Elixír života (10 povídek)
Honoré de Balzac
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484148/bmid_elixir-zivota-M4c-484148.jpg
4
13
13
Honoré de Balzac (1799–1850), jeden z nejznámějších francouzských spisovatelů, se proslavil zejména obřím literárním dílem Lidská komedie (1842), v němž se snažil postihnout všechny aspekty života Francie v ponapoleonské době. V deseti povídkách z let 1830–1835 využívá autor témata typická pro tehdy oblíbenou literaturu: nesmrtelnost, smlouva s ďáblem, elixír mládí. Je ironický, vyzývavý, místy rouhačský, filozofující nad unikajícím smyslem života, krutý ve výsměchu poměrů panujících ve „slušné“ společnosti, děsivý ve schopnosti nahlédnout do temných stránek lidské duše, někdy jen jednoduše vtipný. Většina z těchto povídek v překladu Dany Melanové vychází v češtině poprvé.... celý text
Přidat komentář
pěkný výběr z Balzacových fantastických povídek, několik jich dokonce vychází v českém překladu poprvé a některé jsou první (časopiseckou) verzí, již později autor včlenil do delších próz
při znalosti dobového kontextu se kromě poutavého příběhu čtenář baví i kousavou ironií a neohlazenou kritikou, s níž se Balzac trefuje do kazů a ubohosti soudobé společnosti, politických i uměleckých kruhů
pokud vám hoví vyprávění evropských prozaiků první poloviny 19. století (příběh v příběhu, rozsáhlé popisy dějiště stejně jako detailní zachycení mysli, fyziognomie i obleku protagonistů a hlavně vyprávěcí metoda "žádný spěch"), doporučuju
Část díla
 |
Byrokratické dobrodružství jedné šťastné myšlenky 1834 |
|
Ďáblovo divadlo 1831 |
|
Elixír života 1830 |
|
Invalidovna 1832 |
|
Ježíš Kristus ve Flandrech 1845 |
Autorovy další knížky
| 2006 |  Otec Goriot |
| 1985 |  Lesk a bída kurtizán |
| 1953 | Evženie Grandetová |
| 1955 | Ztracené iluse |
| 1974 | Sestřenice Běta |
Byl jsem velice zvědavý na dílo H. de Balzaca a po přečtení tohoto souboru povídek musím konstatovat, že Balzac skutečně uměl psát kritické texty. Je to mé první setkání s tímto spisovatelem a velice se mi líbil styl, jakým kritizoval tehdejší společnost. Již jsem přečetl hodně románů, povídek nebo básní z období 19. století. Je pro mě velice zajímavé, jak každý spisovatel dokázal originálně kritizovat tehdejší společnost, jak si dokázal najít něco svého, čím se odlišil od ostatních. Alespoň to platí pro velikány jako byli Dickens, Tolstoj, Dostojevskij, Gončarov či právě Balzac. Balzacovova kritika byla poměrně úsměvná, hezky literárně zaobalená a plná ironie a tak trochu i černého humoru. Mezi nejlepší povídky řadím Usmířený Melmoth, Neznámí mučedníci a Byrokratické dobrodružství jedné šťastné myšlenky.