Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537297/bmid_egyptan-sinuhet-662d8ff1f3834.jpg
5
5259
5259
„Toto vše jsem napsal já, Sinuhet, Egypťan, pro sebe sama. Nikoli pro bohy, ani pro lidi, ani pro zachování svého jména navěky, nýbrž pro sebe sama, ubohého a ztrápeného, a pro své srdce, jež dostalo svou míru plnou.“ Rákosová loďka se houpe na hladině Nilu. Jaký dar bohů v ní najdou vesetský lékař chudých Senmut a jeho žena Kipa? Nalezenec se stává jejich jediným synem a vyrůstá v nadaného hocha toužícího po vojenské kariéře. Setkání s vysloužilcem však Sinuheta přiměje vydat se v otcových šlépějích a studovat medicínu v chrámové škole. V Domě života se stává zdatným lékařem, jenž je přizván k faraonovu dvoru coby pomocník královského otvírače lebek. Starý a churavý Amenhotep III. ale po riskantním zákroku umírá a ze Sinuheta se stává Ten-jenž-jest-osamělý. Nezkušený mládenec neodolá svodům překrásné kněžky, obětuje jí vše, a tím začíná série jeho neprozřetelných rozhodnutí, které mají dalekosáhlé následky: pohrdání sebou samým, nouzi, vyhnanství, krveprolévání ve svatých válkách. Putování lékaře, který si navzdory nepřízni osudu vydobyl věhlas, nekončí v Sýrii, Babylonii, dokonce ani v zemích Mitannu a Chatti, ba ani na Krétě. Sinuhet se vrací zpět k egyptským kultům a skutkům, za něž mnohdy nese osobní odpovědnost… Nejúspěšnější román moderního finského klasika věrně zachycuje poměry v Egyptě za vlády 18. dynastie ve 14. století př. n. l. „Proud vyprávění tak široký a velkolepý, že se ponoříte, a nebude se vám chtít ven.“ – The Philadelphia Inquirer „Autor uplatnil takový výzkumný, tvůrčí a protřelý fortel, že faraon Achnaton žije v duších čtenářů dodnes.“ – The New York Herald Tribune... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
Interpreti: Lukáš Hlavica
více info...
Přidat komentář
Uff...... konečně dotčeno. Bílou vodu do Katky Tučkový která má 700 stránek jsem dala za týden a s Egypťanem který má jen o 100 stránek víc jsem se crcala dva týdny-tož tak.
Jinak myslím že psát sem cokoliv o této knize je jako prodávat písek na Saharu,bo vše už zde bylo psáno.
Za mě to bylo zajimavé čtení,ikdyž místy poněkud rozvláčné a jsem ráda že už jsem ji dočetla.
Wow.
Četla jsem před čtyřmi lety a stále nezapomínám. Díky konceptu deníku jsem děj hltala v průběhu prváku na vysoké i mezi náročným studiem a ještě náročnějšími zkouškami.
Co mi to dalo?
Obdiv autorovi, který dokázal psát deník z pohledu jiné osoby, doby a prostředí.
Námět na to, jak jinak se dá psát vlastní deník.
Krásný příběh z Mykén a Kréty vykreslených na základě faktů. Mykéňané byli opravdu mistři v akrobacii na býcích. Dokládá to také četnost publikací zaměřených na tělovýchovnou činnost.
Ohromující popisy otevírání lebek a dalších lékařských praktik.
A především nezapomenutelný příběh samotné hlavní postavy, která provází čtenáře dobrými i špatnými časy svého života.
Některé, pro mnohé zbytečné, pasáže mi přijdou jako důležité k dokreslení dané doby a historie Egypta. U mě zafungovaly jako velmi přínosná reklama zvyšující zájem o Egypt z dob velkých faraonů.
Již po několikáté jsem četla tuto knihu a jako vždy jsem byla uchvácena. Vynikající vypravěčské umění pana Waltariho.
