Dvacet milostných básní
Pablo Neruda (p)
Je jen málo latinskoamerických básníků, jejichž jméno je Čechům tak známé jako jméno chilského básníka Pabla Nerudy. Přes množství překladů došlo ke značnému zkreslení jeho obrazu a nepochopení jeho skutečného básnického záměru, což mohlo být způsobeno tendenčním výběrem knih a instrumentalizací jeho díla během poválečného uspořádání světa. Přitom je jeho poezie neuvěřitelně hluboká a pestrá, jak píše: „Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků, kráčejíce každý den po stejné cestě… Pokud nezměníte svůj stereotyp, pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte. Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím, těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji. Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím. Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu, pokud nejdete za svým snem, pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2024 , DybbukOriginální název:
Veinte poemas de amor y una canción desesperada, 1924
více info...
Přidat komentář
Klasické básne o láske. Táto zbierka bola spomenutá v knihe Tvoja neprítomnosť je tma, tak som si ju vypožičala z knižnice. Pre mňa však naďalej na 1. mieste zostáva zbierka Chvenie od Ľudovíta Fuchsa.
Štítky knihy
milostná poezie chilská literatura hispanoamerická literatura
Autorovy další knížky
1964 | Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství |
1985 | Sto sonetů o lásce |
1960 | Jako zázrakem |
1979 | Kapitánovy verše |
1978 | Veliký zpěv |
Jestli chcete na poezii balit ženský (muž), nebo se rády rozplýváte nad básnickými metaforami-hrátkami o lásce (žena), nehledejte dále! Za léta jsem vždycky slyšel jedince zmínit Pabla Nerudu, tu a tam, jako kdyby to byl snad nějaký básnický bůh, samá superlativa, citace, navíc byl v Československu, které i vícekrát navštívil, relativně hojně (ač ne kvalitně) překládanou osobou, už jen skrz náhodnou podobnost jmen s Janem Nerudou... ale jak říkal Kevin Smith, "mám tendence pře-kompenzovávat věci, protože jsem vyrůstal tlustej" a Neruda nebyl od pohledu žádnej Don Juan, takže to doháněl básněním. A hned od začátku je vám jasné, proč z něho všichni tak tečou - umí to se slovy, s jazykem poezie, s tou pravou kýčovitostí lásky a erotiky, která se přelévá z jedné nádoby do druhé a funguje, zaměňuje se, je současně metaforou i realitou. Je to ale taky poezie náladová, pokud jste zamilovaní, najdete si tu hodně a vleje vám to krev do žil, pokud se nad láskou trápíte, nebo ji snad považujete za méněcennou, taky si tu něco najdete... pokud jste cynikem (nebo jen prostě máte doopravdy smysl pro humor), pobavíte se nad Nerudovými způsoby o tom, jak se něco někam strká, sune dovnitř, zalézá, vtlačí atd. Jakožto člověk vystavovaný podobným sexuálním narážkám velmi často jsem se nad podobným lišáctvím nejednou, nechci říct zasmál, ale dokázal jsem ho ocenit a stejně tak cením ten level (tu úroveň), cením volný verš.