Farba citov
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89667/bmid_farba-citov-65e34cdba60ca.jpg
5
2558
2558
Dvadsaťdvaročná slečna Štíhla sa práve vrátila domov po absolvovaní univerzity Ole Miss. Vysokú školu síce skončila, ale v štáte Mississippi sa píše rok 1962 a jej matka nebude šťastná, kým jej dcéra nebude mať na prste zásnubný prsteň. Štíhla zvyčajne nachádzala útechu u svojej obľúbenej slúžky Constantine, ktorá ju vychovala, ale Constantine zmizla a Štíhlej nikto nechce prezradiť kam. Aibileen je čierna slúžka, múdra a hrdá žena a práve vychováva sedemnáste biele dieťa. Keď pre nedbanlivosť nadriadeného zahynul jej syn, niečo sa v nej pohlo. Je oddaná malému dievčatku, o ktoré sa stará, hoci vie, že to obom môže zlomiť srdce. Minny je zas Aibileenina najlepšia priateľka a možno najodvážnejšia žena v celom Mississippi. Vie výborne variť, ale nedokáže udržať jazyk za zubami, preto príde o ďalšiu prácu. Napokon si nájde prácu v rodine, ktorá je v meste nová a nepozná jej povesť. Jej nová pani má však vlastné tajomstvá. Tieto ženy sa veľmi líšia, ale aj tak sa spoja pri spoločnom tajnom projekte, ktorý ich všetky vystaví veľkému riziku, pretože ich dusia pravidlá vládnuce v ich meste. A tieto pravidlá raz treba zmeniť.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Bál jsem se, aby příběh nebyl příliš drastický, plný krve a ponížení ... zbytečně. Je to krásně čtivý románnejen o rasismu, lásce a životě ..., který asi vše celkově maluje trošičku na růžovo/bílo/černo (nehodící se škrtněte ... :-). Ta situace na "Jihu" byla podle mě o dost horší.
Nicméně pravda je, že já mít pomocníka (a klidně bílého), kterému platím, asi bych ho zfleku vyhodil, možná i uhodil - je to prostě ztráta důvěry, něco jako vynášet informace ze zaměstnání. To mě napadlo v průběhu četby.
Jen dodám, že nejsem (doufám) rasista a hospodyním jsem samozřejmě držel palce !
Jako prvotina, je to pro autora skvělý start kariéry a doufám, že si dá záležet a další kniha se této přinejmenším vyrovná. Bravo !
"Černý, bílý, hluboko uvnitř nás to bolí všechny."
Povýšenost bielych paničiek, pokora čiernych slúžok a tá obrovská bariéra medzi nimi. Žijú vedľa seba, ale ich svety sú tak odlišné, že viac ani nemôžu byť.
Taktiež autorka perfektne "vybrala" kľúčové vyprávačské postavy, prostredníctvom ktorých tak farebne vykreslila ten čiernobiely svet.
4,5/5
Silný příběh, výborně napsaný - nejen, že se nad knihou zasmějete, pobrečíte si, ale donutí Vás se doopravdy zamyslet.
Krásný příběh inspirovaný nenávistí mezi černými a bílými v dobách minulého století. Rasismus a předsudky se prolínají celou knížkou...ale stejně tak objevíme v příběhu spoustu lásky a tolerance,která se dá bohužel jednoduše zahubit slepým následováním svých předků a nátlakem okolí.
Ke knize jsem se po letech vrátila. Příběh ze sedmdesátých let minulého století. Dva oddělené světy, které se navzájem potřebují. Oba světy zůstávají v určených mezích, východisko pro další generaci je vzdělání, ale zůstává finančně těžko dostupné. Kde jsou lidská práva a demokracie? Příběh zajímavý, čtivý, ale problém segregace a rasové diskriminace zůstává stále nevyřešený.
Výborná kniha. Pohled z jedné i druhé strany byl velmi zajímavý a knize prospěšný. Autorka nepoužívala žádná složitá souvětí, což by bylo jednak u té "černé" strany k neprospěchu, jednak více vystoupila výpověď celého díla. Černobílý svět byl pro mě krásný literární zážitek s malou výtkou teda a to že korektura knihy by zasloužila větší pozornost! Děkuji!
Jak je možné, že mě tak krásná kniha dlouho míjela? :-) Na to nejlepší je dobré si počkat, a tady to platí dvojnásob. Ty příšerné "negerské" části jsem rozdýchávala, ale jinak jsem si z plna hrdla užívala vztahy plné síly, odhodlání, lásky i bolesti. Božské. Tohle musím mít doma.
Kniha se, na příkladu práce černých hospodyň pro bílé paničky, snaží reflektovat téma rasismu v americké společnosti v 60. letech 20. století. Také bych řekla, že upozorňuje na postavení žen a jejich emancipace, protože kniha se soustředí především na ženy, muži jsou dost upozaděni. Kniha je psána jednoduchým stylem a jazykem, což odpovídá tomu, kdo jsou hlavní postavy příběhu. Kniha zobrazuje obyčejný život a běžnou práci hospodyň, a naproti tomu mnohdy povrchní a snobský život jejich zaměstnavatelek. Celkově tam bylo několik zajímavých myšlenek o tom, jak se k sobě jako lidé chováme a jak jsme ovlivněni názorem okolí. Na knize se mi nelíbila práce korektora textu, protože je tam spousta překlepů a stylistických nedostatků, tak snad příště to bude lepší.
