• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Smutek Belgie - Hugo Claus

Monumentální román Smutek Belgie (Het verdriet van België, 1983) představuje široké panoptikum osudů jedné rodiny ze západovlámského městečka od doby Hitlerova ... detail knihy

Nové komentáře u knih Hugo Claus

Fámy

„Všestranný umělec Hugo Claus (1929–2008), belgický (vlámský) spisovatel píšící nizozemsky, se kromě psaní (prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik, scenárista) věnoval také překládání, filmové i televizní režii (mj. kdysi i u nás známý seriál Flanderský lev podle románu Hendrika Conscience) a výtvarnému umění. Tento bouřlivák, provokatér a mystifikátor byl věčným čekatelem na Nobelovu cenu za literaturu, kterou nikdy nedostal (a která stále chybí nizozemské literatuře). Letos jsem postupně přečetl tři jeho česky vydané romány (víc jich nevyšlo, dále ještě pár her) a bohužel si mě tento autor nezískal. Krátký román Metsiersové (1950), Clausova prvotina, ani jeho magnum opus, rozsáhlý Smutek Belgie (1983) mě nenadchly. Nakonec asi nejlepší byly Fámy (1996), ale i tento značně roztříštěný nedlouhý román se mi po dočtení asi velmi rychle vypaří z hlavy... Clausův vypravěčský styl je takový divně neuspořádaný, rozevlátý a nesedl mi. Ve Fámách Claus zpracovává dvě belgická traumata 20. století, kolaboraci s nacisty za druhé světové války a koloniální Belgické Kongo. Román se odehrává na venkově v polovině 60. let. Domů se z Konga vrací tajně René Catrijsse, zážitky těžce poznamenaný. Navíc se ví, že jeho skutečným otcem byl kolaborant, s nímž se za války zapletla Reného matka Alma. Ta má s manželem Dolfem ještě postiženého druhého syna Noela. Tím je rodina odsunuta zcela na okraj společnosti... Příběh s mnoha postavami a složitými vztahy je vyprávěn v krátkých kapitolách vždy z pohledu různých postav, často prostřednictvím jejich vnitřních monologů. Svižné tempo, živý a bohatý jazyk, fámy šířící se mezi lidmi... "S fámami se musí opatrně. Co nevidět se změní v pravdu, určitou pravdu." To se ví, a přesto se šíří... A stejně tak se ví, že lidé musí "držet tu válečnou polívčičku pod pokličkou, jinak by to totiž byla žumpa." Jenže i tak "žumpa" vyleze napovrch, vztahy jsou poznamenané a často zvrácené a vše vede k tragickému konci...“... celý text
— milan.valden

---

Smutek Belgie

„S pauzami jsem od léta četl a nyní konečně dočetl téměř tisícistránkový román Smutek Belgie (1983), opus magnum Huga Clause (1929–2008), belgického spisovatele píšícího nizozemsky. Jak píše v doslovu překladatelka, román "představuje široké panoptikum osudů rodiny Seynaeveových ze západovlámského městečka Walle od doby Hitlerova nástupu k moci až do prvních poválečných let. Toto stěžejní dílo nizozemsky psané literatury se dá číst v mnoha rovinách: jako autobiografický bildungsroman, jako příběh vlámského národního obrození vedoucího ke kolaboraci s německými okupanty, jako román o psaní románu, jako metatextové dílo propojující odkazy na klasickou světovou tvorbu i jako román psychologický, ilustrující nejen nefunkční mezilidské vztahy, ale také rozklad celé společnosti. V neposlední řadě ho lze vnímat jako román válečný, byť na válku nenahlíží prostřednictvím dramatických zvratů z bojišť, nýbrž skrze obyčejné životy lidí, jejichž malost autor pitvá nemilosrdně ostrým nožem." Hlavní hrdina Louis Seynaeve navštěvuje klášterní internátní školu a pak gymnázium, propadá četbě i svým fantaziím, píše, protože se chce stát spisovatelem, a objevuje svoji sexualitu. Jeho otec je majitelem tiskárny. Louisovi chybí více mateřské lásky. V první části je zachyceno prostředí klášterní školy, v druhé pak propadání rodiny různým formám kolaborace s nacisty. Rozdrobené útržky promluv Louisových rodičů, prarodičů a četných strýců, tet a dalších příbuzných a přátel jsou však na můj vkus nekonečné a bohužel někdy i nudné a do čtení jsem se musel po každé pauze nutit. V postavách jsem se ztrácel, chyběl mi tu děj, dětské hrdiny moc nemusím (naštěstí Louis není vypravěč); je to jistě velký román, ale já jsem se s ním trochu trápil a hlavně dost minul... Hugo Claus napsal dvě stovky děl všech žánrů, romány, básně, hry, novely, povídky, eseje, scénáře, libreta; věnoval se i filmové režii (např. Flanderský lev) a výtvarnému umění. Měl vztah s herečkou Sylvií Kristel (erotická série Emmanuelle) a ze života odešel pomocí eutanazie. V češtině kromě několika her vyšla už jen novela Metsiersové a román Fámy.“... celý text
— milan.valden

---

Smutek Belgie

„A já tuhle knihu doporučuju všem. Zkuste a uvidíte - tak, či onak :)“
— VerStetinova

---

---

Smutek Belgie

„Kniha mě překvapila tím jak je lehká - myšleno - snadná do ruky a velice mě překvapil font který se nesmírně dobře čte.Sama kniha komentář nepotřebuje není to novinka, předpokládám že po ní sáhne je ten koho zajímá . V posledmí době mám obecně štěstí na dlouhé hnihy, které jsou čtivé a i skrz nelehkost témat utíkají, ke knize se chystám v brzku vrátit.“... celý text
— Atuin

---

Smutek Belgie

„U tak dlouhých textů se pravidelně dostavuje únava a apatie. Člověk pak často dočítá dílo jen ze setrvačnosti. To, že mě to ani straně 879 nenudilo a dočetl jsem to vcelku s chutí, je hodnota sama o sobě. Poznámka pro všechny, kteří se do tohoto eposu pustí: jako záložku použijte větší kus papíru a zapisujte si v podobě stromu všechny členy Seynaeovy i Bossuytovy rodinné větve. Vystupuje tam (mimo jiné) asi 10 tet a 10 strýců a každému z nich Claus věnuje vlastní příběhovou linku. Bez základní orientace vám budou ty jednotlivé narace unikat.“... celý text
— Bassquiat