Královna elfů I.
Bernhard Hennen
Vyhnána z trůnu prchá královna elfů Emerelle do pustiny Spálené země, oblasti Albenu, která byla zpustošena během dračích válek. Zoufalá se vydává do Nefritové zahrady, aby se vyptala věštkyně – mocné šamanky, kterou chrání dračí dech. Výrok stařeny je záhadný, ale Emerelle spatřuje v jejích slovech důkaz toho, že ne všichni Albové opustili jejich svět. A tak se rozhoduje, že se vydá pátrat po posledním příslušníkovi tvůrců.... celý text
Přidat komentář
Příběh se četl moc hezky, utíkal, ale přišlo mi tam málo akce. Měla jsem pocit, že stále čekám na tu hlavní část děje a najednou šup a konec knihy. Ale už se moc těším na poslední díl a tím zakončení celé série.
Po trochu slabším Světle elfů se série vrací ke svému standardu a přináší něco nového, když dává čtenáři nahlédnout do takového Albenu, jaký si u prvního dílu nikdo neuměl představit. Elijova socialistická revoluce a vláda trolů mě dost bavily. Na celé sérii se mi líbí, jak je příběh prokládán pozdějšími záznamy z kronik a legendami, které události popisují úplně jinak než jak se odehrály. První část příběhu mě bavila, ve druhé mi pak jako obvykle přišlo, že k rozuzlení došlo příliš rychle. Co se stalo se "stínem Ollowaina"? Pochopila Emerelle na albí hoře správně, co jí bylo ukázáno?
V češtině si to asi nepřečteme - díly, které jsou u nás označené jako 2., 3. a 4. tvoří ve skutečnosti v rámci cyklu Elfové trilogii Trolí válka (Trollkrieg). Do cyklu ale patří i trilogie Elfí rytíř (Elfenritter). A pak je tu pětidílný cyklus Dračí elfové (Drachenelfen), který zachycuje Emerellino mládí, cyklus Stínoví elfové (Shattenelfen), který má teprve jeden díl, ale měl by mít tři. Pak je tu Elfí píseň (Elfenlied) o Gandě, Nuramon (od jiného autora), novela Děti noci (Kinder der Nacht) a román Moc elfů (Elfenmacht). Kdo umí německy, může si tedy z tohoto světa přečíst mnohem víc.
Je zajímavé, že v této knize vlastně nenarazíte na klaďáka. A to je věc, která mi moc nevyhovuje. Na můj vkus trochu moc politikaření bez nějakého zajímavého výsledku, tak uvidíme, jak to celé skončí...
Tuhle knihu jsem dostal od přítelkyně a přečetl jsem ji jedním dechem. Dá se trochu srovnat se sérií Krvavé pohraničí - Gordonova země od Vladimíra Šlechty, jen je tu míň sekání a krve. Takže pokud máte rádi elfy, troly a koboldy tak směle do toho. Už mám všechny díly a právě čtu Elfové, kniha I.
Autorovy další knížky
2008 | Elfové I |
2012 | Královna elfů I. |
2009 | Zima elfů I |
2009 | Elfové II |
2010 | Světlo elfů I |
Královna elfů se vzdala svého trůnu a teď putuje zemí v doprovodu svého milovaného šermíře jako obyčejná lovkyně. A zatímco se v Srdci říše snaží koboldové převzít moc od vládnoucích trolů, ve světě lidí královna Fjordlandu uzavírá s vévodou Orgrimem mírovou smlouvu. Potřetí tak máme co do činění s trolí válkou a jejími důsledky pro děti Albů v rámci rozsáhlého Hennenova cyklu Elfové. Stalo se už zvykem, že první polovina románu, rozděleného v Česku do dvou svazků, je hodně vláčná a v žádné z rozjetých linií se příliš netlačí na pilu. Královna elfů v tomto není výjimkou. Některé linie dokonce do celého vývoje ničím nepřispějí a minimálně v této fázi jsou jen mlácením prázdné slámy (například výcvik chlapce Adriena bratrem Julesem). Často se také stává, že slibně se rozvíjející epizoda najednou provede salto nebo úplně spadne pod stůl a dál po ní nevzdechne ani pes. V taktu neustále se střídajících dějových linií je u takto postižených zápletek těžké vysledovat autorův záměr a smysl konání jednajících postav. Suma sumárum, ani s touto knihou jsme se k epickým výšinám nepřiblížili…