Dusím se ve vlastní šťávě
Betty MacDonald
Jak se pamatuju, bylo ve městě počasí konverzačním námětem, jenž se podával ve společnosti jako solené buráky a nepředpokládalo se, že přetrvá několik úvodních vět. Na venkově je počasí právě tak důležité jako potrava a někdy znamená život nebo smrt. Diskuse o počasí se mohou větvit do mnoha zajímavých směrů, jako je třebas mimino paní Exeterové, které se narodilo málem na pláži, protože bouře smetla molo, takže převozní pramice nemohly přistávat, a pobřežní hlídku nešlo zavolat, protože jediná telefonní linka na ostrově byla obsazena receptem na švestkový koláč. Za těch dvanáct let jsme tu zažili největší deště, největší sucho, nejstudenější zimu, nejvíc sněhu, největší zemětřesení, nejhorší sesuv půdy, nejvyšší příboj, nejnižší pokles hladiny při odlivu, nejprudší vichřice, nejdelší období nepřetržitých větrů, nejhustší mlhu, nejparnější den, nejranější jaro, nejpozdnější jaro, nejstudenější léto, nejteplejší podzim, nejchmurnější zimu (tuhle), nejdeštivější Vánoce - a k tomu úplné zatmění Měsíce, totální zatmění Slunce a létající talíř na oregonském břehu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Onions in the Stew, 1953
více info...
Přidat komentář
Poslední, čtvrtý díl autorčiny životopisné série. Byl ze všech asi nejslabší. Měla jsem pocit, jak kdyby byla autorka nucená ho napsat, dotáhnout vypravování o svém mateřství, a tak plnila stránky a odstavce, hlavně aby to bylo. Chyběl tomu sled, chronologie, a tak mi to vůbec neutíkalo.
Na druhou stranu styl B. MacD. je úderný, rázný a sympatický. Zároveň to je náhled do běžné domácnosti 40. a 50.let, ačkoli dnešním jazykem.
Tento díl mě bavil asi nejvíce. Autorka má opravdu talent popsat veškeré strasti života na ostrově s lehkostí. Já bych tam teda žít nechtěla.
Naštěstí jsem vyposlechla audio, ale mě osobně to neoslovilo. Je to o životě na ostrově a problémy s dospívajícími dcerami. Ale kniha mi přišla dost násilně vtipná.
Úžasná kniha zejména pro rodiče dospívajících, což mi uteklo. Nicméně jsem se usmívala nad knihou v době, kdy už jsem babičkou a povzbuzovala se nadčasovostí a nadějností příběhu ,,moderní,, ženy a matky.
Balzám na (ženskou) duši, který funguje i po víc než šedesáti letech od svého prvního vydání. Moc příjemné čtení! Navic je vtipné, jak je to pořád stejné a já jsem v očích mých dospivajicich dětí taky taková "Betty".
Dočteno, ale musela jsem se přemáhat.
Hodně popisné, kapitoly na sebe moc nenavazovaly, místy na mě příběh působil šroubovaně - napsáno jen proto, aby něco napsala.
Ale čtení je milou výpovědí o tehdejším životě.
Nejlepší byla poslední část o dospívajících dcerách.
A Donovo zhodnocení "No dneska nevypadáš tak unaveně jako včera." je jasným důkazem, že život přináší radosti i starosti.
Absolutní klasika ke které se člověk vrací, vždy najdu něco nového a zase se pobavím. Audiokniha skvělé načtená Vilmou Cibulkovou.
Mám Betty opravdu moc ráda, nikdy by mě nenapadlo, že mě takovýto typ literatury bude bavit. Od autorky jsem přečetla všechny čtyři její vydané knihy pro dospělé a mám opravdu radost, že mám takové skvosty ve své knihovně.
Miluji autorčin styl psaní, popisné pasáže i humor, kterého je v knihách dostatek. Knihu určitě doporučuji všem, kterým se líbila kniha Vejce a já.
Četla jsem poprvé před třiceti lety, tehdy jsem ji hltala a byla jsem nadšená, teď jsem se také bavila, ale z pohledu svých získaných zkušeností už jsem si občas říkala, tvoje starosti bych chtěla mít, a nebo takhle se žilo v Americe za války?. Přesto je to pořád hodně oddechové čtení na dovolenou (obzvláště pokud jste žena).
divím sa že som zabudla na jednu z kníh mojej obľúbenej Betty...opäťsa stretneme s jej rodinou, opäť nás zásobí veselými i smutnými historkami...čítate, smejete se a ako Don s Joan vykopávate mušle z piesku a držíte ju za krk, beháte k prívozu, moknete, transportujete na ostrov pračku, bojujete s miestnou vegetáciou, zoznamujete sa so susedmi, ktorí sú zvláštni, strelení, zaujímaví a asi presne tak blázniví ako vy, keď sa rozhodli bývať na ostrove :) a samozrejme Bettyným láskavým sposobom popísaná výchova jej dcér, puberta a dospievanie (a hlavne úskalie dospievania na ostrove :D takže za mňa - keď na ostrov, jedine s Betty !!! kniha, (i autorka) ktorá sa dá čítať stále dookola....
Autorku, příběh a celou knihu nejlépe vystěhuje rčení - hlavně se neposrat a s úsměvem jde všechno lépe. Opět i jako u The Egg and I i zde MacDonaldová hýří celkem příjemným humorem, dějově to sice není žádná extra akce, ale je to skvělá kniha pokud potřebujete zlepšit náladu a vykouzlit úsměv na rtech.
Nejlepší Betty je ta, která žije na ostrově a má po svém boku vyrovnaného Dona a vynalézavé dospívající dcerky :-)
Nabíjející pozitivní kniha. S humorem jde všechno líp, četla jsem kdysi dávno a moje problémy byly hned menší a řešitelné. Doporučuji přečíst hlavně maminkám dětí v pubertě.
Z této úžasné knihy jsem v době nejtěžší puberty mých dcer čerpala, mimo jiné, naději a víru v to, že až z toho vyrostou, vrátí se mi jako rozumné bytosti. Jen zachovat klid, nadhled a obrnit se trpělivostí. Zkusila jsem to. A ona měla pravdu. Díky, paní Betty, zachovala jste mě častokrát, když ne při životě, tak při zdravém rozumu :-)
Štítky knihy
humor americká literatura autobiografické prvky
Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Autorčino vyprávění o životě na ostrově Vashon s druhým manželem Donem a dvěma dospívajícími dcerami. Nejvtipnější kapitola byla podle mého názoru Dospívání aneb Posílám k vám Imogenu, přijedu si pro ni, až jí bude třicet. Trable s puberťáky jsou vděčné téma.