Fámy
Hugo Claus
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48472/mid_famy-Iwa-48472.jpg
4
16
16
Do odlehlé vlámské vesnice se v polovině šedesátých let vrací z vojenské služby v Kongu na smrt nemocný dezertér René Catrijsse. Dosud poklidný život obce naruší nejen jeho vzpomínky na zvěrstva páchaná armádou v Africe, ale i nakažlivá nemoc, která se po jeho příchodu začne vesnicí šířit. Neočekávaný návrat navíc oživí temnou kapitolu rodinné minulosti - René, oficiálně potomek bezvýznamného Vláma, je ve skutečnosti synem vlámského příslušníka SS a jeho matka působila jako ošetřovatelka v nacistické polní nemocnici. Pro své dílo typické tíživé téma vlámské válečné kolaborace a následků neuzavřené minulosti obecně podává Claus v sérii krátkých kapitol živým, trefným i poetickým stylem, potvrzujícím jeho renomé nejlepšího moderního vlámského prozaika.... celý text
Přidat komentář
Belgie. Mladý muž se vrací do své vesnice poté, co bojoval v Africe. Neporozumění a nepřijetí. Tragédie. Velmi syrové. Neslučitelné světy. (2006)
Bom džorno. Nejprve něco o autorovi: jmenuje se Hugo Claus. A teď už k samotné knize: Fámy jsou o belgičákovi, co přijde zpátky domů potom co v Kongu skalpoval černoši. Máti byla za války kolaborantka a tak není divu, že z toho kolabuje. Brácha je trochu Forest Gump protože spadl z kola a táta Dolf se chce přejmenovat, páč to zní jako Adolf. Do toho tam jsou dvě běhny sestry, který mají v pískovnách den otevřených dveří a taky vyšetřovatel, listonoš, falář a sousedi, prostě tolik lidí, že mi to dělalo problémy, protože na to nejsem zvyklej. Já mám tři kamarády a víc lidí mi přijde jako diskotéka. Každopádně pak hlavní rodince přistane na zdi domu hákenkrojc a městečko začne umírat na záhadnou nemoc. No a pak vzniknou fámy.
Vypadá to jako žůžo a chvílemi to žůžo i bylo, ale nějak mě to nenadchlo. Střídání desítky vypravěčů mě taky chvilku bavilo a chvilku ne. A celkově to bylo takový jo a ne. Škoda, že nejsem belgičan co kopal za FC Hitler, to by mi kniha asi dala víc. Každopádně ji hodnotím 7/10, protože mi rychle utekla, a to jsem si myslel, že knihy nemají nohy. LOL.
Kniha je psaná formou velmi krátkých kapitol, které umožňují čtenáři vidět příběh očima jednotlivých zúčastněných a zároveň posouvají děj kupředu. Pro mne rozhodně zajímavé počtení, trochu jakoby příběh vlámského Sekala, jehož je třeba zabít.
Belgické nočné mory. Koloniálne krutosti a druhá svetová vojna. Do toho náčrt flámskej dediny, s jej postavičkami a mentalitou. Knižka je písaná z pohľadu viacerých zúčastnených osôb, na jeden problém ukazuje rôznou optikou, no čitateľ sa takto dozvie aj veci, ktoré sú pred ostatnými postavami príbehu skryté. Okorenené trochou temna a fantastična. Príjemné čítanie.
Ačkoli nejsem (až na výjimky, např. Palahniuk) velký příznivec současné beletristické literatury, tuto knihu, ke které jsem se dostal náhodou, vřele doporučuji. Claus píše stylem, který mám rád - žádná věta v knize není zbytečná, každá má co říct. To se o všech současných autorech říct nedá (budu trochu provokovat - King, Houellebecq).
Všestranný umělec Hugo Claus (1929–2008), belgický (vlámský) spisovatel píšící nizozemsky, se kromě psaní (prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik, scenárista) věnoval také překládání, filmové i televizní režii (mj. kdysi i u nás známý seriál Flanderský lev podle románu Hendrika Conscience) a výtvarnému umění. Tento bouřlivák, provokatér a mystifikátor byl věčným čekatelem na Nobelovu cenu za literaturu, kterou nikdy nedostal (a která stále chybí nizozemské literatuře). Letos jsem postupně přečetl tři jeho česky vydané romány (víc jich nevyšlo, dále ještě pár her) a bohužel si mě tento autor nezískal. Krátký román Metsiersové (1950), Clausova prvotina, ani jeho magnum opus, rozsáhlý Smutek Belgie (1983) mě nenadchly. Nakonec asi nejlepší byly Fámy (1996), ale i tento značně roztříštěný nedlouhý román se mi po dočtení asi velmi rychle vypaří z hlavy... Clausův vypravěčský styl je takový divně neuspořádaný, rozevlátý a nesedl mi.
Ve Fámách Claus zpracovává dvě belgická traumata 20. století, kolaboraci s nacisty za druhé světové války a koloniální Belgické Kongo. Román se odehrává na venkově v polovině 60. let. Domů se z Konga vrací tajně René Catrijsse, zážitky těžce poznamenaný. Navíc se ví, že jeho skutečným otcem byl kolaborant, s nímž se za války zapletla Reného matka Alma. Ta má s manželem Dolfem ještě postiženého druhého syna Noela. Tím je rodina odsunuta zcela na okraj společnosti...
Příběh s mnoha postavami a složitými vztahy je vyprávěn v krátkých kapitolách vždy z pohledu různých postav, často prostřednictvím jejich vnitřních monologů. Svižné tempo, živý a bohatý jazyk, fámy šířící se mezi lidmi... "S fámami se musí opatrně. Co nevidět se změní v pravdu, určitou pravdu." To se ví, a přesto se šíří... A stejně tak se ví, že lidé musí "držet tu válečnou polívčičku pod pokličkou, jinak by to totiž byla žumpa." Jenže i tak "žumpa" vyleze napovrch, vztahy jsou poznamenané a často zvrácené a vše vede k tragickému konci...