• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Bernhard Hennen

Královna elfů II

„Dvacet osm let po trolím útoku na Slavnost světel ve Vahan Calydu se na tomtéž místě připravuje tradiční volba nového krále Albenu, která je tentokrát plná intrik a zrady. Zdá se, že je nejvyšší čas, aby se bývalá královna elfů Emerelle vrátila a znovu se ucházela o ztracený trůn. Závěr trolích válek je překvapivě nedramatický a dost možná mu už definitivně ujel vlak. Jednotlivé dějové linie namísto aby se k sobě blížily a propojovaly se do smysluplného celku, se naopak rozbíhají každá jiným směrem a žádná nechce mít s ostatními nic společného. Někdy je dokonce obtížné pochopit, čím má daná epizoda příběhu prospět a jak zapadá do výsledné osnovy vyprávění. Skoro by se chtělo říct, že druhá kniha Královny elfů už ničím zásadním nepřispívá a pokud snad někdo očekával nějakou bombu na závěr, bude nejspíš těžce zklamán. Finále je sice pěkně vymyšlené, ale až příliš umírněné, očekávané a hodňoučké, takže spíše brnká na psychologickou strunu, než aby do toho pořádně koplo a pustilo psy ze řetězu. Nezbývá proto než zatlačit slzu v oku a jít dál…“... celý text
— ludek.n

---

Královna elfů I.

„Královna elfů se vzdala svého trůnu a teď putuje zemí v doprovodu svého milovaného šermíře jako obyčejná lovkyně. A zatímco se v Srdci říše snaží koboldové převzít moc od vládnoucích trolů, ve světě lidí královna Fjordlandu uzavírá s vévodou Orgrimem mírovou smlouvu. Potřetí tak máme co do činění s trolí válkou a jejími důsledky pro děti Albů v rámci rozsáhlého Hennenova cyklu Elfové. Stalo se už zvykem, že první polovina románu, rozděleného v Česku do dvou svazků, je hodně vláčná a v žádné z rozjetých linií se příliš netlačí na pilu. Královna elfů v tomto není výjimkou. Některé linie dokonce do celého vývoje ničím nepřispějí a minimálně v této fázi jsou jen mlácením prázdné slámy (například výcvik chlapce Adriena bratrem Julesem). Často se také stává, že slibně se rozvíjející epizoda najednou provede salto nebo úplně spadne pod stůl a dál po ní nevzdechne ani pes. V taktu neustále se střídajících dějových linií je u takto postižených zápletek těžké vysledovat autorův záměr a smysl konání jednajících postav. Suma sumárum, ani s touto knihou jsme se k epickým výšinám nepřiblížili…“... celý text
— ludek.n

---

Světlo elfů II

„Trolové pokračují ve svém tažení zeměmi Albenu a rozsévají zmar a zkázu. A zatímco jedny spaluje neukojitelná touha po pomstě, jiní hledají naději a východiska pro sebe, své blízké nebo dokonce celé národy. Druhá polovina Světla elfů na jedné straně ukazuje, jak neohraničenou fantazii Bernhard Hennen má, na druhé straně, jak s ní plýtvá a jak trestuhodně mrhá jejím potenciálem. Spoustu dějových linií, které v příběhu nastartuje, se mu při nejlepší vůli nedaří ukočírovat. Některé utne laciným brejkem, jiné nechá potichoučku vyšumět a v některých se ztratí dokonce sám sobě. S postavami je to podobné. Některé se objeví, zahrají svůj part a navždy zmizí, jiné se po dvou stech stranách z propadliště dějin vrátí, ale nemají už často co říct. Jestliže Zima elfů ve své druhé polovině krásně gradovala, u Světla elfů se to už tolik nepovedlo. Na vině je dost možná ono roztřepení do tolika směrů, do kolika se vůbec dá jít a ještě pár vedlejších navrch. Hašení všech požárů, které z toho vznikají, vezme autorovi všechnu energii, takže mu už nezbude žádná na pořádné finále.“... celý text
— ludek.n

---

---

Světlo elfů I

„Aby ochránila Srdce Albenu před přicházejícími troly, přeruší královna Emerelle jednu z albských stezek a vpustí tak do svého světa stíny krvelačných Yingizů. Dokáže královnin šermíř Ollowain najít lék na zlo, které sužuje Alben? V Česku se Světlo elfů tváří jako třetí kniha cyklu, ve skutečnosti se ale jedná o přímé pokračování Zimy elfů. A stejně jako u ní, je i v tomto případě první polovina rozděleného románu vágní, rozvleklá a škobrtající přes kameny tak těžkopádně, až vás z toho bolí v duši. Jakoby měl Bernhard Hennen k dispozici všechen čas světa a patuje proto velkohubými, marnými dialogy a podrobnostmi, které děj nikam neposunují, ale zabírají spoustu místa. Autor je evidentně placen od slova, ale napínání čtenářovy trpělivosti má své hranice. Pokud jsou překročeny, stane se četba otravnou a unavující. S přibývajícími stránkami klesá zájem o osudy hrdinů a je stále obtížnější přesvědčit sebe sama, že ke zdárnému dokončení zápletky bude potřeba přečíst ještě jednu další knihu. Tím spíš, že tu není nikdo, komu by se dalo z plna srdce fandit.“... celý text
— ludek.n

---

Zima elfů II

„Poté co v Albenu rozpoutali válku, vydává se trolí soldateska i do země lidí, aby potrestala účast fjordlandských bojovníků při obraně Phylanganu. Najednou není ani v jednom ze světů bezpečno. Druhá část Hennenovy Zimy elfů pozvedla prapor heroické fantasy do výše a zuřivě s ním mává navzdory všemu protivenství. Přestože se tempo nijak výrazně nezrychlilo, dokázal se Bernhard Hennen poučit z chyb a rozhodně zapracoval na dynamice. Jednotlivé události pořád navléká jako korálky na šňůrku, už se mu ale nerozpadají, neztrácejí, ani se nezaplétají do sebe navzájem. Navíc s citem a v pravou chvíli přidal dojímavé dětské a milostné elementy, takže se zdá, jako by jeho postavy povyrostly a ztratily onen nevýrazný a šablonovitý charakter. Mají minulost, emoce i vztahy k ostatním ve své blízkosti. Na rozdíl od Elfů se nepohybujeme skrz staletí, ale zůstáváme pěkně nohama na zemi v rozmezí jediného lidského života. Celkové atmosféře a vyznění to hodně pomohlo, a tak z finále „druhé“ elfí knihy může mít čtenář jen a jen radost.“... celý text
— ludek.n