Esterčini otcové
Hana Radulić
Charlotte vyrůstá v rodině nacistického soudce Wilhelma Langea. Život jí připadá naprosto idylický – až do chvíle, kdy po válce zjistí, že jejím skutečným otcem je muž jménem Josef Goldenberg. Opravdu ji jako malou s falešnými doklady ukryl u cizí rodiny v Lidicích? Jak je ale možné, že ji vychovali němečtí rodiče? Jak Charlotte zjišťuje fakta o svém původu, její svět se otřásá v základech. A dívku zasáhne morální dilema, které si nikdy nedokázala představit.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , VoxiOriginální název:
Esterini očevi
více info...
Přidat komentář
Myslela jsem,že se jedná o prvotinu, že si jedna žena po zhlédnutí desítek amerických rodinných filmů,Schindlerově seznamu a dokumentů o holocaustu,řekla -napíšu knihu.Bylo tam opravdu všechno, Auschwitz, Terezín,sonderkomando atd. Hlavně tam bylo milion zlatíček,srdíček a miláčku. Infantilní oslovování dítěte od narození po dospělost. Při rešerších se spisovatelka měla trochu poohlédnout i po slovní zásobě a způsobu jednání lidí v minulém století. Přeslazené dialogy,jaké posloucháme v telenovelách, jediná postava proto nebyla uvěřitelná.Smrdí to celé kýčem,těch náhod a předvídatelných konců,strašná slátanina z dobrého nápadu.
Těžká doba, silný a smutný příběh plný lásky, zoufalství i naděje, který mě úplně pohltil. Určitě se zaměřím na další autorčiny knihy.
Co k tomu napsat... Příběh o těžké době, ještě těžším rozhodování, o tom, co všechno může člověk vydržet a neobvykle vykreslený krásný vztah biologického i adoptivního otce k dceři. Připomínání těchto hrůz je stále potřebné.
(SPOILER)
„V životě nejsou reprízy a nic není možné opakovat.“ (str. 318)
Knihu jsem objevila zde, na Databázi knih, zaujala mě na první pohled obálkou i názvem, a po přečtení anotace jsem si byla jistá, že si tenhle příběh chci přečíst. Od chorvatské autorky s českými kořeny to byla moje prvotina a po přečtení Esterčiných otců mám v plánu přečíst si i její další tvorbu.
OBSAHUJE SPOILERY!
Kolik identit, životů či snad osudů může mít jedna lidská bytost?
Ester Goldenbergová (dcera Sáry a Josefa Goldenbergových narozena v Praze)/
Šárka Janečková (neteř Edvarda Chalupy, která přijela do Lidic z Moravy na hlídání)/
Charlotte Lange (dcera soudce Wilhelma Lange a jeho ženy Hedwig vyrůstající v Berlíně)/
Ester Jazwinska (žena, která přežila, manželka Davida, matka Sáry a Bena žijící v Izraeli)
Líbila se mi Josefova předvídavost a snaha dceru zachránit za každou cenu, byť to znamenalo, že nebudou spolu. „Z víru, do kterého byli vhozeni, se nedalo vyplavat. Klesali čím dál hlouběji a Josef si kladl otázku, co všechno se stane, až se ocitnou na samém dně. Byl si totiž jistý, že tam ještě zdaleka nejsou.“ (str. 68)
Obdivuji Sáru, že dokázala dvouletou Ester dát do rukou v podstatě úplně cizímu člověku. I když mě právě tato scéna při čtení zarazila, protože v cukrárně byli v tu dobu přítomni i dva esesáci, velice blízko, a nevyvolal u nich vůbec žádnou reakci výjev, kdy žena rychle opouští dítě křičičí „Maminko! Maminko!“ a které tam stojí s mužem, mající v ruce kufřík?
I když jsem četla už několik knih s touto tematikou, stejně to ve mně vždy vyvolává hrozné pocity. Jak se tohle vůbec mohlo dít?! Jak mohli nechat lidi tak moc trpět…a popis toho, jak se Josef zbavoval těl v Osvětimi,... hrůza. A co mě velmi překvapilo, že Němci, civilisté, existenci koncentračních táborů popírali a nevěřili ve vyhlazování Židů.
Škoda, že v knize nebyl Esterčin pohled z doby, než si ji osvojil Wilhelm, doba kdy ji odvezli z Lidic, proces germanizace a její pocity v prvních měsících, kdy ji umístili k cizím lidem do německé rodiny. Připadalo mi, že si k Wilhelmovi vytvořila vztah hodně rychle…ale chápu, že tonoucí se stébla chytá, jen mi prostě přišla hodně maličká na tolik změn, lidí, ztrát…musela úplně potlačit sebe samu, aby tohle všechno psychicky ustála.
Líbilo se mi, že kniha měla více dějových rovin, spoustu postav, bohatý děj, dobře se to, i přes náročnost tématu, četlo a stránky rychle ubíhaly.
