Dvojí život
Jana Poncarová
Nadaná houslistka Julie nenávidí sovětské skladby, které musí hrát kvůli svému otci – komunistickému funkcionáři. Je druhá polovina sedmdesátých let a šestnáctiletá Julie miluje džíny a rock – a kytaristu Romana. Poté, co ji přizve jako zpěvačku do undergroundové kapely, začne Julie rozplétat lež, která se odehrává v jejím domově i na veřejnosti. Na prahu dospělosti odhaluje zradu nejbližších a musí se rozhodnout, jestli bude dál žít dvojí život. Co je ochotná obětovat pro svoji svobodu, pro lásku a pravdu?... celý text
Přidat komentář
Za knihu moc děkuji @my_l.m.v.e a @albatrosmedia. Knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce.
Velmi, velmi, velmi.....
bolestivé, kousací, revolucionářské, svázané, melodické, bezvýchodné, bublající pod povrchem, tíživé, přísné, v tichosti provedené, zakázané, chtěné, nové, tajemé, nevyřčené.....
Tato kniha, novinka, od @jana_poncarova - překvapí někoho, že mě to zase sejmulo? Asi ani ne. Já se na knihu chodila dívat týden. Týden mi ležela doma a já věděla, že jak ji otevřu, tak ji za pár hodin přečtu a na další budu čekat zas rok (doufám, že míň).
No a taky že jo. Život, který naše hrdinka žije, tomu se život říka nedá. Rodina, ve které žije je vše, jen ne vřelá, přátelská, přijímající, pečující. Ne, je to rodina žijící v komunismu, tatínek je někdo...Maminka má šílený stavy a Julie zkrátka jen nechce kousavé šaty.
Její cestanení lehká. Je to místý velmi smutné čtení, ale stejně to chcete vědět, jak se jí podaří různé situace vyřešit po Julčovsku.
Úplně jsem cítila, to co ona. Ikdyž to není skutečnážena, já to doma měla tak, jak Julie no a někdy....někdy to tnulo do živého.
Dvojí život je kniha pro odvážné, silné a odhodlané ženy. Které si jdou za svým.
Autorka opět nezklamala, komunismus,emigrace a návrat do vlasti po revoluci 89.
Dum spiro spero - to je silné heslo asi pro každou dobu. Procitnutí, hledání, revolta, poznání, odvaha - to vše k mládí patří a pro dobu sedmdesátek minulého století to platilo ještě citelněji. Rozhodně se mě ten příběh dotkl a budu jej doporučovat dál.
Mám ráda knihy, které ve vás něco zanechají. Tahle uvnitř mě hodně rezonovala. Z té nespravedlnosti a hnusné realitě režimu bych si dala klidně lahev vína. Hodně mě to drásalo. A to na tom miluju, ty emoce, co tahle kniha zanechá. Předně, paní Poncarová nemá snad jedninou blbou knihu. Dvojí život to potvrzuje mnohonásobně. Příběh Julie, talentované houslistky, která ale vyrůstá v minulém režimu. Sedmdesátá léta, Roman, který ji pozve, aby u nich v kapele zpívala...zakázané písně od The Doors, Plastic People, The Rolling Stones, ZZ Top,...skladba The Dust in the wind. Julie se stává onou závadovou mládeží, prohlédne propagandu režimu a niterně všechen ten komunistický diktát nenávidií. Dá se žít dvojí život? Na venek hrát doma poslušnou holčičku podléhající režimu a za zády rodičů být rebel?...Určitě doporučuji!
Dvojí život pojednává o životě v 70 letech za dob tvrdého komunismu. Šestnáctiletá Julie navštěvuje konzervatoř a hraje na housle ve filharmonii.
Seznamuje se s Romanem, který ji poodkryje skutečnost této doby. Bere ji do jejich undergroundové kapely hrát americké písničky. Najednou vidí obě strany mince. Otec je komunistický funkcionář a Julie zjišťuje, jak jsou všechno lži, co jí doma říká. Ani s matkou to není ideální.
