VerStetinova
komentáře u knih
Zlatá vařečka
Jessa Maxwell
Já jsem velká fanynka Peče celá země a miluju feel good detektivky, takže jsem knize odpustila asi víc než bych měla.
Za mě žádné veledílo, ale slušná a zábavná oddychovka.
Čierna hra: Vláda mafie
Jozef Karika
Neskutečně čtivá kniha.
Plně souhlasím s komentářem níže, že tohle jde Karikovi mnohem líp jak horory.
U jezera
David James Poissant
(SPOILER) Kniha mě velice rychle vtáhla, hrozně mě bavilo slídit po tajemstvích této rodiny.
Pár pasáží se mnou rezonovalo tak, jak bych ani nečekala.
Super zážitek, ale... proboha, ten konec! Ale no tak... všechno bude dobrý, všichni se stmelí a zvládnou to? Já vám nevím...
Ani minuta ticha
Ema Labudová
(SPOILER) Tohle se hodně povedlo!
Irena v sobě má velkou prázdnotu, kterou vyplňujeme chlastem a fetem. Dost se plácá, cyklí se v nefunkčních vzorcích, ale mně nezbývalo než jí fandit.
Postupně mizí její kamarádky, stejně jako zmizela její babička. Jak tohle číst? Zmizíš, když nemáš nic, co tě naplňuje. Zmizíš, když už nejsi sám/sama sebou.
Irena ale nezmizí a já jsem ráda.
Labudová hodně jako autorka roste. Lada u ledu se mi nelíbila a přišla mi dost nedotažená, tohle je o několik levelů vejš. Těším se, s čím přijde příště.
Lov
Bernard Minier
Pro mě příjemný osvěžení. Líbilo se mi, že zápletka není opět bizár překombinovaná, jak to u Miniera bývá (čtu ho ráda, ale někdy je to fakt moc).
To, že to vzal z jiného konce a šlo hodně o politiku, stav společnosti atd., velmi oceňuju.
Za mě jedna z nejlepších knih série.
Topecká škola
Ben Lerner
Obvykle mám u vícehlasých románů problém - přijde mi, že se všechny postavy vyjadřují stejně. Což se zde nestalo.
Každý hlas byl autentický, naléhavý, osobně mě nejvíc bavily pasáže s Jane.
Byl to skvělý čtenářský zážitek, který mnou rezonoval a na konci jsem cítila naději. Naději, že se složitá údobí dají překonat. Ale chce to osobní nasazení, nebýt lhostejný.
Suma sumárum: jedna z nejlepších knih tohoto roku.
Pacanka
Klára Elšíková
Mrzí mě zdejší nízké hodnocení.
Ale těžko říct, třeba nejsem objektivní... jsem o rok mladší než autorka, také jsem dlouho hledala sebe sama a k tomu jsem ještě učila češtinu na Ukrajině :)
Ale i bez toho se podle mě jedná o knihu, která má co říct. A vůbec není jen o sexu a chlastu, ačkoliv je tam toho někdy moc. Ale když se člověk zkusí zamyslet nad tím PROČ je tam toho tolik, tak se dostane tam, kde je to už zajímavější.
Fakt dobrý to je!
Mexická gotika
Silvia Moreno-Garcia
(SPOILER) V první třetině knihy jsem si říkala, že to bude tak na tři hvězdy. Motiv ponurého domu, tajemství, to je fajn.
Ale pak už to šlo teda strmě dolů. Hlavní hrdinka (která mi mimochodem lezla na nervy) pořád někam chodila, vlastně tý svý sestřenici ani valně nepomáhala a pořád se tam opakovalo to samý. Tak jsem si říkala - ok, dvě hvězdy tomu dám.
Ale pardon, to rozuzlení mělo být co?! Za všechno můžou houby? Nemám slov.
Místa ve tmě
Lidmila Kábrtová
Já si prostě nemyslím, že život je (pouze) slzavý údolí a není cesty ven. Takový knihy mi obvykle nevadí, čtu je, ale v tomto případě to bylo jen vysilující a nebavilo mě to.
Některé povídky mi přišly harlekýnkový, postavy vesměs stejný.
Propojenost postav ok, to docela funguje.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Knihu jsem četla napodruhé. Před 10 lety jsem ji odložila, tentokrát jsem vytrvala, protože na to chci jít do divadla.