Škoda pak dalšího velkého skoku, který čtenáře přenese z roku 1955 rovnou do roku 1966 a není podrobněji popsán odchod Ester od Langeových. „V okamžiku, kdy se jejich oči setkaly, oba pochopili, že během uplynulých čtyř týdnů mezi nimi vznikla vysoká nepřekonatelná zeď.“ (str. 314)
Myslím, že autorce se její záměr, sílu otcovské lásky, podařilo velmi dobře vystihnout a jsem ráda, že se pustila zrovna do tohoto, ne tak častého, tématu. Určitě doporučuji k přečtení a dávám plný počet hvězdiček.
„Ester…Umřu pokojně…, protože jsem tě našel. Splnil jsem slib.“
„Byl ti dobrým otcem. Kdyby nebyl…, nikdy by ses mi nevrátila. Vím, že tě miloval. Vím to.“ Viděla oči zahalené závojem smrti, ale plné lásky jako vždy, když se na ni díval. (str. 330)
"Neřekl jí, že dal fotku zarámovat a že ji má na skříňce u postele. A každému, kdo se ptá, říká, že je to jeho dcera." (str. 336)
Ze začátku i v průběhu knihy zmatek v postavách, těžko se začíst. Neustále opakující se slovo miláčku a zlatíčko, což je velmi iritující. Smutný příběh, i přesto je kniha napsaná tak nějak uměle, zrychleně až neuvěřitelně, že ve vás nezanechá nic.
Kniha je krásně napsaná. Je to příběh smutný a emočně náročný. Je to příběh o nekonečné otcovské lásce. A je jedno, jestli to byl otec adoptivní nebo ten biologický. Chvílemi jsem se ztrácela v množství jmen a příbuzenském propletenci.
Obdivuji a skláním se před všemi lidmi, kteří toto nelehké období prožili a bojovali i za naši svobodu. Knihu doporučuji přečíst
Neľahký príbeh, akých sa vtedy bohužiaľ udialo mnoho. Námet mi pripomenul český film Kukačka v temném lese.
Avšak po takom napínavom a podrobnom rozprávaní celej histórie oboch rodín ma zaskočilo, ako veľmi rýchlo prijala dospelá Ester svoju skutočnú identitu. Asi som očakávala rozpracovanejší nejaký jej vnútorný boj. Predsa len bola osvojená a vychovávaná v celkom odlišnom svete od veľmi útleho veku. Predpokladala som, že jej hľadanie samej seba bude po tom všetkom omnoho zložitejšie. Neprišlo vám to akési príliš rýchlo dohrané? Škoda, že autorka nedala trochu viac priestoru tomu, aby sme Ester takpovediac viac videli do hlavy. To mi chýbalo. Preto dávam o hviezdičku menej.
Námět je určitě originální a i samotné rozuzlení je překvapivé. Byla jsem zvědavá, jak se s tím autorka popasuje, aby byl konec uvěřitelný. A musím, říct, že se mi to moc líbilo. Jen byl celý děj psaný nějak neosobně a jakoby za sklem, proto nemůžu dát plný počet hvězd.
Zajímavý příběh vyposlechnut jako audiokniha načtená Luckou Vondráčkovou. Další kniha s tématikou holokaustu, ozvláštněná zápletkou týkající se programu Lebensborn. Chápu, že Esterčini otcové ji opravdu moc milovali, ale by neustále používali k oslovení své dcery slovo "zlatíčko"?
Miluji knížky o osudech lidí za války, smutné čtené, ale krásné, čtivé, úžasně popisované pocity, kdy se dokážete vcítit do jednotlivých postav, oba otcové byli opravdu otcové
Tahle knížka mě dostala, nemohla jsem se odtrhnout. Tak intenzivní a emotivní příběh jsem už dlouho nečetla, dokonce jsem si i trošku pobrečela. A ta atmosféra! Nemá cenu se tady víc rozepisovat, vše bylo řečeno v předchozích komentářích.
Silný, dojemný příběh. Kniha je krásná, emotivní, i když nevím, zda se to dá napsat o knize, která popisuje hrůzy války, bylo to hrozné, co se dělo. Myslím, že dá, kniha za to nemůže, takže opravdu krásná kniha. Má vysoké hodnocení a kdyby to šlo, dala bych i více než 5 hvězdiček. Láska obou otců k dceři - prostě krásné.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus Lidice pátrání v minulosti děti a válka chorvatská literatura otcové a dcery
Autorovy další knížky
2021 | Esterčini otcové |
2012 | Láska za ostnatým drátem |
2023 | Ani ne pět minut |
2024 | Utajený život |
Knížka se krásně poslouchala , jestli se to o knížce z války dá napsat.
Smutný příběh o židovské dívce. Oba otcové ji vlastně zachránili život.... Jen jsem čekala , že Ester zůstane v kontaktu i s německým otcem... Doporučuji přečíst.