Spasitel Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43570/bmid_spasitel-duny-JgW-43570.jpg
4
1163
1163
Druhý díl ságy Spasitel Duny nás zavádí do světa, jehož po tisíciletí zaběhaný systém se hroutí. Paul Atreides, zvaný teď převážně Muad´dib, je absolutním pánem světa - a zároveň obětí své vlastní předzvěstné schopnosti, která z něj v očích jeho poddaných udělala boha. Na Arrakis přijíždějí tisíce poutníků, aby se poklonili novému spasiteli a jeho sestře Alii. Fremenská vojska šíří vesmírem hrůzu a zkázu a ničí všechno a všechny, kdo se Paulovi postaví do cesty. Bývalé mocnosti, dnes do značné míry zbavené své moci, se ale nehodlají jen tak vzdát: Bene Gesserit, Gilda a Tleilaxané připravují tajné spiknutí proti božskému vládci - a silného spojence mají v jeho vlastní domácnosti: Paulovu manželku Irulán, dceru bývalého vládce Shaddama, která svému manželovi trpce vyčítá, že s ní nechce mít děti. Na scénu vstupuje tajná zbraň - ghola Hayt, Tleilaxany znovuoživený Duncan Idaho, který přináší svému staronovému vládci zkázu…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , BaronetOriginální název:
Dune Messiah, 1969
více info...
Přidat komentář
Pro někoho je původní Duna dostatečným stand-alone dílem, ale pokud máte chuť si nechat od autora rozbít domnělé představy o mesiáších a spasitelích, nemohu než doporučit Spasitele Duny.
Nejedná se již o tak grandiózní titul, příběh je podstatně komornější, ale kniha funguje jako povedené intermezzo mezi Dunou a dalším titulem - Děti Duny -, které považuji hned po Duně za nejlepší kousek série.
Jde o mnohem kratší kousek než byl první díl, ale přesto se tu nachází jedna část, která mi dodnes leží v paměti geniálností své myšlenky i provedením, a odehraje se prakticky na konci knihy :) Nechte se nalákat, pronikněte hlouběji do Herbertova promyšleného světa a zjistěte, jaká je budoucnost pouštní planety Arrakis.
Oproti prvnímu úchvatném dílu mi to přišlo utahané a né úplně čtivé. Ale svůj jistý přínos k pochopení příběhu jistě má.
Žádný epilog se nekoná, je to plnohodnotné pokračování. Přesvědčíte se o tom, pokud Spasitele Duny nezačnete číst bezprostředně po Duně, ale necháte uplynout nějaký čas a pak si užijete, jak obratně vám Frank Herbert zrekapituluje první knihu a zároveň vás uvede do světa, respektive vesmíru, který se od vítězství (?) na Arrakis podstatně změnil. Užil jsem si každou stránku, bavila mě ta kvanta různých myšlenek, která by stačila na dvě další knihy, no a nejednoznačná hlavní postava je vždycky plus. Závěrečná třetina je naprosto strhující.
Při čtení hodnocení a komentářů ke knize mám trochu pocit, že tu nastal podobný případ jako u Metra 2044, které taky bylo hodně odlišné od první knihy a možná i proto je Spasitel Duny hodnocen tak, jak je. Nebudu si tu hrát na pozéra, co by napsal, jak ho kniha hned od začátku bavila a jak ji hltal od první stránky, protože tak to rozhodně nebylo, ale v závěru, kdy hodně věcí zapadlo do sebe a Muad´dib došel konce své cesty, tak jsem si uvědomil, že to z hlediska děje vlastně nebylo vůbec špatné a dělo se tam toho dost, byť to chtělo pozorní čtení a soustředěnost na dialogy a nuance vyjadřování.
Kdybych měl vše na závěr nějak shrnout, tak z hlediska dalšího vývoje děje ve světě Duny jsme se dostali dalších 12 let od konce první knihy a vidíme, co se z Paula a Alii, potažmo dalšího hlavních postav, popř. Impéria a kvizarátu stalo. A ukazuje se, že ač jste Imperátor s předzvěstnou schopností, tak jsou věci, co na své cestě nevidíte a vlastně máte dost smutný osud (nebo tak aspoň na mě po dočtení Paulům příběh působil), kdy víte, co vás čeká a co musíte udělat, aby se naplnila vize nejméně tragická... Stálo mě to trochu přemýšlení, ale nakonec knize dám plný počet, ten závěr a vygradování událostí si to zaslouží.
