VerStetinova
komentáře u knih
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Knihu jsem četla napodruhé. Před 10 lety jsem ji odložila, tentokrát jsem vytrvala, protože na to chci jít do divadla.
První půlka je ukrutná nuda, což je chytrý tah, protože co jiného byl život paní Bovaryové než nuda?
Druhá polovina je už fičák - děje se tam toho strašně moc, chvílema je až nesnesitelný to číst a nemoct s tím cokoliv dělat!
Podle mě ale paní Bovaryová nechtěla moc. Chtěla jen naplněný život.
Hyena
Hana Lundiaková
Jazykové prostředky, které autorka používá = wow! Ano, takto si představuju, že mluví alkoholik. Vulgarismy, občas vzletnost a cyklení v myšlenkách, vlastní velikost, kterou nikdo neocení...
Ale i přes to jsem se s knihou nepotkala, nešokovala mě tolik, jak asi autorka zamýšlela. Což se mi mimochodem stalo i u Co je ti do toho.
Poznamenaní stíny
Marianne Cedervall
Takhle: nejedná se o žádný velký zázrak, já bych to označila za takovou "feel good" detektivku.
Prostě stará bába, která do všeho strká nos, venkov, koně, koláčky...
Rozuzlení není šokující, plyne to tak pozvolna, a to já mám vlastně jednou za čas ráda.
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
Na rovinu - Havířovina se mi líbila o krapítek víc.
To ale neznamená, že mě tohle nebavilo, naopak. Moc oceňuju to, jak se autorce podařilo vykreslit duši stárnoucího bílého muže.
A co bych chtěla vyzdvihnout nejvíc je pochopení. Pochopení pro to, proč Johanes a spol. vidí svět takhle. I když třeba nesouzním, tak jsem to snad aspoň trochu pochopila. A moc se mi líbilo, že se Johanes snažil pochopit i svět Žofie.
Símka
Lucie Hušková
Tak toto byla depka.
Ale moc se mi líbil styl, jakým to bylo napsané, názvy kapitol...
Símky mi bylo líto, pořád jsem doufala, že pohár už konečně přeteče!
Co se týče matky: ta rozhodně neměla dobře rozdané karty. Proto ji nevnímám jako prvoplánovou stvůru. Ano, přišlo mi strašný, co Símce dělá, ale nějakým způsobem jsem chápala, z čeho to pramení. A bylo mi fakt smutno.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Brilantní atmosféra, nápadité, místy trochu chaos (často jsem se vracela o pár odstavců, abych si to poskládala), ale to mi nevadilo, protože ta atmosféra a rozuzlení!
A fakt jsem se u toho bála...
Sbohem, přízraky
Nadia Terranova
Silný příběh, který se mnou hodně rezonoval.
Moc se mi líbil ponor do její duše, děje tam věru nebylo mnoho, ale nijak mi to nechybělo, i tak to byl velmi bohatý zážitek.
Po povrchu
Tomáš Třeštík
Pokud vás zajímá, co všechno autor má, kolik to stálo, co by chtěl mít, kolik by to stálo, koho všeho zná a jakej je borec, tak je to kniha právě pro vás.
Mě toto bohužel nezajímá a taky mi vůbec nepřišlo, že by autor měl upřímnou sebereflexi.
Knize se nedá upřít svižnost, proto dávám dvě hvězdy.
Vzestup
Stefan Hertmans
Anotace mě naprosto uchvátila - starý dům, jeho historie, osud nájemníka, který kulantně řečeno nestál na té správné straně... bomba!
Ale bohužel mi to celé nějak nesedlo, trápila jsem se u toho, čekala jsem něco jiného, což je můj problém, ne autorův.
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
(SPOILER) Moc se mi líbil koncept - víme, kdo to byl a postupně se dozvídáme jak a další detaily a střípky. To pro mě bylo příjemný osvěžení.
Musím taky ocenit uvěřitelnost a relativní umírněnost (ok, teď nemluvím o popisech různých zvěrstev, ale to, že jich bylo dost, abyste se naladili na atmosféru a na motivace, ale ne příliš, aby byl čtenář šokován samoúčelně).
