Děti noci
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492102/bmid_deti-noci-Cch-492102.jpg
3
254
254
V tomto klasickém a lidském románu o uvěřitelných upírech ožívá odkaz zla. Děti noci vás zavedou na místo, jež nikdo nezná, a přesto se ho všichni bojí. V pustém sirotčinci v postkomunistickém Rumunsku dostane těžce nemocný chlapec krevní transfuzi nakaženou virem HIV. A místo aby zemřel, začne se jeho zdravotní stav zlepšovat. Pro imunoložku Kate Neumanovou může být imunitní systém tohoto dítěte klíčem k vyléčení rakoviny a AIDS. Proto Kate dítě adoptuje a vezme si ho domů do Spojených států. Ale malý Joshua je propojen se starověkým klanem a jeho legendárním vůdcem – Vladem III., původním Drákulou – jehož agenti dítě unesou. Navzdory nevelké pravděpodobnosti úspěchu i krutým nepřátelům – jak lidským, tak upířím – se Kate a její spojenec, otec Mike O’Rourke, vkradou do Rumunska, aby získali své dítě zpět.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
Children of the night, 1992
více info...
Přidat komentář
Tak tohle mě bavilo :-) tohle byl můj šálek kávy :-) Jak už jsem tady jednou psala u jiné knihy - sto lidí,sto chutí - Za mě super... Pana Simmonse teda můžu. Zasmála jsem se, ale i jsem v některých pasážích nedýchala jak jsem byla napnutá :-) pro mě opravdu zajímavě promyšlený příběh :-)
Moderná interpretácia drakulovského mýtu o nesmrteľnosti. Ako sa na Simmonsa patrí - látku má naštudovanú precízne, medicínske hľadisko pitia krvi celkom dôveryhodné, a tam kde literárne tlačí na pílu čitateľových pocitov, dosahuje svoje; asi nikto z nás stredoeurópanov by nechcel navštívíť jeho neskoro-socialistické Rumunsko 80. a 90. rokov, američania by tiež asi skôr ten náš Hostel. Príbeh sa rozbieha celkom pomaly a na môj vkus je až príliš priamočiary - s výnimkou niekoľkých historických odbočiek, popisujúcich zverstvá Vlada Napichávača (mimochodom asi to najlepšie z celej knihy, čo poukazuje na to, v čom tkvie Simmonsov talent) - sa celý obtáča okolo hrdinky-lekárky Kate, a pôsobí tak trochu danbrownovsky, našťastie nespadol napokon do lacnej konšpi-senzáciovosti. Byť to iný autor, nepozastavil by som sa. Dan Simmons ako autor Hyperionu je však môj boh rozprávania a imaginácie, a táto jeho snaha preniknúť do štandardnejšej literatúry pokrivkáva, hrá príliš na istotu - vidno ako ľahko by sa z Detí noci dal spraviť nemastný neslaný filmový príbeh; potrvá ešte 15 rokov, keď sa mu to s Terrorom podarí. A Hyperion je stále látka, ktorej sa právom boja všetci režiséri. Určite odporúčam tomu, kto je do upírskej tematiky, určite neodporúčam ako oboznámenie sa s autorom, Deti noci sú zrejme jeho (naj)slabším príspevkom. 2.5
Moc hezká kniha! Jako otce dětí , mě velice znepokojila úvodní část z Rumunska a nemocnice, kde jsou děti jako věci na odpis. Všem doporučuji. Nechápu jak si někdo může dovolit hodnotit styl psaní a přirovnat knihu ke dnu. Vsadím se, že ten kdo si tohle s klidným srdcem dovolí, má doma Vychytávky Ladi Hrušky a smaží vepřovou tlačenku :-D. Tak ahoj a bacha na kůly a oslíky.
Já nevím, mě to zklamalo. začátek byl fajn, tak do půlky, ale potom se to rozplizlo do moc akční roviny. A horolezecký výkon hlavní hrdinky - Tom Cruise v Mission impossible hadra..
Na Terror to teda nemá.
Trochu slabší Simmons. Sny o krvi a železe jsou super, zbytek je takový normální. Jako vždy pěkně faktograficky nastudované.
Brutální pseudo-romantická-dobrodružná nuda. Číst se snad daly jen sny o krvi a akčnější závěr. Strašný blábol.
Tak tohle bylo super. Kniha se četla sama. První půlka poutavá, druhá tajemná a napínavá. Bomba. Dan je mazák. Tohle přesně mi chybí třeba u Kinga. Simmons umí zaujmout diváka už od prvních stránek. Bezvadné dílo
Musím se přiznat ,že tuhle knihu jsem nedočetla úplně celou,na mě moc vědecko fantastické téma a ten děj takovej nijakej.To mě nechytlo.
Simmonse mám velmi ráda, četla jsem od něj Terror a Hladové hry. Velmi dobře buduje napětí a vykresluje zlo lidí. Na Děti noci jsem se tedy těšila, ale bohužel to bylo velké zklamání! Knihu jsem dočetla jen silou vůle. Opravdu promarněný potencionál. Začátek knihy začíná dobře nabírat sílu, většina děje je ale nudná, až konec je jakž takž akční. I když poslední akční scéna je spíš směšná.
Ani hlavní hrdinové mě příliš nezaujali, milostná zápletka byla ehm... velmi zvláštní, až vynucená.
Na jiného autora by to mohla být dobrá průměrná akční kniha, ale Simmons zklamal.