Trápí ji, jaký vede život. Dělá poslušnou dceru a hraje ruské písničky a tajně nosí džíny a triko. Poznává Romanovu rodinu, kterým sebrali pole a živnost.
Začne se bouřit, chtěla by žít v pravdě. Obdivuje všechny ty statečné lidi, kteří se tajně scházejí. Dum spiro spero. Dokud dýchám, doufám. Co všechno bude muset Julie obětovat? Celá kniha se střídá z roku 1990 a v letech 1975 až 1978. Minulosti je tam víc a přecházení je plynulé.
Jsou knihy ve kterých jdete vedle knihy, líbí se vám, ale pak jsou knihy, která vás nutí vstoupit do knihy a jít ve stopách hlavních hrdinů.
Kniha je velmi poutavě napsaná o těžké době. Konec je velmi nečekaný a dojemný. Bylo jich málo, ale některé nezlomili. Žili v pravdě a odevzdali tomu všechno.
Já ani nevím jak to vyjádřit. Kniha se mi na jednu stranu líbila, zajímalo mě jak příběh dopadne, téma bylo zajímavé, prostředí bylo zajímavé.... ale přišlo mi to takové nějaké ploché nebo já nevím. Prostě mi tam něco chybělo. Je to takové šité horkou jehlou nebo nevím.... Uznávám ale že budu protiproud
Kniha roku a pro mne naprosto jednoznačně i Magnesia litera!!! Postavy, osudy, doba... vše podáno krásnou češtinou, věrohodné, autentické, syrové a přitom velmi lidské. Skvělá kniha o době, která nemá být zapomenuta. Skvělý čtenářský zážitek. Autorka je každou další knihou skutečnou královnou současné české literatury.
Dospělá Julie žijící ve Španělsku se v roce 1990 vrací na návštěvu do Československa, své rodné země. Vzpomíná na dobu, kdy jí bylo 15 let a psal se rok 1970. Vyrůstala jako nemilovaný jedináček v rodině komunistického funkcionáře, chodila povinně na housle a komunistické přehlídky. Julie se seznámila s kytaristou Romanem, díky kterému začala zpívat v jejich rockové kapele a sdílí spolu myšlenky o svobodě a pravdě. Julie rodičům lže, říká, že chodí na schůze SSM nebo na hodiny houslí, chodí ale s Romanem na tajné koncerty, nevšivili i Magora a Plastiky. Počmárali památník rudoarmějců a dělají i jíné protikomunistické akce. Julie se setkává s Kamilou, hraje na violoncello, je starší, ale přesto si s ní rozumí. Dala jí její první džíny, poslouchá stejnou hudbu a může s ní o všem mluvit. Kamila ale jednoho dne zmizí, ptá se na ni otce a poznává, že jí něco tají. V roce 1977 jede Julie s orchestrem do Berlína na vystoupení, bydlí ve východním Berlíně a hrají v západním Berlíně. Poprvé vidí ten rozdíl a má ještě silnější potřebu bojovat proti režimu. Není to jen revolta puberťačky, Julie chce žít jinak a chce žít v pravdě. Chce emigrovat. S Romanem spřádají plán, jak to udělat.....
Rozhodně doporučuji přečíst, ať víte, jestli se jim to povedlo. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
"Za svůj životní úspěch považuje to, že ji nezlomili, musela jim ale utéct, aby zůstala sama sebou"
Příběh z Československa odehrávající se ve dvou časových rovinách. Houslistka Julie,její rodiče a její přítel Roman. Touha změnit svůj život, za cenu že opustím vše co znám.
Poncarová opět nezklamala. Tato kniha se četla jedním dechem. Střídala se v ní 70. léta s obdobím po listopadové revoluci. Hlavní hrdinka Julie byla vykreslená skutečně živě a lidsky, člověk se do ní dokázal snadno vcítit a prožívat s ní první lásku, vášeň k hudbě, odpor proti všemu spojenému s komunismem i zvláštní vztah k otci. Autorka bez příkras popisuje zásahy proti bouřící se mládeži a nezapomíná ani na jedno velké rodinné tajemství. Julie je odvážná, divoká a svá. Její otec, komunistický funkcionář, by ji rád sešněroval a určoval směr jejího života, jenže má mocného soupeře - kytaristu Romana, který Julii naučí, jak balancovat na ostří nože a najít cestu ke svobodě. Chválím samozřejmě i autorčin cit pro jazyk, vybroušené dialogy a název, který opravdu sedí.
