Oběť
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121204/bmid_obet-ZDO-121204.jpg
4
164
164
V jednom bytě v Reykjavíku je nalezen muž s podříznutým hrdlem. Zdá se, že pachatel i oběť se znali, neboť nic nenasvědčuje násilnému vniknutí. Komisařka Elinborg spatří pod postelí kašmírový šál, který vydává podivnou vůni, a v kapse oběti je rovněž nalezena tzv. "znásilňovací droga". Erlendurova kolegyně tuší, že vražda byla odplatou za brutální zločin, který nebyl nikdy potrestán. Zatímco se komisař Erlendur snaží ve fjordech vyrovnat s traumatickými zážitky z dětství, vyšetřuje Elinborg vraždu, která otřese nejenom jí.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Myrká, 2009
více info...
Přidat komentář
Ráda objevuji detektivky z různých části světa. Autoři při líčení zápletky většinou poodhalí řadu zvyklostí místních lidí, historii té či oné země a tím neustále poznávám něco nového. Zejména autoři, kteří se dříve zabývali novinařinou, jsou velmi dobrými vyprávěči. Stejné to bylo i u Arnaldura Indridasona. Sice mi od začátku dělalo problém zapamatovat si místní názvy a jména, ale to pouze do doby, než jsem si na ně zvykla. Je to prostě jiná část světa. Hlavní hrdinka Elinborg krok po kroku odhaluje pozadí zločinu a mezi tím odhaluje místní poměry na Islandu. Příběh není založen na spoustě krvavých obětí, což mi vyhovuje, ale na pozvolném a systematickém rozplétání propletence vztahů ať již z minulosti, nebo ze současnosti. Knihu čtenářům doporučuji a dávám zasloužených pět hvězdiček. Už jsem začala číst další knihu stejného autora a myslím, že bude stejně dobrá.
často se zmiňoval název drogy jako Rohypnol anebo taneční droga oboje bylo stejné.Takže Rohypnol.Každému to co si zaslouží.
Bylo zajímavé sledovat příběh tentokrát z jiného úhlu pohledu než Erlendurova. Zápletka byla napínavá a čtivá, pouze mi trochu vadil fakt, že jsem měla neodbytný pocit, že si "oběť" svůj konec plně zasloužila a dostalo se jí pouze spravedlivého trestu, takže mám prostě sklon jakýkoliv trest pro skutečného pachatele vnímat jako nespravedlivý a kniha jako celek ve mně tak zanechává spíše nepříjemný pocit. A to přesto, že si uvědomuji, že takové situace se prostě v policejní praxi stávají...
Já se jmény rozhodně odradit nenechám, najdu si způsob zapamatování, knížka jeze zajímavého prostředí a je velice čtivá a napínavá, děj je překvapivý, zatím sem se s touto tématikou nesetkala. Moc mě knížka zaujala.
Velice napínavá kniha s neotřelou tématikou znásilňovací drogy. Prostředí Islandu mě velice baví je to pro mě země neznámá a ráda bych se tam díky knize jela podívat. Vyšetřovatela je mi sympatická , knížka se dobře čte. Závěr byl super. Určitě si přečtu něco dalšího od tohoto autora. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, takže sem jí obětovala značnou část noci určenou k mému spánku.
Příběh sám o sobě byl poměrně poutavý, na téma znásilňovací drogy jsem ještě nikdy nenarazila. Bohužel ale jako velký kámen úrazu vidím styl psaní, moc jednoduché, absolutně mě neupoutalo, jsem prostě zvyklá na jiný standart. Další problém jsou islandská jména, to je teda mazec :) Zvyknout si obecně na severská jména bylo těžké, ale ta islandská jsou snad ještě o level výš :)
První moje přečtená kniha od tohoto autora. Super napětí i závěr. Těším se na další jeho knihy.
Napínavé, svižné, čtivé, zajímavé (tj. extrémních úchylů, pedofilů, a jiných současných nejen severských klišé se nedočkáte) - autor se drží tématu a vyšetřování vede jediná policistka bez své typické party (Erlendur je stále nezvěstný na Východních fjordech). Oproti Propasti je to nebe a dudy.
Knihu jsem přečetl na jeden dech. Detektivka z temného a studeného Islandu. Mrtvola muže podřezaná břitvou a obtížné hledání policistiky po svědcíh, kteří mohli vidět vraha .. Paradoxně jediným svědkem, který vede polici na stopu je svědek nejméně důvěryhodný - starší žena, zřejmě paranoidní která sleduje elektromagnetické vlny které jí září do bytu přes stěnu... Příběh směřuje k nevyjasněným křivdám z minulosti, o kterých ti kteří vědí nechtějí mluvit .
