Seance smrti
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118570/bmid_seance-smrti-SL9-118570.jpg
4
78
78
V letním domě u islandského jezera Thingvellir je nalezena oběšená mladá žena. Spáchala opravdu sebevraždu, jak se všichni domnívají? Když komisař Erlendur shlédne záznam seance, kterou žena krátce před smrtí navštívila, dostaví se jisté pochybnosti. Navzdory své hluboké skepsi vůči spiritistickým praktikám prošetřuje Erlendur všechny indicie a narazí při tom na dobře střežené rodinné tajemství, které vrhá stín na minulost mrtvé ženy...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2010
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Harđskafi, 2007
více info...
Přidat komentář
Na čtení autorových knih je třeba si udělat čas, klid a pohodu. Děj nikam netlačí rychlostí "šílených thrillerů", ale pomaličku ho sune dopředu. A k tomu přidává některé osudy hlavních vyšetřovatelů a také by bylo vhodné se seznámit i s předchozími knihami na téma Erlendur.
Zajímavá zápletka s nádechem tajemna. Nemyslela jsem si, že je možné v detektivkách se v téhle míře dotknout tématu, co je na druhém břehu. Mám tajemno ráda, i když pravda, tento díl bych už hodila do jiného žánru. To, jak se pak autor dostal z toho "čarování", bylo bravurní. Tým byl tentokrát v pozadí, takže Erlendur pátral sám. Spíše než hlavní zápletka, se mi čím dál víc líbilo odkrývání Erlendurovy minulosti a jeho zápal pro nevyřešené případy zmizelých lidí, ta provázanost s těmi, kteří tu po nich zbyli, ale odejít už museli. Připomíná mi to sérii Carla Morcka. A je fajn, když mě knížka donutí se naučit něco ze zeměpisu - Island je zajímavý. Doporučuju - nenáročná oddechovka, která se čte sama.
Trvalo mi trochu déle se do knihy začíst, ale pak to byl ten starý dobrý Erlendur a jeho skvělá dedukce, trocha štěstí k tomu taky patří. Mám ráda autorův způsob vyprávění. Jen ty názvy...přečtu prvních pár písmen a zbytek si domyslím.
Opet dalsi povedeny Indridasonuv kousek..opet nahodne vyreseny dva odlozene pripady , jeden aktualni..
Akorat me udivuje, kolik veci se mu dari zjistovat neoficialne, na vlastňi pest.. Ze by tolik Islandany trapilo svedomi ? A potrebovali se nakonec sverit ? Ciziho cloveka pusti domu, treba i po letech ochotne vzpomináji.. A nekdy mi prijde, ze pripad mohl byt vyresen jiz davno, kdyby lidi u výslechu pokladali ty spravne dotazy, nebo se ptali vice, nebo meli aspon trochu vic snahy a chuti neco dokoncit...
V knize hned na zacatku preklepy - nevim jestli byl prekladatel nepozorny, ale zameneno jmeno obeti Marie a jeji kamaradky Karen.. dale uvadena Bergthora jako manzelka Sigurdura Oliho - prito dle ostatich knih manzele nikdy nebyli, jen spolu chodili a bydleli.....Pak v prubehu jsem dalsi nezaregistrovala (nebo aspon tak nebili do oci )..
Mnohokrat zminovane vykani vs tykani ( i u jinych jeho del) mi teda vubec nevadilo, vytvari to zAjimavy kontrast - chladni a neosobni severane si tykaji - coz v nas evokuje prave blizkost..,
A knizka je takovym uvodem k Chladu,.. Zeby uz mel autor namet v hlave nacrtnuty ?
Fajn detektivka,líbila se mi.Ovšem až na ty islandské místopisné názvy,ty jsou děs :-)
knihu jsem odložila po 20 stránkách, nesrovanala jsem se s tykáním. My v Česku si vykáme, a toho se měla překladatelka držet. Přeložila to \"po seversku\", kde je tykání mezi cizími lidmi úplně běžné, ale mě to vadilo, a knihu jsem kvůli tomu nedočetla. Zaplať pánbu, že ostatní překladatelé severských detektivek tohle nedělají, ctí kulturu Čechů a vykají.
Po přečtení dvou dílů s detektivem Erneldurem z pozdější doby jsem se rozhodl začít od začátku a rozhodně nelituji. Skvělé, čtivé, a těším se na další díly.
Kniha se mi líbila jako téměř všechny severské detektivky. Mají trochu jin ý styl než klasická třeba americká detektivka a to se mi právě líbí.