Jedna z knih, která dobře seznamuje s rasismem v minulém století. Bílé paničky se černochů štítily, ale jejich práce a doteků při ní se neštítily. Děti jim svěřily a nevadilo jim, že jsou černé, ale sami k dětem cit neprojevovaly. Název plně vystihuje téma knihy.
Souhlasím s předchozí pisatelkou,knížka je skvĕlá.Není divu,že si mnoho týdnů držela první místo na řebříčku prodeje knih.
Prosím přečtěte si tuto knihu! Nic jiného se ke knize říct nedá, protože je naprosto skvělá.
Kniha mě opravdu chytla a velmi brzy jsem ji měla dočtenou. Příběh se odvíjel, atmosféra doby byla skvěle vykreslená. S utlačovanými obyvateli prostě nemůžete nesoucítit. Ovšem z konce jsem byla docela rozčilená, neboť moc nemusím knihy s otevřeným koncem. Brzy po další knize se stejnou tematikou ovšem určitě sáhnu.
Na tuto knihu jsem se opravdu těšil. Xenofobie a rasismus - tak vzdálené a přitom nám čecháčkům někdy připisované.
Pustil jsem se do toho a po chvíli se zalekl přemíry estrogenu, kterým je kniha prodchnuta. Spousty lásky a něhy na jedné straně a na druhé opovržení a intriky jak z mexické telenovely. Žádná výrazná mužská postava. Bílé paničky vs. barevné hospodyně.
Postupně jsem ale přicházel na to, že autorce nešlo o velké a zjevné projevy, ale především o ty nenápadné, skryté a hluboko zakořeněné, co si jich zprvu ani nevšimnete... A ty vám sází s postupnou gradací až se s tím estrogenem sžijete a chcete víc...
Moc povedené, díky za tu knihu!
Je smutne, ze spousta lidi porad odsuzuje lidi, podle barvy pleti I v dnesni dobe.. Mimochodem tato knizka je krasne napsana, ne jednou jsem u ni brecela.
Některé věci se stále opakují- "měla na sobě šaty áčkového střihu" " ještě na sobě měla uniformu" atp. Ale i tak je kniha opravdu hezká.
Báječné, opravdu báječné čtení: už dlouho jsem se necítila zasažena dějem a hlavně zatažena do něj tak, že jsem spolu s hrdinkami pracovala, usmívala se, unavovala, rozjímala, dojímala, poplakala, děsila se i vítězoslavně brala věci právě tak, jak je život přináší. Byly tak různorodé, a pro mne navíc tak vzdálené místně i časově, přesto jsem věřila všemu. Nebyly totiž ani trochu černobílé... Ovšem i tak mě občas překvapily, a to zejména v samotném závěru. (Píšu stále o hrdinkách: muži sice nebyli v popředí, ale rozhodně v příběhu nechyběli, byli v odpovídajícím malém počtu, přesto ve vzácné různorodosti).
Obsah beze sporu drsný až neuvěřitelný (Ony by nám asi taky nevěřily, jak se žilo v 60. letech tady - bez myček, klimatizací, rodinných aut, supermarketů, prakticky se všemi matkami zaměstnanými a bez hospodyň, s frontami kdykoli na cokoli a častou nedostupností i té obvykle jediné existující značky běžného zboží...a samozřejmě i bez svobody projevu, zato jistě s nějakým tím méně patrným záchvěvem rasismu. A jak to vím, když jsem ještě nebyla ani na světě? Nu, protože o dvacet let později to bylo pořád stejně bídné...), ale napsáno je to famozně, že jsem nechtěla knihu ani opouštět (jen v posledním vydání byla ta mrňavá písmenka dost nápor na oči).
Už jen ten nápad nechat promlouvat střídavě tři hrdinky, aniž by to nějak zadrhávalo, zdržovalo, nebo dělalo zmatek. Skvělé!
Knizka ctiva a moc zajimavy vhled do vztahu cernosskych hospodyn v belosskych rodinach na americkem jihu. Je videt jak byla spolecnost a vztahy behem 60tych let otroctvim stale poznamenana a zaroven jak nic vlastne neni cernobile... Doporucuji precist, nuti to k zamysleni
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) rasová diskriminace společenské romány historické romány postavení ženy ve společnosti americké romány rasová segregace
Před lety jsem viděla filmovou adaptaci, která mě sice neuvedla do nirvány, přesto se mi hodně líbila. Komentáře zdejších čtenářů mě upozornily na knihu (děkuji) a já neváhala s koupí – film byl dobrý, román bude určitě ještě lepší. Děj už se mi navíc podařilo úspěšně zapomenout, v hlavě zůstal pouze ústřední motiv: bílé paničky a černé služky, detaily příběhu spolehlivě zahladil čas.
A tak jsem se v uplynulém týdnu několik dní obávala o vlídnou Aibileen a ráznou Minny, o slečnu Skeeter tolik ne, ta měla podstatně širší spektrum možností, jak se vymanit ze společenských okovů. Litovala jsem malou Mae Mobley, přála nakládačku Leroyovi… a mrcha Hilly si zasloužila vyžrat koláč pomsty do posledního drobečku a druhý rozplesknout o ksicht.
Dojmy byly podobné jako tehdy u filmu: nějaké to drama, trocha smíchu, hodně vzteku nad nespravedlností, pár slzopudných scén, celkově se však hladina rybníka emocí čeřila jen mírně, s občasným výraznějším šplouchnutím, žádné vlnobití nenastalo.
Příjemný román o nepříjemných věcech. Málo platné, bílí Američané za svou historii vystavěli „kvalitní“ základy pro současné BLM běsnění (což není důvod kolektivně pokleknout a omlouvat se za světlou pleť). 75-80%