Spasitel Duny
Frank Herbert
Druhý díl ságy Spasitel Duny nás zavádí do světa, jehož po tisíciletí zaběhaný systém se hroutí. Paul Atreides, zvaný teď převážně Muad´dib, je absolutním pánem světa - a zároveň obětí své vlastní předzvěstné schopnosti, která z něj v očích jeho poddaných udělala boha. Na Arrakis přijíždějí tisíce poutníků, aby se poklonili novému spasiteli a jeho sestře Alii. Fremenská vojska šíří vesmírem hrůzu a zkázu a ničí všechno a všechny, kdo se Paulovi postaví do cesty. Bývalé mocnosti, dnes do značné míry zbavené své moci, se ale nehodlají jen tak vzdát: Bene Gesserit, Gilda a Tleilaxané připravují tajné spiknutí proti božskému vládci - a silného spojence mají v jeho vlastní domácnosti: Paulovu manželku Irulán, dceru bývalého vládce Shaddama, která svému manželovi trpce vyčítá, že s ní nechce mít děti. Na scénu vstupuje tajná zbraň - ghola Hayt, Tleilaxany znovuoživený Duncan Idaho, který přináší svému staronovému vládci zkázu…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , BaronetOriginální název:
Dune Messiah, 1969
více info...
Přidat komentář
Hrozně složité čtení, plné nesmyslných vět typu : přinesl jsem taky příslušenství k pulznimu synchronizatoru nebo myšlenky rozmazanych obrysu se zvolna rozpijeli v temnotě, aniž by bylo možné je určit. Nekonečné systémy! Mentat nemůže jednat aniž by si byl vědom toho, že pracuje v nekonečných systémech. Pevně pozvání nemůže zastrit nekonečno!
Veskerosti nelze dát konečnou perspektivu. Spíše se Veskerost musí stát nekonečnem - na okamžik.
Došlo k tomu v celostátním spasmatu...
To je úplný blázinec. Nedám víc jak 2 hvězdy a to jsem velký fanda duny a mám za sebou už 7 knih.
Tažká kniha plná veľkých myšlienok, dej je pomerne zložitý, oproti prvému dielu nie taký priamočiarý. Nektoré myšlienky sú nadčasové, celkovo sa mi kniha páčila, aj keď jej čítanie nie je až také oddychové, vyžadovalo plné sústredenie pre pochopenie deja a božského Muad´diba.
Oproti prvnímu dílu je Spasitel Duny z mého pohledu o dost slabší. Zdá se mi, že když Frank Herbert psal první Dunu, tak ani neuvažoval o tom, že by měla mít nějaká pokračování. Ta zřejmě vznikla až po velkém ohlasu čtenářů na původní román. Zde mi přijde, že autor tak nějak přešlapuje na místě a jen přemýšlí, kterým směrem se vydat. Hodně zde ubylo "sci" a převážilo jen samotné "fi". No, doufám, že v dalších pokračováních našel tu správnou cestu a já budu moci příště hodnotit za více než podprůměrné 2 hvězdy zde.
Dlouho jsem si nebyla jista co o druhé knize Herbertovi série napsat. Svět který z Duny vzešel mě pořád baví, fascinuje a chtěla bych se o něm dozvědět víc. Avšak nemyslím že by mi Spasitel Duny přinesl v tomto ohledu zadostiučinění. Dějová linka, sic mně v mnohém nepřekvapila, byla příjemná, konec možná trochu patetický (ale to nemusí být nutně zlé). Avšak počet a kvalita filozofických zamyšlení mi v tomto díle moc nesedl.
Teda nečekala jsem, že se s touto knihou budu tak prát. První díl série jsem si nesmírně užila, ale tady jsem se místy dost trápila. Ten svět, který Herbert vytvořil, mne nesmírně fascinuje a jeho podobu se i tady podařilo autorovi skvěle zachovat a zobrazovat. Co se ale týká děje, v řadě pasáží jsem se trochu nudila. Jak mi v prvním díle nevadily nábožensko-filozofické rozhovory, tady jich bylo na můj vkus až moc. Přišlo mi to zde zbytečně dlouhé, na úkor děje - vzhledem k tomu, že Spasitel Duny je rozsahem celkem krátký román. Zdálo se mi, jako by příběh v řadě pasážích stál na místě a skoro nikam se neposouval. A to mne na tom asi štve nejvíc. Knihu hodnotím průměrně a nějak ztrácím chuť se pouštět do dalších dílů... :-(
Herbert si Dunou nastavil laťku tak vysoko, že už ji zkrátka nikdy nepřekonal. Spasitel Duny je svým rozsahem spíše novela rozšiřující a uzavírající osudy několika postav z první knihy. Ale nemohu říct, že by se mi to nelíbilo. Hlavně potěšil nedobrý konec. Strmý vzestup k moci vždy musí být něčím vykoupen.
UPDATE: Čteno znovu po přečtení Duny. Dojem zůstává stejný ale asi jsem víc docenil návaznost na Dunu a vlastně mi přijde jako velká škoda, že Spasitel není přímo její součástí, protože to krásně uzavírá příběh Paula Atreida. Kéž by vyšlo to, co režisér Dennis Villeneuve naznačil, že by rád natočil trilogii a právě Spasitel by byl třetím dílem. Divácky by to asi nebylo tak populární, neboť jde hlavně o knihu rozhovorů a intrik ale byla to paráda. Takže ano, teprve díky Spasiteli mám pocit, že jsem dočetl první část Duny.
Kniha je na první pohled méně akční než první díl a některé čtenáře může odradit, což je škoda. Myšlenky zde obsažené dávají rámec celé sérii a posunují do úplně jiné dimenze.
