Dva roky prázdnin (převyprávění)
Ondřej Neff
podle románu Julese Verna Dobrodružství party kluků vyvržených na břeh pustého ostrova nepřestává poutat obrazotvornost čtenářů ani ve věku dálkových letů a internetu. Školní výlet se protáhl na dva roky a prázdniny to rozhodně nejsou. Děti ve věku od osmi do dvanácti musí tvrdě dřít, aby útrapy nastražené divokou přírodou přežily, a nakonec jsou nuceni podniknout osudový boj se skupinou zločinců. Vítězství znamená život, prohra smrt…... celý text
Přidat komentář
Původní záměr bylo přivést syna k Verneovkám, neb původní vydání, které máme už mnoho let, svým jazykem už krapet zastaralo, takže jsem si ji pro jistoru přečetla první. Tato kniha je sice napsána současnou češtinou a děj mne zaujal stejně jako před lety, ale něco mi tam chybělo. Něco, co neumím popsat, co by mne nutilo o ní vyprávět a nutit ji všem v okolí.
Proč , chce každý něco předělávat a adaptovat ... Originál pana Verna je jedinečný ,
a myslím si , že zas to není tak zastaralé ! Je to podle mě stále aktuální !
Zachraňuje reputaci opět pán Burian . I tady platí pro pana Neffa , drž se ševče
svého kopyta ....
Všechno se holt nepovede. Tak bych asi jednou větou zhodnotila snahu pana Neffa tento příběh přepracovat. Což o to, tak jako u všech předchozích verneovek které jsem poslouchala přepracované, tak také této velmi prospěl moderní jazyk. Ale ten změněný závěr, to bylo tedy dílo. Nemohu se zbavit dojmu, že měl tou dobou pan Neff řádně upito, nebo zrovna sjížděl nějakou lajnu. Způsobem vyprávění je kniha určena převážně dětem, jenomže v ní jsou pro děti až nečekaně brutální situace. Jenže doba je jiná, takže těžko říci. Kniha bez toho závěru je jinak velmi povedená. Pouze v počátku, při prozkoumávání ostrova jsou některé lehce nudnější pasáže, ale závěr krásně graduje, tedy až na ten již zmíněný samotný závěr. Velká škoda a opravdu to nechápu. Audiokniha je jinak načtena opravdu velmi dobře a načetl ji pan Otakar Brousek.
Super knížka, sice mi strašně dlouho trvalo ji dočíst ale dočetla jsem a pěkný konec. Kniha byla zábavná a určitě čtenářům doporučuji.
moc se mi líbila říká se že nepatří mezi oblíbené knihy od Verna ale já bych jí tam zařadil a byla by na prvním místě.(:
je hodně oblíbená ale nedoporučuji pro citlivější lidi, protože je tam docela střílení zvířat a vrazi s dýkou.
Je to docela stará knížka
ale střílejí tam po zvěři aby se uživili a po vrazích, protože by je jinak zabili a to oni nechtěli
(:(:(:(:
Nalezeno v knihovně vnoučat, přečteno jen letmo, ke klasické verneovce to má dost daleko, i když pro děti je asi "stravitelnější". Uvidím, jak budou reagovat na původní verneovky, které se jim chystám podstrčit. Jinak hodnotím tak za dvě hvězdy a jednu navíc za ilustrace Z. Buriana.
Celou knihu jsem synovi přečetl nahlas. Oba jsme se na Dva roky prázdnin těšili, zvlášť když kvůli korona viru nemůžeme ven. Myslím, že kniha, napsaná současnou češtinou, je lepší a pro dnešní mládež srozumitelnější. Ovšem největšího gaunera Walstona zlikvidovat výstřelem z lodního děla bylo brutální. Na druhou stranu kniha obsahuje řadu technických vychytávek viz. pozorovací koš (balon) stavění voru, využití přílivu a popis a použití staré indiánské zbraně- bolu, to byly ty chvíle, kdy klučičí srdce plesá. Celkové je tedy velmi dobré a je třeba tuto knihu hodnotit dobou, ve které vznikla.
NA první pohled jsou tu propracovanější postavy, které se od sebe trochu odlišují a mají i své vrtochy.
v ději jsem nenašel až tak moc odlišností od originálu (ale nejsem si úplně jistý), ale ten závěr...
Zatímco u jiných převyprávěných knih drobná změna závěru až tak nebila do očí, tady se Neff hodně odchýlil. Větší zapojení Kate ano, ale až takto?
Přečteno do čtenářské výzvy.
Nejprve jsem přečetla doslov a pak chvíli váhala, zda budu vůbec číst. Nakonec jsem si říkala, že posoudím, zda nebude mít větší spád, aby se dala jednou číst vnukům. Přesto věřím, že se jednou raději pustíme do klasických verneovek. Z doslovu jsem se dozvěděla, že se Neff rozhodl přepracovat závěrečný boj tak, aby děti vynechal ze zabíjení nepřátel. Musím říci, že přesně ta pasáž je nejslabší z celého příběhu. Přišla mi směšná a ne dramatická. Vzpomínala jsem na dětství, kdy jsem vnímala, jaká těžká rozhodnutí musejí tito dospívající chlapci dělat a rozhodně jsem nevnímala, že by bylo v pořádku zbavit druhého člověka života, jen že se někdy můžeme dostat do situací, kdy se doslova rveme o život.
Co by autor udělal s hlavními hrdiny z knihy Pouští a pralesem ? To by otrokáře raději zabil slon, nebo co? Konflikt svědomí u Staše je tam silnou, emotivní a svým způsobem nezbytnou částí díla.
Není původní, neupravená verneovka lepší, než třeba počítačová hra, kde děti střílí po lidech naprosto bez zábran ??
Moje hodnocení přidávám za ilustrace, které jsou na této knize opravdu to nejlepší ! Vždy jsem měla pro Zdeňka Buriana slabost.
Štítky knihy
bouře převyprávění, literární adaptace
Autorovy další knížky
1998 | Tma |
2007 | Tma |
1989 | 3x Kája Saudek |
1988 | Měsíc mého života |
2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
Podle mne je výborně převyprávěná. Dost lidí ji tady kritizovalo, ale já myslím, že knihu nepochopili a hlavně záměr pana Neffa. Jeho knihy mám léta rád a myslím, že některé jsou geniální. A toho Verna nechtěl jen převyprávět a přiblížit ji dnešním čtenářům, ale udělat nějaké pokračování Vernových hrdinů. Proto si vybral několik románů a trochu pozměnil děj, aby se jeho nejslavnější hrdinové, někdy jako jen náhodou setkali a vzájemně lehce prostoupili dějem, aby se následně všichni setkali v úplně nové trilogii Pán vzduchu, Pán země a Pán moří. Už jen ta myšlenka je geniální. A podařilo se. Bylo to důstojné pokračování a hold Julesi Vernovi. A ohledně převyprávění knih. Byla jich spousta, třeba slavný Vinnetou a další romány K. Maye. V podobě v jaké vyšly, to bylo těžké čtení. Nebo Robinsona Grusoa převyprávěl J. V. Pleva. Ale i Victor Hugo. Mám hodně knih po dědovi, který stejně jako jeho otec pracoval tiskárně a měl nádhernou knihovnu. Ale když jsem chtěl některá díla číst, nešlo mi to přelouskat, bylo tam spousta nezáživných pasáží. A i ten Verne byl v sedmdesátých letech, které asi známe nejvíc, byl trochu jiný než na začátku dvacátého století. A nikdo mi nevymluví, že se to panu Neffovi povedlo.