Sedmdesátá léta v Československu nebyla jednoduchá. Ani pro Julii. Ta je nadanou houslistkou, ale kvůli otci, komunistickému funkcionáři – musí hrát nenáviděné ruské skladby. Raději by zpívala v undergroundové kapele, s Romanem…. Její rodina má tajemství a Julie odhaluje zradu, se kterou se bude muset vyrovnat.
Miluji knihy Jany Poncarové a i tentokrát jsem nadšená! Dvojí život jsem přečetla za jeden večer, nemohla jsem ji odložit, jak mě oslovila a pohltila.
To, co od knih očekávám, jsou emoce, potřebuji žít společně s knížkou. Tentokrát jsem s hlavními hrdiny doslova dýchala. Bylo mi smutno a nejednou jsem si pobrečela.
Je zde ukázána nelehká doba, zakázaná muzika, život v socialismu. Díky mladým hrdinům jsem si při čtení uvědomila, že by byla tato kniha ideální pro dnešní mládež. Je tu pěkně a srozumitelně ukázáno, jaká tu byla doba, jak se tu žilo. Člověk se buď mohl přizpůsobit nebo chtěl víc a něco pro to dělal.
Moc se mi líbilo propojení příběhu s hudbou a se skutečnými osobnostmi té doby. Skvěle napsané, promyšlené, propracované.
Kniha, která vás přenese zpět do doby, kdy láska k rocku byla tichým protestem a odvaha ke svobodě se nesla v ozvěně zakázaných koncertů. Tato kniha vás okamžitě vtáhne do příběhu mladé houslistky Julie, která žije dva zcela odlišné životy – jeden podle očekávání svého otce, komunistického funkcionáře, a druhý podle vlastního srdce, v rytmu rockové hudby a prvních lásek.
Jana Poncarová má skvělou schopnost vylíčit atmosféru normalizačního Československa. Historické kulisy příběhu jsou zde víc než jen pozadí; do příběhu vnášejí hloubku a připomínají, jak složité bylo žít svobodně a řídit se vlastním hlasem. Autorčin styl je přirozený, a přitom poetický, což dává příběhu krásnou vypravěčskou dynamiku – každý odstavec vás vtahuje dál, a vy máte pocit, jako byste byli s Julií přímo tam, na prahu osudových rozhodnutí.
„Dvojí život“ vyniká především svou autenticitou a vnitřní silou postav. Julie, hlavní hrdinka, se pohybuje mezi očekáváním svého otce, milovníka sovětské hudby, a vlastní touhou po něčem skutečném a svobodném. Její vnitřní boj je tak opravdový, že čtenáře doslova chytí za srdce. Tato kniha je o lásce, ale také o síle pravdy a odvaze zvolit si vlastní cestu, i když je lemována trnitými vztahy a složitými volbami.
Autorka navíc bravurně pracuje s postavami. Každá z nich, ať už jde o Julii, jejího otce, nebo Romana, kytaristu z undergroundové kapely, je vykreslená s pečlivostí a životností. Dialogy a interakce mezi nimi mají dynamiku, působí přirozeně a zároveň vás nutí přemýšlet o vlastních vztazích a hodnotách.
Jana Poncarová má také úžasný cit pro jazyk, což dává celému příběhu jedinečnou hloubku a krásu. Její styl je tak hladký a přitažlivý, že vás kniha dpohltí. „Dvojí život“ se čte rychle, a přesto vám dá spoustu podnětů k zamyšlení. Pokud máte rádi příběhy, kde se střetává osobní drama s historií, kde láska a odvaha nacházejí své místo i v těch nejtěžších dobách, pak je tato kniha přesně pro vás.
