Brucho Paríža
Émile Zola
Prudký odklon k subjektivizmu v literatúre v ostatnom polstoročí vyvolal nechuť k Zolovi pre jeho naturalizmus, ktorý pripadal v období symbolizmu a experimentovania ako čosi zastaralého a obráteného proti hlavnému prúdu života. Po časovom odstupe vidíme dnes Zolovo miesto vo vývine literatúry presnejšie a správnejšie. Zolov naturalizmus svojím hľadaním a hromadením faktov života bez akejkoľvek zábrany k jej odporným stránkam bol vlastne protestom proti kritickému realizmu a jeho nedynamičnosti. Dávno je známe, aký veľký podiel má Zola na víťazstve impresionizmu v maliarstve, no a impresionizmus bol práve prvým smerom hľadajúcim vo výtvarníctve dynamiku života. Zola utvoril v literatúre svoj typ naturalizmu a záľaha detailov zacláňa, že to bol vlastne krok k impresionizmu aj v literatúre, ako ho uskutočnili nasledujúce roky. V jednom však súvisí Zola už rovno s dneškom: reportážnosťou svojich románov, svojím zameraním k novým a zaujímavým skutočnostiam v technike i v živote spoločenskom. Aj Brucho Paríža je takýmto reportážnym románom. Maľbou takmer už impresionistickou, ako ju videl na plátnach svojich maliarskych druhov, opisuje parížsku Centrálnu tržnicu s jej záplavou potravín, jej osobitným obyvateľstvom a ľudskými typmi a farbistým ruchom od včasného rána do neskorého večera. Do tohto prostredia viac naznačil ako včlenil postavu revolucionára Florenta, pripravujúceho po návrate z Diabolského ostrova novú revolúciu proti samovláde Napoleona III. Profesor Florent je utopistický socialista z tej ostatnej generácie, ktorá končí v parížskej komúne z roku 1870. Hnacou silou jeho nepokoja v tejto fáze je rozpor medzi množstvom potravy a hladom pracujúcich ľudí. Zolovo reportážne umenie dostupuje v tomto románe vrchol.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1965 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Le Ventre de Paris, 1873
více info...
Přidat komentář
Typický Zolův román se spoustou popisů. Je pravda, že Pařížský trh popsal tak bravurně a podrobně, že má člověk pocit, že je přímo na místě. Ovšem některé ty popisy jsem prostě přeskakovala. Jinak příběh průměrný, již jsem četla od Zoly zajímavější zápletky.
Naprosto živý svět sám pro sebe, klidně můžete všechny ty prodavačky, tetky, drbny atd. přesunout o sto let zpátky nebo do loňského roku někde na dědinu, menší město, kde si všichni vidí do talíře a budou naprosto uvěřitelní.
Kniha mile prekvapila. Jen zdlouhave popisovani vsemoznych druhu ryb, syru,...atd me chvilemi nudilo. Samotny dej je zivy az do posledni stranky. :)
Je obdivuhodné ako už v 19. storočí niekto dokázal podať takú trefnú kritiku konzumizmu. V tomto má dielo čo povedať aj v súčasnosti. S tým súvisí aj Zolove metaforické delenie na Tučných a Chudých, pričom Tuční Chudých vždy zožerú a hovejú si vo svojom blahobyte. Smutná pravda. Opisy potravín a tržnice možno trochu nudili, ale mali svoje opodstatnenie. Predstavili tržnicu ako živý nenásytný organizmus, vlastne ako hlavnú postavu celého románu. Veľmi príjemné čítanie. Lepšie ako Nana, o kúsok slabšie ako Zabijak.
Dle mého názoru se ve srovnání s celkovou tvorbou tohoto autora jedná spíše o průměrné dílo. Kniha se čte velmi dobře, to ano, ale že by čtenář cítil takové napětí, jako při čtení jiných románů od Zoly, to se říci nedá. S výjimkou nepříliš napínavého děje sice není co vytknout, ale vzhledem k tomu, že ostatní díla Émila Zoly jsem hodnotil 5*, musím Břichu Paříže udělit "pouhé" 4*. Tak či tak se jedná o knihu, kterou vřele doporučuji každému čtenáři.
První kniha, kterou jsem od Zoly četla a musím přiznat, že jsem byla nadšena. Mohu jen doporučit.
Jeden z prvních románů, které jsem od Zoly četl. Výborný i když některé další romány jsou ještě o třídu lepší.
Ach, vy trhovnické drbny! Nikdy nemáte dost, po všem slídíte, žádné soukromí ani tajemství vám není svaté. Musíte vědět všechno a o všech. Strkáte nos do každých dveří, hrabete se ve vztazích jako prasata v pomyjích a tvrdě odsuzujete podle svých nesmlouvavých a rádoby mravných zákonů.
Jak proti vám může obstát naivní a idealistický mladík, který si prošel trýzněmi vyhnanství a jenž se pod rouškou anonymity vrací do své vytoužené Paříže, aby znovu nalezl svůj život. Kéž by nikdy nevkročil mezi ovoce, zeleninu a ryby tržnice Les Halles!
Zola opět mistrně tká předivo lidské arogance, lhostejnosti a mravních předsudků. Hubený človíček nemůže obstát proti plným a nenasytným břichům, přestože jim statečně jistou dobu vzdoruje. Ovšem proti sukním a ostrým jazykům je stejně bezmocný.