Již dvanáct let je Paul Atraid, známý spíš jako Muad´dib, Imperátorem. Spolu s fremeny si podmanil většinu planet ve vesmíru, potlačil vliv velkorodů a stal se skoro božským světovládcem. Ale i tento spasitel Duny má své nepřátele, kteří plánují jeho sesazení.
Druhý díl mě trochu zklamal. Čekal jsme epické pokračování ze světa Duny, ale to se nekonalo. Epická stránka doslova vymizela. Ono je to vidět i na mnohem útlejší knížce. V ní zůstala zejména rovina plná intrik a filosofie.
Kniha je vlastně věnovaná těm, které zajímá, jak bude vypadat vláda Paula Atraida jako imperátora po tom, co potlačí usurpátorské snahy Harkonnenů. Bohužel se kniha soustředí pouze na jeho osobu a na jedno spiknutí, které ho má odstranit z trůnu. V knize se toho moc neděje, a tak místo výpravných pasáží, čtete pouze dialogy jednotlivých postav. Dialogy se zde navíc neustále vrací ke stejnému tématu (ústy další postavy) a to vám sice umožní více pochopit uvažovaní jednotlivých postav, ale děj to hodně brzdí.
Práci s postavami ale hodnotím jako velmi dobrou, a to hlavně proto, že žádná z nich vlastně není ani kladná ani záporná. Už samotný Paul tady není jen obdivuhodný osvoboditel Duny. Ukazuje se tu i jako krutý vládce a sám podporuje kult, který ho dokonce zbožštil.
Jestli je první Duna pro některé svou komplikovaností a "roztažitostí" těžko k přečtení a přesto se pustil do druhého dílu, musel asi trpět :). Autor navazuje na to co načal v jedničce a jde do ještě většího detailu se zaměřením na postavu Paula a na konspiraci která proti němu míří. Knihu jsem četl dvakrát, jednou loni na podzim hodně narychlo a teď znovu s patřičným časem k tomu vyhrazeným, napodruhé mě to možná i díky tomu pomalejšímu tempu dokázalo vtáhnout do děje mnohem více než napoprvé. Potěšil návrat některých postav z prvního dějství, naopak ty nové mi přišly někdy až skoro mělce vykreslené a býval bych se třebas rád dozvěděl víc detailů o jejich minulosti která je dovedla až na začátek popisovaného děje. Přesto dávám plné hodnocení, jsem rád že jsem si dal opakovaně a v tempu který tento druh psaní vyžaduje. Protože když už nic jiného, tak dějově Spasitel graduje ke konci vskutku parádně...
Zdaleka to nebylo tak ohromující jako samotná Duna, ale i tak jde zde poznat autorův rozsáhlý styl stavící především na náznacích a komplexnosti. Musím uznat, že jsem se při čtení musela soustředit o malinko víc než u běžné četby, ale stálo to za to. V žádném případě nejsem zklamaná, už na začátku jsem si byla vědoma toho, že první díl nebude překonán.
Dvojka, která navždy zůstane hluboko ve stínu jedničky. První Duna vykreslí Herbertův svět v celého jeho komplexitě – politické, náboženské, válečné, na které se staví příběh a vnitřní světy hrdinů.
Poměrně útlá dvojka se intenzivně věnuje hlavně té poslední části – vnitřnímu světu Paula Atreida. Ten vybudoval ohromné impérium a náboženství, které jej uctívá jako Boha. Jenže čtenáři vidí, že se z impéria stalo monstrum, které požírá vlastní děti a jak by se řeklo v jiném eposu „přechází na temnou stranu síly“.
Dvojka přináší nové faktory, které svět vykreslují, jako předzvěstnou schopnost a zajišťuje, aby příběh mohl dále plynout. Staví základ pro další díly. Už teď ale vím, že nic nepřekoná první Dunu.
Ano, druhý díl je jiný... Ač je v něm všechno možné, vybírá si jedno stěžejní téma...soustředí se na spasitele kráčejícího cestou, která je nejlepší pro ostatní, nikoli pro něj. Dějově je začátek pomalejší, ale potřebujete ho, abyste pochopili, co všechno se kolem Paula děje jaksi samospádem... Aby vše dospělo do bodu, kdy je prohra z lidského pohledu vlastně vítězstvím. Jinak klasicky skvělé postavy, spousta úhlů pohledu a myšlenek. Zajímaví jsou i samotní konspiratori.
Pomalý a rozvláčný začátek, pak zlepšení a konec mě přesvědčil, že musím začít číst další díl. Už se těším.