První půlka je ukrutná nuda, což je chytrý tah, protože co jiného byl život paní Bovaryové než nuda?
Druhá polovina je už fičák - děje se tam toho strašně moc, chvílema je až nesnesitelný to číst a nemoct s tím cokoliv dělat!
Podle mě ale paní Bovaryová nechtěla moc. Chtěla jen naplněný život.
Hyena
Hana Lundiaková
Jazykové prostředky, které autorka používá = wow! Ano, takto si představuju, že mluví alkoholik. Vulgarismy, občas vzletnost a cyklení v myšlenkách, vlastní velikost, kterou nikdo neocení...
Ale i přes to jsem se s knihou nepotkala, nešokovala mě tolik, jak asi autorka zamýšlela. Což se mi mimochodem stalo i u Co je ti do toho.
Poznamenaní stíny
Marianne Cedervall
Takhle: nejedná se o žádný velký zázrak, já bych to označila za takovou "feel good" detektivku.
Prostě stará bába, která do všeho strká nos, venkov, koně, koláčky...
Rozuzlení není šokující, plyne to tak pozvolna, a to já mám vlastně jednou za čas ráda.
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
Na rovinu - Havířovina se mi líbila o krapítek víc.
To ale neznamená, že mě tohle nebavilo, naopak. Moc oceňuju to, jak se autorce podařilo vykreslit duši stárnoucího bílého muže.
A co bych chtěla vyzdvihnout nejvíc je pochopení. Pochopení pro to, proč Johanes a spol. vidí svět takhle. I když třeba nesouzním, tak jsem to snad aspoň trochu pochopila. A moc se mi líbilo, že se Johanes snažil pochopit i svět Žofie.
Símka
Lucie Hušková
Tak toto byla depka.
Ale moc se mi líbil styl, jakým to bylo napsané, názvy kapitol...
Símky mi bylo líto, pořád jsem doufala, že pohár už konečně přeteče!
Co se týče matky: ta rozhodně neměla dobře rozdané karty. Proto ji nevnímám jako prvoplánovou stvůru. Ano, přišlo mi strašný, co Símce dělá, ale nějakým způsobem jsem chápala, z čeho to pramení. A bylo mi fakt smutno.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Brilantní atmosféra, nápadité, místy trochu chaos (často jsem se vracela o pár odstavců, abych si to poskládala), ale to mi nevadilo, protože ta atmosféra a rozuzlení!
A fakt jsem se u toho bála...
Sbohem, přízraky
Nadia Terranova
Silný příběh, který se mnou hodně rezonoval.
Moc se mi líbil ponor do její duše, děje tam věru nebylo mnoho, ale nijak mi to nechybělo, i tak to byl velmi bohatý zážitek.
Po povrchu
Tomáš Třeštík
Pokud vás zajímá, co všechno autor má, kolik to stálo, co by chtěl mít, kolik by to stálo, koho všeho zná a jakej je borec, tak je to kniha právě pro vás.
Mě toto bohužel nezajímá a taky mi vůbec nepřišlo, že by autor měl upřímnou sebereflexi.
Knize se nedá upřít svižnost, proto dávám dvě hvězdy.
Vzestup
Stefan Hertmans
Anotace mě naprosto uchvátila - starý dům, jeho historie, osud nájemníka, který kulantně řečeno nestál na té správné straně... bomba!
Ale bohužel mi to celé nějak nesedlo, trápila jsem se u toho, čekala jsem něco jiného, což je můj problém, ne autorův.
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
(SPOILER) Moc se mi líbil koncept - víme, kdo to byl a postupně se dozvídáme jak a další detaily a střípky. To pro mě bylo příjemný osvěžení.
Musím taky ocenit uvěřitelnost a relativní umírněnost (ok, teď nemluvím o popisech různých zvěrstev, ale to, že jich bylo dost, abyste se naladili na atmosféru a na motivace, ale ne příliš, aby byl čtenář šokován samoúčelně).
Dám si další díl.
Život po francouzsku
Jean-Paul Dubois
Vyprávění je velmi odtažité a postihuje 50 let života Paula Blicka.
Ta odtažitost má svoje kouzlo - nenutí vás zaujímat stanovisko. Prostě sledujete život chlapíka, který měl v něčem fakt štěstí a v něčem úplně šílenou smůlu. Stejně jako my všichni. Ale tím vůbec neztrácí svou naléhavost.