Myslím, že není potřeba se tolik rozepisovat, hodně toho bylo o této knize už napsáno a se všemi superlativy souhlasím. Plný počet nedávám jen proto, že když jsem si knihu chtěla přečíst po druhé v dospělosti, už to pro mě nebyl takový zážitek jako poprvé. Místy mě nudila. Možná, že až se k ní po letech vrátím po třetí, tak zase nějaké hvězdy přidám, zatím takto. A co mě nudilo? Zdlouhavé politické popisy toho, jak to měl s uctíváním nejrůznějších božstev ten a ten faraon. Román ztrácel na rytmu, kdyby byl o polovinu kratší, nic by se podle mě nestalo.
No jo, nádherná kniha, vrátil jsem se k ní po několika desítkách let ... jo jo, pochutnání.
Nevím proč, ale už dřívr mě zaujala postava vojevůdce Haremheba, který nakonec po létech zmytků zavedl do země řád a zde jsem si ho opravdu užil. Byla to opravdu zajímavá doba, která vedla k budoucímu obrovskému rozmach Egypta a kde vzniklo tolik nového.
A připomínám ten starý velkofilm, byl také monumentální ... a ja vím, jsem milovníkem americké kinematografie a velkofilmů z padesátých a 60tých let... tak mi nenadávejte. Když oni jsou tak krásně monumentální...abych se opakoval
Mika Waltari několik let pracoval jako žurnalista poté se začal věnovat spisovatelské dráze. Egypťan Sinuhet je vedle Tajemného Etruska další jeho světově proslulé dílo. Mám ráda historii a s knihou jsem se opravdu nenudila. Patří k mým oblíbeným nejen, že mi přiblížila historii starověkého Egypta, ale opětovně jsem žasla nad tím, co tehdejší lidé dovedli. Máme se co učit.
Moje oblíbená knížka, čte se hladce a je to velmi poutavě psané. Jdi do toho !
V některém komentáři jsem četla, že je kniha přeceňovaná. Já si to nemyslím. Ano, má hodně stran, děj někoho nemusí až tolik bavit, ale za mě to je krásná jízda starověkým Egyptem se zajímavým průvodcem. Osud Sinuheta od dětství přes mládí k dospělosti a stáří je skvělou volbou pro ty, co se o tomto období chtějí něco dozvědět. Klasika, která rozhodně nezklamala.
Audioverze je skvěle načtená Lukášem Hlavicou. Pokud Vám nevadí občasné detailní popisy a válečné scény, knihu vřele doporučuji. Životní příběh hlavního hrdiny je fascinující a zvraty v ději jsou opravdu nečekané.
Knihu jsem nepřečetl colou, jen jsem ji prolistoval. Nedivím se že má přes 600 pochvalných komentářů. Styl psaní knihy je jedinečný, asi nemá nikde u nikoho obdobu. Vstoupíte do široké dravé řeky a máte problém se z ní dostat ven, protože vás vždy strhne zpět. Na každém řádku je něco poutavého a musíte číst dál. Má to trochu nádech neodolatelného bulváru a vlezlosti. A starý Egypt je velmi lákavý. Nemusím knihu doporučovat, doporučuje se sama. Až budu mít čas a náladu určitě si Sinuheta přečtu. Chyby z historického pohledu nevnímám, protože knihu beru především jako vhdodný protistresový zážtek.
Je to zajímavá a příjemná kniha, ale ztotožňuji se s tím co napsala elizabeth_ba:
"Z historického hlediska je i samotný román naprosto out, i když na vině není Waltari, ale zejména pokrok v egyptologii od napsání románu. Jen v rychlosti k těm nejzákladnějším chybám – manželkou generála a faraona Haremheba (který sice nebyl vznešeného původu, ale byl vzdělaným písařem, nebyla Beketamon ale Mutnedžemet (nebo Mutnedjemet), s největší pravděpodobností Nefertitina nevlastní sestra; faraon Achnaton (než přijal toto jméno Amenhotep IV.) nezaložil jen Atonův chrám ve Vesetu (řecky Thébách) ale celé město Achetaton (dnešní Tell el –Amarna), které postupně zpustlo, až zaniklo docela, když se po Achnatonově smrti nový faraon Tutanchamon navrátil i se svým dvorem na nátlak kněžích (a taky kvůli rozvratu egyptské společnosti a narušení jejích základních hodnot včetně božské podstaty faraona) k uctívání starých bohů (v čele s Amonem) a tím i zpět do Vesetu (Théb). Jinak Haremheb jméno Achnatonovo, Tutanchamovo a Ajovo (což byli tři jeho předchůdci na pozici faraona, kteří se zapletli s Atonem) neodtesával a neničil, k tomu došlo až za Ramsesse II., který nechtěl, aby se kdekoli objevilo jméno jiného slunečního boha než Amon-Ra, jeho patrona a ochránce. Podtextem je oslava monoteismu, čili nějakého předobrazu křesťanství již cca 13 století před narozením Krista."
