Duši, tělo opatruj
Eda Kriseová
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207997/dusi-telo-opatruj-207997.jpg
4
21
21
Tyto bytostné zážitky, stejně jako hluboké reflexe o světě a o bytí autorky v něm mohou být ukazatelem směru pro kohokoliv z nás. Díky meditativní povaze a četbě i studiu náboženských a filozofických děl daleko přesahují autobiografické vyprávění. Jejich nejsilnější linií je pak setkání s moudrostí Východu, jmenovitě s indickou kulturou, kam autorka podnikla řadu cest – nikoliv ovšem turistických – daleko spíše iniciačních. Vydejme se tedy na cestu spolu s ní. Letenku ani batoh potřebovat nebudeme. Otevřená mysl postačí.... celý text
Přidat komentář
Moudrá, meditativní kniha, ke které se rozhodně budu vracet. Ne všechny kapitoly mě zaujaly stejně a ne vždy mi vyhovovalo řazení, ale pokud autorka přibližovala vlastníma očima východní filozofii, jógu..., v tu chvíli jsem nedokázala knihu odložit a měla jsem pocit nepopsatelné harmonie a ne-náhody. Podle mě kniha, která si zaslouží opakované a pozorné čtení.
Jedna z mnoha myšlenek, o kterých po dočtení přemýšlím:
"Štěstí je, zdá se mi, schopnost a umění ovládat svou mysl. Kontrolovat ji a nedovolit, aby byla negativní. Štěstí je milovat láskou, která všechno dává a nic za to nechce."
Rozhodně poučná kniha, tak jak jsem čekala... Moudra východní filozofie se prolínají s vlastními postoji a názory. Jen mi trochu vadily rozvláčnost a (trochu víc) odmítání čehokoli, co se neshoduje s autorčiným přesvědčením. Nějak mi to připomnělo netoleranci mladých biokonzumentů. Na mě text občas působil jako kázání o "dobrání se podstaty", kterým zároveň probleskuje nepochopení či dokonce odsuzování "nedokonalých".
"Duši chápu a prožívám jako božskou částici, která sídlí ve všem, co je stvořené a živé, duch je tvůrce, pramen života nebo prapodstata. V sanskrtu je duše átman a duch brahma."
Když mi ji při návštěvě u rodičů mamka ukazovala, říkala mi , že v Třebové v knihovně jsou na ni vypsané termíny. Myslela jsem si: " no jo babky nemají co dělat, tak se předhánějí, která ji bude mít dřív přečtenou a bude za tu nejchytřejší", ale po přečetení jsem se všem v duchu a hluboce omluvila. Jen houšť takových knih do knihoven, je fajn, když místo stupidních Ordinací v Ulici na Cestě domů čtou takovouhle literaturu a baví je to. Mě to teda bavilo a těšilo mě, číst tuhle knihu
Pohlazení po duši, zkušenost moudré staré paní, kterou si vychutná ten, kdo už kousek cesty života taky prošel. Autorka přitom působí přes svůj věk překvapivě mentálně velmi mladistvě a nekonformně. Je tu spousta postřehů, se kterými se lze ztotožnit a spousta nových úhlů pohledu, které dokáží obohatit. Vzácná kniha, řekla bych.
Opíšu si tu zajímavý kousek:
„Pomyslela jsem si: vždyť nemám ani jednu vzpomínku na rozkoš a štěstí bez bolesti. Skutečnost nikdy nenaplnila mou představu, ale to se mi děje odjakživa. […] Nedovedu si představit potěšení, které neprobudí závislost, strach ze ztráty, pocit ponížení, když ten druhý netouží po mé přítomnosti stejně silně jako já.”
Mám to s knihou zatím podobně - tolik jsem se těšila, ale prozatím nenaplňuje mou představu. Už ta triviální skladba krátkých vět, které jsou vzájemně slepené tak volně, možná nahodile. U některých poznatků si řeknete – no jasně, vždyť jo, u jiných – sakra, a proč jako? (Proč by třeba muselo být neštěstí dostat to, co člověk nejvíc chce?) Cítím v tom nějakou rozjetou tlachavost, věty plynou bez kontroly a nebrání se klouzat po povrchu. Možná se ještě začtu a knihu líp ocením, možná zůstanu u svého současného pocitu, že text mohl zůstat ještě vskrytu a autorka ho posléze mohla přinutit poddat se jejím koncentrovanějším zásahům.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Kočičí životy |
| 1991 |  Václav Havel - životopis |
| 2001 | Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní |
| 1990 | Křížová cesta kočárového kočího |
| 2014 | Duši, tělo opatruj |
Chvílemi jsem myslela, že knihu odlozim. Nakonec jsem ji dočetla. Určitě poučná kniha ... Jen se těžko čte.