• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Návrh korsické ústavy - Jean-Jacques Rousseau

Návrh korsické ústavy (1764–1765) je fragmentárním spisem, který za Rousseauova života nikdy nevyšel. Pro Rousseaua přesto šlo ve věci korsické nezávislosti o z... detail knihy

Nové komentáře u knih Jean-Jacques Rousseau

Dumy samotářského chodce

„Rousseauovy vzpomínky se krásně čtou, hlavně způsob, jakým se dokázal těšit z přírody a botaniky mne velmi zaujal. Je pravda, že jeho prožívání nepochopení a ústrků, kterých se mu v životě dostalo, zavání paranoiou, i když věřím, že to tak opravdu pociťoval. Muselo být stresující být obětí takové vztahovačnosti, která ho nutila v každé banalitě hledat osobní útoky... Líbí se mi ponořit se do myšlení člověka žijícího v Paříži 18. století, kdy chodil na procházky do přírody a vesniček, které jsou dnes rušnými pařížskými předměstími...“... celý text
— dalia1769

---

Júlia alebo Nová Heloisa

„Velmi obsáhlý román v dopisech. Četl se mi dobře, snad jen pasáže ve druhé polovině románu popisující systém, který Julie s Wolmarem zavedli na svém statku, jsou trochu zdlouhavé. Ano, je to dílo sentimentální, ale není přeslazené nebo vyumělkované, takže mne ani přes svou délku nenudilo. Rousseau píše poutavě a jeho text je jazykově bohatý, takže je to příjemná četba.“... celý text
— dalia1769

---

Francúzski osvietenci o náboženstve

„Chybí ještě d' Alembert a máme tady všechny encyklopedisty. Chtěla bych být vítaným hostem v salonu madame du Deffand a později slečny de Lespinasse. To byly asi bouřlivé debaty.“... celý text
— uxor

---

---

Vyznání

„Velmi zajímavý a věřím, že upřímný vhled do duše autora, který se zde nebojí přiznat i nepříliš lichotivé stránky své povahy. Kniha se mi četla dobře a umožnila mi utvořit si o Rousseauovi plastičtější obrázek.“... celý text
— dalia1769

---

Vyznání

„"... kdežto já, který jsem se vždy pokládal a který se ještě dnes pokládám za člověka celkem vzato nejlepšího z lidí..." Autor je nejenom sám sebou fascinovaný, což v případě autobiografie asi nemusí vadit, ale má úplně nerealistické mínění o své jedinečnosti a kvalitě, což mě při čtení rušilo opravdu hodně. A život si odehrává ve své hlavě. Rozlítostňuje nebo rozněžňuje se nad sebou, nad svým fantazijním prožíváním, zveličenými ctnostmi a idealizovanými představami o lidech, místech, vztazích. Zprohýbaná vemlouvavost Vyznání se odhalí, když o téhle knize vyprávíte a přijde na ty nejpřízemnější otázky: kde bydlel, čím se živil, jak vypadaly jeho vztahy, jeho rodinný život, co se stalo s jeho přáteli. Ale je možné ji číst i tak, že tyhle věci člověk vnímá jako nepodstatné oproti odvážně nekonvenčnímu životnímu stylu a zajímavým, novým myšlenkám. Výsledný dojem pak bude určitě jiný než můj.“... celý text
— Hanka_Bohmova