Takže se pohodlně usaďte, připravte si šálek kávy a ponořte se do světa, kde hudba a láska tvoří nitky jednoho krásně vyprávěného příběhu. Kniha „Dvojí život“ je dokonalou volbou pro milovníky historických románů, osobních dramat i romancí s hlubším poselstvím. Je to dílo, které vás nejen pobaví, ale také vám připomene sílu lidské touhy po pravdě a svobodě.
Knihy s podobnou tématikou miluju a často je vyhledávám. Člověk tak může nahlédnout do doby, která nebyla jednoduchá a pro mě, kdo tu dobu neprožil, někdy těžko pochopitelná. Ale možná tím, že jsem jich přece jen četla už víc, tak mě ten příběh nezasáhl tak, jak jsem očekávala.
Kniha je od prvních stránek psaná velice čtivě a děj je hezky zpracovaný, o tom žádná, ale snad právě tím, že Julie byla dcerou komunisty a procházely ji věci, který by běžným lidem neprošly, tak mě ten příběh neoslovil tolik, jako příběhy jiných. Snad mi tam chybělo to příkoří osudu. Ale je to čistě můj subjektivní pocit a je to moje potřeba srovnávat. A určitě jinak můžu knihu doporučit.
Často se snažíme utéct skrz knihy do jiných světů. Až s přečtením Dvojího života mi došlo, že někdy není na škodu, když při čtení zůstaneme v tom našem světě - jen se posuneme třeba o pár desítek let zpátky. Naše minulost je totiž to, co utváří náš současný svět. Jako člověk narozený ve 21. století vím o komunismu ukrutně málo. A to si nemyslím, že by náš dějepisář na základce byl špatný. Jen se klade větší důraz na mamuty a Kleopatru, než na to, v jak nesvobodné zemi se u nás v předchozích letech žilo.
Julie žije s otcem, komunistickým funkcionářem a matkou, která v sobě nemá ani špetku mateřské lásky. Její prioritou jsou housle, na které je nucena hrát nudné sovětské skladby, ačkoliv ona prahne po moderní hudbě. Když pak potká Romana, který nosí roztrhané džíny a hraje na kytaru a má úplně jiný pohled na svět, začne chápat, že s názory jejího otce vlastně vůbec nesouzní. Místo chození na hodiny houslí tajně chodí na zkoušky jejich rockové kapely, ve které kromě Romana a jí jako zpěvačky figurují Ráďa a Zdenda. Touží po tom zahrát si na nějakém koncertě, nebo si jich aspoň užít jako diváci, ale i to je riskantní. Julie se čím dál víc snaží vzdorovat komunistickému režimu, což jí díky otci za jejími zády prochází, ale ne navždy - a ona se musí rozhodnout, jak dlouho ještě tenhle dvojí život snese.
Kniha se i přes náročné téma čte lehce. Autorka používá květnaté popisy míst i postav, což čtenáři pomůže rychle se dostat do příběhu. Téma komunismu je popsáno nenásilnou formou bez složitých vysvětlení a v propojení s příběhem, který probíhá na pozadí knížky, tak vzniká skvělé dílo, které pomůže přiblížit tuto dobu. Nikdy jsem podobnou knihu nečetla a pravděpodobně bych normálně sáhla po něčem jiném, ale občas je fajn zkusit něco jiného, než normálně - a zrovna tohle rozhodně doporučuju. Knížka ve mně zanechala nejen po čtení, ale i po něm dost silné emoce, což je pro mě u čtení nejdůležitější. Rozhodně na ni jen tak nezapomenu - a to je podle mě znakem dobré knihy.
