Ernest Denis

10.07.2023

"Jméno Ernesta Denise patří k těm, na něž si dnes málokdo vzpomene," začíná knížka složená ze dvou identických částí, jedné v češtině a druhá ve francouzštině. Je to pravda. Přitom jsme měli pomník na malostranském náměstí, vedle Wilsonova a Masarykova nádraží jsme za první republiky měli i Denisovo nádraží, zkrátka tento francouzský historik a přítel českého živlu byl pro prvorepublikové intelektuály svým způsobem ikona. Však jistě by Češi měli ocenit cizince, který se o ně zajímá a to tak daleko, že se kvůli studiu pramenů naučí obstojně česky, setká se ještě s Palackým, obdivuje Riegra, polemizuje s Masarykem a aktivně vystupuje v rozvíjení francouzsko-českých vztahů. (Zajímali ho i Srbové a Rusové, ale nejvíc pozornosti věnoval Čechám.) Jeho knihy ve francouzštině pomohli vnést česká témata do mezinárodního kontextu, aktivně se snažil podpořit české poslance, aby vystoupili za samostatnou republiku ve vídeňském parlamentu.
Kniha ve dvou studiích představuje střídmě a věcně život, dobu, dílo a kontext česko-francouzské vzájemnosti, je obdivuhodné, jakou cestou Denis prošel, jak se protloukal provinčními univerzitami, jak bojoval s nepřízní církve při výkladu francouzské revoluce, jako příznivce husitství byl ještě v 19. století málem za kacíře. I když si s Masarykem nerozuměl, oba věděli, že pro založení republiky se potřebují a i když Denis dva dny po své poslední návštěvě Čech zemřel, první republika mu zásluhy nezapomněla. A co druhá? A co třetí? A co dnes? Už o něm nikdo neví. Díky za tuto knihu, která je bohužel vydaná jako propagační publikace česko-francouzské společnosti ASSO´90, nemá ani ISBN, není na pultech a nemá se jak dostat k lidem. Škoda pro Denise. Škoda pro dobrý text.