Elegie a sonety
Rainer Maria Rilke
Pražský rodák Rilke – považujme ho za integrální součást české poezie – vedl celý život ,,dialog s nekonečnem'', jehož vyvrcholením, konečným tvarem jsou Elegie z Duina (zde v moderním překladu Jiřího Gruši) a jejich pandán Sonety Orfeovi (klasický překlad Václava Renče).
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1967 |  Zápisky Malta Lauridse Brigga |
| 2007 | Dopisy mladému básníkovi |
| 1999 | Elegie z Duina |
| 1990 | ... a na ochozech smrt jsi viděl stát |
| 2003 | Sonety Orfeovi / Die Sonette an Orpheus |
Z nějakého záhadného důvodu jsem si myslela, že Rilke píše úplně něco jiného. Proto jsem ho dlouho ignorovala. Až když jsem četla deníky Etty Hillesum, trochu mě "naťukla", a trvalo ještě pár let, než jsem jeho básně konečně otevřela.
Kdo, kdybych křičel, kdo by mě zaslechl
z andělských kůrů? A kdyby přece, kdyby mě
jeden a zprudka přitiskl k srdci: zašel bych
jeho silnějším bytím. Vždyť krása je pouhý
počátek hrůzy, kterou snad ještě snesem,
v obdivu nad tím, jak blahovolně nás
odmítá zničit. A každý anděl je hrozný.