https://www.instagram.com/kerr.cani/
Dum spiro spero. Dokud dýchám, doufám. Věta, kterou si ústřední postava Julie v těch nejtěžších chvílích opakovala jako mantru. Je sice nadanou houslistkou, která by mohla bořit hudební scénu, ale žije v komunistickém státě a musí hrát nenáviděné sovětské skladby. Tak ráda by chtěla žít svobodně. Mluvit o čem by chtěla, žít podle svých představ. Místo toho musí nacvičovat skladby pod taktovkou despotického otce, který komunismem žije. Její matka je nešťastná žena, která to ale nedává na veřejnosti najevo, protože se to nehodí. Doma vládne přísný režim a řád. Jenže Julie je ve věku, kdy se začíná stavět na zadní a nechce žít tak, jak žije. Proto se pouští s přítelem Romanem do nebezpečných akcí. Začne nosit džíny, poslouchat rock a místo hraní sovětských skladeb dává přednost undergroundové kapele kde zpívá. Pohybuje se tak na tenkém ledu. Rodiče z ní šílí.
Současně sledujeme linku z přítomnosti, kdy je Julie dospělá a snaží se vyrovnat se svým dospíváním v komunistické době, která ji, jak sama říká, hodně poznamenala. Nejvíc však zrada v rodině od člověka, který jí měl být oporou a ne zrádcem. Rozhodne se, že se konečně dozví pravdu.
V Julii jsem se viděla. Naprosto. U knihy jsme se vztekala, jak mohli být lidé jak stádo ovcí a tupě dělat to, co se soudruhům hodilo. Mlčet a konat. Vím, že kdybych v té době byla starší, třeba ve věku Julie, chovala bych se stejně. Julie mi sedla a obdivovala jsem ji pro její statečnost. Fandila jsem jí a doufala jsem, že se nenechá zlomit.
Kniha je psaná velice čtivě od prvních stránek a pak přijde fenomenální závěr, kdy nebudete napětím ani dýchat. Doporučuji ji všem, kteří se chtějí o tomto temném období naší země dozvědět víc. Autorka totiž příběh prokládala informačními kapitolami, kde shrnuje důležitá fakta daných let 1975-1978. Příběh by si měli přečíst ti, kteří tvrdí, že za komunismu bylo lépe.
Od spisovatelky Jany Poncarové jsem zatím přečetla pouze knihu Nultá hodina, ale Dvojí život mě přesvědčil o tom, že si od této autorky musím přečíst i další příběhy. Dvojí život mě totiž naprosto dostal.
Miluji příběhy, ve kterých se snoubí odvaha, odhodlání a láska, a tato kniha tyto prvky dokonale propojuje.
Julie, hlavní hrdinka příběhu, je postava, kterou si zamilujete hned během prvních kapitol. Je svobodomyslná, odvážná a její život je naplněn hudbou. Bohužel žije v těžké době – v 70. a 80. letech v ČSSR – kde nemůže zpívat, co by chtěla, ani hrát skladby podle svého výběru. Náhodou se ocitne v kapele, jejíž členové smýšlejí podobně jako ona, což jí změní celý život. Další zásadní vliv na její život mají její rodiče, kteří jsou členy strany, což Juliino rozhodování a životní cestu výrazně ovlivňuje. Nemůžu nezmínit jejího otce – už dlouho se mi nestalo, že bych s nějakou postavou měla tak rozporuplný vztah. V jednu chvíli mě iritoval a byl mi nesympatický, v další jsem ho zase chápala. Tento cyklus se neustále opakoval.
Příběh mě celkově nadchnul. Je čtivý, bez zbytečných pasáží a plný překvapení. Jsem opravdu ráda, že jsem tuto knihu mohla přečíst, protože věřím, že na ni ještě dlouho nezapomenu.
Knihy Jany Poncarové mám ráda, některé se mi líbily méně, tahle je za poslední dobu top, téma o kterém se moc nepíše, jiný pohled do minulosti pro mladou generaci, určitě stojí za přečtení.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha se mi moc líbila. Opět hrdinka dle mého vkusu - hledající odpovědi, pravdu, smysl života a svou cestu v něm... Julii jsem si zamilovala. Ano, takové bylo naše mládí... Snad knihy paní Poncarové dokáží i těm mladším (a vnímavým) čtenářům ukázat jaká byla nedávná historie a jak nedostižné byly tak běžné věci jako dobrá muzika, knihy a také čestní lidé. Děkuji a těším se na další příběhy.