VerStetinova komentáře u knih
Já mám takový detektivky ráda. Sice je možné, že někdy okolo poloviny člověk začne tušit, ale vzhledem k tomu, že autorka vrší další a další střípky a obraz se dál skládá, tak to nevadí.
Je osvěžující číst detektivku, kde je nějaká skutečná motivace, ne to, že "vrah byl magor", jak to bývá v mnohých populárních kouscích.
Díky a ráda si přečtu další od autorky.
A já tuhle knihu doporučuju všem. Zkuste a uvidíte - tak, či onak :)
Začátek (cca 100 stran) mě bavil hodně. Pak mě ale začalo otravovat to, jak jsou postavy černobílý - rodinní příslušníci autorky měli všichni rovnou páteř, byli to antikomunisti a prostě správní lidé. Nevím, zda je to vůbec možné, aby měl někdo takovou dokonalou rodinu.
Autor si toho podle mě ukrojil strašně moc.
V podstatě mě bavila jen jedna linka (Švejk) a knihu o tomto tématu bych si strašně ráda přečetla a podle mě by to byl taky dobrej horor...
Ale bohužel na tuto linku bylo přilepeno dalších 150 příběhů, odkazů apod. a celý to tak nějak přešlapovalo na místě...
Pointa mě nešokovala vůbec a považuju ji za další kapku v moři nápadů, který se prostě v jednom románu nedaj dobře ukočírovat.
(SPOILER) Autor to myslel dobře (upozornit na domácí násilí a jeho důsledky), ale dopadlo to jako vždycky...
Některé povídky byly skvělé, ale tu poslední si autor mohl tedy odpustit, doufám, že na ni brzy zapomenu :)
Prvních 70 stran jsem docela trpěla a chtěla jsem knihu odložit. To by ale byla chyba, protože poté se příběh rozjede takovým způsobem a do takových končin, že jsem byla nadšená.
A bizár konce ke Štindlovi asi prostě patří.
Za mě docela zklamání. Autorka rozehrává příběhy všech 4 sester, bohužel ale ne úplně dobrým způsobem - strašně dlouhou dobu nastiňuje a pak, když se dostaneme k tomu zajímavému (proč se chovají zrovna takhle, co s tím udělají a proč...), tak to ukončí. A klišé konec snad ani nebudu komentovat.
Karl Ove je muž přepjatých emocí.
Karl Ove se cítí odtržený, serou ho lidi, rád pozoruje a rád přemýšlí úplně nad vším.
Na straně 100 začne myšlenku, dokončí ji na straně 350.
Je suis Karl Ove, ale teď od něj potřebuju chvíli klid.
Pro mě naprostý zjevení.
Tahle kniha popisuje úplně perfektně ten "svět mimo Prahu". Ne nadarmo mi psala kamarádka, která vyrůstala právě v Praze, že jí to místy až přišlo přitažený za vlasy. Tolik bolesti, problémů... ale sama vyhodnotila, že to bude tím, že je z jiný bubliny.
A to je právě ono a to je ten cenný potenciál. Podíváme se mimo bublinu. Tohle se děje.
A je odvážný o tom psát, je odvážný se na to podívat optikou i svých selhání.
Karle Ove, díky!
Cením tu extrémní otevřenost, nevadila mi ani ta repetitivnost (třeba ve zmínkách, kdy a kde všude brečel - to je přece super ze sebe takhle dostat!).
Druhá část knihy byla hrozná chandra, úplně jsem se v tom utápěla, ale v něčem to bylo vlastně dost očistný...
Exkurze do ukrajinské historie očima staré nezdolné babky.
Její přístup k životu a k "velkým věcem" je inspirativní.
Haratischwili je fantastická autorka! To víme už od Brilky.
Chybějící světlo má taky sílu, je rozkročený mezi více témat, ale neruší to. Je to skvělý a odpouštím i občasný sklony k přílišnému sentimentu.
Pro Orhana Pamuka mám už dlouho slabost. Touto knihou se to jen potvrdilo. Málokdo by uměl popsat hloubení studny tak poutavě.
Už jsem ani nedoufala, že by někdo zvládl zpracovat téma holocaustu citlivě, originálně a prostě... jinak. A vida, stalo se.
V knize se skrývá mnoho témat, mnoho postav, motivů a i přesto drží krásně pohromadě, je uvěřitelná a co já oceňuji moc je to, že se úplně vyhnul neuvěřitelným náhodám a zkratkám.
Nedává to čtenáři zadarmo, společně s hlavní postavou se musí dostat tam, kam rozhodně nechce a vidět to, co nechce, ale je to tak dobře.
Kdyby to Třeštíková vydala pod pseudonymem, tak sklízí chválu za originální společenskokritickej román. Ale vydala to pod svým jménem, takže se hodnocení knihy točí jen okolo toho, zda to je nebo není popis jejího rozvodu. Smrsklo se to na škodolibé potěšení z toho, že třeba vyšťournu něco, co se doopravdy stalo.
Já to takhle nečtu, protože takhle nechci ke knihám přistupovat.
Čtu to jako román o ženě, která se ztratila, teď se snaží sama sebe najít a jo, jde trochu do extrému, ale i přesto to nějak chápu.
Ad vulgarismy: u té postavy jsou přece pochopitelné?
Četla jsem pár předchozích knížek od autorky a popravdě mě nikdy moc nenadchly, přišly mi průměrný. Ale mám pocit, že s touhle knížkou strašně vyrostla.
Silný téma, autor má velkej potenciál. Za mě to ale bylo místy trochu nedotažený a po povrchu.
Na další knihu autora se ale těším.
Strašně zvláštní kniha, kterou nicméně doporučuju pro její atmosféru a vyústění.
Pro mě o to kouzelnější, že jsem ve Stanislavovu (nyní Ivano-Frankivsku) několik měsíců žila.