Pokud chcete napětí s upírskou touhou po moci, doporučuji Hladovou hru.
Po Hyperionu jsem od Simmonse cekal neco dumyslnejsiho. V knize se perou dve naprosto odlisna, spolu neladici pojeti - vedecko/tajemna konverzacka se zajimavou exkurzi do historie Rumunska a lacina akcnarna ala nejaky low budget snimek americko-nemecke koprodukce. Proc Simmons investoval tolik casu k priprave velmi propracovanych realii, aby vse nakonec promenil v neprilis zabavnou nahanenou v autech, clunech a helikopterach, nedokazu pochopit. Skoda, uvodnich 100 stran jsem se zajmem zhltl.
V rámci dobrodružné literatury jsou Děti noci skvělé, ovšem jako horor nepříliš děsivé. Alespoň v mém případě. Možná to má co dělat s hlavními hrdiny, které jsem si pro jednou nedokázal výrazněji oblíbit, což u Dana Simmonse nebývá právě zvykem. Nejde o to, že by nebyly dobře vykreslené, v tom je pořád machr, jde spíš o charakterní výběr - kdyby umřely po straně třicet, slzu bych neuronil. Co ovšem ústřední epidemioložce Kate Neumanové upřít nelze, je naprosto precizní závěrečná akce, ve které má prakticky pět minut na vyřešení absolutně nezvladatelné situace. Napětím mi až málem vylétlo srdce z hrudi.
Jak je jinak pro autora příznačné, smysl pro detail dělá mistra. Díky tomu se z porevolučního Rumunska snadno stává kolébka čistokrevné deprese a z mytologického vampyrismu nezvyklá genetická nemoc, jež může zachránit lidstvo. Dohromady to možná zní trochu divně, ale funguje to. Nakonec právě nezvyklé uchopení otřepaného tématu a celková čtivost dělají z knihy nadprůměrnou záležitost.
Príbeh je veľmi slabý, v podstate sa dá zhrnúť do jednej vety: úspešná americká doktorka si adoptuje rumunskú sirotu, ktorú jej neznámi krvilační záškodníci unesú a ona sa rozhodne dieťa získať späť. Okej, dejová linka byť nejaká musí, ale je naozaj slabá a v druhej polovici knihy takmer nečitateľná, nakoľko sa príbeh zmení na nepríliš vydarenú béčkovú akciu - naozaj som si v úlohe Kate predstavoval Angelinu ... a to je riadny prúser. Záver knihy, kedy Kate jazdí na koni, šplhá sa na skaly a skáče do vrtulníku je jeden veľký hnus. Najlepšie časti knihy, nazvané "Sny o krvi a železe" zaberajú z rozsahu maximálne päť percent a to je zúfalo málo. Simmons sa v nich vysmieva z najznámejšieho Stokerovho románu - to mi nevadilo, ale odkiaľ berie istotu svojich tvrdení? Druhým pozitívom sú opisy postkomunistického Rumunska - neviem či tam bol, ale atmosféru vykreslil veľmi slušne. Ako celok je však kniha sklamaním.
Druhé setkání se Simmonsem hodnotím s rozpaky. Do chvíle než se neohrožená lékařka Kate vydává na misi to vypadalo hodně slibně - ale to všechno potom, co jí Dan dovolil v Rumunsku spáchat bylo spíš k smíchu. Velké zklamání - 50 %
To, co by od většiny spisovatelů bylo velmi slušné dílko, je u Dana Simmonse průměr, navíc je román poměrně nevyrovnaný a nedotažený. Je milé setkávat se v dalších knihách s dospělými hrdiny výborného Temného léta, ale laťka nastavená v geniálních Hladových hrách a v Temném létu je příliš vysoko i na pana Simmonse.
3+ Moje první kniha od Simmonse. Zajímavě pojatý příběh o upírech v čele se samotným Vladem. Škoda jen, že se druhá poloviny knihy stala takovou béčkovou akčňárnou ala Lara Croft. Určitě se ale něco od Simmonse ještě přečtu
Četl jsem od Simmonse snad 10 knih....Terror byl vrchol..skutečně mistrovské dílo!!....Děti noci je dno...snad to nemohl ani psát stejný člověk:(...
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Prvých pár desiatok strán z postcaucescovho porevolučného Rumunska je skvelých. Na to, aby čitateľovi tuhla krv v žilách netreba ani nadprirodzenú výpomoc, postačuje desivá realita postupne odkrývaných hrôz čerstvo padnutého komunistického režimu a diktatúry. Je to originálne a neotrelé, bohužiaľ všetka táto atmosféra ide do hája v momente ako sa príbeh presunie do Ameriky a k pomerne otravnej a nezaujímavej hlavnej hrdinke. Kniha tým okamžite stráca svoje čaro a padá do priemeru z ktorého sa viac nevyhrabe. A nezachráni to už ani sám veľký Vlad Narážač.
Začínam v Simmonsových dielach (Drood, Krutá hra a teraz i Děti noci) rozpoznávať nepríjemný vzorec – výborne rozbehnuté začiatky a následný prepad v kvalite už po pár úvodných kapitolách, pri väčšine jeho kníh ešte umocnený autorovou grafomániou. Akoby ten báječný námet s ktorým prišiel nevedel viac rozpracovať, no zároveň si uvedomoval, že je príliš dobrý na to, aby ho nechal len tak ležať ladom.