Po první Duně je pro mne dvojka velké zklamání. Desítky stran (jakože hoooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooodně desítek) dlouhých, nudných a bezobsažných dialogů, kdy se děj dá do pohybu až na úplném konci. Navíc po mně autor chce, abych se ztotožnil s rozhodnutími člověka, který je prakticky vševědoucí, a to mi nějak nejde. Bylo opravdu nutné, aby Paul a jeho rodina skončili tak, jak to skončili?
Tak teď dotčeno. A wau - začátek takový utahaný, pozvolný až se dojde do bodu, kde se vše začne vršit a tělo příběhu se stane sprintem. Už se těším na další díl
Vyplatilo se být s některými (se spousty) kapitolami trpělivý. Protože ten spád posledních 50 stran! Ten za to sakra stál.
Duna mě naprosto uchvátila. Ano, začalo to loňským trhákem v kině. Tušila jsem, jak už to tak bývá, že knižní podoba nabídne ještě víc. Dohnalo mě to k dalšímu dílu a žene mě to dál. :-D
A jestli tu je nějaký milovník deskovek, tak deskovou hru Duna mohu jen doporučit!
Nejprve bych chtěl říct, že kniha není špatná, ale není tak dobře napsána jako první díl, který považuji za mistrovské dílo.
Příběh je převážně o politice a intrikách kolem imperátorského dvora. Co se v této knize stane je velmi důležité pro další díly - aspoň tomu věřím.
Kniha má nějaké pasáže zbytečně nafouklé a četla se mi hůř než první díl, i když je o hodně kratší. Některé části jsou poměrně hodně složitě napsané a těžké k porozumění svou formulací. Závěrem to rozhodně doporučuji těm, co budou chtít číst další díl.
Mesiášovo utrpení.
Tíha a břemeno na svých ramenou.Osud světa ve svých dlaních.
Vyplnit proroctví.Otrok svých vizí.Tot věru těžká cesta.
Muad´dip pochybující.Pod vlivem koření a své předurčenosti.
Milovaný i nenáviděný.S modrýma očima pod azurovým nebem v moři písku v oslepující záři na planetě Arrakis-Duna.
.......
Pod tíhou a očekávání druhých dílů.Bez mýtů a spekulací.
Na jednu stranu dvojky mají nevýhodu v tom ,že tak nějak už víte do čeho jdete.Že vás nepřekvapí a snad jen těžko uhranou.Snad ? Namátkou ?
Na druhou stranu,když už to tady znáte a slyšíte rozeznít balisetu,nic není ztracené.Cítíte se tu jako doma.Jste s tím svým známým domovským vesmírkem tak nějak spřízněni.O to více se nerušeně můžete ponořit a hltat něco z dalších osudů svých oblíbených.
Co je třeba říci a to na rovinu.Takřka bez vyložené akce.Upozaděné dobrodružství nevizní možná tak epicky jako první díl,ale ...
Ale to neznamená že se tu nic neděje.Džihád jede na plno a naopak děje se toho mnoho i přibilo spousty nového.
Jen je to tentokrát s velkým důrazem jízda komorní až meditativní nářez.Fedejkinové vás stejně nenechají spát.
Na jen tak nějaké pokračování to má velkou hloubku.
To stírání hranic mezi dobrem a zlem následované otázkou...kdo je tu za vlastně za toho hodnýho ?? Růžovoučký či černobílý děj tu nenaleznete.Opak je pravdou.Spirála propasti mizejícího červa je nastaveným zrcadlem ... no hádejte asi čeho ?
Říše a tlak na Paula s jeho vizemi by ustál jen málokdo z nás obyčejných fremenů.Až fanatické zbožštění.At žije revoluce.Opium chudých.Machinace konspirace fixace a depilace.To už by jste chtěli moc ne ?
Osobní zpověd a nitro psychologicky filozoficky duchovní linka společně se všemi starostmi jak osobními v podobě dědice skrze lásky či žárlivosti prodchnutou spiknutím zradou a jedním návratem ztraceného a znovu nalezeného.Intriky politika něco v duchu viz Nadace.
Pořád se něco děje,jinak by nebyly dějiny :) (Gilda)
Mnohovrstevnatá a těžce promyšlená šleha s plno detaily a dějstvími v druhém plánu.Nojo tohle ostatně bylo i v prvním dílu.Tady toho je v podstatě jenom víc v takovém tom poklidnějším duchu.Pod povrchem to však bublá a vře.
Někdy skoro až basnicky vypravováno s důrazem na jakousi poetiku stínů,skrývající se v mlhách metafor.
.......
