Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537297/bmid_egyptan-sinuhet-662d8ff1f3834.jpg
5
5248
5248
„Toto vše jsem napsal já, Sinuhet, Egypťan, pro sebe sama. Nikoli pro bohy, ani pro lidi, ani pro zachování svého jména navěky, nýbrž pro sebe sama, ubohého a ztrápeného, a pro své srdce, jež dostalo svou míru plnou.“ Rákosová loďka se houpe na hladině Nilu. Jaký dar bohů v ní najdou vesetský lékař chudých Senmut a jeho žena Kipa? Nalezenec se stává jejich jediným synem a vyrůstá v nadaného hocha toužícího po vojenské kariéře. Setkání s vysloužilcem však Sinuheta přiměje vydat se v otcových šlépějích a studovat medicínu v chrámové škole. V Domě života se stává zdatným lékařem, jenž je přizván k faraonovu dvoru coby pomocník královského otvírače lebek. Starý a churavý Amenhotep III. ale po riskantním zákroku umírá a ze Sinuheta se stává Ten-jenž-jest-osamělý. Nezkušený mládenec neodolá svodům překrásné kněžky, obětuje jí vše, a tím začíná série jeho neprozřetelných rozhodnutí, které mají dalekosáhlé následky: pohrdání sebou samým, nouzi, vyhnanství, krveprolévání ve svatých válkách. Putování lékaře, který si navzdory nepřízni osudu vydobyl věhlas, nekončí v Sýrii, Babylonii, dokonce ani v zemích Mitannu a Chatti, ba ani na Krétě. Sinuhet se vrací zpět k egyptským kultům a skutkům, za něž mnohdy nese osobní odpovědnost… Nejúspěšnější román moderního finského klasika věrně zachycuje poměry v Egyptě za vlády 18. dynastie ve 14. století př. n. l. „Proud vyprávění tak široký a velkolepý, že se ponoříte, a nebude se vám chtít ven.“ – The Philadelphia Inquirer „Autor uplatnil takový výzkumný, tvůrčí a protřelý fortel, že faraon Achnaton žije v duších čtenářů dodnes.“ – The New York Herald Tribune... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
Interpreti: Lukáš Hlavica
více info...
Přidat komentář
Nemít tuto knížku v knihovně a vrátit se k ní kdy budu chtít byla bych smutná a moje knihovna neúplná.
" Toto napsal Sinuhet, Egypťan, ten, jenž žil osamělý po všecky dny svého života."
Ano, opravdu věřím, že ačkoliv byl Sinuhetův život velmi pestrý a poznal spoustu lidí byl v nitru vlastně osamělý chudák co toužil po lásce,a v tom spatřuji určitou moudrost.
Velmi zajímavá kniha, která mapuje Sinuheta- doktora jak faraonů,tak i chudých Egypťanů.
Kniha, ktorú som čítal okolo 10ho roku života a vtedy vo mne utvrdila túžbu po poznaní histórie (spolu s Ohňom a mečom H. Sienkiewiča, či knihami V. Zamarovského a inými). Úplne som si ju užíval a v tej dobe sa mi ani nezdala nejak príliš obsiahla.
Neskôr ma zaujímala hudba kapely pomenovanej podľa autora, no jej názov a dojem, čo vo mne zanechala stále priebežne vyvierali z mojej pamäte.
Keď som ju konečne kúpil a začal čítať, nenaplnila moje očakávania. Stále to drhlo a trvalo mi takmer 10 mesiacov, kým som ju dočítal (z toho 8 mi trvalo prečítať prvú tretinu knihy), no nakoniec som to dal. A hoci z nej nie som unesený ako kedysi, nie je to úplne najhoršie, i keď má svoje muchy (myslím, že všetky už tu boli opakované niekoľko krát). Kým opustím tento svet, isto sa k nej ešte vrátim.
Četla jsem vícekrát, naposledy při plavbě po Nilu, a ano příště si ji do Egypta zabalím znovu.
