Edudant a Francimor
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512423/bmid_edudant-a-francimor-5j4-512423.png
4
237
237
Pohádkový příběh o Edudantovi a Francimorovi, dvou synech státem koncesované kouzelnice Madame Istar Halabáby, zavede nejen hlavní hrdiny, ale i školní mládež, mezi niž je vyšle pan školní inspektor, aby se naučili mluvnici, do loupežnického brlohu, vodnické říše, na dvůr lidožroutského krále Dyldylbuma i mezi námořníky. A to všechno jenom proto, že všichni pátrají po ztraceném Francimorovi. Karel Poláček útlou, ale humorem a roztodivnostmi nabitou knížkou dokazuje, že je mistr vyprávění a že vedle svých nesmrtelných povídek a románů byl schopen oslovit i dětského čtenáře. Příběh ostatně vznikl tak, že Poláček rozvinul jeho první obrysy na procházkách s vlastními dětmi, které pohádku vyžadovaly. A protože byl nejen mistr vyprávění, ale také schopný fabulátor, podařilo se mu stvořit pohádku, která právem patří mezi literární skvosty.... celý text
Přidat komentář
Úžasné čtení, skvěle jsem se bavila. Neuvěřitelné, že je kniha tak krásně nadčasová a určitě pro všechny generace.
Pamatuju si, že jako dítě mě název této knížky naprosto odpuzoval, takže jsem po ní nikdy nesáhl. Teprve až když jsem mnohem později viděl postavy ve Večerníčku, skvěle načtené Milanem Šteindlerem, jsem vzal tyto příběhy na milost.
Obrázky Josefa Čapka a pohádka od Karla Poláčka a máte v rukou jedinečný výtvor!
A víte, jak to všechno začalo?
To se takhle jednou ozvalo: Táto, povídej mi pohádku!
A táta začal povídat: Byla jednou jedna stará čarodějnice a ta se jmenovala madame Istar Halabába, měla svou kouzelnickou živnost a taky měla dva syny, jednoho hubeného, jak nitka a druhého pěkně kulaťoučkého. A už tu byli, Edudant a Francimor!
A víte, kde bydleli?
Podívejte se pořádně do dálky, a jestli uvidíte jakousi zříceninu, tak to se díváte správně, to je hrad Krucemburk, cíl jejich častých výletů na čarodějném koštěti. A pokud kolem sebe zároveň vidíte hustý smrkový les, a říkáte si, že zrovna sem by se hodili loupežníci, tak jste tu úplně dobře. Nemusíte se ale bát, v originálním Poláčkově podání jsou totiž ti obávaní loupežníci taková docela fajn partička, která možná jen potřebuje trochu dostat za vyučenou :-).
Uprostřed toho lesa, co je kolem pak najdete loupežnické doupě, a tam najdete i Edudanta a Francimora, ale taky třeba jejich kocoura Šmakovníka, nebo kozla Rudolfa. Tihle dva jsou docela príma rošťáci, kteří zažívají spoustu dobrodružství, a zpestřují tak život všem obyvatelům nedalekého městečka. Co všechno jenom natropí například ve škole, o tom si budete muset přečíst , věřte ale, že přitom ze všeho nejvíc budou bojovat hlavně s lidskou hloupostí a nepoučitelností. Díky spoustě čar a kouzel a jiných magických kousků se určitě nebudete nudit, a protože jsme v pohádce, tak ... samozřejmě, zlo bude náležitě potrestáno a dobro zvítězí! A tak je nakonec všechno tak, jak má být, kluci se nakonec pilně učí rodinnému čarodějnému řemeslu a určitě z nich jednou budou velmi šikovní kouzelníci.
Ale teď to jsou ještě rozpustilí kluci, a tak vesele mění kozu v kanára a kanára v kozu, kohout za rohem štěká na auta a všichni (až na pana hostinského, majitele kanára) se náramně baví :-) ...
