým domem, všemi těmi patry, tisíce místnostmi a nástrahami, nás to sice někam zavede, ale rozuzlení to jako fakt? Jak to napsat a nespoilerovat? (POZOR SPOILER) Konec byl straš . . ., tedy pardón, šťastný. (KONEC SPOILERU) Čekal jsem nějakou šílenost na konci cesty, ale nakonec jsem vlastně brečel štěstím. Všechno to ve mně vřelo, ale pak jsem byl naplněn blahem a do dnes jsem rád, že to vlastně takhle pan CM3 ukončil. A bohužel, je tohle zatím poslední kniha, která u nás vyšla. Budu netrpělivě očekávat další. A tohle, toto dobrodružství, si zaslouží plný počet Hetešovo roztříštěných parohatých motýlků.
( Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ Ƹ Ӝ Ʒ )
Citát: Odpovědí na veškeré projevy lásky musí být fyzický trest.
PS Poslední kniha mistra Carltona Mellicka III. mne nakonec donutila si dát pana spisovatele do oblíbených a očekávat další jeho knihy. Komentář k této osobnosti najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/autori/carlton-mellick-iii-112406
Příjemný počteníčko, lehký nádech bizárů se najde, ale nic přehnaného, užíval jsem si autorovu představivost a fantazii. Pecka !
Začátek pro mě bohužel neměl žádnou pointu a vlekl se mi . Přesto se to mile po několika kapitolách vyhouplo na velmi oddechové , rychlé a příjemné čtení . Za mě je tato kniha taková mírně nadprůměrná s dobrými efekty momentů překvapení, konec byl úplně krásný a zahrál mě u srdíčka.
Od Carltona Mellicka III. jsem četl už čtyři knihy... a tato je pro mě bohužel nejslabší.
Opět tu máme bizarní příběh s různými až nahodilými nápady a obrazy, u nichž se autor inspiruje svými sny. V této knížce také vychází ze svého dětství, které asi muselo být dost osamělé. Hlavní hrdina je malý kluk, který celý život bydlí v jakémsi záhadném domě, ze kterého může ven, pouze když se teleportuje do školy. Společnost mu dělá doma pouze jeho protivná sestra (která má parohy) a přísná chůva. Nemá rodiče a zoufale se snaží s nimi shledat. Postupně zjišťuje, jaké neskutečné záhady dům ukrývá...
Postavy jsou poměrně jednoduše napsané. Hlavní klučina je hodný, ale všechny postavy se k němu chovají odtažitě a ošklivě. Díky tomu může být příběh ještě smutnější a depresivnější, ale byl bych radši za zajímavější postavy - třeba i s nějakým vývojem. Námět je velmi dobrý a je fajn, že postupně záhady rozplétáme, ale bohužel nová zjištění nejsou nic moc.
Pro autora je možná toto dílo velmi osobní, protože se v něm nachází otisk jeho vlastního depresivního dětství a dospívání, ale výsledkem je bohužel román, který má sice jednoduchý čtivý jazyk, ale působí příliš roztahaně a příběh prostě není dostatečně zajímavý.
Šest bizarních smutných nápadů z deseti.
Wow, tohle asi bylo pro autora pořádně osobní.
Kdybych si chtěla dělat blbou srandu, řeknu, že to musel napsat na mateřské, teda otcovské :D
I přes veškeré psycho je to ale pořád jízda plná nápadů druhu "to nevymyslíš" (pozor, trochu spoiluju): Je libo kulisy jako v gotickém hororu, ale s roboty? Miminka pijavice? Škola se vám „snad jenom zdá“? A co parohy, už máte? A co na to vaši? Jak moc vás asi žerou?
Autorovy další knížky
| 2018 |  Strašidelná vagina |
| 2019 | Zbouchnul jsem Satanovu dceru |
| 2020 | Plyšákokalypsa |
| 2020 | Lidožrouti z Lízátkova |
| 2022 | Magořina |
Rozhodně nejlepší, nejemotivnější a nejcelistvější Mellick. Ani jsem nevěřil, že by toho byl schopný, vzhledem k tomu, že jeho ostatní knihy, které jsem zatím přečetl, byly pořádně bizarní a černohumorné komedie, kde se jednotlivé nápady neustále vršily, aniž by se Mellick zabýval nad tím, jak moc "dávají smysl". Tady ale vše smysl svým způsobem dám a hlavně je to nečekaně rozsáhlý mysteriózní příběh, kde je mnoho záhad, spousta zvratů a ačkoli se některé dají odhadnout, mnoho z nich mě překvapilo. Navíc fikční svět je zpočátku omezen jen na jeden byt a školu (která působí divně už od začátku), přičemž vše za ní zůstává záhadou a jediné, co o tomto prostoru víme, je, že tam nejspíš jde o život. Jenže se vše začne zvrtávat takovým způsobem, že hlavním postavám nezbyde nic jiného, něj bezpečí pokoje opustit a vydat se do světa. A to je obrovský pád do neznáma jak pro ústřední děti, tak i pro každého čtenáře, protože cesta je dlouhá, možná až nekonečná a plná fyzických i psychických útrap. Sice se Mellick trochu drží na uzdě, ale ani to mu nebrání své postavy krutě zraňovat a nechávat je plahočit se s obřími bolestmi za nejasným cílem. O to uvěřitelněji ale celý tenhle svět působí a jelikož se chci vyhnout spoilerům, tak už jen napíšu, že nepředvídatelná cesta po něm je neuvěřitelně napínavá, překvapující a rozhodně mě nenechala chladným. Fungují postavy, funguje svět, fungují záhady (a vysvětlí se!), funguje všechno. A závěr mě vyloženě dojal, v dobrém slova smyslu. Za sebe určitě doporučuji a je to jak ideální (a skvělý) start do Mellickovy tvorby, tak i skvělá kniha sama o sobě.