Nejsem fandou knih s africkou tematikou, ovšem toto byla bomba. Strhující a zajímavý historický román, který rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER) Část čtenářů fandí introvertnímu idealistovi Sinuhetovi, část ho vnimá jako naivního hlupáka a fandí jeho praktickému prospěchářskému sluhovi Kaptahovi. Autor mistrně vystihl protichůdné osobnosti a fakt, že jeden druhého k životu potřebují. Sinuhet potřebuje Kaptahovu fyzickou i duševní sílu, sociální zdatnost vylhat se z každé situace a obratně vyzjistit informace, rozmnožit zisk, zachovat si duchapřítomnost v každé situaci. Bez jeho výmluvnosti a chopnosti zůstat nohama na zemi by nezískal pacienty v Sýrii, nikdy by se nevrátil z bludiště na Krétě, nepřekonal smrt Minei a alkoholismus, nezbohatl by, nepřekonal depresi… Kaptah, který ví, co na lidi platí a hledí vždy hlavně na vlastní prospěch, zase potřebuje Sinuhetovo dobré srdce, inteligenci a intuici, aby nepropadl životem v Babylonu, jeho nezjištnost, soucit, a touhu po pomoci druhým, aby se mohl podílet na jeho zisku z léčení nemocných, Sinuhetův cit pro spravedlnost a morální integritu, bez nichž by nebyl zbaven svého otroctví a nemohl začít žít vlastní život, z peněz "nakradených" svému pánu. Podle mě geniální Waltariho myšlenka, jen jedna z mnoha zajímavých rovin celého díla.
Meno je predpoveďou
Raduj se mládenče ze své mladosti, vždyť stáři popelem chutná a telo zaopatrené se nesmeje v temnotách svého hrobu.
Říka se také, že vernost ženy je jako vítr.
Neutrpí hanby ten jenž klame, ale v posmech upadne ten, jenž je klamár.
Porovnávať by sme sa nemali s inými ľuďmi, ale s tým akí sme boli my sami v minulosti.
Vládnu vo vašej zemi bohatí nad chudobnými, alebo silní nad slabími?
Nepriateľ, ktorí ma strach je už z polovice porazený
Sloboda je slovo mnohoznačné a každý mu rozumí po svém.
Kdyby prišla doba, v níž by nebylo ani bohatých, ani chudobných, tak budú ešte vždy moudři a hloupi, lstiví a prostí.
Varujte sa každej zmeny, lebo pre chudobného je každá zmena len k horšiemu.
Slovo je silnejšie ako päsť, múdrosť je mocnejšia ako hlúposť (vedieť je mocnejšie ako nevedieť)
Človeku sa možno ľahko žije bez priateľov, ale bez jediného priateľa sa mu ťažko umiera.
Obřízka byla v Egypte od nepamäti, nebola povinná, ale ako hygienické opatrenie. Od nich to prevzali židia.
Naprosto skvělá kniha. Nenechte se odradit její tloušťkou, protože každá stránka stojí za to. Obsah se zaobírá spoustou morálních otázek a to vše podané pomocí poutavého příběhu. Vše to završuje skvělý barvitý překlad, který vás vtáhne do starověkého Egypta a cítíte se, jako byste se tam sami ocitli.
Vedle tohoto dílá se zdá být nyní Řeka bohů od W. Smithe jako slabý odvar, který se nechal Sinuhetem snad i hodně inspirovat. Zatímco mi eunuch Taita začal časem svojí genialitou lézt krkem, Sinuhet se nikdy neomrzel a jeho příběh se zdál být o to více realističtější, ačkoliv místy až brutální a surový.
Moc jsem byl zvědavý na tento příběh o Sinuhetovi, neboť jsem četl celou sérii Řeky bohů a mnoho lidí psalo, že kniha Egypťan Sinuhet je realističtější a že jej považují za lepší. I když to přímo svádí ke srovnání těchto dvou velkých příběhů, nerad bych se do toho pouštěl. Oba příběhy mají co nabídnout a jsou skvěle napsané. Egypťan Sinuhet je psán velice zajímavým a čtivým jazykem, což musím vřele ocenit. Zpočátku jsem měl problém se do knihy začíst, ale jakmile se mladý Sinuhet začal dvořit Nefernefernefer, již jsem neměl problém se do příběhu ponořit a prožívat s tímto postupně stárnoucím lékařem jeho cestování po tehdy známém světě, prožíval jsem s ním radosti i příkoří, která za svůj velice dobrodružný a citově náročný život absolvoval. Příběh je velice poutavý, a pokud to čtenář připustí, naplní jej mnohým pocity - od mladické naivity přes chvíle radosti až po hořký zármutek. Ke knize jsem měl velká očekávání. A byla vrchovitě naplněna. Těším se na další zážitky s knihami velikána historické prózy Waltariho.