Dám si další díl.
Život po francouzsku
Jean-Paul Dubois
Vyprávění je velmi odtažité a postihuje 50 let života Paula Blicka.
Ta odtažitost má svoje kouzlo - nenutí vás zaujímat stanovisko. Prostě sledujete život chlapíka, který měl v něčem fakt štěstí a v něčem úplně šílenou smůlu. Stejně jako my všichni. Ale tím vůbec neztrácí svou naléhavost.
Podivná doba
Caimh McDonnell
Jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla. A je to docela překvapení, protože žánr fantasy obvykle nevyhledávám (vida, asi dělám chybu!).
Grófka
Lenka Horňáková-Civade
Tak tohle byla... nuda. Jak už bylo řečeno níže: začátek a obzvláště konec celkem hezký, ale ten prostředek se táhnul k uzoufání.
Byla z toho cítit hrozná snaha... snaha vytvořit zajímavý postavy, okouzlující atmosféru. Až z toho byla křeč.
Údolie
Bernard Minier
Souhlasím s tím, že to bylo opět za hranou uvěřitelnosti. Ale on mě ten Minier prostě vždycky strhne takovým stylem, že čtu a čtu a odpouštím tyhle nelogický lapsy.
Překladatel tentokrát udělal jednu komickou botu (týká se technických věcí), to mě rozesmálo.
Ibka
Petra Braunová
Mě bavila první půlka - prázdniny u babičky, rodinná tajemství atd., to bylo super a myslím, že se v tom najde kdekdo (včetně mě!).
Druhá polovina mi přišla taková hrozně překotná - rychle musím dovyprávět vše, co se mi v životě stalo.
A ještě musím zmínit, že nadužívání citoslovce "oh" bylo teda neúnosný.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Téma sebevraždy se mě osobně dotýká, proto jsem se čtením dlouho váhala.
A musím říct, že to pro mě nebylo tak drásavý, jak bych očekávala (možná jsem prostě otrlá), ale rozhodně to byly skvělý povídky!
Líbí se mi, že autorka na téma nahlížela z různých úhlů, nejen z hlediska těch, kteří se k tomuto řešení rozhodnou, ale také těch, kteří potom zůstanou.
Nejvíc bych asi vyzdvihla Manažerku a Díru.
Fosilie
Michal Kašpárek
(SPOILER) Já asi nenapíšu nic nového, nicméně: do poloviny mě kniha bavila moc. Líbilo se mi, že postavy a jejich postoje byly vykreslený tak, že jsem dovedla navnímat, proč to tak mají a se všemi třemi jsem byla víceméně v míru. Jasně, dědův román byl extrém, ale prostě člověk tak nějak dovedl pochopit jeho perspektivu. I když se neztotožňoval.
Druhá půlka byla to samý dokola, ale ok. Vložená kapitolka z minulosti - wow!
A ten všemi zmiňovaný konec... přišlo mi to takový blbě našroubovaný na celej ten příběh. Něco řešíme celou dobu a pak bez varování střih a jsme o staletí dál. To mě nějak nenadchlo.
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Já jsem to přečetla za jedno odpoledne. Ale měla jsem potom pocit jak kdybych zrovna dočetla nějakej dlouhej a hlavně hutnej román.
Při čtení mi místy bylo fakt až fyzicky blbě.
Někdy hůře čitelný, některý metafory a obrazy byly jinde.
Hella
Alena Machoninová
Co k tomu říct... pro mě to byla vlastně veliká radost - ten ponor do všech vrstev, který kniha nabízí. Místy velmi vysilující.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
(SPOILER) Hájíček umí krásně vykreslit takový to všednodenní pinožení. To se mi moc líbí a s tím se i dost dobře dovedu ztotožnit.
Bavilo mě to moc, ale víte, co si říkám? Zda ten happyend byl ve skutečnosti tak happy... na mě to působilo spíš jak návrat do starých kolejí, o kterých si nejsem úplně jistá, jestli nejsou pro hlavního hrdinu spíš slepá kolej.