"Zaklínáme vás, obludy pekelné, skrze Štryks, Léthe, Acheron, hom il Kchára infernábilis et Mefisto!" a udělali k tomu všelijaká znamení. A nastojte! Koza se změnila v kanárka a kanárek v kozu. Pan hostinský podle svého zvyku přistoupil ke kleci, ve které poskakoval čiperný ptáček, našpulil ústa a řekl: "Honzíku! Ty kluku špatná!" A očekával, že kanárek spustí svou veselou píseň. Avšak div divoucí! Kanárek sklonil hlavu, jak činí koza, když chce někoho nabrat na rohy, a najednou hlučně zamečel: "Mééé!"
Jj, tam, kde je Edudant a Francimor se prostě ději věci :-) ...
Kniha plná fantaskních situací a groteskních dobrodružství, sršící vtipem a překvapivými nápady. KP bravurně pustil uzdu své fantazie. Kniha pro čtenáře všech věkových kategorií.
Neuvěřitelně bláznivá kniha, která je tak praštěná, že si jí čtenář prostě zamiluje.
Příběhy Edudanta a Francimora jsou sice mírně střeštěné, ale opravdu nevyzpytatelné. Jako malá jsem měla ráda večerníček, nyní jsem se uchýlila ke knize. Poláčkovův jazyk se může zdát náročný, ale je krásným zpestřením v dnešní jazykově okleštěné době. Moc doporučuji jak pro dětského čtenáře, tak i dospělého, který přistoupí na četbu pohádky.
Děj knihy se mi docela líbil, pro mladší čtenáře jako dělaný. Celkově se mi ale kvůli starší češtině četla velmi obtížně.
Četl jsem před mnoha a mnoha lety ve třetí nebo čtvrté třídě a moc jsem se nasmál :) Jediná část, která mi přišla docela strašidelná, byl příběh žáka Šimandla, který vstoupil do podpalubí plného kostlivců - to bylo hodně creepy!
Roztomilé. Nejsem sice tak úplně cílová skupina, ale chápu, že se to dětem líbí.
"Z doby kamenné "
Příběh o dvou kamarádech, kteří spolu prožívají různé dobrodružství. Jeden čas to bylo jako večerníček :-)
Jak já jsem tuhle knihu zbožňovala! Poláček je skvělý vypravěč. Jako dospělá nevím, jestli by mne to ještě dokázalo okouzlit, ale v dětském věku byla pro mne tohle fakt pecka. :-)
Jako dítě jsem na Edudanta a Francimora narazila v rozhlase a nijak mě nenadchli, tak jsem chtěla vědět, jak je budu vnímat teď. Někdy to bylo takové klopotné a zdlouhavé, někdy mě to bavilo. Poláček měl určitě bohatou fantazii, ale mám pocit, že by to lépe fungovalo, kdyby s sebou bratři pořád netahali tu nespecifikovanou školní mládež. A také mohli víc využívat kouzlení, když už to byli čarodějové.
Jedna z oblíbených knížek mých dětí, proto hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Ale mezi vnoučaty žádné nadšení nevyvolává, kam prý se oba hrabou na Harryho Pottera.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Tato knížka byla vysloveně pohlazením po duši. Ano, je to sice "jen" pohádka, ale pořád je to pohádka psaná **úžasným** Poláčkovským jazykem.
S postavami Edudanta a Francimora jsem se již dříve setkal. Ať už v několika audio podobách (mám doma celkem tři adaptace) či s podobou večerníčku, který jsem jako malý žral, což se o knížkách tehdy nedalo říci.
Teď to bylo poprvé, co jsem se setkal s knižní podobou. A musím říct, že z toho všeho byla jednoznačně nejlepší. Milý a laskavý humor, čtivé vyprávění, zajímavý děj, nevšední nápady, nadčasovost... Ach, nesmírně jsem si to užil.
Po dočtení musím uznat, že předloze byla nejblíž asi rozhlasová adaptace s Kaiserem a Lábusem, kterou jsem jako malý často poslouchal. Jiné se zabývají převážně jen částí knihy. Přímo s audioknihou zkušenost nemám.
Jedno je po přečtení tohoto pokladu jisté. Rozhodně jsem ho nečetl naposledy a řadím ho rozhodně k oblíbeným.
5/5 100% Doporučuji!