Eugen Onegin
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126804/eugen-onegin-126804.jpg
4
788
788
Eugen Onegin je román vo veršoch, ktorý sa pokladá za vrcholné dielo A. S. Puškina. Eugen je cynický mladý muž, švihák a bohém z vyššej spoločnosti, znudený životom, plesmi, večierkami, konvenciou a pretvárkou. Ide o "zbytočného človeka", ktorý žije bez cieľa, hľadá sám seba, no pritom zraňuje ľudí vo svojom okolí a nakoniec aj sám seba. Mnohí mladí muži by sa iste v jeho osobe spoznali, lebo hoci sa príbeh odohráva v 19. storočí, ľudská psychika sa nemení tak rýchlo ako spoločnosť.... celý text
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 2010 , SnowMouseOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších vůbec... a verše "můj život dohasíná, ano, aby se neobrátil v dým, musí mi dávat každé ráno jistotu, že vás uvidím" jsou tak nádherné, že si je (doufám) budu pamatovat navždy
Krásné verše, i díky nim dávám plný počet. Ale celkově krásná kniha, ruská klasika, kterou mám ráda.
Z celého trojlístku Childe Harold Faust a Oněgin vychází posledně jmenovaný rozhodně nejlépe. Verš je čtivý, autor sice často odbíhá od hlavního děje, ale pořád vím, o čem mluví a ne jako u Byrona, kde jsem musela číst některé verše opakovaně a mnohokrát jsem otáčela stránky, aniž bych byť jen náznakem pochytila, o čem na nich bylo básněno. Jediné, co se mi hodně nelíbilo byly osobní a politické narážky, kterým dnes už nelze porozumět, ani s nejlepším poznámkovým aparátem! Z tohoto důvodu ani nelituji, že dílu chybí desátá hlava, kterou autor zcela moudře hodil do kamen.
Já přečetl Oněgina - co mohu více? :-)
Poezii nečtu, ale na Oněgina jsem byl zvědavý. Uvědomuji si, že tohle dílo by vyžadovalo více času, více soustředění a častější opakování. Jen tak bych asi byl schopen proniknout do Puškinových veršů a lépe ocenit tuto poému.
Příběh samotný je vcelku banální, ale Puškin mu dokázal vdechnout svými verši nebývalou plastičnost a krásně vykreslil nejen milostné soužení hlavních hrdinů, ale i celou ruskou zemi z počátku 19. století. Ocitneme se mezi prostým lidem na venkově i mezi smetánkou na nekonečných banketech a oslavách ve městech, zažijeme lásku, zklamání, bolest i drama.
Dílo mě sice neoslovilo tak, jako to u mě dokáže próza, ale věřím, že pro poetičtější duše je tato poéma literárním skvostem.
Příběh sám o sobě byl vcelku zajímavý a přesto, že je ve verších, četl se mi dobře a ani nebyl problém vše pochopit. Jen mi tam strašně lezly na nervy Puškinovi komentáře naprosto nesouvisející s dějem, které mě jen rozptylovaly.
Nádherná rozsáhlá báseň o Evženovi a Taťjaně - kdyby Oněgin přemýšlel o budoucnosti, mohli spolu žít šťastně až do smrti. Mohl si za to sám, ale i tak mi ho bylo nakonec líto.
Mám téhle knize co vytknout. Ale nemůžu prostě nedat plný počet hvězdiček. To se zkrátka nedá. Samotný příběh by byl totiž klidně na deset hvězdiček. Znala jsem ho přibližně už dávno (díky opeře, kterou má moc ráda maminka a od ní jsem znala děj, byť hudbu z nějakého záhadného důvodu ne - teď to zkouším napravit a lituji, že tak pozdě) a protože mi přišel zajímavý, byť jsem ho neznala do podrobností, řekla jsem si, že si musím knihu přečíst. Abych pravdu řekla, přišlo mi tam přespříliš Puškinových myšlenkových pochodů. Ne že by mi vadily samy o sobě, jen se mi občas zdálo, že se v nich příběh naprosto ztrácí. Což byla škoda, protože člověk občas div nebrečel, ale pak tam najednou byla odbočka někam jinam, která s dějem ani zas tak moc nesouvisela (spíš to byl vlastně nějaký autorův pohled, názor, myšlenka) a kouzlo se rozplynulo. Jenže co se dá dělat, ten příběh, postavy samotné a taky lítost a soucit s nima, jaký jsem snad v knize necítila ještě nikdy s nikým, že by si člověk nejradši pořádně poplakal, především obdivuhodná Taťána, ale taky Oněgin, na ktrého jsem se prostě nedokázala nikdy zlobit, to všechno a navíc k tomu nádherně psané verše, to si prostě nejvyšší možné ohodnocení zaslouží.
(Jinak doporučuji filmové zpracování z roku 1999)
Poezie-tu opravdu ne.Ale tento příběh je tak jímavý a zajímavě napsaný,že jsem nakonec knížku přelouskala až do konce a můžu říci,že se mi i líbila.Ale podruhé už knihu zřejmě číst nebudu.
Velmi krásné a čtivé verše, opravdová slast pro oči, neboť jednotlivá slova proplouvají mezi řádky, nezadrhávají, navazují, zkrátka se to rýmuje jedna báseň. Námět citového rozpoložení hlavního hrdiny Evžena a Taťány je výtečně zachycený v pár slovech.
Kniha mě zaujala... Ale doporučuji dát si pozor na překlad! Mně se dobře četl ten od Josefa Hory.
Některé pasáže výborné, jiné bych vynechala. Jako celek stojí za přečtení, ale víckrát bych nemusela.
Asi jsem divná, ale kdybych dopředu neěděla o čem to je..asi bych vůbec nepochopila o čem čtu :) Byla to první veršovaná knížka kterou jsem přečetla a nějak mi to nesedlo. To ale neznamená, že Oněgina považuju za špatnou knížku :))
Štítky knihy
romantismus ruská literatura ruská poezie romány ve verších
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Jedna mých mála oblíbených ruských klasik. I když veršovaná, přesto čtivá. Doporučuju všem, kdo chce začít číst ruskou literaturu/klasiku.