Eugen Oněgin

31.08.2018

Moje nejoblíbenější kniha, některé pasáže znám nazpaměť :)

24.08.2018

Knihu jsem dostala v roce 1971 (bylo mi teprve 13 let), až nyní jsem se dostala k tomu abych si jí přečetla a myslím, že to bylo načasované správně. Poezii miluji a tak jen krátce, vše už bylo napsáno. Mistrovské dílo, verše nádherné, pravdivé a nadčasové. Určitě se k ní nyní budu častěji vracet.

06.08.2018

Moje nejoblíbenější kniha. Upřímně nevím, jestli je to překlad Olgy Maškové nebo původní dílo, do které jsem se zamiloval. Rusky neumím a pokud se v tomto ohledu nezdokonalím, budu odkázán na český překlad a ten, který se mi dostal do ruky, je prostě famózní.

Není to ani tak o příběhu, jako spíš o občasných veršovaných úvahách Puškina nad životem, rodinnými vazbami, o občasném rýpnutí si do ruského způsobu života, povahy ruských lidí, o lenosti, o mravech, o morálce, o (ne)vzdělanosti... tahle kniha má pro mě úplně všechno. A ty verše... ty jsou prostě dokonalé. Po knize sahám v dobách, kdy ne vše jde podle představ a ať ji otevřu kdekoli, funguje skvěle.

Mé nejoblíbenější čtrnáctiverší:
Je šťasten, kdo byl v mládí mladý,
a v pravou chvíli dospělý,
kdo pochopil, co hlavu zchladí,
že zato nervy zocelí.
Kdo věděl kde sny mají meze
a kam se s nóbl lůzou sveze,
v dvaceti měl dost obleků,
v třiceti vhodnou manželku,
dokázal v pětačtyřiceti
dluhy vyrovnat na nulu
a příděl slávy, titulů
i peněz vysluhoval s léty
ten, komu fáma troubí tuš
X. Y. je skvělý muž.

21.07.2018

Evženku, Evženku... naprosto dokonalé dílo.

14.07.2018

Veršovaný román pro mě zůstane žánrem, který běžně nečtu. Špatně se mi soustředilo na samotný děj a popisy přes hlídání veršů. Nebyla jsem schopná číst bez toho, abych si text v hlavě nepřednášela. Ale verše obdivuji, a ještě více obdivuji překlad.

01.07.2018

Můj první “román ve verších”, po němž jsem sáhla v rámci výzvy. A jsem příjemně překvapená, jak se mi četl dobře, i když básně nikdy nebyly můj šálek čaje. Úžasně napsaný příběh znuděného šlechtice Oněgina a naivní, později dozrávající Taťány. Láska Táni k Oněginovi, trvá po celý čas, kdy ho zná. Nejprve je neopětovaná a později nemůže dojít naplnění. Oněgin představuje šlechtice své doby, který bez cíle přežívá a takřka ničím svému okolí nepřispívá. Oba vzbuzují soucit. Děj se odehrává mezi dvěma milostnými dopisy, které jsou mistrovským dílem. Mně byly obzvláště milé veršované komentáře autora, který v roli vypravěče takto oslovoval přímo čtenáře.

20.06.2018

Asi není třeba moc co dodávat, vše tady již bylo napsáno. Snad jen takový můj osobní postřeh: Rusko v 19. století musela být zajímavá země. Petrohrad, to byla v podstatě taková ledová Paříž. Tolik skvělých osobností... Pak přišli komunisté a Rusko se proměnilo navždycky, stejně jako jeho literatura.

Pozn.: Carský režim si rozhodně neidealizuji, žilo se bídně za obou režimů, ale ruská kultura za dob carů na tom byla alespoň o něco lépe s postojem vůči umělcům, kteří dostávali o něco více svobody a byl tak umožněn nástup zlaté generace ruských spisovatelů.

19.06.2018

Na začátku knihy mi dělalo veršované slovo problém. Po pár stránkách se člověk rozečte a jde to samo. Krásný román. Určitě se ke knize někdy zase vrátím.

22.05.2018

Opravdu skvělý román, nemohu si stěžovat. Rozhodně doporučuji

21.05.2018

Veršovaný román se známým dějem mne vždy potěší, zejména krásné přebásnění pana Hory. Autor i překladatel byli mistři svého řemesla.

14.05.2018

što já magu jiščo zkazať...

29.04.2018

Veršovaný Puškinův román. Postavu Evžena Oněgina může v každém našem životě každý v někom spatřit. Evžen Oněgin je román, ke kterému se musí každý jednou vrátit.

09.04.2018

Kniha byla skvělá, ale bez vysvětlivek by mi mnohé pojmy unikly, protože autor často odkazoval na básníky a spisovatele dané doby. Verše se četli příjemně, knížku jsem zvládla za 2 dny. Je to krásný, milostný příběh.
Doporučuji audio-poslech na youtube. Barvité hlasy jednotlivých postav s doprovodnou hudbou nechají příběh ožít před očima :)

25.03.2018

Nádherný příběh, citlivé verše a úžasný překlad pana Josefa Hory. Těším se, až se v budoucnu k Oněginovi vrátím.

21.03.2018

Ani nevím proč, ale na střední škole jsem se Evženu Oněginovi vyhýbala jak čert kříži. Ač jinak jsem velká milovnice ruských autorů přelomu 19. a 20. století. Dostal se mi do rukou až nyní a mrzí mě, že jsem to nedala na té střední škole. Je to ideální četba pro ten věk. Drama a láska. Možná tenkrát bych v Oněginovi našla zalíbení, možná bych mu tolerovala, že je to floutek, když pak vlastně dojde cestou k poznání. Teď už mám mnohem kritičtější oči a tak mě to nutí se ptát. SPOILER Miloval by Oněgin Taťánu, kdyby nebyla zadaná a nedostupná? Nebyla to právě ta její nedostupnost, která ho vábila? Bylo by toto dílo tak slavné a opěvované, kdyby skončilo happy endem? Všechny tyto otázky však nemění nic na tom, že až budou
dcery na střední škole, Oněgina jim doporučím. Protože vážně stojí za to ho znát.
PS: Se vší úctou musím konstatovat, že řeč, ve které Oněgin Taťáně vysvětlil, že on není nic pro ní, je vážně dokonalá. Líbí se mi dokonce i víc, než onen slavný milostný dopis Taťáně.

12.03.2018

Číst tuto knihu po narkóze není úplně nejlepší nápad. U mé osoby vyžadovala velkou pozornost, která byla stejně občas nedostačující. Ztrácela jsem se mezi popisem Eugena a vzpomínkami autora.

08.03.2018

Knihu jsem četla v rámci povinné četby k maturitě. Líbila se mi, bylo to takové hezké čtení do vlaku.

12.02.2018

Poézia, ktorá má dej a to veľmi pútavý a tragický. Má všetky kvality poézie: pestrosť prírodných opisov, citov aj myšlienok, ale je aj veľmi úderný v kritike starého Ruska.

10.02.2018

Knihu jsem neotevírala s velkým očekáváním, a proto mě mile překvapilo, že byla napínavá a zaujala mě. Vlastně v ní bylo i pár mouder ohledně života. Ale ze začátku jsem byla trochu ztracená v postavách a o kom je zrovna řeč, také některé popisující verše nebyly moc zábavné. Myslím, že tato kniha mi něco předala..