Emil, čili, O vychovávání
Jean-Jacques Rousseau
Pedagogický román, klade důraz na čistotu citu, autor říká, že se dítěti nemá vykládat o víře, nýbrž dítě má samo víru nalézt.
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 1889 , Fr. BayerOriginální název:
Émile ou De l’éducation, 1762
více info...
Přidat komentář
Úžasná knižka od úžasného a dnes bohužiaľ často ohováraného autora.. Niektoré myšlienky sú až úplne neuveriteľne ako ho to všetko po napádalo a ako veľmi veci chápal.. Toľko schopnosti vcítenia sa do toho ako deti myslia a ako vnímajú to co im dospelí vravia - a aké sú tým pádom toľké bežné metódy pri výchove absurdné.. Toľko hĺbky pri vyvracani biflovania sa faktov, ktorým dieťa nerozumie a zvyklosti co kazia ich vývoj.. Mne sa Emil ľúbil ešte viac než Spoločenská zmluva. Pravda neraz je to (tak ako každé Rousseauove dielo) veľmi subjektívne a vychádzajúce z jeho osobných pocitov - no a čo.
Dosiaľ som popravde ešte od všetkých tých anglosaských konzerv co ho atakuju nepočul validnu kritiku Rousseauovych názorov.. Vždy len parodizuju jeho zle pochopené údajné tvrdenie o tom ze ,, od prirodzenosti je človek dobrý "(co nikdy nepovedal) a dávajú osobne utoky apod.. Pre mňa je to genius.
Je to skutočne na zváženie - ako chápať tento text o výchove dieťaťa od človeka, ktorý svoje vlastné deti dal do sirotinca? Najskôr ako pokus o vtip...
Kdysi prostě k napsání bestselleru stačilo málo. Ale že je Emil i dnes něco jako Bible pedagogiky (Až po Komenského Velké didakrice, samozřejmě), mě prostě štve. Co takhle zkusit se posunout aspoň o pár století kupředu?
Rousseau (který dal všechny své děti do nalezince) se jednoho dne prostě rozhodl, že bude lidem kázat o tom, jak správně vychovávat, sepsal svoje neověřené myšlenky a veledílo bylo na světě. Netvrdím, že náhodou nenarazil na pár zajímavých myšlenek, z filozofického hlediska může být dílo celkem zajímavé. Jen se prosím vás nepokoušejte podle toho vychovávat své děti!
Niektoré myšlienky, či návody, ktoré opisoval, boli správne, niektoré však nie. Tie dobré sa aj ľahko pamätajú... Úplný sklz bol na konci, keď nejaký kňaz na toľkých stranách rozprával, ani neviem, o čom to už bolo, bolo to zdĺhavé a nudné, nepochopiteľné mojim kuracím mozkem. Od autora som si najviac odniesla v rozpravách a príčinách... jednoducho to je Rousseau, v Emilovi som ho našla na pár stránkach iba... tak, ako v živote, ani v literatúre mu to otcovstvo nešlo, inak si to neviem vysvetliť.
Štítky knihy
vývojová psychologie filozofie výchovy dějiny pedagogiky lidská přirozenost
Autorovy další knížky
1889 | Emil, čili, O vychovávání |
1949 | O původu nerovnosti mezi lidmi |
2002 | O společenské smlouvě neboli O zásadách státního práva |
1978 | Rozpravy |
1978 | Vyznání |
Rozhodně stojí za přečtení. Sice půjčeno kvůli studiu, ale docela mě to bavilo.