Jednička je jedinečná to bez debat.Jenže kdyby všechny dvojky byly takovým šlágrem jako toto pokračování tak smekám čupřinu a svlíkám si filtršaty.
Uhrančivé čtení s přídomkem kultovní.Takže až se vydáte na hádž nezapomente přibalit kromě krispelu i melanž.At se vám neucpe vodolinka.
V síči v době uvítání siháji (brzy nám nastane) nezapomente projevit úctu šaj-hulúdovi.
Tohle samozřejmě už všechno znáte po přečtení Duny.Tak hurá na Spasitele :)
O Spasitely Duny se zde potenciální čtenář dozví následující:
- těžká kniha na čtení
- nic se v ní nestane
- je strašně nudně napsaná, že dost lidí ani nedočetlo
- obsah téhle knihy měl být součástí Duny
Což je ke knize nefér. Může to totiž ovlivnit hodně lidí.
Přiznávám, i mě se četlo hůř. Což bylo způsobeno tím, že jsem četla první vydání, kde je text poměrně nahuštěný s minimálním řádkováním. Takže to na mě bylo moc.
Trochu mi nesedí tvrzení dost čtenářů, že by Spasitel Duny měl být součástí Duny. Přeci jen, text je popisován jako strašná nuda. Takže bych si četla, že těch posledních 200 stran Duny byla strašná nuda, a že to bylo zbytečné a navíc? :D A přes to, co budu psát dál...fakt by mě mrzela též varianta, kdy by poškrtaný obsah Spasitele Duny byl epilogem Duny.
Čili teď k tomu, proč je druhý odstavec kravina. Děj se odehrává 12 let po konci Duny. Autor hned na začátku poměrně originálně shrne dosavadní události a co nás dostalo právě sem. Takže si nějak neumím představit, jak by to šlo zakomponovat. Absence toho by mě mrzela. A dál se řeší současná situace, která je katalizátorem děje budoucího. A podle konce mi přijde, že pokud přečtete dvojku, nečíst trojku by byla velká chyba. Jednička třeba takhle psaná není. Možná proto dost lidí skončilo po ní. Že je naštval ten utnutý konec a zbytečně rychlá poslední třetina. Protože to dokonale vynahradí začátek právě Spasitele Duny. Protože mě v Duně vážně vadilo, jak určité emoční věci byly (to s Chani a co se stalo Paulovi) tak rychle přeskočeny, a je pravda, že začátek knihy na mě působil vážně příjemně. Ten začátek, kdy se poprvé Paul a Chani chovají jako dva normální lidi a na pár stránek se zapomene na "všechny ty kraviny kolem". Bylo to prostě strašně osvěžující.
Prostřední část je tedy hodně politiky, intrik a filosofování. A musím říct, že mi to sedlo. Během první knihy mi přišlo, že i přes ten dějový emoční zlom, kdy mi Paul konečně přišel jako lidská bytost a ne jako zmatený robot, mi dost jeho myšlenek úplně nesedlo. Jenže tady mi přišlo, že se víc nechá ovládat právě emocemi, takže myšlenky a jejich směřování mi dokonale sedly.
Hodně mě bavil "návrat" jedné postavy, s čímž bylo spojeno dost budoucích problémů. A jsem ráda, že mi to nedošlo dřív než to měl autor v plánu. A hlavně se to všechno nabalí jako sněhová koule. A když už jsme u těch koulí. Na konci knihy jsem byla úplně v háji. Nebudu lhát, pobrečela jsem si. Protože co si budem...kdo by to v sobě našel a rozhodl se takhle?
(Kdyby to takhle napsal současný autor, trend jít proti logice je sviňa, tak ho dost čtenářů vyfakne a nepochopí, že to prostě jinak nešlo, a já byla vlastně i přes ty slzy šťastná, protože to bylo...krásný.)
Co jsem se dozvěděla já na konci Spasitele Duny:
- rozhodně to není těžká kniha na čtení. Byla by, pokud by to byla vaše první od autora
- jéminánku, tam se stane věcí
- rozhodně není nudně napsaná a já jí ráda dočetla
Tohle jsem si fakt užila :)
(A protože jsem hodná holka, tu jednu zásadní myšlenku ohledně toho "co je, sakra, tohle", si nechám do komentáře k třetímu dílu.)
Peči se rozjel! Jede totiž vlakem a ten vlak je rozjetej, takže tady hned další literární pravdy - tentokrát Duna 2! Vžum!