Dobrý bylo, že když jsem začala číst, že jsem vůbec netušila, o čem kniha bude. Samozřejmě, možná některé popisy byly dlouhé, ale krásně vykreslené, člověk si dokázal představit to prostředí tržnice. Kromě toho i hezky vykreslil lidské charaktery. Nebyla tam žádná úplně kladná postava, což všemu dodávalo na reálnosti.
Autor velmi detailně představuje čtenáři živý obraz největší pařížské tržnice, v níž se do pachu a barev nesčetných druhů zboží mísí lidská arogance, zloba a závist. Průvodcem je nepoučitelný naivní snílek, který zůstává slepým k záštiplnému pragmatismu těch, kterým se nehodí do krámu. Dílo je doslovným příkladem přísloví, že sytý hladovému nevěří - i když se zvyky, Paříž i její tržnice změnily, lidé jsou pořád stejní.
Snáď ešte podarenejšie než vynikajúci Zabijak. Atmosféra tržnice čoby dvoch bojísk sa Zolovi podarila vykresliť na výbornú, v charakteroch postáv nijako nezaostáva a u mňa si získal bod naviac konšpiračnou vzburou v osobe úbohého Florenta. Ako nadšenca ma potešila tiež okrajová prítomnosť Clauda Lantiera, ktorý bol v Zabijakovi ešte dieťaťom, rovnako ma zaujala ďalšia skvelá metafora, tentoraz večný súboj tučných a chudých. Nebyť znovu tých zdĺhavých opisov, bolo by toto dielko Zolovým opusom magna.
Další z řady úžasně popisných Zolových románů! Byla to neuvěřitelně příjemná změna oproti skriptům ;-)
Kniha se mi četla dobře, jen mě nudily dlouhé popisy míst a osob a dalších věcí. Ale vzhledem k tomu, že naturalismus se právě těmito dlouhými popisy i špatných věcí zabývá, nelze knize nic vytknout. Émila Zolu velmi obdivuji.
Nepopírám, že se jedná o knihu se značnou literární hodnotou, ale mě naprosto nezaujala. Nejspíše je to zapříčiněno sáhodlouhými popisy míst, prostředí. Anebo jenom tím, že jsem znala dopředu děj a čekala, kdy dojde ke zvratové situaci. K té bohužel došlo na posledních 10 stránkách.
Kniha se mi nečetla úplně lehce a to jen díky zdlouhavým popisným pasážím, kterých tam bylo opravdu mnoho. Oceňuji autorovu znalost i těch nejmenších detailů života v pařížské tržnici, ale jejich předání nemuselo býti tak důkladné...kniha na mě místy působila jako "psaný obraz". Co se mi ale opravdu líbilo, bylo vykreslení charakteristik jednotlivých postav.
Naturalistický román, který vypráví o navrácení se bývalého studenta Florenta, který byl nespravedlivě vyhnán na Guyanu v revolučním roce 1848. Florent se vrátí do Paříže ke svému poctivému, ale prostému, bratru Quenuovi, který má se svou tlustou a zodpovědnou manželkou prosperující uzenářství poblíž centrální pařížské tržnice Halle. Román se potom odehrává na této tržnici, kterou Zola do nejmenšího detailu vykresluje. Tržnice je popisována, jako břicho paříže... Jakoby vyživuje celou Paříž a překypuje množstvím různých vůní, dějů a kvasů a vše nepatřičné vyvrhuje... Stejně se potom chovají i lidé maloměšťácké povahy, kteří zde žijí. Zola popisuje mnoho postav, jako je krásná kyprá Normanďanka, která se živí prodejem ryb, spolek velkohubých obchodníků připravujících revoluci, nebo děti, které se na trhu narodili a prožili tam celý život.
Zola má rozhodně velmi bohatý slovník a přehled o tom, co popisuje. Je známý svým zdlouhavým a košatým vypravěčským stylem, který ale podle mě zbrzďuje děj (je schopen třeba popsat 3 strany o jablkách, která se prodávají ve stánku, kolem kterého hrdinové zrovna procházejí, a potom teprve pokračovat v ději). V knize skvěle vykreslil maloměšťáctví, takové to bezduché klábosení, malost a špínu schovanou za navoněnými šaty a realismus tehdejší všednosti. Taky stylizace pařížské tržnice jako břicha je povedená i s konečným vyvrcholením. Určitě je v knize několik zajímavých věcí a přirovnání k zamyšlení, ale celkově mi děj přišel dost krátký (na to, že je popsaný na 250 stranách) a ne moc zábavný, rozhodně by mi více vyhovovalo asi několikanásobně rychlejší tempo.
Příběh ryze "zolovský," ale určitě zajímavý, plný samých krásných lidských vlastností, jako je chamtivost, závistivost, nenávist apod. Vcelku útlá knížečka je sice plná dlouhých popisů, přesto nenudí. Rozhodně dávám palec nahoru.
Štítky knihy
19. století Francie Paříž naturalismus tržnice, trhy, tržiště
Autorovy další knížky
2009 | Zabiják |
1965 | Nana |
2004 | Člověk bestie |
1923 | Břicho Paříže |
1969 | U štěstí dam |
Dílo mě neoslnilo tolik, jako jiné Zolovy knihy.