Četla jsem poprvé na SŠ a příběh o Sinuhetovi jsem si hned zamilovala. Nedávno jsem ho znovu vytáhla z knihovny a pořád se mi líbí stejně. Jsou knihy, na které člověk časem změní názor, ale tuhle knížku miluju pořád stejně.
Tak se mi asi po měsíci podařilo přelouskat tuto objemnou, nicméně čtivou a hlavně poučnou knihu :) Sledujeme životní příběh egyptského lékaře Sinuheta, od plovoucího novorozence v síťovině až po životem zkroušeného starce. Bod navíc dávám za jazyk :)
Díky dovolené jsem zvolila tuto knihu do výzvy a musím říct, že nelituji... Velmi rozsáhlá kniha, ale zajímavé historické dílo.. doporučuji
Cesta do doby , kdy faraoni v Egyptě vládli žitím a nežitím člověka. Zasáhla mě .
Jediná věta o tom že smrt je úleva po dlouhém, horkém dni ve mě zůstává nadále i po tom, co od doby přečtení knihy uběhlo pár pátků. Bylo velice zajímavé sledovat život Sinuheta od dětství až po vyzrálost- možná lépe moudrost, kdy člověk pobírá cestou životem střípky zážitků a poznání, aby sám pro sebe vyhodnocoval tyto poznatky - kamarádství, lásky, zrady a odpuštění. Vše se vším souvisí, vše je kolem nás opředeno zvláštní nitkou, kterou můžeme nebo nemůžeme , či nechceme
zpřetrhat. Záleží jen na nás. Velice silná kniha, za mě maximální hodnocení.
Když jsem tyhle doktorský spisy četl poprvé, tak jsem byl ještě ve škole a nosil domů průsery a koule a říkal si sakra, to je ale tlustá knížka. Pak jsem po letech šel kolem antikvariátu a viděl jí tam mnohem slabší. Asi nějaká lite Waltari verze. Byl jsem blbej, že mě to napadlo. Byla to totiž plná palba. Byla přepisovaná asi Uko Ješitou, a to dokonce ve dvou sloupcích na jedný stránce. Takhle jsem se nachytal už u malý Doritky, která měla zase biblickej papír. Ale že to byla plná palba mi vůbec nevadilo.
Tenhle tlustej štos papíru mám totiž od Waltariho úplně nejvíc nejradši. Štos o synovi Egyptskýho mastičkáře, na kterýho natrefí Ptahor. Ten z něj chce udělat formuli mezi mastičkářema, protože on už je starej, přežranej, vypitej a chce se už jenom válet u AZ kvízu a luštit osmisměrky u džbánu s vínem. Udělá z něj teda královskýho otvírače lebek, což by mohlo slibovat věhlas a dobrou vejplatu. Jenže Sinuhet je stejnej pošuk a hlava mu přemejšlí o věcech, na který většina lidí dlabe. Nestačí mu jenom ležet, zevlovat a koukat, jak mu roste panděro. To je totiž znak bohatství a mělo by se všem ukazovat. Jestli je tohle pravda, tak každým rokem bohatnu a přítelkyně to nechápe. Byl bych rád, kdyby jí někdo vysvětlil, jak to doopravdy je. Nebo se jí nelíbí, že jediný bohatství mám v bachoru a nevidím si už ani na....asi špičky u nohou.
Fakt se z něj stane magič přes lebky a choroby a zase natrefí na podivnou cuchtu s blbou pověstí, zasune do ní svojí kreditku a po tom, co nemá na splátky Janě z Providentu, pakuje se do světa i se svým otrokem, kterej svýho pána ani trochu nechápe. Sinuhet se chová podobně blbě, jako Mika Karvajanka a Haremheb jako Anti Antar. Všechno se to podobá jako vejce vejci. Sinuhet celkem cestuje, hrabe se ze sraček na špičku pyramidy a pak zase padá na dno. Jeho život je taková Sisyfovská práce. Možná když táhnul z Minotaurova labyrintu, tak na toho Sisyfa natrefil a přišlo mu to jako terno. Mně jako terno přijde pojmenovat svoje první dítě Šuppiluliumaš. Klidně by se tak mohla jmenovat i kapela, nebo bar.
