Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96885/bmid_evzen-onegin-0pR-96885.PNG
4
791
791
Titulní postava románu, Evžen Oněgin – mladý floutek z vyšší společnosti, který tráví své petrohradské dny dílem v nečinnosti, dílem návštěvami různých plesů a večírků plných konvencí a přetvářky, opouští rušný společenský život velkoměsta, který ho již stejně nudil, a stěhuje se na venkovské sídlo, které zdědil po svém strýci. Jeho melancholie („chandra“) ho ale neopouští. Jedinou společností je mu básník Lenský. Ten ho seznámí s rodinou Larinů, chce mu totiž představit svou milou nastávající, Olgu. U nich potká Oněgin Taťánu, která se do něj osudově zamiluje. Taťána mu napíše dopis, kde se vyznává ze své lásky. Oněgin neodpovídá. Později se potkají a Oněgin Taťáně vysvětluje, že ji nechce, protože ví, že časem by jeho láska opadla a manželství by nebylo šťastné. Později je Lenským pozván k Larinovým na oslavu Taťánina svátku. Z večírku je ale otrávený, a tak se rozhodne vyjádřit svůj vzdor nešťastným způsobem – celý večer tančí s Olgou. Rozhněvaný Lenský vyzve Oněgina na souboj. V souboji je Lenský zabit. Po této nešťastné smrti bývalého přítele Oněgin uniká, putuje po Rusku. Nakonec zamíří zpět do Petrohradu (po 6 letech), kde potká Taťánu, nyní již manželku významného šlechtice (Oněginova bratrance) a jednu z vůdčích osobností společenské scény. Stala se z ní chladná zklamaná žena. Nyní se dvoří Oněgin jí. Napíše jí několik dopisů, zůstanou bez odpovědi. Nakonec vyznává lásku, ale Taťána, ačkoli jej dosud miluje, odmítá jeho city. Je vdaná za jiného a tomu chce zůstat věrná.... celý text
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1969 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem sice četla jako povinnou četbu, ale musím uznat, že se mi velmi líbila. Určitě se k ní ještě někdy později vrátím.
Poněvadž se jedná o dílo veršované,
bylo čtení velmi snadné.
Objevují se zde mnoho zastaralých slov,
ale každý to zvládne bez obav.
Dílo poutavé, nadčasové a věčné,
si našlo místo v knihovně mé.
Knihu jsem znala jen z učebnic literatury, ale i tak na mne působila sympaticky - a to natolik, že jsem se rozhodla si ji přečíst. Udělal jsem dobře. Veršovaný příběh se díky struktuře a kompozici díla četl skoro sám. Krásně vykreslené charaktery postav (i jejich posuny), osudy, bohatý romantický děj,... Za mne dokonalost!
Vždy jsem si chtěl přečíst nějaké Puškinovo dílo, líbí se mi ruská literatura a rád čtu knihy z období romantismu. Krásné verše. Radost číst.
Román o lásce, ješitnosti, přátelství, zradě, ale ze všeho nejvíce román o změně. Sám Puškin vydával své dílo postupně neskutečných 8 let, kdy on sám byl ve věku změny pohledu na svět. V knize je nejvíce citelná změna osobností, kterou vyvolaly události, jež už nelze vzít zpět. Strategická rozumová zdrženlivost důležitého životního rozhodnutí se projevuje jako nevýhoda a někdy se stane i zárodkem nevídaného utrpení. Evžen Oněgin je napsán dojímavě a velice jsem si vážil autorových - vypravěčových vsuvek a subjektivních názorů do samého středu děje.
Nesmrtelný příběh. Krásné a emotivní verše...Pro mě naprostá klasika, kterou by měl znát každý.
Jako náctiletá jsem jí poslouchala z rozhlasového i televizního vysílání, ale ke knize se mohu vrátit kdykoli se mi zasteskne po libozvučných verších.
První zážitek byl natolik silný, že došlo na životní předsevzetí.
Čtenářské zážitky z ruské klasiky jsou nám Slovanům blízké.
Překvapivě dobré, verše se četly moc hezky (vůbec se mi nezdá, že by byly těžké na pochopení, jak tady někteří píšou), příběh trošku slabší ~ 4/5
Nádherné. Veršů se nemusí nikdo bát, jsou krásné, libozvučné, srozumitelné, plné emocí - lásky, vášně, nenávisti, zloby. Krásný a smutný příběh. Dýchne na Vás život na ruském venkově i ve městě. Tehdejší smysl pro čest, zásadní pilíř lidského charakteru.
Nesmrtelná klasika. Nebojte se označení povinná literatura, tahle kniha opravdu stojí za to.
Vrcholné dílo romantické ruské literatury, naprostá nutnost pro kohokoliv, kdo si myslí, že je sečtělý. Skvostné, dechberoucí, nepopsatelně krásné.
Pro vychutnání tohoto díla je potřebná citová vyzrálost čtenáře, který si zavzpomíná a zopakuje co v životě prožil, anebo citová nedozrálost kdy čtenář nachází něco co mu v životě schází. Většinou jsou čtenáři ženy u nichž je rozvinutější citová složka. Hroší kůže-muži dílo tak neprožívají.
K tomuto skvělému dílu mě přivedlo stejnojmenné představení divadla Anfas, během něhož jsem se do Evžena zamilovala. Od té doby jsem četla již několikrát a pořád stejně mě baví a uchvacuje nejen příběh, ale také forma, protože Puškinovy verše jsou prostě nádherné (a české překlady za tím rozhodně nezaostávají).
Kniha je podle mě moc na přemýšlení. Knihu jsem si vybrala, protože mě celkem zajímalo Puškinovo psaní. Hned na začátku jsem zjistila, že tahle kniha není nic pro mě. Nechápala jsem a ztrácela jsem se v řádcích. Četla jsem, ale nepamatovala jsem si vůbec nic. Nedoporučuji lidem co čtou radši oddechovky a moc nemusí verše..
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Knihu jsem před lety četla jako povinnou literaturu a nyní jsem se k ní vrátila v rámci výzvy a rozhodně nelituji, protože kniha se čte lehce a moc dobře, vůbec nevadí, že je veršovaná.