Oběť je první kniha, kterou jsem od autora četla a líbila se mi. Měla jsem trošku strach, že kniha bude jako vraždy v Midsomeru, když hned na začátku byla nalezena mrtvola :D Jinak kniha se dobře četla, jediné co mi vadí je, že vztahy v rodině jsou nedořešené.
Kniha se mi líbila. Zajímavý příběh z úplně jiného prostředí než jsem doposud četla. Určitě si přečtu od tohoto autora další knihu. Doporučuji.
Od Indridasona jsem uz par knih precetla a tuhle bych zaradila mezi dobry prumer. Autor pise civilne, nic neprikrasluje a pribeh podle me vyzniva realisticky. Tentokrat se autor v knize zameril na zenskou problematiku.Hlavni hrdinkou je policistka z Erlendurova tymu Elinborg. Autor se zabyva take jejim soukromym zivotem a ukazuje zenu, ktera se dokazala vyporadat s nepriznivymi zazitky v svem zivote. Hlavni dejovou linii knihy tvori tema znasilnovani zen a jeho dusledky na zenskou psychiku, ktere jsou znicujicici v kazde kulture.
Dost nepochopitelný příběh z prostředí, jehož kulturní a hodnotové zázemí se natolik liší od našeho, že některé vztahy a vypovědi (podezřelých, svědků, kriminalistů) vyznívají směšně a nevěrohodně. Ale chyba bude asi v mém přijímači, proto knihu neodsuzuji, ale raději ani nehodnotím.
Arnaldurovu způsobu psaní se musí chtít porozumět. Není možné chtít po severských autorech vynechat onu pochmurnost atp. která je ve své krajině i způsobu života provází celý život (viz předešlý komentář). Na každého autora má vliv prostředí, ve kterém pobývá a postoj k životu, který tím získává. To bychom mohli většině americkým detektivkám a thrillerům vyčítat ovlivněnost tzv. "drsnou školou",
Prostě někomu se severské krimi líbí a někomu ne. Drsnost osudů, kde především nejsou jako v pohádkách přesně označení a odhalení viníci je pro mě právě přitažlivá. Tak to je i v životě. Kdy se co dozvíme celé podle pravdy a celou roli viníků a obětí?
Asi přestanu číst severské detektivky. Nevím, zda je chyba ve mně nebo v této knize, nějak to nedokážu posoudit. Ale asi směs obojího. Co se týká severských detektiv - viz má úvodní poznámka - už mne opravdu unavuje ta obecná pochmurnost a depresivnost tohoto žánru v podání švédských, norských, či v tomto případě islandských autorů. (Matně si vybavuji, že jsem četla ještě jinou knihu Arnuldura Indridason a ta na mne působila ještě hůř než tato. Hlavní hrdina byl, pokud si pamatuji, poměrně podobný lidské trosce.) V tomto případě je to o něco lepší. Komisařka Elinborg troskou není. Je sympatická, rodinně založená a ráda vaří. Ale u tak má osobní problémy - velice nevychází se svým starším synem. Obecně mi nevadí, když se do detektivek zaplétá osobní rovina, co mne ale štve je to, že se v této osobní stránce nechalo vše nerozřešené. Problémy se naznačily a je na tobě čtenáři, aby jsi si přečetl další knihy. Jak to s tím klukem dopadne? Dospěje a srovná si vztahy s matkou? Nebo se beznadějně rozejdou?
Navíc ani detektivní rovina není úplně dořešená. Autor do knihy vložil vedlejší zápletku - na posledních stránkách se pak dočteme něco v tomto smyslu: "XY byl vyslýchán sedm hodin, ale nepřiznal se. Takže Elinborg nebude nikdy vědět, zda je její domněnka správná. Představovala si, že dívka vešla dovnitř a pak už se dveře před ní nikdy neotevřely... " Bylo to tak opravdu? A co se uvnitř opravdu stalo? Nevíme. Alespoň já to nepochopila. Jasně, že pro hlavní zápletku to bylo nepodstatné, ale proč to tam vůbec je? No, asi se to nikdy nedozvím, protože pokračovat v četbě tohoto autora už nemám chuť.Ale pokud někdo víte, jak to dopadlo, dejte vědět :o)))
Pěkně psaný příběh, který vás nenechá knížku odložit. Určitě kouknu po dalších autorových knihách.
Jak jsem se začetla, absolutně jsem se nemohla odtrhnout, hezké zpestření, doporučuju, nyní začínám číst Seanci smrti od téhož autora.
Oběť
Rozhodně jsem čekal od severské detektivky trošku víc. Příběh byl sice jen na 260-ti stránkách, ale byl vláčný, pomalý. Znovu číst netřeba.