Tak jsem zase nepatrně odbočil. Ze všech Waltariho hrdinů mi Sinuhet přišel nejmíň debilní a navíc sympatickej. Naivní teda taky hodně. Haremheb je kořala, neotesanec a hrubián, co svůj plán dotáhne do konce a nebojí se ani svojí opice, která je velká kolikrát jako třeba Perská říše. A Kaptah? Kaptah je prostě Kaptah. Ten snad přechčije i vlastní smrt, protože ještě nikdo nevyrobil tak velkej džbán, do kterýho by se dal pohřbít. Strašně rád jsem s nima cestoval, smál se, byl naštvanej a dával si s nima víno a pak ještě sám i šnaps. I když je to knížka, kterou by v jistejch vydáních šel omráčit nosorožec, tak si jí jednou za pár let určitě zase přečtu. Už se na to těším. A teď už mě omluv, jedu se vyvalit do sauny a vířivky. Snad se mi tam nestane nějaká nehoda.
I já se přidávám s komentářem s "Hakate". Jen díky audioknize jsem vydržela až do konce. Ale kniha mě nijak neoslovila, velmi rozvláčné.
Fin Waltari nás pozval na návštěvu k egyptskému lékaři Sinuhetovi. Nebude to ale vyprávění ledajaké, protože se přesuneme daleko v čase až do starověku. Velmi barvitý a obsáhlý román, který je vystavěn jako Sinuhetovy paměti. Projdeme jeho životem od dětství až po stáří. Zjistíme, že jeho život byl velmi bohatý a dobrodružný. Zažil toho docela dost a možná se dozvíme i jedno tajemství. I když se Sinuhetův příběh odehrává v daleké minulosti, tak jsou zde prvky a myšlenky, které jsou nadčasové a prolínají se i s dnešní dobou. Stačí se podívat kolem sebe, co se děje. Waltari byl ovlivněn 2. sv. válkou a ta v něm zanechala velmi silné zážitky, což se mu vůbec nedivím. Byla to hrozná doba.
Půvabné. Finovi Waltarimu se nějakým způsobem podařilo v polovině minulého století napsat román, který se nejen dostal do České maturitní četby (což je úloha dosti nevděčná a pro mnohá díla sebezničující), ale který je také stále aktuální a čtivý. A to neberte jen jako obligátní hemzy z přebalu každé druhé knížky - tady to s tou čtivostí pro jednou platí doslova a nezdráhám se napsat, že od skoro sto let starého Sinuheta by se mohli mnozí moderní autoři dost co učit. Knížka je dějově časosběrná a má hodně velký rozmach (jak jinak ovšem popsat lidský život než takhle?), přesto se připojím k mnoha zdejším recenzím a prohlásím, že stovky stran uběhnou jako voda v Nilu. Vážně.
Děj starověkého eposu o lékaři z Vesetu je velmi zajímavý a má hned několik rovin; užil jsem si všechny. Jako první mě zaujaly skvělé popisy světů doby bronzové - v náboženském fundamentalismu se babrající Egypt, militantní Chatti, mysteriózní Babylón nebo dekadentní Kréta, všechno plasticky stvořené vesmíry s vlastní mystikou a mentalitou, popisované s Guliverovskou fantastikou. Vše podkresleno drsným realismem ve světě plném násilí, orgií, úchylek a šílenství. Druhá rovina je na snadě: autor zažil WW2 a jeho Chetité jsou nacisté, Egypťané ostrovani a jejich politické klíčky i hlavní postavy jsou obrazem nedávné historie. Hezká paralela, souznící s hlavní myšlenkou knihy o neměnném světě. A nejniternější vrstva střetu idealismu a realismu - jak na úrovni osobní, tak náboženské a státní. Sinuhet vs. Kaptah. Haremheb vs. Achnaton. Autor se nebojí kontrastů, ale jednání všech postav jsou odůvodněná jejich povahou či logikou, takže děj je přehledný a děsivě aktuální. Už se ale začínám opakovat, stejně jako historie.
Na každé dvojstraně citát jak z mramoru, v každé kapitole napětí, humor i cit. Jedinečná záležitost, plný počet hvězd. Záporné recenze jsou jako bzučení much kolem mé hlavy.
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány finské rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Když vidím to velké hodnocení, tak mám pocit, že jsem asi četla něco jiného
Doslova protrpěla jsem těch 800 stran. Dočetla jsem silou vůle a vím určitě, že už nikdy znovu číst nebudu. Stáhnout to na 300 stran, tak jo a asi by mě to i bavilo. Ale takhle roztáhlá kniha, to bylo trošku peklo. Ještě se mi u knihy nestalo, že bych si musela stanovit počet stran, které musím denně přečíst, abych to vůbec přečetla