Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153073/bmid_duna-boy-153073.jpg
4
3678
3678
Kultovní SF sága Duna, kterou mnozí znají z některé její filmové adaptace, se rodila nesnadno. Její první díl, román Duna, který později proslavil jednoho z dnes již klasiků SF literatury, Franka Herberta, vyšel v roce 1963 v časopise Analog pod názvem Svět Duny, ovšem jen jeho část. Díky obrovskému ohlasu u čtenářů napsal vzápětí autor pokračování příběhu Prorok Duny. Pro knižní vydání (1965) obě části spojil a výstižně a stručně nazval Duna. Úspěch románu o pouštní planetě Arrakis a jejím pokladu stále rostl, hned v následujícím roce (1966) získal jak cenu Nebula, tak Hugo.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četl těsně před promítáním filmu Duna: Část Druhá, abych viděl jak se liší od originálu.
První kniha byla dosti náročná - věčné přeskakování mezi slovníkem a samotným dějem, ale vyplatilo se to! Již v polovině první knihy se to četlo plynule a děj byl chytlavý, skoro jsem nemohl knihu pustit z rukou!
A o druhé knize nemluvě! ta se četla skvěle. Děj - opět - chytlavý a četl se velmi plynule. Děj byl také dosti napínavý.
I když budu chápat, když tuhle knihu nebude mít pár lidí moc v oblibě. Kolikrát se které-si části dosti protahovali - což mně osobně nevadí - a děj se moc neposunoval.
Za mě 5/5 hvězdiček! Sci-fi moc nečtu, ale tahle kniha se mi velmi líbila. :)
Jedna z klasik sci-fi žánru, ke které jsem se konečně dostala :) Kniha se velmi dobře četla a i když člověk prvně viděl obě filmové adaptace, tak mu má kniha co nabídnout. Za mne velmi povedené dílo, které si najde vždy své fanoušky. A já se jdu pomalu vrhnout na pokračování :)
Viděl jsem prvně filmové zpracování a to jak od Lynche tak od Villeneuva, které se knihy vcelku velmi drží. Chyběl mi při čtení tedy takový ten moment překvapení, i když je toho v knize logicky více než ve filmu. Kniha přestože je rozsáhlá, četla se vcelku rychle. Na rozdíl od filmu je zde kromě děje i pojednání z ekologie či náboženství. Nevím, zda Herbert knihu natahoval nebo si prostě jen rád hrál se slovy. Zajímavý je i doslov Ondřeje Neffa. Do dalších dílů už ale patrně nepůjdu.
Je to originální, z jiných světů, s náznakem vodní krize. Nicméně bylo pro mě utrpení knihu dočíst. Bylo zde pár zajímavých úseků, kniha a celý příběh má něco do sebe a je to svým způsobem zajimavé. Přijde mi ale, že to autor sám psal pod vlivem psychotropních látek, některé dialogy nedávali smysl. Bohužel si další díly již přečíst nechci.
To je sci-fi naprosto jiného druhu než Asimovova Nadace. Zatímco Asimov je jasný představitel "vědecké", možno říci vernovské fantazie, v Herbertovi je pozadí "fantazy"; věda jde stranou. Asi jsem se k Duně dostal zákonitě v době, kdy mě "vědeckost", resp. "sci-fi", začala opouštět a ukazovat mi svou nedokonalost a omezenost. A zatímco literatura fantazy, se kterou jsem se setkával, jako by byla svázána s minulostí (Hra o trůny...), tato fantazy zamířila do propastné budoucnosti a je tak více spojena s mou vernovskou láskou sci-fi.
Chvílemi mi to dávalo zabrat. Leč zvládl jsem to a objevil nový svět. Nikoliv chladně "vědecky" vykalkulovaný, ale krevnatě vášnivý.
Hodnocení nemohu dát žádné, protože po 30 stranách jsem knihu vzdal. Scifi není můj šálek a čtení mě vůbec nebavilo. Přitom každý tvrdil, jak je to dobré. Fanoušky si tato kniha určitě našla a ještě najde, ale já mezi ně patřit nebudu. Pokud se najde volný čas - dám přednost filmu. Ale ani to není můj šálek kávy.
