Eugen Oněgin

10.09.2016

jednoznačně klasika, po letech jsem se k ní opět vrátila a super. původně mě k němu přivedla sličná dvojice eva jeníková a václav kopta ve filmu sněženky a machři a musím konstatovat i o dvě desítky let později, pořád super

07.09.2016

Nevěděla jsem co od knihy čekat, po Kapitánské dcerce jsme měla chuť ještě něco od Puškina přečíst. První stránky byly pro mě utrpením, nechápala jsem dějovou linii a nerozuměla ničemu. Pak jakoby přeskočila "jiskra" a kniha mě upoutala. Každý další verš jsem si vychutnávala - jak děj tak autorův popis postav, situací, myšlenek, citů apod. Závěr naprosto uspokojil mou čtenářskou zvědavost - takže u mě za plný počet bodů s tím, že některé verše jsou teď mou srdeční záležitostí.

26.08.2016

Přesto že jsem měla strach z formy, kterou je kniha napsaná, moc jsem si ji užila a zaujala mě. Smekám před autorem, který dokázal celý příběh tak krásně zvětšovat.

05.08.2016

Moje srdcovka :)..

01.08.2016

Krásný příběh napsán krásným způsobem. Dopis Taťány mě samozřejmě, jako vždy, chytil za srdce. Knihu jsem četla poprvé, příběh Oněgina a Taťány mi však byl znám ze školní lavice i z divadelních představení. Krásné.

19.07.2016

Román je napsán ve verších. A jakoby ještě více podtrhl hloubku, čistotu a krásu nádherného lidského citu – lásky. Nejvíce ze všeho se mi líbí dopisy.
Taťjanin dopis Oněginovi:
„Píšu vám – co víc? Píšu já vám. Co na tom slova pozmění.….“
A Oněginův dopis Taťjaně:
„Ne, být jen s vámi, vidět vás, zachytit každá vaše hnutí, rty v pousmání……“
Kdysi jsme se učili na gymnáziu nazpaměť úryvky přímo v ruském jazyce. Ale překlad Olgy Maškové do českého jazyka je také krásný.

23.06.2016

Jedu ve vlaku. Naproti sedí omladina, asi 4 osoby. Posílají si mezi sebou a popíjí lahev Puschkina. Tu jeden povídá: "Vole, puškin, puškin , to mě něco připomíná". Další se diví, jim to nepřipomíná nic. Tak říkám: "A co takhle Alexandr Sergejevič Puškin, Evžen Oněgin, dopis Táně, Já píši vám - co mohu více ...?" "Ty vole, no nemáme to nakonec k maturitě?"
V duchu jásám, lámat hůl nad naší mládeži budu jindy.

23.06.2016

Jedna mých mála oblíbených ruských klasik. I když veršovaná, přesto čtivá. Doporučuju všem, kdo chce začít číst ruskou literaturu/klasiku.

07.06.2016

Kdysi - v mládí, ve svých 12-14 letech , jsem milovala operního zpěváka Reného Tučka a díky němu viděla a slyšela Evžena Oněgina mnohokrát a mnohokrát - a neměla jsem vůbec ráda Taťánu - protože jsem ji záviděla, že ji ve finále Oněgin klidně miluje. Nedávno jsem znovu otevřela stránky této knížky a moje srdéčko zaplesalo - vzpomínala jsem, jak se v mém pokojíčku "třískal" plakát Tučka a vedle něj Bee Gees - no rozervanost vidět na první pohled. Možná i proto mi byl a je Oněgin tak blízký. Je to nádherné, napínavé, prostě krásné čtení.

19.05.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších vůbec... a verše "můj život dohasíná, ano, aby se neobrátil v dým, musí mi dávat každé ráno jistotu, že vás uvidím" jsou tak nádherné, že si je (doufám) budu pamatovat navždy

14.04.2016

Krásné verše, i díky nim dávám plný počet. Ale celkově krásná kniha, ruská klasika, kterou mám ráda.

05.04.2016

Z celého trojlístku Childe Harold Faust a Oněgin vychází posledně jmenovaný rozhodně nejlépe. Verš je čtivý, autor sice často odbíhá od hlavního děje, ale pořád vím, o čem mluví a ne jako u Byrona, kde jsem musela číst některé verše opakovaně a mnohokrát jsem otáčela stránky, aniž bych byť jen náznakem pochytila, o čem na nich bylo básněno. Jediné, co se mi hodně nelíbilo byly osobní a politické narážky, kterým dnes už nelze porozumět, ani s nejlepším poznámkovým aparátem! Z tohoto důvodu ani nelituji, že dílu chybí desátá hlava, kterou autor zcela moudře hodil do kamen.

02.03.2016

Hodně dobrá kniha, i když není úplně lehká na čtení. Nečte se zrovna jedním dechem, ale člověk se k ní rád vrátí.
No, občas mi prostě vadilo, že Puškin vždycky v té nejnapínavější prostě začal popisovat všechno kolem kromě toho, na co snad každý čeká.
Konec byl docela smutny, ale myslím si, že to Oněginovi patří. :D

27.02.2016

Velice kvalitní kniha, ke které se ráda vracím. Pokládám jí za jeden z vrcholů romantistické (kterým samozřejmě je) literatury, velice dobře a rychle se čte, děj je poutavý.

23.01.2016

Už to znovu nechci číst...

10.01.2016

Četla jsem jako knihu k maturitě. Není lehké číst epický příběh ve verších, zvláště, když Puškin tak rád odbíhá od tématu. Asi by mě to nebavilo, kdyby nebyl Oněgin sám tak úžasný, vůbec se Taťáně nedivím. Mor na toho, kdo ho nazývá zbytečným člověkem.

Ona chce jeho, on nechce jí.
On chce jí a ona nechce jeho.
...a mezitím se hooodně tancuje.
Pro mě jednoznačný vrchol ruského romantismu. Tolik vášně, kolik je v téhle knize, aby člověk pohledal.

01.01.2016

První části se mi zdály dost zdlouhavé a o ničem, ale jakmile začal samotný příběh, stálo to za to. Hlavně popis souboje byl neskutečný, až mě mrazilo. A to jednoznačně preferuji prózu! V celkovém hodnocení by to asi dosáhlo na tři hvězdičky, ale nejde míchat jablka s hruškami a prózu s poezií, a jako poezii tomu dám hvězdičky čtyři :-)

06.12.2015

Já přečetl Oněgina - co mohu více? :-)
Poezii nečtu, ale na Oněgina jsem byl zvědavý. Uvědomuji si, že tohle dílo by vyžadovalo více času, více soustředění a častější opakování. Jen tak bych asi byl schopen proniknout do Puškinových veršů a lépe ocenit tuto poému.
Příběh samotný je vcelku banální, ale Puškin mu dokázal vdechnout svými verši nebývalou plastičnost a krásně vykreslil nejen milostné soužení hlavních hrdinů, ale i celou ruskou zemi z počátku 19. století. Ocitneme se mezi prostým lidem na venkově i mezi smetánkou na nekonečných banketech a oslavách ve městech, zažijeme lásku, zklamání, bolest i drama.
Dílo mě sice neoslovilo tak, jako to u mě dokáže próza, ale věřím, že pro poetičtější duše je tato poéma literárním skvostem.