Spasitel Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43570/bmid_spasitel-duny-JgW-43570.jpg
4
1164
1164
Druhý díl ságy Spasitel Duny nás zavádí do světa, jehož po tisíciletí zaběhaný systém se hroutí. Paul Atreides, zvaný teď převážně Muad´dib, je absolutním pánem světa - a zároveň obětí své vlastní předzvěstné schopnosti, která z něj v očích jeho poddaných udělala boha. Na Arrakis přijíždějí tisíce poutníků, aby se poklonili novému spasiteli a jeho sestře Alii. Fremenská vojska šíří vesmírem hrůzu a zkázu a ničí všechno a všechny, kdo se Paulovi postaví do cesty. Bývalé mocnosti, dnes do značné míry zbavené své moci, se ale nehodlají jen tak vzdát: Bene Gesserit, Gilda a Tleilaxané připravují tajné spiknutí proti božskému vládci - a silného spojence mají v jeho vlastní domácnosti: Paulovu manželku Irulán, dceru bývalého vládce Shaddama, která svému manželovi trpce vyčítá, že s ní nechce mít děti. Na scénu vstupuje tajná zbraň - ghola Hayt, Tleilaxany znovuoživený Duncan Idaho, který přináší svému staronovému vládci zkázu…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , BaronetOriginální název:
Dune Messiah, 1969
více info...
Přidat komentář
Dlouho se mi u žádné knihy takhle nezavíraly oči. Ne že by život imperátora nebyl zajímavý, ale je to tak zbytečně komplexně napsané, že místy čeká člověk na nějakou děj posunující informaci jak na smilování klidně několik stran. Myslel jsem si, že touhle knihou jsem se sérií skončil, ale nečekaně věcný závěr mě možná ještě přesvědčí se k ní vrátit.
18/2021 Nejkratší román ze série Duna. Paul má hrozivé vidění, všichni proti němu intrikují a snaží se ho svrhnout, do toho na scénu vstupujue ghola Duncan Idaho (znovuoživená mrtvola bez vzpomínek na předchozí život) a také tleilaxan Scytale - tančící maska, tedy člověk, který dokáže měnit svou podobu i hlas. Podaří se Paulovi odhalit spiknutí a uniknout svým vrahům? Bude mít někdy Paul dítě? A s kým? Se zákonnou manželkou Irulán nebo se svou milovanou ženou Chani? Tolik otázek. Oceňuji způsob psaní, který je velmi nevstřícný vůči čtenářovi, Frank Herbert si prostě jede to svoje, a je mu úplně jedno, jak dobře nebo špatně se v tom čtenář bude orientovat. On má svou vizi, již svěřil papíru, a teď už je jen na nás, jak si to přebereme.
Pokračování příběhu Duny je rozhodně zajímavé, ale přidávám se k těm, kteří měli problém se do knihy začíst. Nejsem si jistá, jestli je to třeba překladem a lehce kostrbatou stavbou vět (ačkoliv v menší míře, než v prvním dílu), nebo něčím dalším. Děj sám o sobě je totiž poměrně přímočarý, avšak nabízející řadu poměrně zajímavých myšlenek, což člověka tak nějak ponouká přečíst si knihu znova, třeba s lepším, komplexnějším pochopením.
Kdyby "Spasitel Duny" byl obsažen jako další část původní Duny asi by se nic nestalo, je to takový krátký, ani ne moc příběh, navíc co se dělo po událostech Duny, bohužel kvalita pokračování již nedosahuje stejných kvalit jak bychom si všichni přáli.
Sem tam mi to trochu připomínalo Hru o Trůny, spousta intrikování jak svrhnout božského imperátora Paula, který trpí pod návalem věšteb možných budoucností. Ale abych byl upřímný, po většinu času jsem se při čtení bavil, zajímalo mě jak to s Paulem, Chani, Aliou a Duncanem dopadne a hořkosladký, možná až špatný konec dost pomohl tomu, abych nakonec přidal i tu třetí hvězdu. Tímto se považuji za připraveného na (snad) ne moc vzdálený film a k sáze Duny se ještě někdy určitě vrátím:)
Bylo již napsáno mnoho recenzí, ve kterých je tato kniha nazývána "složitá", "nezáživná" a kde je opakovaně upozorňováno na to, že začíst se do ní je takřka nadlidský výkon. Beru to jako axiom a proto se hodlám spíše než na celkový dojem zaměřit na jednotlivé aspekty Spasitele Duny.
Úvodem, postavy, jejich charaktery a motivace jsou úžasně vykreslené, mnohem lépe, než v původní Duně. Herbert jako by se utrhl z příslovečného řetězu, vykašlal se na mainstreamové Sci-fi čtenáře a psal knihu pouze pro sebe, maximálně pro úzký kruh studentů filozofických fakult. A to je dobře, protože když se k takovému dílu dostane někdo jako já, začne se o filozofii také zajímat a najednou se přistihne, že se v posteli ptá na smysl své existence.
