Emilovy skopičiny
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217893/emilovy-skopiciny-217893.jpg
4
104
104
Už jste slyšeli o Emilovi ze statku Kocouří ve vesničce Lönneberze? Tak tenhle Emil je kluk jako buk, pěkný divoch a paličák, který však vypadá naprosto roztomile – modré oči, buclaté červené tvářičky, světlé kučeravé vlasy – úplný andílek! Ovšem v malé švédské vesnici každý dobře ví, co je zač. Kdo by neznal rošťáka Emila a kdo by se neobával jeho vykutálených kousků! Když Emil něco provede, je sice za trest zavřený v tatínkově truhlárně, ale při vyřezávání dřevěných panáčků hned promýšlí novou skopičinu. Všech sto se jich do knížky opravdu nevešlo, ale ty nejpodařenější v ní zaručeně jsou!... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2014 , Albatros (ČR)Originální název:
Emil i Lönneberga, Nya hyss av Emil i Lönneberga, 1963
více info...
Přidat komentář
Emila rozhodně řadím k tomu nejlepšímu, co jsem od Lindgrenové četl. Nejen, že to je vskutku vtipné, ale navíc to i roztomile nabourává stereotypní představy o zlobivých dětech, jimž je to zlobení potřeba "vyhnat z těla" všemožnými tresty... Celkový dojem: 90%
Kniha se nám moc líbila, četli jsme ji když bylo synům 4 a 7 let a moc se líbila a hodně jsme se u ní nasmáli. Doporučuji.
Přečteno s pětiletým synem. Občas jsme se oba pěkně nasmáli. Ale děti z Bullerbynu to nejsou. Ty jsou podle mě totiž geniální!
Emilovy skopičiny jsme četli s pětiletou dcerou. Jednotlivé povídky jsou nevyvážené jak do kvality, tak do délky. U první z nich, kdy se Emil zasekne hlavou v polévkové míse, jsme se oba smáli nahlas. Ta byla výborná. Pak bych řekl, že kvalita postupně klesá a délka se prodlužuje, což není dobrá kombinace. U poslední povídky už dcerka opakovaně říkala, že se nudí, a já jsem se jí nedivil.
Takovou maminku, která si jen povzdechne a zapise lumparnu do modreho sesitku se slovy "Emil je hodný chlapeček", bych chtěla vidět. :) Původně jsem půjčila pro pětiletého syna, ale ještě to pro něj není, spousta čtení, složitých výrazů a málo obrázků. Tak jsem si ji alespoň přečetla já. Jediná pozitivní skopičina byla snad ta poslední s babou Metelici. Knihu od stejné autorky - Lottu z Rošťácké uličky už syn trochu pobíral a příhody se mi líbily více.
Četla jsem synkovi, ale vlastně jsem ráda, že zatím je pro něj důležitější vlastní proces četby než obsah - vůbec jsem nepřišla na chuť konceptu, že Emilovi za každých okolností všechno projde a ještě na tom vydělá. Ne, nelíbilo se mi to a mrzí mě to, protože jinak mám autorčina díla velmi ráda.
Chcete-li své děti pobavit, čtěte nebo dejte jim číst Emila z Lönnebergy, je to fakt sranda. Jedna z mých dcer to četla stále dokola, zřejmě to bylo podobností povah - jak ta si uměla vymýšlet! Inspirativní pro malé dareby, veselé pro rodiče a prarodiče, skvělé pro společné zábavné večery.
Výborná knížka - z pohledu našich synů ještě lepší než Pipi nebo Děti z Bullerbynu. Kromě toho, že tu hlavním hrdinou je kluk, je tu i více akce a humoru (manželka poslouchala taky a děti ji místy musely okřikovat, ať se tak neřehtá, že je to ruší při poslechu :-))
Astrid L. mám rád a ta toto v knize splněje co Elim dokáže vymyslet za skopičiny.Docela jsem se dost pobavil.
Četla jsem v březnu 2007. Podle mých poznámek:
Stejný text vyšel i pod jiným názvem - jiný překlad, jiné vydání, jiné ilustrace.
Hezky se čte, příhody, které se mohou na venkově stát. Emilovy rošťárny jsou vlastně dokladem Emilovy chytrosti.
Super kniha!!! vrelo odporúčam každému rodičovi, ktorý zháňa niečo pre deti - či už si to budú chcieť čítať samé alebo im to budete čítať vy. U nás zatiaľ čítam ja a bavilo ma to, sú to vtipné, poučné, ale pritom veľmi jednoduché príbehy, s ktorými sa dá ľahko stotožniť...u nás až tak, že syn chcel ísť Emila osobne vyhľadať do Lonnebergy, chcel čapicu a aj drevenú pušku,akú má Emil :-)
Od Astrid Lingrenovej máme väčšinu kníh a všetky sú rovnako pútavé a dobré.
Když jsem byla malá, knihu jsem si stále četla. Mohla jsem se u toho uřehtat smíchy, ta kniha opravdu nemá chybu :-D
Tuto knihu , ale pod názvem Emil Neplecha, jsem milovala jako malá. Teď jsem ji koupila synovi a mohli jsme se uválet smíchy , hlavně při 1.příběhu. Když chci pobavit kámošky při kafe, tak jim z toho předčítám.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Od Astridy Lindgrenové mám moc ráda Děti z Bullerbynu, a tak jsem chtěla vyzkoušet i další její dětské příběhy. Zkusila jsem tedy Emilovy skopičiny.
Psané je to velmi čtivě, je to svižné a zábavné čtení. Emil jako postava má sice dobré srdce, ale je dost impulzivní a své "hraní" nepromýšlí dopředu, takže to nejednou končí katastrofou. Jasně, u pětiletého dítěte to člověk asi moc nečeká, že bude dopředu přemýšlet o následcích svých činů. Ale zároveň chápu dospělácké postavy, proč jsou z Emila a jeho skopičin na mrtvici a nejradši by mu nafackovali.
Místy jsem se docela bavila. Asi bych nechtěla být na místě postav a čelit následkům Emilových nápadů, ale jako čtenářce mi to přišlo docela zábavné.
Přesto dávám jen 3 hvězdy. Děti z Bullerbynu mi přeci jen k srdci přirostly víc.