Velký krok vedle. Myšlenky zajímavé, ale dohromady to prostě nefunguje. Dočíst knížku do konce je s každou stránkou težší a těžší.
Prva kniha duny bola perfektna, ale toto... Jedna z najlepsich knih v mojom zivote. Majstrovsky rozvinuté myslienkove pochody postav. Pre mna ideal, urcite prejdem celu tvorbu od Herberta po tejto knihe.
Poměrně krátké, nicméně na čtení náročné pokračování série. Místy je to skutečně velice abstraktní popis děje či úvah postav, že se v tom jeden ztrácí. Obdivuju překladatele - to muselo chtít dost fantazie samo o sobě.
Divokí fremeni majú pravdu: “Štyri veci nie je možné skryť - lásku, dym, stĺp ohňa a muža, ktorý kráča v otvorenej púšti.” (s.73)
Múdry muž sa pretvára podľa seba - blázon je živý len preto, aby zomrel. (s. 99)
Tempo trochu zvolnilo. Politické zápletky a rafinované intriky mě baví snad nejvíc, takže jsem se bavil. Co mě nudilo byly dlouhé filozofické dojmy z pouště, které byly na hranici čitelnosti a básničky. To jako fakt někdo čte básničky? Kniha zkrátka více kolísala mezi nudou a skvělými pasážemi. Každopádně, jede se dál na této úžasné vlně z písku.
Tak nevím. První díl jsem četla před víc jak 18 měsíci, takže mi na začátku chvilku trvalo, než jsem se zorientovala na Arrakisu a v postavách. Část, kde se pouze kuly pikle mě nebavila, zdála se mi moc politická, aspoň tedy vzhledem k mému aktuálnímu psychickému rozpoložení. V pasáži, kde opravdu došlo na realizaci spiknutí, bylo napětí, nebezpečí, ta byla fajn. Ke konci se mi fakt nelíbilo, jakým způsobem Paul viděl, když zabíjel nepřítele, i když vím, jaký žánr jsem držela v ruce, tak mi to přišlo divné, no. Ale úplný konec, tak to klobouk dolů před Paulem. Kdo z vůdců by tohle dokázal?
Přestože hodnotím jen třemi *, další díl si přečtu (doufám, že dřív jak za rok a půl). Jsem prostě zvědavá :-)
Četlo se to hůř, než první díl, ale jen díky tomu, že je tam víc politiky a filozofování. Už jsem zvědavá, co se bude dít v dalších dílech.
Čítané tesne po prvej časti, výrazný kvalitatívny pokles. Ani poriadne neviem, o čom to bolo. Túto knihu už by som neodporučil nikomu, váham, či mám pokračovať ďalšími dielmi. Dosť veľké sklamanie.
Tak trochu netypický sequel. Místo toho, aby Herbert začal tam, kde posledně skončil, a naservíroval nám další dávku pouštních příběhů, zlotřilých Harkonnenů a jezdců na červech, rozhodl se až na dřeň obnažit téma "Vůdce odboje se stal neomezeným vládcem, ale co dál?". A delá to prostřednictví relativizace postav - čtenář vlastně neví, zda Muad'Dib je ještě pořád tím klaďasem z prvního dílu, anebo zda se pobytem na trůně zkazil a jestli by tedy správně neměl fandit odboji, který se proti němu mezi tím utvořil. Fremeni se umyli a jsou úředníky v Paulově vládě nebo bojují na jiných planetách a na Arrakis teče voda! To vše ovšem za cenu mnoha milionů životů.
Je pravda, že stylově mi dílko úplně nesedlo, opravdu je plné až básnicky nesrozumitelných dialogů postav a neobsahuje téměř žádný děj (snad až na pasáž s vylákáním imperátora do okrajové části Arrakénu a následného výbuchu), ale myšlenek zasévajících pochybnost je zde opravdu plno. Mohly však být zasazeny do aspoň trošku čtivějšího kabátku. 70%
Čupr. Začátek rozpačitý, protože jsem čekal, že pojedeme ve stejném tempu jako končil první díl. Ze všech těch událostí jsem byl natěšený, jak to pofrčí dál ... a ono jen tak lážoplážo. Povídání, filosofování o nesmrtelnosti brouka, rozbory náboženství .... Teď, když jsem to dočetl, říkám SUPER. Potřebovalo to zpomalit, aby to zase mohlo nabrat pěkné obrátky. A ty to taky nabírá a ke konci jsem se udržel jen taktak. Stejně čtivé jako předchozí díl. Žádná recyklace nebo upatlané nastavování, chytlavý a promyšlený vývoj postav i celého děje. Bylo potřeba více myslet, souvislosti se museli hledat a tak nějak to bylo náročnější. Nejednou jsem si říkal "Cože?" a začínal jsem odstavec číst ještě jednou. S Dunou jsem rozhodně ještě neskončil.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
1988 | Duna |
1993 | Spasitel Duny |
2007 | Děti Duny |
2001 | Božský imperátor Duny |
1999 | Kapitula: Duna |
Iné! Tak odlišné od prvej "Duny". V podstate nedejové. O akcii nemôže byť ani reči a najnapínavejšia časť je prechod Paula Atreidisa cez tržnicu. Ale pokiaľ máte puto k postavám (ako ja) vytvorené od prvého dielu, a sedí Vám spôsob rozprávania, tak to zaujme. Hlboké myšlienkové pochody a filozoficko - náboženské dišputy o tom ako politicky viesť vesmír, to nie je maličkosť. A zrovnávania Paulovho džihádu s pohnútkami Hitlera, či Stalina sú namieste. A tiež paralely so súčasnosťou sú viac než zrejme. To je podľa mňa aj najväčší prínos tejto knihy, ktorá mohla byť aj kľudne zahrnutá ako záver - dovetok k prvej Dune.