Teda ono se to jmenuje Spasitel duny, aby to každého, kdo si chce prostě jen přečíst druhou dunu hned z kraje při hledání knihy nasralo.
Krom toho jsem ani nebyl už zdaleka tak nadšen - příběh navazuje na jedničku, Timoty Kulomet už je imperátor a teď se na oplátku snaží svrhnout někdo jeho. Konec byl takový, že si peči řekl a dost a trojku si nekoupil. Určitě se totiž nejmenuje Duna 3, ale nějak dementně jako Dunyel Landa a síla vesmírného národa.
6 pouští z 10.
(SPOILER) Druhý díl se mi v něčem líbil mnohem více než první, asi tím, že už jsem svět dun, znala. Tento díl je více filozofičtější. Nejvíc se mi na dílu líbili gholové, obecně Bene Thleilax, trochu mi to připomnělo mou oblíbenou Nadaci. Knihu tedy doporučuji.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Přemýšlet nad tou knihou mě baví více, než jí procházet procházet. Samotný protagonista Paul Atreides alias Muad´Dib alis Kwisatz Haderach je zde velmi zajímavě situován. Ve vizích budoucnosti prvního dílu viděl džihád...
"Někde v jeho budoucnosti si fanatické hordy jeho jménem klestí napříč vesmírem svou cestu plnou krve. Zelený a černý atreidský prapor se stane symbolem teroru. Zfanatizované pluky se budou vrhat do bitev s válečným pokřikem 'Muad´Dib!'"
...který už na začátku knihy 12 let běží. Kniha se však nijak nevěnuje tomu, jak fremeni postupují napříč vesmírem a jak Paul dostává hlášení o jednotlivých krocích jeho lidu a jak postupně začíná pochybovat sám nad sebou, nad svým místem, nad svým údělem... Takto bych rád, aby Herbert postupoval, protože bych spolu s Paulem mohl prožívat jednotlivé situace. My však vstupujeme do bodu, kdy džihád probíhá, Paulovi se to nelíbí, ale nemůže s tím nic udělat, někteří Fremeni se proti němu obrací a spiklenci ho plánují sesadit... Tohle celé už je v běhu a mi jen sledujeme, jak se to celé vyvine.
"Vytvořením této postavy Frank Herbert ukázal čtenářům odvrácenou tvář nadlidských schopností. Postavil vedle sebe téměř neomezenou moc a zároveň strach z jejího užití, vnitřní rozervanost a pocit, že žádný člověk nikdy nemůže být bohem, aniž by přestal být člověkem."
Mnozí čtenáři říkají, že Spasitel Duny není toliko dějově založeným počinem. Je prý více o vnitřním prožívání postav. Dílo s totiž odehraje v poměrně krátkém čase, ale já když nad tím uvažuju, nepadá mě, o kolik to mohlo být celé lepší, spletitější, hlubší a obecně větší. Námět je totiž perfektní, ale provedení mě tolik nebavilo. Abych se totiž do hloubky tohoto materiálu dostal a pocítil jeho spektákl, musel bych dostat velmi promyšlený a detailně vystavěný materiál. 200 stran je však málo a taky nelze mít protagonistu, božského imperátora vesmíru, který vidí skrz čas a prostor a přitom nevidím, že jeho milá dostává do jídla antikoncepci od žárlivé princezny a tak nemůže splodit následovníka trůnu. Frank Herbert se sice snaží v některých dialozích mezi postavami vymezit působnost Paulova jasnozřivého zraku, ale jak sám Paul říká: "Jak chceš vymezit něco, co nemá hranice?" Přesto ale tušíme, že to hranice má, když Paul nevidí, že jeho milá dostává antikoncepci. Případně i přítomnost navigátora gildy zamlžuje a Paul o tom vypoví před lidmi, kterým nemůže věřit (Irulán) , ačkoliv tuší, že se chystá spiknutí. Vymezování schopností by bylo hloupé, protože jakmile nepřátelé zjistí, že Paul nevidí za všechny závoje času a prostoru, tak by mohli hledat cestu...
Některé zásadní roviny se mi nezdály koherentní a pro čtenáře přesně vymezeny. Mně to vadí, protože nemám rád, když si autor vždycky vymyslí to, co se mu zrovna hodí. Generuje to nevěrohodnost, která mi znemožňuje dílu propadnout.
Přesto je celý námět díla velmi poutavý (ač už toliko ne jeho zpracování) a já jsem navnazen na třetí díl, Děti Duny, protože mě ta sága stále zajímá a chci vědět, jak bude Paulův příběh završen. Celé je to stále velmi zajímavé.