Dům stínů
Dean Koontz
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191318/bmid_dum-stinu-191318.jpg
3
105
105
Na vrcholu Shadow Hillu v nejvyšším bodě starého významného města stojí Pendleton, secesní palác zlatého věku postavený koncem devatenáctého století jako snový domov magnáta. Téměř od počátku své slávy je poznamenán případy šílenství, sebevraždy, masové vraždy a pověstmi o věcech daleko horších. Ale od svého přebudování v sedmdesátých letech na luxusní bytový dům byl v Pendletonu klid. Pro jeho šťastné obyvatele jsou nádherné byty svatyní, jeho temná minulost je téměř zapomenuta. Ale nyní se po stěnách potulují nevysvětlitelné stíny, bezpečnostní kamery zabírají nemožné obrazy, ozývají se strašidelné hlasy v neznámých jazycích, v suterénu číhají ne zcela lidské postavy, výtah se noří do neznámých hlubin. S každou hodinou narůstá strašná jistota: Ať už dohnalo někdejší obyvatele Pendletonu k jejich strašlivým osudům cokoli, dalo se to znovu do pohybu. Brzy všechny, kdo se nacházejí uvnitř, pohltí smrtonosný příliv, z něhož jen někteří uniknou.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno:
2012
,
BB art
Originální název:
77 Shadow Street, 2011
více info...
Přidat komentář
Začátek a prostředek knihy mě hrozně moc bavil. Konec už mi přišel takový moc roztahaný a nudilo mě to... celkově to ale mělo nádech té temné atmosféry, kterou Koontz umí dokonale vystihnout.
Mohl by to být dobrý základ scénáře pro film, ale jako kniha mně to příliš nechytilo.
Tato kniha mě od spisovatele takového jména trošku zklamala. Zajímavá myšlenka na začátku, byla poté smetena dějem, který mě dvakrát neoslovil. Netvrdím, že se vůbec nedala číst, ale pokud bych ji nepřečetla, nic by se nestalo...
Pozor Spoilery!
Chápu, že někomu to sednout nemuselo, Koontz má neskutečnou fantazii a široký záběr. Kombinace klasické duchařiny typu starý dům se strašidly a nekompromisně technické Sci-Fi s umělou inteligencí je opravdu hodně nezvyklá, ale kdo jiný by to dokázal dát do kupy tak uvěřitelným způsobem, než právě Koontz? Jediné co mi tam trošičku drhlo, byl rozdíl v beznadějnosti přežití postav na počátku a ke konci, po eliminaci spousty z nich, najednou dostávaly spoustu prostoru aby to celé stihly vyřešit... možná jen můj pocit. :-) Každopádně se mi to opět líbilo.
Zajímavé, sice podobné osvícení, ale navzdoru hodnocení zdejšíchu uživatelů, se mi zdálo, že je to alespoň čtivější :-)
Tak jak miluji tohoto spisovatele a jeho neskutečná díla, tahle kniha mi nesedla.
Nedokázala jsem se do ní dostatečně vžít. Jeho knihy i když hranicí se sci-fi , pořád z nich mám pocit, že zas tak nemožné být nemůžou, ale tahle kniha byla na mě až moc fantaskní.
Zpočátku to vypadá na obyčejnou ducharskou historku. Zdání však klame. Vynikajici knížka, která mě naprosto vtáhla do děje.
Tato kniha mne bohužel níčím nenadchla. Zřejmě nejsem příznivkyní tohoto žánru. Dům stínů nebude v mé knihovně patřit mezi ty tituly, po kterých bych někdy v budoucnu s chutí sáhla po druhé. :-/
Tuto knihu jsem si půjčila v domnění, že půjde o takovou nenáročnou hororovou jednohubku, ale nejdříve jsem byla docela zklamaná. Nedařilo se mi tak docela začíst a děj nebyl to, co jsem čekala. Nicméně v druhé polovině knihy jsem už byla docela zaujatá a nakonec to bude jedna z těch knih, které si budu pamatovat dlouho po přečtení...
Mám chřipku. V takové situaci se ráda bojím, tak jsem v knihovně sáhla po autorovi, kterého jsem dosud neznala. Anotace slibovala mocné zážitky. Věřím, že má velký fanklub a na své živobytí si skvěle vypíše. Jenomže mě to teda moc nenadchlo. Kniha místy nabubřele filosofuje (Svědek, Jedno), osob je tam strašně moc, takže se docela pletou, (ve slušných knihách býva na první stránce přehled účinkujících a jejich role), strašidelné rekvizity se dají čekat a ony jsou tam opravdu v hojném počtu - zajímalo by mě, proč jsou ničitelé lidstva vždycky povinně ohavní a odpor budící? Nebylo by rafinovanější, kdyby lákali luzným zjevem? Taky mi nešlo do hlavy, že v roce 1935 byly monitory. A samotný překlad se mi nezdá příliš dobrý. Neznám originál, ale opravdu nešlo vymyslit jiné slovo, než Pogromité?? Připomíná mi to chozrasčot, perestrojku nebo starodávné Sodomity a tak.... tvůrce slova možná zadoufal, že vejde do historie stejně jako Čapci s roboty:)
Na závěr sem přepíšu jedno místo (ono je jich tam samozřejmě víc), ze kterého jsem byla jelen
MICKEY MĚL DOJEM, ŽE CELÝ TENTO SVĚT, AŤ UŽ JE REÁLNÝ NEBO ILUZORNÍ, PRÁVĚ PŘESTAL NA NĚCO ÚPORNĚ MYSLET, UŽASL NAD NĚJAKOU NOVOU MYŠLENKOU PRÁVĚ TAK JAKO ON SÁM A ZAMĚSTNÁVAL SE PODROBNĚ NÁSLEDKY, POKUD BY SE MYŠLENKA UKÁZALA JAKO SPRÁVNÁ, KTERÉ SE NEUSTÁLE ROZVĚTVOVALY (s. 292 dole). Co znamenají poslední 4 slova? S čím souvisejí? Takže, milý Koontzi, loučím se navždy a po dalším setkání netoužím.