Spíše průměrná detektivka. Příběh je zajímavý, ale moc mi nesednul autorův styl, přišlo mi to psané dost jednoduše. Překvapilo mne, že komisař mohl věnovat tolik času v podstatě soukromému pátrání, přičemž obešel i své spolupracovníky, aniž by se musel někomu zodpovídat. Nicméně především jeho snaha objasnit záhadu dávno zmizelých osob je sympatická. Pokud jde o tykání, ano, v islandštině (i dalších skandinávských jazycích, jako je norština a švédština) si běžně tykají i cizí lidé v "úředním" styku. Nicméně rozhodnutí překladatele ponechat tento úzus i v českém překladu považuji za nešťastné. Je to poprvé, co se v některém překladu ze severských jazyků s tímto setkávám, a při čtení mne to rušilo a iritovalo.
Je to moje sedmá kniha od tohoto autora a musím říct, že se mi asi líbila nejvíc. Mám ráda Indridasonův styl vyprávění. To, jak nechává uvažovat hlavní postavu o případech i o osobním životě a že se nemusí koupat v krvi, aby dokázal zaujmout. Seance smrti ladně plyne, příběh do sebe pomalu zapadá a má, alespoň pro mě, přesah.
Ještě, že jsem nedal na zde přítomné komentáře, Senace.... se mi líbila asi nejvíc ze všech přečtených.
Islandská detektivka. V domě u jezera je nalezena oběšená mladá žena. Komisař Erlendur dostal za úkol vyrozumět o smrti ženy manžela. Kvůli nedostatku jiných případů se snaží pochopit, proč si mladá žena vzala život. Skládá ústřižky ze života mrtvé Marie a přitom musí zvládat své soukromé problémy. Navíc jsou tady ještě dva případy zmizení mladých lidí před 30 lety. I Erlendurův bratr se vlastně ztratil, když byli ještě děti... Jednoduché čtení, příjemné vyprávění, divný konec - 3,5 hvězdičky.
Trošku pomalejší tepto vyprávění a málo krve a nechutností. Trošku mne i znervozňoval hlavní hrdina, konkrétně to, že všem "vyšetřovaným" tykal. Nějakou dobu to vypadalo, že jde o klasickou islandskou detektivku bez zločinu ale ve finále se něco jako zločin dostavilo. Verdikt? Nenadchne ani neurazí. Slušný (spíše slabší) střed.
Poznámka ke komentářům o tykání: skutečně si na Islandu tykají a jako hlavní jméno používají to, které my bychom nazvali křestní. V posledních letech v určitých sférách používají něco jako vykání, ikdyž ten název není přesný. Je pravda, že v některém překladu je vykání, a mě naopak právě to rušilo.
Inddridason je jedinečný, není možné ho k nikomu přirovnávat, je osobitý stejně jako Island sám. Pravda je že Seance smrti byla maličko slabší než jiné jeho knihy.
Mně se na knihách AI líbí, že je tam dost moderních témat, takže to někdy trochu chapadlí až do dramatu, ale Seance smrti byla dějově taková statická a řada věcí odhalena příliš brzy, což vedlo ke snadné odhadnutelnosti. Fajn je Indridasonova stavba románu prakticky podle staré detektivní školy, ale u této knihy mi přišla až moc konzervativní. Pokud se budeme bavit o tom, proč je například Nesbo úspěšnější, řekl bych, že má trochu větší vypravěčský dar. Indridason se občas zamotává do vlastních vysvětlení. Jo, a tykání mi nikterak zvlášť nevadilo, už jsem o něj zavadil v dalších jeho knihách a rychle jsem si zvykl. Je to jeden z možných překladatelských přístupů a netroufám si říct, že špatný.
taktiež mi vadilo to tykanie....pre mňa slušný priemer - zaujímavá zápletka...ale pri čítaní som mala stále pocit, že sa to už už "rozbehne", ale nerozbehlo..až do konca...neviem, či to bolo autorovým štýlom alebo prekladom.. =)
Dobré, ale dost mi vadilo, že si všichni tykali. Je to na Islandu normální, nebo to byl "neortodoxní" překlad? V jiných knihách jsem to nezaznamenal...
Štítky knihy
Island islandská literatura severská krimi islandské detektivky
Autorovy další knížky
| 2004 |  Dech smrti |
| 2007 | Jezero |
| 2005 | Hlas |
| 2014 |  Chlad |
| 2012 | Oběť |
Námět knihy se mi líbil, příběhy z minulosti, to můžu... chvilkami to bylo vlaznejsi tempicko, ale tvrdohlavost Erlendura se vyplatila. Co jediné mi vadí, asi ve všech jeho knihách je šílená dcera... Bez těch jejich výlevů bych se obešla...