Přiznám se, že mě kniha až tak nenadchla. Možná zase ta zbytečně vysoká očekávání, možná mi něco unikalo, přiznávám. Poslouchala jsem jako audio a číst to, nevím, jestli bych to zvládla dokončit. Chvílema mi to prostě přišlo extrémně nezáživné a zdlouhavé. Paul mi navíc v průběhu příběhu lezl víc a víc na nervy... Pořád si v hlavě přehrávám ty smíšené pocity z knihy a přemýšlím, jestli se mi nakonec spíš líbila nebo spíš ne. A tak jsem se rozhodla, že dám přeci jen šanci dalšímu dílu...
Skvělé, propracované sci-fi s velikým světem a vesmírem. A i zde platí pravidlo, že kniha je lepší než film.
Krásné čtení, vůbec nevadí, že velmi pomalé.
I pro někoho, kdo nemá rád sci-fi tak jako já, velmi zajímavé - ty otravné sci-fi prvky jsou použity tak civilně, že opravdu neruší.
Poněkud necivilně je popsáno používání drog a jedů, ale chápu, kniha vznikla v Americe v šedesátých letech :-DDDD
Krásná kniha, krásný film. Každé je jiné, oboje skvělé, jedno druhé nevylučuje. Přečtete si knížku a mrkněte na film nebo obráceně, budete spokojení.
**Člověk se neposuzuje podle toho, co si myslíš, že udělá. Ale podle toho, co opravdu udělá.**
Tato kniha vystupuje z davu, protože nutí nad čtením přemýšlet. Je plná filozofie, uvědomělých myšlenek a intuitivních postřehů. Až jsem se zdráhala uvěřit, že se to opravdu děje.
Na druhou stranu jsem některé pasáže četla opakovaně i proto, abych se vyznala ve všech intrikách a plánů plánů v jiných plánů.
Opakovala bych, co už bylo napsáno. Klenot, nepředstavitelná rozmanitost představivosti autorovy, tolik odkazů do současnosti, politických, ekologických, lidských, stálo by za opakované čtení. Nechávám si s radostí ve své knihovničce.
81: "Vylezte na horu jen tak vysoko, abyste zjistili, že ta hora je. Z jejího vrcholu ji neuvidíte."
489: " "Trápení vysává sílu," poznamenal tichým hlasem Paul."
513: "Gildovní navigátoři, nadaní omezenou jasnozřivostí, udělali tehdy osudné rozhodnutí: vždycky volit jasný, bezpečný kurz, který vede stále blíže ke stagnaci."
.....
Tak na tuhle knihu jsem se chystal celá desetiletí. Už kdysi na přelomu tisíciletí na gymplu a stále k tomu nedošlo. A asi jen dobře, tohle bych asi v té době nedal. Podobně jako jsem v té době zkoušel Nadaci od Asimova a po pár stránkách mě to přestalo bavit.
Teď i díky skvělým filmům jsem se k Duně konečně dostal. A co na to říci. Asi nebudu úplně fanda tohoto "podžánru", byť scifi je 90% mých přečtených knih. Na jednu stranu se to četlo docela dobře, na druhou mě tam štvala spousta věcí. Když opominu směr ve stylu islámu, tak prostě ta hromada filozofování na úkor akce. Celé stránky v podstatě prázdného textu a když má dojít na akci, tak střih a najednou jsme v situaci dávno poté. Přitom tam ten potenciál je a i ty filmy jsou v tom duchu. A byť doba v daleké budoucnosti, asi nedokážu ocenit tu posedlost kudličkama. Asi jsem moc odchovaný Star Trek a Star Wars, kdy jediné kudličky jsou maximálně tak světelné meče a jinak se to hemží moderními palnými a energetickými zbraněmi. Prostě tahle "budoucnost" se mi nepobírala moc jednoduše.
Asi prostě nebudu cílová skupina. Byť nevylučuji, že někdy dám další díly, hned to tak nebude...
Autor knihu vskutku vypracoval do nejmenších detailů, dobře psychologicky vykreslil řadu hlavních postav a jeho popisy intrik, to je jako pohybovat se po nejtenčích vláknech pavučiny. Zároveň je kniha poutavá a napínavá, čtenář touží po odplatě za zradu, která byla na rodu Atreidů spáchána.
Dojem mi trochu pokazily některé přílohy, zejména ta o náboženství připomíná spíše bláboly - vší silou se snaží autor dokázat, že arakkiské náboženství je mix všech původních, ale pravdou je, že jde hlavně o islám, navíc ještě protknutý fanatismem. I přesto za mě vynikající kniha a čtyři hvězdy.