Dalším kladně vnímaným aspektem je pro mne práce s časoprostorem. Děj se prakticky celý odehrává na Arrakis během jednoho či dvou týdnů. Krása, minimální prostor pro čtenáře, aby ztratil přehled.
Autor si také příjemně pohrál s formou textu, využívá pro něj klasické myšlenkové vsuvky a stará se o to, abych coby čtenář vždy věděl, proč postava to a to říká a to a to dělá.
Suma Sumarum, proč má tato chytrá knížka mezi lidmi tak rozpačité postavení? Nevím. Skutečně nevím.
Hoci druhý diel rieši viac vnútorné myšlienkové pochody a fatalizmus Paula, stále sa z neho môžeme dozvedieť viac o celkovom vesmíre Duny a preto je veľmi dobrým pokračovaním tejto epickej série. A presne, hoci Herbert v tomto diely maľuje na menšom plátne, načŕta tu mechaniky a postupnosti, ktoré sú kľúčové pre ďalšie časti. Osobne sa mi veľmi páčila filozofia Bene Tleilaxu, ktorý bol načrtnutý v prvej knihe len okrajovo a krásne sem zapadá. Hoci dej pokročil len o pár rokov, stalo sa mnohé a rozprávanie ako aj príbeh samotný tento fakt výborne zvláda. Za mňa naozaj podarené pokračovanie, ktoré veľmi pekne rozširuje univerzum.
Milý deníčku! Otevřel jsem to, abych si připomněl atmosféru Duny jedna. A bylo to super. Ikdyž se tam jen diskutovalo a věštilo, zamlčovalo a myslelo a jinak se tam nic nedělo. Atmosféra nejistoty, strnulosti, nátlaku mě opět pohltila. Je to takové malé, sugestivní mistrovské dílo.
"Kde mám babylónskou rybku?" je otázka, kterou si musel nejeden otřelý stopař položit při čtení této knihy.
Zní to neuvěřitelně, ale Herbertovi se podařilo povznést Dunu na novou, vyšší, úroveň. To bohužel není nutně dobrá zpráva. Připadal jsem si jako návštěvník vesmírné stanice, kterou vybudovala nějaká pokročilá, dávno vymřelá civilizace. Byla plná divných a fascinujících věcí. U většiny jsem ale vůbec netušil, co to je, jaký to má účel, jestli to funguje, nebo to je jen nevynesený koš plný mimozemského smetí. Přesto to celé bylo ohromující a působilo dojmem, že by se v tom možná někdo, někdy, po dlouhém bádání, dokázal vyznat a najít odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec. Já to nedokázal.
Jak by řekl Duncan Idaho, mentat a zensunnitský filosof: "Nekonečné systémy! Mentat nemůže jednat, aniž by si byl vědom toho, že pracuje v nekonečných systémech. Pevné poznání nemůže zastřít nekonečno. Veškerosti nelze dát konečnou perspektivu. Spíše se veškerost musí stát nekonečnem - na okamžik."
Úctyhodné pokračování, původní Duně se ale bude cokoliv vyrovnávat těžce, alespoň v mých očích. Děj neplyne tak hladce a je dost kostrbatý. Spiknutí, otázky, odpovědi, další otázky, další spiknutí. Tohle je můj hlavní dojem co na 211 stránkách najdete. Neříkám, že to není zajímavé, to v žádném případě, dává to světu Duny nové úhly pohledu a barvy, ale je to prostě trochu jiné. Hodně úvah, myšlenek a tajemství, mnohem více než v prvním díle. Tohle už není čtení pro casual čtenáře, spíš pro milovníky tohoto vesmíru, co jsou ochotni strávit v něm více času i za cenu překonání autorova obtížnější stylu.
Jedna z nejméně doceněných knih klasické sci-fi literatury. Vše se odehrává prakticky jen v rozhovorech, myšlenkách a vnitřních pochodech zúčastněných postav. Přesto je děj knihy napínavý a příběh je opět plánem v plánech jiných plánů. O vesmíru Duny nám poví mnohem víc než slavný díl první. Vše prostupuje tísnivá osudovost. Poznání, že ani téměř všemocní vládci nedokážou změnit běh dějin a prozíraví vševědoucí nakonec ví stále jen málo. Tato kniha upevňuje postavy ve svém světě mnohem víc než téměř geniální Duna. Autor dokázal navodit skoro nekonečnost imperiálního vesmíru bez mezihvězdných lodí, vše se odehrává prakticky jen na jedné planetě, přesto se čtenář ztrácí v rozhlehlosti Arrakisu a skrze něj i celého impéria. Fanatičtí věřící se svým lidským bohem, mocní stejně fanaticky věřící v neomylnost svou nebo svého starobylého řádu, ti všichni ve jménu vyššího dobra a lepší budoucnosti opovrhují lidskými životy tak, že je obdivujeme i nenávidíme. Vždyť i hlavní kladný hrdina bez oka mrknutí přijme smrt několika miliard výmluvou na nezměnitelnost jasnozřivé předpovědi. Autor napsal mnohem více, než jen space operu.
