Dunaj v Amerike
Michal Hvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46813/bmid_dunaj-v-amerike-h7w-46813.jpg
3
43
43
Prvá láska, večná rieka a posledná plavba. „Sila románu je v histórii, ktorou Dunaj za mnohé roky pretiekol. Kniha o putovaní od prameňa až k delte, o samotnom putovaní vody, ktorá si pamätá aj veci, na ktoré by Európa radšej zabudla.“ (SME) Martin a Mona sa spoznali v Bratislave ako deti a ich životy spojila rieka. Ako dospelí sa po rokoch znova stretnú na luxusnej lodi plnej Američanov, ktorá sa plaví z Regensburgu do delty Dunaja v Rumunsku. Dvadsať dní a takmer tritisíc kilometrov, od Čierneho lesa po Čierne more, mladý muž a jeho osudová žena verzus stodvadsať starých ľudí. Dobrodružný cestopis, paródia masovej turistiky a hlavne príbeh o láske, ktorá stála na vode. Vydanie prvé.... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2010 , Marenčin PTOriginální název:
Dunaj v Amerike, 2010
více info...
Přidat komentář
Velmi zvláštní kniha. Čtenář putuje s bohatými americkými důchodci a jejich průvodcem po Dunaji z německého Řezna až k deltě Dunaje. Knížka je částečně cestopis plný informací o historii, politice, zvyklostech a typických jídlech míst, kudy loď proplouvá, částečně detektivka a částečně karikatura představ Američanů o Evropě. Dost absurdně působí, jakým způsobem slovenský průvodce s americkými turisty jedná, jen aby na konci dostal hodnocení ,,excelentní” - chvílemi to působilo až orwellovsky, jak spoléhá na jejich neinformovanost a na to, že jsou na něm během cesty úplně závislí, a excelentní hodnocení jim vědomě neustále podsouvá.
Do toho se prolíná (ne moc povedená) nejen detektivní linka se dvěma vraždami a opět absurdní neochotou posádky to kvůli dobrému hodnocení klientů řešit, ale i prostřihy do dětství a studentské lásky slovenského průvodce. Závěrečná katastrofa i poslední kapitola celé absurdno završí.
Byla jsem příjemně překvapená. Tolik věcí , co jsem se dozvěděla o Dunaji!!! Normálně bych si to nepřečetla. Ale v detektivním románě jsem to slupla jako malinu. Mám chuť si udělat identický výlet!! Jenom ty vraždy by tam nemusely být a ten mafiánský Balkán mne také děsí. Hvorecký umí, heja heja hej.
Musel jsem si po přečtení nechat nějaký čas na rozmyšlenou a váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ta čtvrtá je nakonec za humor, s jakým Hvorecký popisuje, nebo spíš karikuje úroveň běžných američanů ("Ten Mauthausen... Je to pěkné místo na výlet?") a vlastně i za to, že jde asi o první knihu od Slováka, kterou jsem kdy četl, což je, uznávám, kuriózní důvod. Líbily by mi různé historické a třeba i biologické odbočky - třeba to o té gigantické rybě jménem vyza jsem slyšel fakt poprvé. Naopak ta detektivní linka se mi tam moc nehodila, ostatně, i vzhledem k tomu, kolík jí autor věnuje prostoru je jasné, že je to trochu přílepek - scéna vraždy se objeví teprve někde kolem poloviny knihy. Asi si od něj ještě něco přečtu, to zas jo.
Moje třetí kniha od Hvoreckého (po Naum a Spamäti) a první menší zklamání - je to sice opět nadupané zajímavými informacemi a kulturními/historickými/politickými a dalšími aluzemi, ale ten motiv vražd mi tam moc nesedí a závěr je jako přilepený z nějaké úplně jiné knihy. Taky mi trochu vadilo, že američtí turisté jsou příliš zjednodušeně zkarikováni a chybí mi tam hlubší charakterizace postav (i ta Mona, která by měla být zásadní postavou, mi přijde jen povrchně načrtnutá).
Líbilo se mi to hodně, kdyby byly vynechány vraždy, tak by to vůbec nevadilo. Tato příběhová linka mi opravdu přišla zbytečná. Pan Hvorecký by klidně mohl psát průvodce, jde mu to, na rozdíl od jiných čtenářů jsem se nenudila, bylo to zajímavé.
Možná kdyby vraždy zůstaly nevyřešené, bylo by to lépe, ale i tak velmi dobré čtení, včetně historického diskursu. Hvorecký se pro mě pomalu ale jistě stává čtenářskou jistotou.
Kniha si zaslouží určitě vyšší hodnocení, než je zde. Pro mě osobně příjemné literární překvapení. Hvorecký je dle mého názoru bezpochyby jedním z nejtalentovanějších spisovatelů, a to nejen v rámci Slovenska. Při četbe jsem si vzpomněl na mého oblíbeného autora Benoit Dutuertre, a to především podobností svých ironických postřehů. Doporučuji
Začátek vypadal slibně, ale pak už to bylo jenom horší a horší. Někde jsem četla, že Hvoreckému říkají český Viewegh...I když mám časté výhrady i k němu, tak přece jenom jeho knížky mají příběh a pointu. Hvoreckého Smrt na Dunaji není ani cestopis, ani detektivka, ani příběh o lásce, je to splácanina od každého trochu. A ten konec? To bylo na mě už moc.