Lidi, přišla nečekaná chvíle.
Já totiž hodlám chválit.
Hodnocení zde mne připravovalo na "cosi, co nezaujme". Ale ona určitá místa byla hmatatelně živá.
Pochopitelně pominu přehršel údajů jako stavba komplexu, typ komínů nebo šachet, schodů, osvětlení, životy těch postav a jejich pocity nebo minulost.. to tam být nemuselo, ale líbí se mi, že každá ta postava má v tu jednu chvíli jiný prožitek.
Určitě by se to dalo pojmout i tak, že by každá postava vyprávěla ten děj jako kapitolu formou třeba výpovědi na policii a popisovala by jen to, co se dělo.. ale i takhle se mi to líbí a změny postav mi nevadí, spíš se vždy těším, co v tu chvíli zas kdo prožívá.
Variace děsu jsou zajímavé a já hmatatelně cítím "něco je za mnou" - děsí mě to a to je u knihy přece úspěch.
Představa, že se měním v čase nebo mi cosi nahrbenýho lozí po chodbě se mi prostě....líbila. Duchařská tématika je buď klasicky nudná, nebo takhle živá. A tomuhle chlápkovi se to povedlo.
Thomas se mi nelíbil, protože neděsil a nedával otázky a chuť znát více... toto ano, alespoň mně.
Děj podtržen bouřkou,hlasy odevšud, stíny a zrůdy,jedno místo, všichni trpí stejně, ale jsou na to sami a ven nemůžou.....Dobré!
Klidně bych to zfilmovala.
Akorát to vysvětlení ohledně vědy apod. se mi nelíbilo...mělo to být tajemné a ne pokusně technické.
Já jsem unešená, začátek byl zase klasická Koontzovka, dlouho jen profily postav a jen po malých krůčcích se otevírá rozzuzlení, které v druhé polovině ( no možná až ke konci) najednou všem vyrazí dech...po této knize mám pocit, že bych jí nejraději hned četla zase znovu a pořád dokola. Miluju všechny jeho knihy, ale tady se trefil přímo.
Ze začátku jsem byla malinko zklamaná. Když prve přečtete Záblesk a pak Dům stínu.....čekala jsem od něj přece jen víc :-)
Ovšem od poloviny, když se to rozjede, už je to starý známý Koontz.
Absolutně nechápu, kde na takové příběhy chodí, jak ho něco takového může vůbec napadnout.
Píše opravdu neskutečné příběhy, ale tento byl o malinko slabší, proto 4 hvězdy :-)
Kniha není špatná, ale od D.Koontze bych čekala malinko víc. Vypadá to na klasickou "duchařinu", ale nenechte se zmást, konec vše vysvětlí. Děj je napínavý, příběhy a charaktery postav zřejmé, ale ubírám hvězdičku za formu - po celou dobu jsou kapitoly členěny na určité postavy, což ze začátku je pro seznámení s hrdiny pochopitelné, ale později je to již spíše na škodu. Kdyby děj prostě volně plynul bez přerušování jednotlivými "pohledy" postav, bylo by to 90%. Takto dávám 75%.
Podle komentářů jsem měla trochu obavu, ale dobrý :-). Fakt je, že postav tam je jak na orloji, na druhou stranu má každá tak specifický osud, že podle mě není těžký se v nich vyznat. Na druhou stranu jsem měla v druhý půlce knížky (poměrně značný) problém (jako u Koontze občas mívám) s popisem "hororových postav" a krajiny. To jsem se málem unudila a začala potom prakticky všechny popisný části přeskakovat. Pokud budete mít tendence něco takovýho udělat - nebojte, o nic nepřijdete... :-D
Autorovy další knížky
| 2009 |  Intenzita |
| 2005 | Podivný Thomas |
| 1994 | Chladný plamen |
| 1996 | Přízraky |
| 2019 |  Ashley Bellová |
Tyjo, tohle se mi líbilo. Četla jsem to v rok vydání, takže už si detaily přesně nepamatuju a chvíli mi trvalo vzpomenout si na název, ale to, že mám dodnes v živé paměti dojem, který na mě tahle knížka udělala, svědčí o tom, že na mě tehdy dost zapůsobila. Se zdejším hodnocením bývám často ve shodě, ale v tomto případě bych určitě pár procent přihodila. Ani nevím proč, pravda je, že na příběh už si moc nevzpomínám, ale atmosféru to mělo báječnou a celý román jsem měla přečtený za pár dnů.
(Drobné nevyžádané doporučení: v té době jsem hodně poslouchala Sounds of a Playground Fading od In Flames a musím říct, že především artwork toho alba, ale i muzika na něm mi s touhle knížkou báječně rezonovaly. Kdo jste hudebně zaměření podobným směrem, zkuste, třeba vám to sedne taky. :)