Tohle sci-fi kultovní dílo neminulo asi nikoho, já ho měla na TBR poměrně dlouho jako takový „must-read“ pro všechny knihomoly, ale dlouho jsem čtení odkládala.
Nechci a nebudu kritizovat, já si spíš myslím, že ta knížka nebyla úplně pro mě. Sci-fi je můj asi vůbec nejméně oblíbený žánr, nebaví mě ani sci-fi filmy, takže tahle knížka měla předem špatnou startovní pozici.
Další z bodů, které proti Duně hrály, bylo to neskutečný vedro, které bylo venku (i všude vevnitř) v době, kdy jsem ji četla. Většinou v létě volím jednodušší čtení, které nevyžaduje tolik pozornosti a Duna rozhodně pozornost potřebuje od samého začátku.
Jak jsem už naznačila, Duna je zezačátku poměrně složitá. Než si uděláte pořádek ve jménech, postaveních, do toho různé cizí názvy a vysvětlivky na konci knihy, takže jsem furt listovala. Když se do toho pak aspoň trochu dostanete a začnete se orientovat, čtení jde lépe.
Co ale musím uznat, tak Duna je dílo z roku 1965 a v té době muselo být tohle naprostá bomba a chápu, že se to stalo tolik populárním počinem.
Po knize jsem zhlédla i oba nové filmy. První část se mi moc líbila a hodně sleduje linku knížky, u druhého dílu jsem byla poměrně zklamaná, protože se od knihy hodně odchyluje a je v ní extrémně hodně akce, která v knize je sice taky, ale méně na sílu.
Moje hodnocení 3*/5*, jsem určitě ráda, že jsem Dunu přečetla i když asi nebudu největším fanouškem, tak věřím, že číst ji na podzim a nepotit se u toho tolik, mohla dostat ještě aspoň půl hvězdičky navíc
IG: @cotaholkacte
(SPOILER)
Nelíbí se mi celý tento svět a jeho mytologie, vadí mi, že z knihy je příliš patrné, že autor nekriticky obdivuje islámskou kulturu. A Fremeni mi vážně děsně lezou na nervy.
Všechny postavy jsou z mého hlediska na facku, sympatická mi není ani jedna.
Já teda vůbec nejsem fanda sci-fi, spíš naopak, ale cítila jsem jakousi morální povinnost konečně si tuhle klasiku taky přečíst. A sama se tomu divím, jak moc mě to bavilo! Chytré a efektní. Víc než boje jsem si užila ty strategické a diplomatické části. Humor jsem tam ani neočekávala (musí být všude?) a jestli to někdo hodnotí jako čtení pro snoby, tak fajn, jsem snob.
Hodně jsem o téhle knize slyšela, viděla jsem i film, ale jako vždycky, knížka je lepší.
Duna mě doprovází celý život. Filmovou minisérii jsem viděl poprvé někdy před dvaceti lety a už tenkrát mě chytila za srdce. Až pak se mi dostala do rukou kniha a musím říct, že v tomto případě je bohužel film mnohem lepší, než román.. Herbertův vesmír je umělecké dílo.. Všechno je tam opravdu strašně zajímavé, ale mám problém se způsobem, kterým je příběh v knize vyprávěn.. Film dokázal najít rovnováhu mezi filozofováním a eposem, zatímco kniha, nebo celkově knižní série je naopak velmi přefilozofovaná, až mi z toho při čtení padají oči.
Úžasná mytologie..
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
,,V mládí patří k nejhorším okamžikům,“ říkal dále Paul, ,,když chlapec zjistí, že jeho otec a matka jsou lidské bytosti, které spojuje láska, jakou nebude moci doopravdy okusit. Je to ztráta, je to probuzení do skutečnosti, že svět je tam a tady a že jsme v něm sami. Ten okamžik přináší s sebou svou pravdu; člověk se mu nemůže vyhnout.
-------------------------------
Nechápu, proč jsem si návrat na Arrakis tak dlouho odpírala. Byl fajn, i když člověk dvakrát nevstoupí do stejného písku. Kdysi jsem ji vnímala jinak, dnes si všímám jiných věcí, ale tato kniha zůstává dál jedna z mých nej.