Podivuhodný „detektivní cestopis“ začíná ve chvíli, kdy hlavní hrdina Martin Roy vyhraje konkurs na průvodce v posádce luxusní lodi MS America. Ta má za úkol přepravit zámožné americké turisty důchodového věku, kteří si přiletěli do Evropy užít luxusní a nezapomenutelnou dovolenou, od pramene Dunaje až po ústí do Černého moře.
Vše plyne krásně jako voda Dunaje. Autor nádherně popisuje tok řeky, všímá si zajímavých historických událostí, které měly pro Dunaj zásadní význam, zmiňuje zvyky a tradice zemí, kterými právě proplouvají. To líčení je neskonalé čtivé. Michal Hvorecký si dal velkou práci s nastudováním nejrůznějších historických pramenů, a v knize je to znát.
Celou dobu ale cítíte, že Martin je vlastně taková holka pro všechno, která musí poslouchat komandování rozmazlených a zazobaných výletníků. On, vystudovaný filolog, je nucen vysvětlovat americkému důchodci co je to baroko a hádat se s otrávenými obtloustlíky o to, že na Kamenný most v Řezně autobusy nesmějí, a že dál prostě půjdou po svých.
Vše nicméně plyne bez větších zádrhelů do toho okamžiku, než Martin zjistí, že posádka v podpalubí objevila mrtvolu.
Jisté je, že se říční policie volat nebude, aby firma neutržila finanční ztrátu, protože zákazníci by přece dál s mrtvolou necestovali a požadovali by zrušení dovolené. Mrtvolu tedy jedné noci ( za přísného utajení před pasažéry) vyhodí posádka z lodi a Martin se až do konce plavby snaží na vlastní pěst vypátrat, kdo mohl na lodi zabíjet.
Kniha mi evokovala Twainov život na Mississippi, aspoň zo začiatku a mohla týmto smerom pokračovať. Vôbec by mi nebol chýbal ani ľúbostný príbeh ani séria vrážd na lodi. Chcel autor takto svoje dielo priblížiť masám?
Začiatok vyzeral veľmi sľubne.. Vidno, že je za knihou veľa štúdia historických i zemepisných faktov okolo Dunaja, krajín a národov žijúcich pozdĺž jeho toku. Toto beriem, táto stránka knihy bola vážne zaujímavá a poučná, čo určite ocenia hlavne rodení Bratislavčania a ľudia žijúci v okolí. Horšie to však už bolo s dejom. Osobne neviem, do akej kategórie by som vôbec knihu zaradila. Začiatok sa tváril ako inteligente sa rozvíjajúci román o vzťahu dvoch mladých ľudí v neľahkej dobe, postupne prešiel do čohosi podobnému detektívke, neskôr detektívny náboj vyprchal a postupne to celé skĺzlo do čohosi pre mňa neidentifikovateľného.. Neviem či bol autorov zámer napísať niečo takéto veľmi rôznorodé, ale na mňa to skôr pôsobilo chaoticky. Postupne som nadobúdala dojem, akoby sa po úspešnom štarte zrazu vybili baterky.. Je mi to ľúto, lebo potenciál tu určite bol, snaha rovnako. Chcelo by to reparát, druhý pokus by bol určite za jedna:-)
Tato kniha je velice zvláštní. Upřímně název moc neodpovídá tomu, co se v knize děje. Jsou tam velice vtipné pasáže a je to všechno prokládáno někdy až zdlouhavými popisy různých historických událostí, co se odehráli na Dunaji. Na druhou stranu je zajímavé si přečíst o tom, jak takové dlouhé pobyty na lodi vypadají z druhé strany. Co se týče té detektivní části, tak za mě by to dostalo tak jednu hvězdičku, protože sice tam umře několik lidí a oni to nenahlásí, ale vůbec se tam kolem toho nic neděje, nikdo po pachateli pořádně nepátrá, prostě se to děje a to je všechno. Další zvláštní věcí na té knize je postava Mony, která tam přijde a hlavní hrdina se chová, jak kdyby mu hrozně ublížila a měl to v sobě zaryté a už ji nikdy nechtěl vidět, ale přitom ji naposledy viděl někdy v patnácti letech nebo tak, takže takovéto chování není opodstatněné. Nakonec vybouchne loď a spousta lidí zemře a najednou úplnou náhodou Martin zjistí, kdo je vrah a opět se to vůbec nijak nerozvíjí, jenom to tam tak zmíní a nazdar. A kniha končí velice zvláštně, když po několika letech jede za Monou do Řezna a zjistí, že žije na drogách a alkoholu s jedním z námořníků, které se plavili na lodi s ním, a že počali malou holčičku, o kterou se pořádně nestarají, tak si jí unese a vezme si ji do Bratislavy s sebou.
Je to prostě zvláštní knížka a nemohu se rozhodnout jestli je dobrá nebo ne.