Počet komentářů i celkové hodnocení hovoří jasnou řečí a je zbytečné přikládat další polínko do pěkně hořícího lesa.
Jsou knihy, které se v knihovně vyjímají díky svému hezkému hřbetu. Dále ty, které dělají knihovně čest. A potom je několik kousků, zaujímajících místo úplně nejvýš, osamoceně (protože jich moc není), na knižním "piedestalu". A takovou knihou je právě Egypťan Sinuhet.
Četl jsem vydání z Odeonu (1989) a po dočtení jsem si na čas musel naordinovat knižní půst, abych mohl toto dílo patřičně duševně strávit.
Díky pocitům z tohoto románu, jsem plánoval zvládnout i další díla Waltariho, ale přišly společensky převratné, sametové události a já jsem se už k žádné jeho knize nedostal. Nevadí, dojmy z četby Egypťana Sinuheta mi to zatím plně vynahrazují.
Pětka jako vyšitá !
Sinuhet je kolosální dílo, které čtenáře seznamuje s obdobím vlády několika faraonů v Egyptě a přibližuje mu dobovou kulturu z pohledu lékaře, který je fiktivním autorem díla. I vzhledem k rozsáhlosti, sledujeme příběh Sinuheta od jeho dětství a máme možnost pozorovat, jak se mění jeho vnímání světa i vztahy s jednotlivými postavami, které během svého života potkává. Některé kapitoly mne bavily více, u jiných jsem se celkem nudil, takže plný počet hvězdiček tomu jako většina dát nemohu. Jako historický román ale Sinuhet funguje skvěle a člověk z něj skutečně cítí onu specifickou atmosféru.
...a pomazal své tělo vonnými mastmi a olejem... ta věta mi utkvěla jako refrén písničky. Zatraceně dobré písničky. A kněžka Nefernefernefer! Anima, jak vyšitá, jak je Waltari umí (asi má v sobě - to je nejspíš ta jeho jiskra geniality). Román jak má být a míň pak už nechcete. Širokej, živej, odvážnej. A z Egypta.
(SPOILER) Knihu jsem četla velmi dlouho, protože smrt Minei a Sinuhetova reakce mě zasáhla tak hluboce, že jsem musela knížku na půl roku odložit. Část s válkou v Sýrii mě místy moc nebavila, ale kniha jako (velmi rozsáhlý) celek je úžasná. Po dočtení jsem se teprve dozvěděla korelaci se skutečnými egyptskými osobnostmi, a o to více mě dílo fascinuje.
Kniha, během které jsem přečetl 4 jiné knihy. Nebyla to pro mě četba jedním dechem, strhující či napínavá, ale zato velmi obohacující v historickém přehledu. Četl jsem a hledal v jiných knihách a na netu historické fakty o jménech, stavbách, válkách, útvarech, božstvech, každodennosti atp. Kniha je krásným vhlednutím do naší historie a nese silné myšlenky humanismu.
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány finské rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Výborná kniha, čte se sama. Do málokteré knihy jsem byl při čtení tak ponořen jako do této. Nicméně napadla mne jedna otázka:
"Přeji si, aby člověk jako Sinuhet byl v okruhu mých důvěrných známých?"
S překvapením jsem si totiž hned dal odpověď:
"Raději ne."