Jestli jsem u prvního dílu Duny psal, že Herbert dokonale zkombinoval naší pozemskou filozofii a náboženství, tak u tohoto dílu to platí dvojnásob (možná spíše trojnásob). Absence jasně plynoucího děje sice znamená, že se tato kniha čte mnohem hůře, ale pokud je člověk ve správném rozpoložení, uteče to velmi rychle. Rozhodně tohle není četba na čtvrthodinovou jízdu v tramvaji, jako spíše na klid domova. Už se těším, až se vrhnu na třetí díl.
Natěšen z prvního dílu, jsem se vrhnul na "Spasitele". Spasitel Duny je něco horší než Duna, ale furt je to kvalita.
Myslel som si, že to bude pokračovanie skôr nasilu, avšak ja som bol spokojný a myslím si, že malo zmysel. Dej sa posunul o 12 rokov ďalej, čo ale vôbec nevadí. Veľa skvelých postáv zostalo a pár nových skvelých postáv pribudlo. Tým, že má kniha pomerne málo strán, tak je príbeh svižný, ale musím povedať, že nie taký hlboký ako v pôvodnej Dune. Spasiteľ Duny pôsobí viac ako časť celku než samostatná kniha. Stále sa ale jedná o výborné pokračovanie, a ja som zvedavý, čo bude ďalej.
Některé části mi v první Duně vadily, ale s donucením jsem je přetrpěl, protože zbytek knihy byl fenomenální. Spasitel Duny z mého pohledu obsahuje pouze ty části, které jsem u první knihy musel přetrpět. Charakter a vyznění knihy jako by vůbec nesedělo k originálu. Jako bych sledoval nízkorozpočtové televizní pokračování úspěšného filmu, se kterým ale původní tvůrci nemají nic společného.
Spasitele jsem sfouknul jedním dechem. Možná to bude tím deštěm venku, možná délkou knihy, možná tím, že to je fakt dobrá knížka. Jak už jsem psal u jedničky, nejsem dost pseudointelektuál, abych pochopil všechny ty podivné myšlenky; otázka je, jestli jim všem k pochopení příběhu musíme rozumět? Druhý díl je svým vyprávěním opravdu jiný než Duna a to je dobře. Příběh je nečekaný a vyvolává samozřejmě další otázky. Jediný, s čím jsem měl v závěru trochu problém, byl pocit sklíčenosti z depresivní atmosféry. Ale i to mohl být záměr.
Úplně jiné čtení než první díl. Jak psali kolegové níže, dvojka vám buď sedne nebo ne. Mně nesedla, ale z respektu ke druhé knížce dávám tři hvězdy. Mně vadilo, jak to bylo celé pesimisticky pojato.
Spasitel Duny je úplně jiný než první díl. Kniha je to výrazně kratší a děj je mnohem pomalejší. Herbert si zde mnohem více zafilozofoval a někdy je to na škodu, jindy zase vůbec ne. Naprosto chápu, že tohle už sedne mnohem méně lidem. Není zde akce, vše se to odehrává na dost malém prostoru a oproti jedničce i v krátkém časovém horizontu. Děj zde funguje především díky vybudovaným postavám z prvního dílu, i když zaujmou i nové.
Druhý díl ságy z Arrakisu je velmi odlišný, pro někoho v dobrém a pro někoho ve špatném slova smyslu. Svět je pořád komplexní a fascinující, stejně tak postavy jsou natolik uvěřitelné, že si k nim člověk vztah ještě posílí a díky přiměřené délce i tempu si lze tohle dílo náležitě vychutnat.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Nechápu, proč se v anotacích u knih nepíše, jakou formou byla ta která kniha napsána. Knihy které nemají děj musí mít hlubokou myšlenku a být napsány opravdu mistrovským způsobem, jako je například 1. díl Nadace, aby mě mohla plně zaujmout. To se o této knize v žádném případě říci nedá. Některé myšlenky jsou sice zajímavé, ale tam kde příběh mohl rozvíjet děj a vytvářet nějakou atmosféru je pauza. Co se jak odehrálo se dozvíme pouze z dalšího rozhovoru. Proto knihu považuji za velmi špatně napsanou. Audiokniha je oproti tomu mistrovským dílem a mohu je všem vřele doporučit. Načetl jí pan Marek Holý. Z kroniky čte pan Jan Vlasák.